Reid prolomil těžké ticho, jeho hlas v tiché hale zněl tlumeně. „Tyto dvě fotografie mi poslala Vanya. Ty dvě děti tu byly na konkurzu na ambasadory Kiddie Look. Jsou vám velmi podobné.“

Cyrus nakonec odtrhl zrak od svítící obrazovky a vrátil telefon Reidovi. Stiskl tlačítko výtahu pro patro ateliéru. „Kde jsou ty dvě děti teď?“

„Měly by být stále ve studiu, pane.“

Z důvodů, které nedokázal zcela jasně formulovat, ho zaplavila silná, náhlá touha vidět tyto děti osobně.

Na míle daleko v tichém pokoji létaly malé prsty po mechanické klávesnici závratnou rychlostí. Finn seděl před špičkovým počítačem a naboural se do sledovacího systému Apex Group. S lehkostí obešel bezpečnostní firewally a zkontroloval všechny živé bezpečnostní kamery v budově. Přiblížil si obraz na monitoru a zjistil, že Cyrus míří přímo do fotografického studia. Finn okamžitě zvedl telefon a zavolal svému bratrovi.

Jude odešel do tichého kouta na place, když mu zavibrovaly hodinky Apple Watch. Klepnutím na obrazovku to přijal. „Jak to jde, Finne?“

„Cyrus je právě teď na cestě k vám dvěma. Řekni Ruby, ať se k němu pokusí přiblížit a získá vzorek jeho vlasů.“

„Rozumím.“

Jude zavěsil a přišel k Ruby. Naklonil se těsně k ní a pošeptal jí plán do ucha.

Ruby jemně přikývla. „Jasně.“

Finn se za monitory počítače zasmál. Kdo nic neriskuje, nic nezíská. Konečně budou vědět, jestli je Cyrus jejich biologickým otcem, jakmile ten vzorek vlasů zajistí.

Když se rozletěly těžké dveře a Cyrus se objevil ve studiu, hovor utichl. Vanya k němu přistoupila a přivítala ho se zářivým úsměvem. „Jaký dobrý vítr vás sem přivádí, pane Lockwoode?“

Reid se postavil vedle svého šéfa. „Kde jsou ti dva malí modelové?“

Vanya ukázala směrem k fotopozadí. „Jsou tamhle.“

Ruby a Jude stáli na polohovací židli a zvědavě se dívali do velkého objektivu fotoaparátu. Cyrus zkrátil vzdálenost, jeho vysoká postava se tyčila nad placem.

Když ty dvě děti uslyšely ten rozruch, ohlédly se a uviděly za sebou stát Cyruse. Zvedly hlavy a zíraly na miliardáře. Jude podvědomě zaštítil Ruby za sebou, jeho malá tvář zpozorněla. Chlapcův obranný, nepřátelský pohled a ostrý způsob, jakým se mračil, byly naprosto stejné jako Cyrusovo zuřivé vystupování.

„Kdo jste?“ Jude se podíval přímo na Cyruse, přestože odpověď velmi dobře znal.

Cyrus přimhouřil oči, zkoumaje miniaturní odraz svého vlastního intenzivního výrazu. „Kdo jsi ty?“

„Do toho vám nic není.“

Reidovi a Vanyi vyrazil na čele studený pot. Vyměnili si zpanikařené pohledy, šokováni Judovou naprostou drzostí. Nikdo se nikdy neodvážil mluvit s nemilosrdným generálním ředitelem takhle.

Ruby zatahala Judea za rukávy a nasadila tón pro bezchybnou imitaci vyděšeného batolete. „Jude, chci jít už domů.“

Jude natáhl ruku a pohladil ji po hlavě, aby ji uklidnil. „Neboj se. Jsem tu s tebou.“

Cyrus se při sledování této výměny cítil trochu bezmocně. Opravdu vypadal tak agresivně, že ho tyhle dvě děti považovaly za nepřátelského? Odkašlal si a donutil své přísné rysy, aby se uvolnily. „Jsem šéf této společnosti. Kde máte rodiče?“

Reid i Vanya byli naprosto šokováni. Nikdy předtím neviděli Cyruse, že by se k ostatním choval tak neuvěřitelně mile.

Ruby vykoukla zpoza svého bratra a tiše odpověděla. „Moje maminka je zaneprázdněná prací. A tatínek, nevím, kde je.“

Cyrus se odmlčel a zdálo se, že je ztracený v myšlenkách, zatímco mu v tmavých očích blesklo něco nečitelného.

Ruby najednou obešla Judea. Drobátko popoběhla přímo k vysokému miliardáři a natáhla malé ručičky. „Chci obejmout, pane Adonisi.“

Její odvážná slova ohromila všechny přítomné v místnosti. Štáb zíral v tichém nevěřícném úžasu, s myšlenkou, že ta holčička je snad až nemožně odvážná.

Jude natáhl ruku a předstíral, že se ji snaží zastavit. „Ruby, maminka říkala, že se nesmíme objímat s cizími lidmi, jinak nás můžou unést.“

„Ale tenhle pán vůbec nevypadá jako zlý člověk.“

Jakmile to Ruby řekla, Cyrus se sklonil a vzal ji do náruče. Jeho jemné gesto štáb znovu ohromilo. Cyrus ve svém životě ještě nikdy netulil dítě v náručí. Nyní, když držel Ruby ve svých silných pažích, mu to přinášelo zcela nový, hřejivý pocit. Z nějakého důvodu mu připadalo, že ta krásná holčička nápadně připomíná někoho, koho v minulosti potkal.

Ruby ho objala kolem krku a podívala se na něj svýma velkýma, roztomilýma očima. „Pane Adonisi, vaše oči jsou stejně krásné jako oči mého bratra!“

Cyrus ji pevně držel. „Jak se jmenuje tvoje maminka?“

Ruby se melodicky zachichotala. „Naše maminka nám řekla, že kdyby se někdo ptal na její jméno, můžeme mu prostě říct, že se jmenuje Její Veličenstvo.“

Místností se rozlehl hlasitý zvuk odfrknutí. Vanya si rychle přitiskla ruku na ústa a potlačila smích. Měla pocit, že jsou tyhle dvě děti tak neuvěřitelně roztomilé, že zoufale toužila poznat jejich matku.

Cyrus stočil pohled zpět na Judea. Obranářský chlapec ho stále bedlivě sledoval a ty hluboké oči byly naprosto stejné jako jeho. Kdyby nebylo skutečnosti, že před šesti lety spal jen s Blaire, opravdu by měl podezření, že tyhle dvě děti jsou jeho vlastní krve.

Ruby se podívala na své růžové chytré hodinky a zalapala po dechu. Natáhla se, aby poplácala Cyruse po rameni, a její malé prsty nepozorovaně vytrhly jeden jediný tmavý vlas z jeho límce. „Pane Adonisi, musíme už jít domů, nebo o nás bude mít Její Veličenstvo starost.“

Cyrus ji něžně položil na zem. Narovnal si sako a otočil se ke svému asistentovi. „Reide. Odvezte je.“

Reid byl příkazem ohromen a rychle přikývl. „Ano, pane.“

Ruby chytila bratra za ruku a zamávala. „Na shledanou, pane Adonisi!“

Jakmile byla bezpečně venku z ateliéru, hrdě ukázala Judeovi onen jediný vlas patřící Cyrusovi. Následovali asistenta halou a vyšli ven na sluneční světlo. Když došli k bráně, Ruby zatahala Reida za oblečení a nasadila ustaraný výraz. „Pane, mohl byste nás místo toho odvézt do nemocnice? Naše maminka je nemocná.“

Reid byl překvapený. V duchu si povzdechl a žasl, že jsou tyhle dvě malé děti tak hluboce rozumné a pečující.

Reid otevřel zadní dveře sedanu. „Dobře, nastupte do auta.“

Ve v překrásné vile u moře cvakly těžké vchodové dveře a otevřely se. Když se Freya vrátila domů, viděla jen Finna, který sám cvičil klasickou hudbu na křídle. Rozhlédla se po prázdném obývacím pokoji a položila tašku. „Kde jsou Ruby a Jude?“

Finn se na dřevěné stoličce otočil. „Šli na casting modelek. Byla s nimi teta Gia.“

Freya byla těmi slovy zaskočena. „Casting modelek? O čem to mluvíš?“

„Ano, mysleli si, že pracuješ příliš tvrdě, a tak se s tebou chtěli podělit o tvé břemeno.“

Freya došla ke klavíru, natáhla ruku a láskyplně ho pohladila po hlavě.

Finn protestoval se našpulenými rty a plácl ji přes ruku. „Mami, nesahej mi na vlasy, nebo mi zkazíš účes.“

Freya se tiše zasmála. „Vypadá to, že se náš hudební génius zlobí.“

Finn vztekle nafoukl tváře. „Hmpf!“

Freya si klekla do úrovně jeho očí, její výraz zvážněl. „Finne, vy tři to nemusíte dělat, protože vás dokážu uživit sama.“

Ty tři děti byly natolik ohleduplné k jejímu trápení, že jí jich Freye začalo být nesmírně líto. Byly příliš malé na to, aby nesly tak těžká břemena dospělých.

Finn rozhodně zavrtěl hlavou. „Ne, mami, pracovala jsi pro nás už dost tvrdě. Nemůžeme jen sedět a dívat se, jak se vyčerpáváš. Mimochodem, přijali mě na Královskou hudební akademii ve Valerii. Nemusíš se starat o školné, protože já peníze mám.“

Freyiny oči se v čirém šoku rozšířily.

„Pokud získám stipendium, Ruby a Jude mohou taky chodit na ušlechtilou školu tady. Takže, mami, konečně se můžeš soustředit na to, co chceš dělat.“

Freya byla dojata k slzám. Přitáhla si syna do pevného, emotivního objetí. „Jak působivé. Můj malý Mozart už ví, jak vydělat peníze na školné pro sestru a bratra.“

Skutečnou hloubku Finnova hudebního talentu nezpozorovala hned. Později byl chlapec jako vzácná výjimka přijat na prestižní hudební akademii v Aldovii, ale ona tehdy nabídku nepřijala, protože si myslela, že je chlapec příliš malý, aby zvládl takový tlak. Nyní, když bylo Finnovi pět, ho původně chtěla poslat do školy o rok později. Nicméně hudbu miloval tak vášnivě a měl tak neuvěřitelné výsledky, že si uvědomila, že by mu už neměla bránit v plnění jeho velkého snu.

Zvuk otevírajících se vchodových dveří emotivní okamžik přerušil.

„Maminko, Vaše Veličenstvo, jsme zpátky!“

Když Ruby a Jude napochodovali domů, Freya si otřela slzy a držela je oba v náručí. „Finn mi řekl, že jste byli na konkurzu. Je to pravda?“

Ruby zamrkala svýma velkýma nevinnýma očima. „Ano, byli jsme vybráni. Není to skvělé!“

Freya je políbila na tvář a srdce jí přetékalo láskou. „Jsem na vás tak pyšná! Udělám vám něco k jídlu. Počkejte chvilku.“

Bez ohledu na to, jak byla rozrušená nebo ve stresu, ty tři děti jí dokázaly vždycky rychle zvednout náladu.

Když si Freya uvázala zástěru a vešla do kuchyně, sladké výrazy z dětských tváří zmizely. Ty tři děti se okamžitě seběhly uprostřed obýváku a vytvořily úzký kruh.

Finn nespouštěl oči ze zavřených dveří kuchyně a zeptal se tichým hlasem: „Jak to jde?“

Jude vytáhl z kapsy malý složený papírový kapesník a ukázal bratrovi jeho prázdný střed. „Neboj. Už jsem ho poslal do nemocnice na test DNA. Výsledky budou do dvou dnů.“

Ruby se hrdě poplácala po hrudi. „Nic se nemůže pokazit, dokud na tom dělám já.“