„Cos to právě řekla? Freya je Lyra?“ Selene Barlowová přestala přecházet po perském koberci a prudce se otočila ke své dceři. Její výraz se stáhl do masky čiré paniky.

Blaire seděla na sametové pohovce a rukama mačkala hedvábný dekorační polštářek. „Ano, mami. Pan Lockwood ji osobně pozval zpět, aby zachránila Auru.“

Selene ucítila, jak se jí v žaludku hromadí chladný děs. Ta děvka se nejen vrátila ze zahraničí, ale také si vybudovala reputaci jako mezinárodně uznávaná návrhářka Lyra. Blaire tehdy ukradla Freyino místo. Kdyby Freya někdy zjistila, že mužem z té noci před šesti lety byl Cyrus Lockwood, bojovala by zuby nehty, aby si ho vzala zpátky.

„Mami, co máme dělat?“ zeptala se Blaire. Hlas se jí třásl.

Selene se nuceně, drsně ušklíbla, aby zamaskovala svou rostoucí úzkost. „No a co, že drží titul Lyra? Máš za sebou pana Lockwooda. S jeho mocí omotanou kolem prstu se ta malá coura neodváží udělat žádný lehkomyslný krok.“

Selene překonala vzdálenost mezi nimi a chytila Blaire za ramena. „Poslouchej mě. Když už je zpátky, musíš upevnit svou pozici. Ve vašem vztahu musí nastat skutečný pokrok. Musíš otěhotnět. Vteřinu poté, co budeš mít jeho dítě, se tvůj titul paní Lockwoodové stane nedotknutelným.“

Blaire sklopila zrak, ramena se jí svěsila. „Posledních šest let se mnou odmítá spát. Chci mít jeho dítě, ale on se mnou sex mít nebude.“

Selene nevěřícně zavrtěla hlavou nad naivním váháním své dcery. „Zbláznila ses? Jak dlouho ještě plánuješ sedět a čekat, až ten chlap udělá nějaký krok? Musíš převzít iniciativu a zahnat ho do kouta. Kolik mužů na tomhle světě dokáže odolat syrovému pokušení, když se jim nabídne přímo před nosem?“

Tupá pravda matčiných slov zasáhla Blaire tvrdě. Šest let hrála čistou, trpělivou společnici, protože s ní Cyrus odmítal spát. Byla příliš vystrašená na to, aby překročila hranici, bála se, že by tlak na něj zničil tu křehkou fasádu, kterou si vybudovala. Ale Selene měla pravdu. Čekání by jí nic nepřineslo. Musela si to vynutit a zajistit si budoucnost jakýmikoliv prostředky.

Koutky Blaiřiných úst se dotkl ostýchavý, vypočítavý úsměv. „Chápu, jak to myslíš, mami. Vím, co musím udělat.“

Následujícího rána seděla Freya za masivním skleněným stolem v designérské kanceláři Aura Jewelry. Okny od podlahy ke stropu proudilo sluneční světlo a osvětlovalo lesklé stránky starších portfolií s návrhy rozložených po stole. Prolistovala poslední složku a její výraz byl s každou stránkou chladnější. Návrhy byly líné, bez inspirace a chyběla jim duše, kterou byla Aura dříve známá.

Sebrala tlustý stoh dokumentů a s ostrým bouchnutím je hodila doprostřed stolu.

„Není v tom absolutně žádná kreativita. Kdokoli schvaloval tyto návrhy, nemá o designu ani ty nejzákladnější představy. Kousky, do jejichž výroby vložila Aura Jewelry v posledních několika letech miliony dolarů, nejsou nic jiného než předražený odpad.“

Zaměstnankyně stojící naproti stolu přešlápla a její obličej zrudl do syté karmínové barvy. „Slečno Lyro, paní Kensingtonová výslovně uvedla, že nové produktové řady Aury se mají držet pouze našeho původního stylu.“

Freya se opřela o svou ergonomickou koženou židli a překřížila ruce na hrudi. Rty se jí zvlnily v posměšném úsměvu. „A co přesně je tento původní styl?“

Vzala do ruky vytištěný katalog zobrazující nejnovější kolekci a hodila ho zpět na stůl. „Tyhle kousky jsou ve světě vysoké módy jen hromadou nenápadného smetí. Paní Kensingtonová se opravdu překonala. Po převzetí manažerské pozice systematicky vyčistila designérské oddělení od všech elitních talentů. Nyní Aura není schopna navrhnout své vlastní čerstvé produkty. Značka se omezila na podomní prodej zastaralých zbytků, které ostatní módní domy opustily. Jaká to astronomická ztráta potenciálu.“

Zaměstnankyně semkla rty a mlčela.

Freya odsunula židli a vstala. „Vezměte mě hned teď do skladu surovin.“

„Hned, slečno Lyro.“ Zaměstnankyně rychle přikývla.

Freya následovala nervózní ženu z kanceláře a elegantní moderní chodbou k nákladním výtahům. Vyleštěné mramorové podlahy klapaly pod jejími podpatky. Právě když dorazila ke stříbrným dveřím výtahu, rozjely se a odhalily přesně toho muže, se kterým neměla dnes sebemenší chuť jednat.

Cyrus stál uvnitř kabiny. Měl na sobě ostrý, tmavošedý oblek, který zdůrazňoval jeho široká ramena. Všiml si jejího záměrného pokusu odvrátit zrak. Když vystoupil na chodbu, jeho oči se mírně zúžily.

„Proč jste mě nepozdravila?“ zeptal se. Jeho tón byl tichý a panovačný.

Freya se zastavila. Připomněla si, že jí tento muž právě zaplatil poradenský honorář dvě stě milionů dolarů. Potřebovala hrát milou, alespoň prozatím. Donutila svou čelist k uvolnění, otočila se k němu a obdařila ho zářivým, prázdným úsměvem.

„Dobré ráno, pane Lockwoode.“

Cyrus si ji prohlédl pronikavým pohledem. „Kam tak spěcháte, slečno Kensingtonová?“

Freya se odmlčela. V hrudi jí rychle vzplál osten podezření. Věděl snad o její skutečné identitě coby člena rodiny Kensingtonových? Tu myšlenku zapudila.

Cyrus udělal pomalý krok blíž, zkracujíc vzdálenost mezi nimi. „Na něco jsem se vás ptal. Kam jdete?“

Její neúnavná energie mu připadala matoucí i fascinující. Zdálo se, že ta žena není schopná v klidu sedět.

Freya si udržela svůj bezchybný úsměv. „Je tu nějaký problém? Musím podávat formální žádost o vaše povolení jen proto, abych mohla navštívit sklad surovin, pane Lockwoode?“

Jeho neustálé, vlezlé zasahování ji rozzuřovalo.

Cyrus vklouzl jednou rukou do kapsy u kalhot. „Tak to jsem zvědavý, co přesně očekáváte, že ve skladu surovin najdete.“

Freya v duchu obrátila oči v sloup. Otočila se na podpatku a beze slova pokračovala k nákladnímu výtahu.

Sklad byl obrovský, jeskynní prostor, kde byly před zpracováním skladovány surové kameny a drahé kovy. Když zaměstnankyně stiskla těžké průmyslové vypínače na stěně, řady zářivek na stropě zabzučely a rozsvítily se. V jejich ostrém bílém světle tančila zrnka prachu. V rozích se tyčily dřevěné přepravní bedny. Středu místnosti dominovaly dlouhé kovové stoly a těžké regály zatížené nebroušenými diamanty, jadeity a různými surovými drahokamy.

Na hlavním pracovním stole stál velký komerční řezací stroj obklopený různými lešticími nástroji a bezpečnostním vybavením.

Freya obešla bedny a zamířila přímo k nejbližšímu kovovému regálu. Prohlédla si řadu velkých, neleštěných kamenů a svýma trénovanýma očima zkoumala matné povrchy. Natáhla se, uchopila pořádný kus suroviny a přenesla ho k řezacímu stroji.

Zaměstnankyně vše sledovala v ohromeném tichu, než předstoupila. „Slečno Lyro, co s tím plánujete dělat?“

Freya otázku ignorovala. Upevnila kámen do kovového svěráku, zapnula vypínač a spustila kotoučovou pilu s diamantovým hrotem. Čepel se zařízla do kamene za doprovodu vysokého, jekavého zvuku. Do vzduchu vyletěly jiskry a s nimi drsný zápach pálícího se prachu a tření. Zvuk se hlasitě odrážel od betonových zdí. Jakmile čepel odřízla vnější krustu, Freya vypnula napájení. Zkoumala čerstvě odhalenou plochu řezu a její oči se zúžily.

Freya uvolnila kámen, zvedla ho a přešla k zaměstnankyni. „Takže to vypadá, že Aura se uchýlila k laciným podvodným praktikám. Řekněte mi to hned teď. Kdo je přímo zodpovědný za správu skladu surovin?“

Zaměstnankyně pevně sevřela své desky s klipem, hlas se jí třásl. „To by byl pan Thorne.“

Freyin výraz zledovatěl. „Řekněte panu Thorneovi, ať sem okamžitě přijde a setká se se mnou v tuto vteřinu.“

Cyrus prošel kolem Freyi a přistoupil k pracovnímu stolu. Vzal polovinu odříznutého kamene, kterou za sebou nechala. Pod zářivkou si prohlédl jeho matné, neživé jádro. Zvedl pravou ruku, přitiskl okraj svého těžkého prstenu na ukazováčku na povrch kamene a silně s ním přejel dolů. Na údajném drahokamu se objevil zřetelný, mělký škrábanec. Bylo to do očí bijící znamení levné napodobeniny. Skutečné surové materiály tohoto kalibru by se pod obyčejným prstenem nikdy tak snadno nepoškrábaly.

Freya k němu přistoupila a zkřížila ruce na hrudi. Pozvedla obočí a uštědřila mu posměšný úsměv. „Pane Lockwoode, toto je společnost vaší milované přítelkyně. Vadí vám vůbec, že jsou její regály zásobeny falešnými surovými kameny?“

Cyrus upustil falešný kámen s těžkým bouchnutím na kovový stůl. Zamračil se a otočil se k ní. „Tuto společnost původně založila vaše matka, že?“

Posměšný úsměv z Freyiny tváře okamžitě zmizel a její výraz zůstal strnulý a ostražitý.

Cyrus zachoval klidný hlas a neprozrazoval žádné emoce. „Neprospěje vám to, pokud tato záležitost přeroste ve veřejný skandál. Tento problém musíte vyřešit v soukromí.“

„Vyřešit ho v soukromí?“ zopakovala Freya.

Její mysl běžela na plné obrátky. To Blaire musela podepsat nákup této konkrétní várky surových kamenů. Trh diktoval, že autentické, vysoce kvalitní kameny stojí jmění, zatímco tyto syntetické padělky bylo možné pořídit za zlomkovou cenu. Kdyby byla Blaire prostě idiotka, která o získávání materiálů nic nevěděla, byla by to jedna věc. Ale pokud úmyslně povolila nákup falešného zboží, aby do vlastní kapsy strčila rozdíl v rozpočtu, Freya odmítala před tím zavírat oči a nechat jí to projít.

Freya se střetla s Cyrusovým pronikavým pohledem. „Pokud je tento masivní podvod skutečně dílem Blaire, nenechám to jen tak.“

Cyrus postoupil blíž, jeho impozantní výška na ni vrhala stín. Jeho hlas zněl chladně a defenzivně. „Nezná ani to nejmenší o složitostech výroby šperků, takže je pochopitelné, že ji nějaký dodavatel podvedl. Dokud jsme nezjistili skutečnou pravdu, nedělejte tak rychle zlomyslné závěry.“

Freya si v duchu hořce odfrkla. Jeho slepá, ochranářská loajalita vůči Blaire se nepříjemně podobala Judově ochranářské povaze. Zastavila se. Proč vůbec srovnává tohoto arogantního miliardáře se svým milým, geniálním synem?

„Slečno Lyro, pan Thorne je zde.“

Zaměstnankyně se znovu objevila ve dveřích a vedla do skladu muže středního věku ve zmačkané košili. Jace Thorne se zaměstnankyni na chodbě hlasitě vychloubal, ale jakmile vstoupil dovnitř a pohlédl do očí Cyrusovi, z obličeje se mu vytratila barva.

„Pane Lockwoode. Co tu děláte?“ vykoktal Jace, hlas se mu lámal. Přes ustupující linii vlasů mu vyrazil studený pot.

Cyrus zkrátil vzdálenost mezi nimi pomalými, predátorskými kroky. „Vysvětlete mi, proč jste schválil nákup této šarže falešných surových kamenů.“

Jace naprázdno polkl a vytáhl z kapsy kapesník, aby si otřel zpocené čelo. Hrudník mu svírala panika. Tyto syntetické kameny byly objednány na zakázku podle přísných, neoficiálních instrukcí paní Kensingtonové s cílem snížit výrobní náklady. Kdyby tento podvod spatřil světlo světa, byl by zničen. I kdyby obětoval Blaire, aby zachránil vlastní kůži, čelil by hněvu Cyruse Lockwooda. Přece jen, Blaire byla miliardářova žena.

Jace ukázal třesoucím se prstem směrem k východu. „No... já jsem nebyl ten, kdo měl na starosti nákup této konkrétní várky surovin. Byl to pan Braxton. Ten se postaral o nákup předtím, než ze společnosti minulý měsíc odstoupil. Přísahám na svůj život, neměl jsem ponětí, že jsou tyto kameny padělané.“

Jelikož už byl Cole Braxton pryč, Jace usoudil, že použití tohoto muže jako pohodlného obětního beránka je jeho nejbezpečnější krok.

„Lžete.“

Freya napochodovala k Jaceovi, v očích jí planul hněv. „Za celou dobu, co to měl v Auře na starosti Cole, do společnosti nepřišel jediný falešný surový kámen. Patnáct let v kuse tu pro Auru dřel do krve. Kdyby měl sklon k takovým amatérským, katastrofickým chybám, moje matka by ho vyhodila už před víc než deseti lety.“

Jace na ni v omráčeném tichu zíral. Jeho mysl se snažila tu informaci zpracovat. Jak tahle zahraniční návrhářka jménem Lyra ví tolik o Coleově dlouhé historii zaměstnání v Auře?

Jace udělal krok zpět a svíral kapesník. „Já opravdu o původu této zásilky nic nevím. Přísahám.“

Freya se na něj zamračila a sledovala pocit viny v jeho těkajících očích. „Myslím, že přesně víte, co se děje. Obávám se, že berete vinu na sebe, abyste kryl někoho výše v potravním řetězci, že?“

Cyrus stál tiše stranou a sledoval nelítostný výslech. Podíval se na Freyu a vzal na vědomí její divokou, neochvějnou obranu bývalého zaměstnance, ale své myšlenky si nechal pro sebe.

Právě když napětí v místnosti vrcholilo, za dveřmi se objevila Blaire.