Blaire překročila práh dveří a její značkové podpatky ostře klapaly o studenou betonovou podlahu skladu. Potlačila rostoucí paniku, která jí svírala hruď, a přinutila se nasadit na tvář výraz širokého zmatení. Její pohled těkal od beden se syntetickými kameny k Jaceovu bledému, zpocenému obličeji a nakonec spočinul na Cyrusovi.

„Co se stalo? Cyrusi, proč jsi tady?“ zeptala se Blaire a udržovala si udýchaný, zděšený hlas.

V duchu Blaire nadávala, jak jen mohla. Freya zamířila do skladu surovin hned první den a způsobila jí problémy. Blaire osobně povolila nákup těchto levných, syntetických kamenů, aby do své kapsy strčila obrovský rozdíl v rozpočtu, a nikdy by nečekala, že je Freya tak děsivě rychle odhalí.

Cyrus k Blaire otočil svou impozantní postavu. Jeho temné oči byly nečitelné a vyzařovala z nich mrazivá intenzita, kvůli níž teplota v místnosti klesla k bodu mrazu. „Proč jsou ve společnosti falešné surové kameny?“

Blaire zaťala své pěstěné nehty hluboko do dlaní, aby se jí netřásly ruce. Udržela svůj nevinný výraz a potkala se s jeho nebezpečným pohledem bez couvnutí. „Nevím. Víš přece, že o surových kamenech nevím nic. V průběhu let jsem se zapojovala do nákupního oddělení, abych jim pomohla, ale myslela jsem, že tyto mají úplně stejnou kvalitu, jako ty, které jsme objednávali předtím.“

Freya ze sebe vydala ostrý, posměšný smích, který se odrážel od vysokého stropu. Zkřížila ruce na hrudi a s otevřeným opovržením si Blaire prohlédla od hlavy až k patě. „Táta je neopatrný. Předal celou společnost někomu naprosto nevědomému. Nebojí se náhodou, že Aura pod tvým dohledem zkrachuje?“

Blaire zrudla temným, ošklivým odstínem. Podívala se na Cyruse a do očí se jí draly neprolité, manipulativní slzy. „Já to opravdu nevěděla. Cyrusi, musíš mi věřit. Snažila jsem se jen dělat svou práci.“

V její mysli vřely skryté úmysly. *Ty děvko, dřív nebo později tě z tohodle města vyštvu.*

Cyrus pohlédl na třesoucí se Blaire. Stála po jeho boku celých šest dlouhých let. I když postrádala základní odborné znalosti ve výrobě šperků, vždy ho žádala o vedení v obchodních záležitostech. Nevěřil, že by měla dostatek prohnanosti nebo inteligence k tomu, aby provedla obrovskou zpronevěru přímo pod jeho nosem. Přesunul pozornost zpět na potícího se vedoucího skladu.

„Máte padáka.“ vynesl Cyrus rozsudek plochým, nekompromisním tónem, který nedával žádný prostor pro vyjednávání.

Jace ztuhl. Jeho ramena se propadla v naprosté porážce, věděl, že nemá žádnou páku proti muži, jako je mocný a bezcitný Cyrus Lockwood. Mechanicky přikývl a bez dalšího slova vyběhl ze skladu.

Blaire tiše, třesoucím se dechem vypustila úlevu. Cyrus jí stále důvěřoval. Její pozice byla prozatím v bezpečí.

Cyrus pak obrátil pozornost na Freyu. „Ode dneška budete mít nákup surových kamenů na starosti vy.“

Aniž by čekal na odpověď jedné ze žen, otočil se na podpatku a vyšel ze skladu, jeho drahé kožené boty se ozývaly do dálky.

Blaire vyrazila za Freyou ve chvíli, kdy byl Cyrus z doslechu. Dohnala ji v naleštěné, jasně osvětlené chodbě před kancelářemi vedení a chytila ji za paži zlým stiskem. „Tohle jsi udělala naschvál, viď, Freyo?“

Freya ze sebe silou setřásla Blaiřin stisk. Uhladila si látku na rukávu a slabě se usmála. „Jak to myslíš?“

Blaire ukázala třesoucím se prstem přímo na Freyin obličej. „Záměrně se k Cyrusovi snažíš přiblížit. Vylákala jsi ho do skladu surovin, jen abys mě před ním ztrapnila. Opravdu si myslíš, že ti uvěří tvou malou scénku?“

Freya zdvihla dokonalé obočí a udržovala si svůj klidný postoj.

Blaire samolibě zvedla bradu a spletla si ticho s vítězstvím. „Jak vidíš, Cyrus mi věří. Vyhodil Jace a mě nechal být. Vzdej se těch svých ubohých plánů.“

Freya si odfrkla, přikročila blíž, až vstoupila do Blaiřina osobního prostoru. „Ach, ty myslíš, že jsem chtěla vyvolat neshodu tím, že jsem ho odvedla do skladu, ukázala na falešné kameny a vzbudila v něm podezření vůči tobě? Ty si opravdu myslíš, že mám čas a energii starat se o vaši ubohou dynamiku? Došel tam sám za mnou. To se mnou nemá nic společného.“

Blaire zaťala zuby. „Nemysli si, že mě oklameš.“

Freya si těžce povzdechla, jasně ztrácející to nepatrné procento trpělivosti, které jí ještě zbylo. „Můžeš si myslet, co chceš. Nedovolím ti, abys nakupovala falešné surové kameny a ničila pověst značky. Aura Jewelry byla založena mou matkou. Nemůžu sedět s rukama v klíně a sledovat parazita, jako jsi ty, jak ničí její odkaz. A Cyruse Lockwooda se nebojím.“

Cyrus držel ve městě ohromnou moc, ale Freya vybudovala v zahraničí své vlastní masivní impérium. Už to nebyla ta bezmocná, naivní dívka jako dřív. Otočila se a kráčela ke své kanceláři.

Blaire agresivně ustoupila stranou, aby jí zablokovala cestu. „Nemysli si, že si můžeš dělat, co chceš, jenom proto, že jsi zpátky ve městě. Nezapomeň na to video.“

Freya se na místě zastavila. V její hrudi vzplál chladný, nebezpečný oheň. Prudce se otočila a bleskurychle vyrazila rukou, aby vytrhla telefon z Blaiřina volného stisku.

Blaire lapla po dechu, její oči se rozšířily v čiré panice. „Co to děláš? Vrať mi to!“

Blaire se oběma rukama vrhla vpřed, aby přístroj získala zpět. Freya se neohrabanému fyzickému pokusu s lehkostí vyhnula a telefon držela pevně mimo dosah. Zpozorovala syrovou hrůzu, která přelétla přes Blaiřinu bledou tvář, a nabídla jí temný, vědoucí úsměv.

„Vždycky jsi mi tímhle videem ráda vyhrožovala, že? Dobře.“ konstatovala Freya klidným hlasem.

Freya učinila pomalé, uvážlivé kroky na konec chodby. Došla k obrovskému oknu, které sahalo od podlahy až ke stropu a poskytovalo výhled na rušné městské ulice dole. Otevřela skleněné křídlo, vystrčila ruku ven do mrazivého větru ve vysoké výšce a ledabyle rozevřela prsty.

Blaire začala křičet, jak sledovala, jak se její telefon řítí z devatenáctého patra. Zařízení zmizelo v městské propasti a zaručeně se roztříštilo do tisíce nenapravitelných kousků při nárazu na tvrdý betonový povrch dole.

Blaire stála jako zmražená a její hrudník se prudce zvedal dýcháním. „Ty...“

Freya si oprášila ruce. „Ráda jsi vyhrožovala tou nahrávkou. Teď, když jsi ztratila svou páku, by mě zajímalo, jak mě chceš vydírat dál.“

Freya se obrátila ke své sestře zády a vešla do kanceláře a těžké dřevěné dveře s bouchnutím zavřela.

Blaire se v prázdné chodbě třásla čistou vztekem. Její ruce se sevřely v pevné pěsti, až se jí nehty zaryly do dlaní do krve. Vzápětí ji však zalilo náhlé zjištění, které ochladilo její planoucí hněv do vypočítavé úlevy. Video bylo pryč. Jediný pádný důkaz toho, co se doopravdy stalo oné noci, byl navždy zničen. Cyrus se nikdy nedozví, se kým vlastně před šesti lety spal.

Přesto události ze skladu pravděpodobně zasely v jeho mysli nebezpečné zrnko zklamání. Blaire věděla, že její pozice začíná být vratká. Musela upevnit své postavení jeho ženy jednou provždy.

*Nemohu už déle čekat. Pokud se s ním dnes v noci vyspím, zajistím si své místo po jeho boku.*

Na rozlehlé panství Lockwoodů padla noc. Uvnitř své soukromé pracovny seděl Cyrus za masivním mahagonovým stolem. Zářící obrazovka jeho notebooku osvětlovala tvrdé, přitažlivé rysy jeho tváře. V levé ruce držel tlustou manilskou složku a procházel hustými odstavci, které popisovaly život zahraniční designérky známé jako Lyra.

Telefon na jeho stole byl přepnut na hlasitý odposlech. Reidův ostrý, profesionální hlas vyplnil tichou místnost.

„Našel jsem informace o minulosti, o které jste žádal, pane Lockwoode. Freya je biologická dcera Conrada Kensingtona a jeho bývalé manželky. Je nejmladší dcerou rodiny Kensingtonových. Její matka byla proslulá designérka šperků.“

Cyrus obrátil stránku ve složce s těžkým obsahu. Jeho temné oči se zúžily, když vstřebával tyto šokující informace.

„Aura Jewelry byla založena její matkou a Conradem,“ pokračoval Reid klidně na lince. „Po smrti její matky byly všechny její podíly přímo přeneseny do rukou Conrada. Freya před šesti lety odjela do zahraničí za neobjasněných okolností a změnila si jméno.“

Cyrus natáhl ruku a hovor ukončil. Hodil složku na naleštěný stůl a opřel se na svém drahém koženém křesle. Rozptýlené kousky této skládačky se začaly pohybovat a odhalovaly komplexní obrázek, který by nikdy neočekával.

*Jedná na základě vzteku, protože společnost, kterou její matka vybudovala, se ocitla v rukách Blaire?* Cyrus přemýšlel nad divokým odhodláním, které Freya předvedla ve skladu. Nyní to dávalo dokonalý smysl. Bránila své ukradené dědictví.

Avšak hlodala v jeho logice jedna zjevná nekonzistence. Pokud byla Freya legitimní dcerou Kensingtonových, proč o ní Blaire nikdy neřekla ani slovo? Proč Blaire od samého začátku skrývala jejich vztah?

Hodiny na chodbě odzvonily půlnoc. Cyrus si promnul unavené oči a rozhodl se pro tuto noc odložit rodinné drama Kensingtonových. Opustil pracovnu a šel po tiché, kobercem pokryté chodbě ke své ložnici.

Otevřel těžké dubové dveře a vešel dovnitř. Místnost byla pohroužená do hlubokých stínů, ale okamžitě si všiml pohybující se siluety na své matraci. Natáhl se po vypínači na zdi a zapnul jasná stropní světla.

Blaire seděla uprostřed jeho obrovské postele. Měla na sobě průsvitnou noční košilku z černé krajky, která se pevně přimykala k jejím křivkám a odhalovala tvar jejích ňader a bledou kůži na jejích stehnech.

Cyrus se zastavil v pohybu. Jeho výraz ztuhl v masku čistého, nemilosrdného ledu. „Proč jsi v mém pokoji?“

Dovolil jí žít v rezidenci Lockwoodů ze špatně pochopeného smyslu pro povinnost, ale určil si přísné, neotřesitelné hranice. Nikdy jí nedovolil spát ve své posteli.

Blaire ucukla při jeho tvrdém a sžíravém tónu. S pečlivostí si vybrala spodní prádlo a strávila hodiny zdokonalováním svého vzhledu, aby ho svedla. Zřetelně mu ukázala své úmysly, a on na ni přesto hleděl, jako by byla nějakým nechutným vetřelcem.

Kousla se do spodního rtu a přinutila se nasadit zoufalý výraz na obličej. „Cyrusi, já jen chci vědět, jestli jsem udělala něco špatně. Od té noci před šesti lety jsi mě nenechal se k tobě přiblížit.“

Její široké oči naplněné slzami měly za cíl probudit v něm sympatie. Cyrus byl zdravý muž s normálními fyzickými touhami. Stál tiše s pevně sevřenou čelistí a bojoval s protichůdnými instinkty, které v jeho mysli vedly válku.

Blaire jeho protáhlé mlčení považovala za otevřenou pozvánku, a tak sklouzla z matrace. Pomalu k němu přistoupila a průsvitná látka jejího nočního prádla se jemně otírala o její nahá stehna. Snížila vzdálenost, omotala své ruce pevně kolem jeho krku a přimáčkla se svým měkkým tělem pevně na jeho silnou hruď. Stoupla si na špičky, rozevřela rty a snažila se ho políbit.

Když se její tvář naklonila nahoru, zasáhla Cyruse nečekaná halucinace. Jemné rysy ženy v jeho náručí se proměnily. Blaiřin obličej zmizel a okamžitě jej nahradily Freyiny výrazné, vyzývavé oči a její chladný, posměšný úsměv.

Jeho žaludkem projela niterná vlna hlubokého odporu.

Cyrus chytil Blaire za nahé paže a silou ji odstrčil zpět.

Blaire se potácela dozadu a její bosé nohy uklouzly po vyleštěné dřevěné podlaze, než zběsile našla rovnováhu. Zírala na něj a hrudník se jí zvedal v šoku. „Cyrusi...“

Utřel si ústa hřbetem ruky a jeho dýchání se zrychlilo a stalo nerovnoměrným.

Blaire pevně objala samu sebe a pocítila bolestivý osten jeho odmítnutí, které spálilo zbytky její pýchy. „Tak moc tě znechucuju?“

*Proč?* křičela Blaire v chaotických útrobách své mysli. *Spal s Freyou před šesti lety. Proč se mu tak hnusí pomyšlení, že by se vyspal se mnou?*

Cyrus ustoupil a vložil mezi ně ještě větší fyzickou vzdálenost. Uhladil si zmačkané klopy obleku. „Před šesti lety to byla nehoda. Nechal jsem si tě u sebe, abych převzal odpovědnost. Mohu ti to vynahradit penězi, majetky nebo čímkoliv materiálním, po čem toužíš. Ale tohle už nedělej.“

Otočil se k těžkým dveřím, připravený opustit místnost a najít si jiné místo na spaní. Pak ho ale zasáhla klíčová myšlenka. Zastavil se a podíval se zpět přes široké rameno.

„Freya je z rodiny Kensingtonových, že?“ dožadoval se odpovědi Cyrus.

Blaire ztuhla. Krev okamžitě opustila její zrudlou tvář. V panice jí problesklo hlavou, jak zjistil tuto pohřbenou pravdu a kolik toho o její minulosti vlastně ví.

Přinutila se k pomalému, váhavému kývnutí. „Je to má mladší sestra.“

Cyrus zúžil své tmavé oči a studoval její bledou tvář. „Tak proč jsi to nikomu neřekla, když do společnosti přijela? Proč jsi ji uhodila?“

Zpočátku se Cyrus domníval, že Freya je prostě jen arogantní nová zaměstnankyně, která vyprovokovala Blaire do ubohého fyzického konfliktu. Ale po prozkoumání Reidovy zprávy se celý kontext drasticky změnil. Aura Jewelry byla nepopiratelným dědictvím matky Freyi. Conrad byl pouhý akcionář, který společnost převzal. Tím skutečným vetřelcem byla Blaire, ne Freya.

S kousáním se do rtu a lomcováním rukama předstírala Blaire nevinnost. „Ve skutečnosti jsem měla s Freyou dříve nějaké konflikty.“