Když Knox konečně odtrhl své rty od mých, zoufale a trhaně jsem se nadechla. Plíce mě pálily po kyslíku. O potácivý půlkrok jsem ucouvla a vzhlédla k němu. Knox mi pohled oplácel s rošťáckým, chápavým úsměvem, který mu pohrával v koutku úst. Žaludek se mi stáhl do pevného uzlu a hluboké, těžké bušení srdce se mi ozývalo v uších. Nohy se mi podlomily jako želé. Musela jsem propnout kolena, abych se vůbec udržela na nohou.

„Ty jsi mi právě strčil jazyk do pusy?“ vyhrkla jsem. Chtěla jsem znít rozzuřeně, pobouřeně a jako bych měla situaci plně pod kontrolou, ale hlas se mi třásl nepopiratelným šokem.

„To teda jo,“ přiznal nepokrytě. Neměl v sobě ani špetku studu. Jeho nestoudný úšklebek se ještě víc rozšířil.

Chraplavý, hluboký tón jeho hlasu mi po zádech poslal náhlou vlnu šoku. Byl to temný, drsný zvuk. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem ho do této chvíle vlastně ještě nikdy neslyšela promluvit jediné slovo. Teď, když se ten syrový zvuk jeho hlasu uzamkl v mém mozku, jsem věděla, že už ho nikdy nedostanu z hlavy. Vibroval ve vzduchu mezi námi.

„No, to bylo…“ začala jsem a snažila se získat zpět nějaký pocit rovnováhy.

Než jsem stihla myšlenku dokončit, koutkem oka jsem zachytila pohyb. Kousek dál v chodbě k nám přímo pochodovali Nathaniel a Chloe. V jejich tvářích se zračila toxická směs hněvu a cynického podezření. Přestali se líbat a všimli si té scény, kterou jsem právě způsobila. Hrdlem se mi vydrápala panika a okamžitě přehlušila doznívající šok z Knoxova fyzického kontaktu.

„Potřebujeme si promluvit o něčem důležitém,“ zašeptala jsem zběsile ke Knoxovi, když jsem se naklonila blíž, aby mě neslyšeli. „Ale pro teď prostě hraj se mnou. Prosím.“

Knox pozvedl tmavé obočí. Nechal si pusu zavřenou, nenabízel žádné sliby, ale ani se neodtáhl.

„Páni,“ ušklíbla se Chloe, když se zastavila pár kroků od nás. Založila si paže na hrudi a očima těkala mezi mnou a Knoxem. „Takže ten tvůj náhlý vztah s Knoxem Thornem nebyla jedna z tvých ubohých lží.“

Knoxovy velké ruce stále pevně spočívaly na mém pase a držely mě k němu připoutanou. Tiše jsem vydechla úlevou nad tímhle drobným milosrdenstvím. Stáhla jsem ramena dozadu a odmítala jsem couvnout nebo ukázat sebemenší náznak slabosti před holkou, která mi právě vrazila nůž do zad.

„Proč bych lhala?“ vyzvala jsem ji a bradu držela vysoko.

„Ale no tak, Gemmo. Bavíme se o tobě. V tuhle chvíli by se dalo čekat cokoli,“ posmívala se Chloe nahlas a její hlas kapal jedem.

Čelisti se mi pevně stiskly. Hladce a sebevědomě jsem rukama přejela po Knoxově svalnaté hrudi a ovinula mu paže kolem krku. Do své odpovědi jsem vložila veškerý svůj hněv a mířila jí přímo na krk.

„To jsi vzala za špatný konec, Chlo. Pokud jde o tebe, lidé by měli očekávat cokoli. Třeba to, že se taháš s nevěrným klukem své nejlepší kamarádky.“ Těžce jsem se opřela o Knoxe a zaklonila hlavu, abych na něj pohlédla. „Ačkoli bych asi měla být vděčná. Teď už se nemusíme skrývat, že, zlato?“

Zadržela jsem dech a modlila se, aby mě v tom nenechal samotnou.

„Mmm,“ zapředl Knox. Ten dokonalý, plynulý zvuk souhlasu mu zaburácel hluboko v hrudi.

Chloein samolibý výraz opadl a tvář se jí stáhla podrážděním. Vedle ní se vyřítil Nate a zkrátil vzdálenost. Ruce měl zaťaté v pevné pěsti podél těla a obličej rudý čistou zuřivostí.

„Takže ty jsi ten grázl, co mi rozmlátil okna u auta baseballovou pálkou?“ obvinil ho Nate, jeho hlas byl hlasitý a agresivní.

Knox se na něj podíval s nulovým zájmem. Ani neškubl. „Bylo tvoje auto červený sedan?“

„Ne.“

„Bílé Audi?“ zeptal se Knox klidně.

„Ne!“

„Černý Jeep?“

„Žlutý Mustang,“ zamumlala jsem a hlas mi o něco klesl.

Knox přesunul pohled dolů ke mně na zlomek vteřiny, a pak zase obrátil pozornost k Nathanielovi. Na rtech se mu mihl arogantní úšklebek, jako by se mu v hlavě právě rozsvítila žárovka. „Jo, jasně. Už si vzpomínám. To byla spravedlivá odplata. Shodil jsi mi motorku.“

„Já jsem ti nic neshodil!“ zařval Nate a udělal další výhružný krok.

„Shodil.“

Na krk se mi vkradla horkost z palčivého trapasu. Těžce jsem polkla a dívala se střídavě na oba kluky. Musela jsem se přiznat přímo tady a teď. „Vlastně… to já jsem ti shodila motorku.“

Knox s trhnutím otočil hlavu mým směrem.

„Nate mi ten den dával příšernou lekci řízení,“ přiznala jsem a hlas mi slábl. „Snažila jsem se zaparkovat a omylem jsem nacouvala do tvé motorky. Shodila jsem ji.“

„Takže to jsi byla ty.“ Knoxovy vážné, pronikavě modré oči se do mě intenzivně zabodly. Hravý úšklebek byl pryč.

Srdce mi vynechalo úder. Tenhle kluk mi právě strčil jazyk hluboko do pusy a teď vypadal, že je připravený mě zavraždit kvůli poškrábané motorce. Ale nemohla jsem teď vypadnout z role. Zdvojnásobila jsem snahu ve svém představení nechutně roztomilé přítelkyně a nasadila si falešný úsměv na tvář.

„Je mi to tak líto, zlato,“ zapředla jsem a snažila se, aby můj hlas zněl jako med. „Vynahradím ti to později.“

Knox se naklonil blízko, tvář měl jen pár centimetrů od té mé. „Oh? A jak přesně to máš v plánu udělat?“

Než jsem stihla odpovědět na jeho nebezpečnou otázku, Chloe si hlasitě a znechuceně odfrkla. Zcela pobouřená naším projevem náklonnosti si odkašlala, popadla Natea za paži a odtáhla ho pryč. Táhla soptícího Natea po chodbě, jejich kroky těžce dopadaly na dlaždice, dokud nezmizeli za rohem.

Ve chvíli, kdy nám zmizeli z očí, můj falešný úsměv opadl. Odstrčila jsem se od Knoxe a zuřivě si otřela ústa hřbetem ruky ve snaze sedřít ze sebe přetrvávající chuť máty a tabáku.

„Takže ty prostě chodíš a rozbíjíš auta baseballovou pálkou? Co to je za zločinecký chování?“ konfrontovala jsem ho a podrážděně vyštěkla.

Netečný Knox zabouchl skříňku. Okamžitě mi to oplatil: „A ty zas prostě chodíš a násilím líbáš naprostý cizince?“

„Cože? Ne! To samozřejmě nedělám!“

„Tak to bych se asi měl cítit poctěnej,“ posmíval se mi. Otočil se ke mně zády a rozešel se prázdnou chodbou, připravený mě opustit.

„Počkej!“ vyběhla jsem za ním. Zoufale jsem se natáhla a chytila ho za paži. „Prosím, prostě mě vyslechni. Je to důležité.“

Zastavil se. Těžce a podrážděně si povzdechl. Než jsem stačila říct další slovo, jeho prsty se mi sevřely kolem zápěstí. Táhl mě kupředu a rozrazil nejbližší dveře. Zatáhl mě do tmavé místnosti a zabouchl za námi dveře.

Zavrávorala jsem v černočerné tmě. Do nosu mě okamžitě udeřil ostrý, odporný zápach. Do plic se mi prodral pach bělidla, špinavé vody z mopu a staré plísně. Zatáhl mě do stísněné úklidové komory.

Knox, zahnaný do úzkého prostoru, se opřel o těžké dřevěné dveře a překřížil si paže na hrudi. I v matném světle, které pronikalo škvírou pod dveřmi, jsem viděla tvrdou, neústupnou linii jeho čelisti.

„Tak?“ vyžadoval odpověď a jeho hlas se v malé místnosti rozléhal. „Co chceš?“

Hráz ve mně povolila. Adrenalin vyprchal a nezanechal nic než čirou paniku a surové zoufalství.

„Potřebuju tvoji pomoc,“ vyhrkla jsem a slova se ze mě valila jako vodopád. „Před dvěma dny jsem zjistila, že mě můj kluk podváděl s Chloe. Tahali se spolu za mými zády.“

Knox na mě zíral, jeho výraz byl prázdný.

„A pak, na té obrovské party,“ pokračovala jsem a zoufale máchala rukama. „Mě Chloe přede všemi ponížila. V momentě šíleného, ponižujícího impulsu jsem zkratovala. Lhala jsem celé party. Řekla jsem jim, že jsem Natea taky podváděla.“

Knox zvedl obočí. „Se mnou.“

„Ano,“ vydechla jsem a hruď se mi zvedala. „S tebou. Řekla jsem všem, že jsi můj kluk. Potřebuju, abys předstíral, že jsi můj kluk, jen na pár dní. Jen dokud ty drby neutichnou.“

„Ne.“

Odmítnutí bylo okamžité a chladné.

„Prosím,“ škemrala jsem. „Je to jen na pár dní.“

„Dobře si to poslechni, blondýnko,“ řekl Knox a odtlačil se ode dveří. Vstoupil do mého prostoru. „Není můj problém, že tě tvůj kluk podvedl s tvojí nejlepší kamarádkou. A rozhodně není moje zodpovědnost pomáhat ti uklidit tvůj průšvih.“

„Knoxi—“

„Lidi, co lžou, nejsou nic než odpad,“ pronesl tvrdě.

Dech se mi zadrhl. To slovo mě zasáhlo jako fyzická rána. Čiré ponížení z té party, palčivá zrada od Chloe, tlak mých vlastních hloupých lží — to všechno se na mě sesypalo najednou. Ta emocionální tíha mě přemohla. Hrdlo se mi stáhlo a můj hlas se zlomil.

„Lhala jsem, protože jsem neměla jinou možnost,“ zašeptala jsem. „Chloe byla moje nejlepší kamarádka. Ponížila mě. Nate mi slíbil, že mi neublíží, a udělal to.“

Horké slzy mi stekly přes řasy. Začaly mi nekontrolovatelně klouzat po tvářích. Nesnášela jsem brečení před lidmi, zvlášť před ním, ale nedokázala jsem to zhroucení zastavit.

„Chtěla jsem ho prostě zpátky,“ přiznala jsem uboze s pohledem upřeným do podlahy.

Ve stísněné komoře zavládlo ticho. Popotáhla jsem a zbytečně si otírala tvář.

Slyšela jsem, jak se Knox pohnul. Udělal krok blíž. Hostilita, která z něj čišela, jako by zmizela. Zvedl ruce a s překvapivou něhou mi palci opatrně setřel mokré slzy z tváří. Jeho dotek byl teplý a pevný.

„Když tě podvedl jednou, udělá to znovu,“ varoval mě Knox. Jeho drsný hlas postrádal ten posměšný tón z dřívějška; zněl upřímně a těžce.

Vzhlédla jsem a zachytila surovou intenzitu v jeho očích.

Pak se, stejně rychle jako zmizel, vrátil jeho arogantní, vypočítavý úsměv. Svěsil ruce a opřel se zády o špinavý regál za ním.

„O kolika se bavíme?“ zeptal se.

Zamrkala jsem a slzy mi okamžitě uschly. „Cože?“

„Moje služby nejsou zadarmo,“ upřesnil Knox. „Kolik peněz mi nabízíš?“

Zaplavil mě šok. Došlo mi, že za to opravdu chce peníze. Zírala jsem na něj a do mozku se mi náhle vřítily ty temné zvěsti. Šuškanda na chodbách říkala, že Knox Thorne prodává drogy.

„Máš problém s drogama?“ zeptala jsem se hloupě. To obvinění ze mě vyklouzlo dřív, než jsem se stačila kousnout do jazyka.

Knoxův arogantní úsměv se rozšířil. Přijal mé obvinění s pobaveným pohledem. „Možná.“

Pevně jsem zavřela oči. „Kolik chceš?“

„Padesát.“

„Fajn. Zvládnu padesát dolarů týdně.“

Knox natáhl ruku a přitiskl mi dlouhý prst na rty, aby mě umlčel. „Chci padesát dolarů denně.“

Spadla mi čelist. „Denně? Zbláznil ses? Kdo si myslíš, že jsi, model pro Calvina Kleina?“

Knox pokrčil rameny, mé rozhořčení ho nevyvedlo z míry. Otočil se a sáhl po klice. „Asi si můžeš najít někoho jinýho.“

Stiskl kliku, připravený mě v té komoře opustit. Světlo z chodby prořízlo tmu.

Zmocnila se mě panika. Vrhla jsem se vpřed a zoufale jsem stiskla v hrsti látku jeho košile.

Zastavil se a pohlédl přes rameno.

Zatnula jsem zuby, moje hrdost se rozpadla v prach. Poraženě jsem vyštěkla: „Fajn. Dám ti padesát dolarů denně.“

Knox se otočil zpátky. Triumfálně se usmál a v šeru se na mě zadíval dolů.

„Pak tedy platí.“