„Do toho příběhu ti vůbec nic není.“ Knox se postavil a jeho židle s hlasitým zaskřípěním odjela po vyleštěné podlaze. Napětí v ředitelně by se dalo krájet. Střelil po svém bratrovi vražedným pohledem, v tmavých očích mu plál skutečný vztek.

„Jestli řekneš ještě něco, zabiju tě,“ procedil Knox nenávistně.

Nečekal na jediné slovo odpovědi, otočil se na patě a vyrazil z kanceláře. Popadl kliku a s ohlušující ránou, až to zadunělo v kostech, práskl těžkými dřevěnými dveřmi do futer. Náraz se odrazil od stěn a rozdrnčel zarámované diplomy visící za stolem.

Zůstala jsem sedět v dusivém tichu, křečovitě jsem svírala opěrky židle a nutila své splašené srdce, aby se uklidnilo. Pomalu a zhluboka jsem se nadechla a kousek po kousku skládala zpátky své pochroumané sebeovládání.

„Omluvte ho,“ povzdechl si ředitel Montgomery a vyčerpaně si promnul spánky. „Vždycky reaguje takhle, když narazíme na tohle téma.“

„Chápu,“ odpověděla jsem a udržela si vyrovnaný hlas.

„Vraťme se k hlavnímu tématu,“ pokračoval ředitel a složil si ruce na stůl. Upřel na mě vážný, zkoumavý pohled. „Předpokládám, že ta záležitost s údržbářskou místností je jenom fáma, že?“

„Rozhodně.“

„Ale vy dva spolu oficiálně chodíte?“

„Ano,“ zalhala jsem a podívala se mu přímo do očí. Ani jsem nemrkla. Nechala jsem tu lež sklouznout z jazyka s nacvičenou lehkostí a oficiálně tak potvrdila nezastavitelnou školní fámu, že já a Knox Thorne tvoříme exkluzivní pár.

Ředitel Montgomery se opřel a jeho pohledná tvář změkla upřímnou starostí. Autoritativní správce školy se rozplynul a zbyl jen ustaraný starší muž. „Slečno Kensingtonová, musíte mě vyslechnout. Být nablízku chlapci, jako je Knox, vám přinese jenom vážné potíže. Přitahuje chaos, kamkoliv se pohne.“

Věnovala jsem mu nacvičený, sladký úsměv — přesně ten, který jsem používala na roztleskávačských soutěžích, abych skryla pálení svalů. „Nemějte obavy, pane řediteli Montgomery. To už vím.“

Neměla jsem co dalšího dodat. Postavila jsem se, došla ke dveřím a nechala to tiché útočiště kanceláře za sebou.

Zbytek školního dne se trýznivě vlekl. Hodiny se táhly jako hustá melasa. Každá vyučovací hodina byla psychickým mučením, živeným divokým, stupňujícím se šepotem o mém skandálním novém vztahu. Jakmile jsem vkročila na chodbu, hovory se náhle utnuly a nahradilo je nepokryté ukazování prstem a tlumené vzdechy. Spolužáci na mě zírali, jako by mi narostla druhá hlava, a sledovali každý můj pohyb. Fámy se mezitím vyvinuly z pouhého polibku v barvité, nevhodné historky o tom, co jsme s Knoxem údajně dělali v údržbářské místnosti.

Když zazvonilo na oběd, moje nervy byly napjaté k prasknutí. Vejít do jídelny bylo jako napochodovat do válečné zóny. Koupila jsem si jen obyčejnou misku se samotným waldorfským salátem a pomerančový džus. Hlavu jsem držela vztyčenou a výraz naprosto nečitelný.

A pak jsem je uviděla.

Přímo uprostřed místnosti, u toho nejlepšího stolu, kde vždycky kralovali fotbalisté, seděl Nathaniel. A Chloe mu pohodlně trůnila na klíně a pěstěným prstem mu přejížděla po linii čelisti.

V hrudi se mi zkroutila ostrá, bodavá bolest. Ještě před pár dny jsem to byla já. Sedávala jsem úplně stejně, zabalená v Nateově náručí, a připadala si jako středobod jeho vesmíru. Kousla jsem se zevnitř do tváře tak silně, až jsem ucítila měděnou pachuť krve. Ta fyzická bolest mě ukotvila a pomohla mi zoufale skrýt spalující žárlivost i to, jak se mi právě hroutí srdce. Přinutila jsem se zvednout bradu o zlomíček výš a napochodovala ke stolu, kde už na mě čekaly moje tři nejlepší kamarádky.

Ve vteřině, kdy jsem položila tác a posadila se, začal agresivní výslech.

Valeria práskla rukama do stolu, až plastové tácy zachrastily. „Ani se nesnaž dělat hloupou, Gemmo. Začni mluvit.“

„O čem mluvit?“ zeptala jsem se a napíchla na plastovou vidličku kousek salátu.

„Proč jsi před námi tajila svůj utajovaný vztah s Knoxem Thornem?“ vyjela na mě Valeria s očima dokořán plnýma zrady.

„Jo, proč?“ vyjekla Penny. Naklonila se tak moc dopředu, že málem převrhla svoje mléko. „Jsme tvoje nejlepší kamarádky! Jak jsi mohla tajit něco tak obrovského?“

Pomalu jsem usrkla pomerančového džusu a probudila v sobě svou vnitřní herečku. Potřebovala jsem, aby mi to zbaštily. Pokud by té lži neuvěřily moje vlastní kamarádky, neuvěřil by nikdo.

„Náš vztah byl tajemství,“ řekla jsem potichu a schválně ztišila hlas, abych je donutila se naklonit blíž. „Nikdo se to nesměl dozvědět. Knox mě donutil slíbit, že to neřeknu živé duši, dokonce ani vám.“

„Takže je to pravda?“ zeptala se Penny a její tmavě hnědé oči se zúžily v odsuzujícím pohledu. „Pletla ses s Thornem Nateovi za zády?“

„Ano,“ zalhala jsem bez mrknutí oka a dál tkala tu složitou pavučinu.

„Odkdy?“ vydechla šokovaně Mila.

„Šest dlouhých měsíců.“

„Šest měsíců?“ zakňourala Valeria a přitiskla si ruku na pusu. „Nechápu to. Vy dva s Natem jste spolu vypadali tak dokonale.“

„Věci nejsou vždycky takové, jaké se zdají,“ odrazila jsem to hladce. „Nate a já jsme měli za zavřenými dveřmi spoustu problémů.“

„Ale podvést ho?“ zavrtěla hlavou Penny a z hlasu jí čišel nesouhlas. „Nemůžu uvěřit, že bys Natea takhle zradila. Zvlášť s klukem, kterej se vyspal s učitelkou v laborce.“

Ucítila jsem záblesk skutečného podráždění. „Nate je ten, kdo podváděl první, Penny. Nebo jsi pohodlně zapomněla na něj a Chloe?“

„V tom má pravdu,“ zamumlala Mila a ohlédla se přes rameno k fotbalistům.

„Stejně to nechápu,“ nedala se Penny a zastrčila si tmavý pramen vlasů za ucho. „Jak jste se ty a Knox vůbec začali bavit? Nikdy jsme neviděly, že byste spolu prohodili jediné slovo.“

Zakotvila jsem své lži do střípků pravdy a využila skutečný strach k tomu, abych jim tu falešnou romantiku prodala. „Pamatujete si na den, kdy Knox rozmlátil Nateův žlutý Mustang baseballovou pálkou?“

Všechny tři okamžitě přikývly. Ten nechvalně proslulý den se vryl do kolektivní paměti celé školy.

„No,“ pokračovala jsem a prstem přejížděla po okraji kelímku s džusem, „co lidi nevědí, je, že když začal rozbíjet ta okna, pořád jsem v tom autě seděla. Když si konečně všiml, že jsem na sedadle spolujezdce, upustil pálku. Omluvil se za to, že mě k smrti vyděsil.“

„Omluvil se ti, ale stejně to auto zničil?“ zeptala se Mila.

„Knox je komplikovaný,“ pokrčila jsem rameny a dál hrála roli hluboké, chápající přítelkyně. „Po tom dni po mně začal agresivně vyjíždět. Sehnal si moje číslo. Nebral ne jako odpověď. Nejdřív jsem ho kvůli jeho pověsti odháněla, ale nakonec mě zlomil.“

Abych zpečetila iluzi své nepřekonatelné touhy, intimně jsem se naklonila přes stůl. Přešla jsem do tlumeného, bezdechého šepotu a těkala očima po okolí, jako bych se s nimi dělila o své nejtemnější tajemství.

„Kromě toho,“ zamumlala jsem, „Knox umí se svým jazykem dělat věci, o kterých jsem si ani nemyslela, že jsou možné.“

Moje kamarádky v čirém šoku zalapaly po dechu. Valeriina tvář nabrala jasně rudý odstín a Mila se začala ovívat ubrouskem. Udržela jsem neochvějný výraz a hrála dokonale poblázněnou přítelkyni na jedničku.

„Ale co paní Jennie?“ zeptala se Penny, i když její hlas už ztratil svou dřívější kousavost.

„Nechutné fámy,“ popřela jsem to vehementně. „Té učitelky se nikdy ani nedotkl.“

„Takže už k Nateovi opravdu nic necítíš?“ zeptala se Valeria a její zelené oči pátravě zkoumaly mou tvář, jako by hledaly v mém brnění jedinou trhlinku.

„Moje romantické city k Nathanielovi jsou mrtvé,“ prohlásila jsem chladně.

Ve skutečnosti se mi mé křehké srdce znovu rozbilo na tisíc kousků, když Penny tak mimochodem vypustila tu bombu. „No, tak to je dobré načasování. Protože Nate a Chloe spolu teď už oficiálně chodí. Dneska ráno se jí zeptal.“

Z plic se mi vytratil všechen vzduch. Oficiálně chodí. Ta slova se mi rozléhala v lebce a drásala mi nitro. Přinutila jsem svůj obličej zůstat ledově lhostejný, zatímco jsem bojovala s intenzivním nutkáním se rozbrečet.

Přesně jako na zavolanou, aby zachránil moji hroutící se fasádu, dorazil Knox.

Zvuk v jídelně se okamžitě proměnil, jakmile začal procházet mezi stoly a přitahoval pohledy ze všech stran. Hladce vklouzl na prázdné místo vedle mě. Jeho mohutná postava rázem udělala z malé školní židle miniaturu. Aniž by zaváhal, ovinul svou těžkou, svalnatou paži kolem opěradla mojí židle a prsty se letmo otřel o mé rameno. Naklonil se a vtiskl mi na tvář záměrný, až přehnaně láskyplný polibek. Jeho rty byly teplé a spočinuly tam přesně tak dlouho, aby mi zrychlily tep.

„Je mi potěšením konečně poznat kamarádky mý holky,“ protáhl Knox líně. Jeho hlas byl jen tiché, drsné zadunění. Věnoval jim napůl svůdný, predátorský úsměv, který byl nebezpečný a vzrušující zároveň.

Moje jinak hlasité a sebevědomé kamarádky okamžitě oněměly. Prudce zrudly, zastrašeny jeho drtivou přítomností.

Mila, která to napjaté ticho nedokázala snést, ze sebe vyhrkla neohrabanou, vyděšenou otázku. „Je pravda, že jsi vážně sám vykradl večerku?“

Valeria Milu pod stolem kopla, oči vytřeštěné panikou.

Knox tu otázku naprosto ignoroval. Predátorský úsměv zmizel a nahradil ho intenzivní, těžký pohled upřený výhradně na můj tác s jídlem. Natáhl se přes stůl, potetované předloktí se mu napnulo, a vzal ze svého vlastního talíře jedinou hranolku. Zlatavý kousek brambory držel mezi dlouhými prsty a houpal mi s ním před obličejem.

„Chceš, abych tě nakrmil, zlato?“ zeptal se, a jeho temně modré oči se zavrtaly do mých.

Důrazně jsem zavrtěla hlavou. „Ne. To nemůžu jíst.“

„Proč ne?“

„Musím dodržovat přísnou dietu pro roztleskávačky,“ trvala jsem na svém a ukázala na svou smutnou misku se salátem. „Můj čistý salát je zdravý.“

Knoxovi ztuhla čelist. Naklonil se o kousek blíž, až se jeho obrovské rameno otřelo o to moje. Ledabylá atmosféra se vypařila a nahradilo ji hutné, těžké napětí.

„Chceš, abych tě to donutil sníst?“ odvětil, a jeho hlas klesl do nebezpečně hlubokých tónů.

Žilami mi projelo vzrušení ze vzdoru. Poposedla jsem si a natočila se tak, abych mu čelila úplně. Zabodla jsem pohled přímo do jeho sytě modrých očí a odmítla před tou výzvou couvnout.

„Jak bys mě asi chtěl donutit?“ vyzvala jsem ho provokativně.

Hned v tu vteřinu, kdy mi ta slova opustila rty, jsem si okamžitě uvědomila, že jsem se ptát neměla.

Na Knoxově tváři se rozlil hříšný, naprosto zničující úsměv. Nezaváhal. Ukousl půlku hranolky a tu druhou pevně sevřel mezi zuby. Než jsem vůbec stihla zpracovat, co dělá, natáhl se a oběma rukama mi popadl obličej. Jeho obrovské dlaně mi svíraly čelist, dlouhé prsty mi vklouzly do vlasů a pevně mě držely na místě.

Naklonil se blíž a v jediném úderu srdce vymazal veškerou vzdálenost mezi námi.

Přiblížil svá ústa k těm mým tak trýznivě blízko, až se naše nosy o sebe otřely. Jeho rty se vznášely pouhé milimetry od mých, lehce pootevřené kolem hranolky. Jeho hluboké modré oči se do mě zabodávaly bez jediného mrknutí a vyžadovaly mou poddajnost. Ta naprostá blízkost mi nedávala na výběr. Srdce mi bušilo do žeber jako pták lapený v kleci.

Zatímco jsem rukama svírala okraj sedadla, pomalu jsem pootevřela rty. Naklonila jsem se dopředu o ten poslední zlomeček milimetru a vzala si to sousto hranolky přímo z jeho zubů.

Během toho se jeho rty otřely o mé — byl to jen letmý, ale spalující dotek. Jeho horký dech, vonící po mátě a soli, mě ztěžka ovanul na bradě a na tvářích. Obličejem mi zničehonic projelo explozivní horko, které se šířilo jako oheň až dolů na krk.

Okamžitě jsem ucukla a to intenzivní fyzické propojení přerušila. Hruď se mi prudce zvedala, zatímco jsem v ohromeném tichu žvýkala tu hranolku. Měla jsem vytřeštěné oči a kůže mi brněla ozvěnou jeho doteku.

Kamarádky naproti přes stůl seděly naprosto zamrzlé s pusami dokořán a zpracovávaly tu elektricky nabitou scénku.

Mila, která naši nesmírně intimní výměnu sledovala, si podepřela bradu dlaněmi a zasněně zamumlala: „Tohle bylo svým způsobem tak romantický.“

Penny horlivě přikyvovala, její předchozí pochybnosti byly dočista vymazány syrovým sexuálním napětím, jehož se právě stala svědkem. „Taky bych jedla hranolky, kdyby mi je někdo podával takhle.“