"Co jsi, sakra, provedla?" Gavin ji probodl pohledem a jeho podlité oči mu málem vypadly z důlků, jak ji hnal směrem k výtahům.

Nový generální ředitel si ji předvolal jmenovitě. Byl to obrovský šok pro všechny na celém patře, obzvláště pro jejího přímého nadřízeného. Gavin se pod paždí ve svém levném obleku potil a byl k smrti vyděšený, že dopady jejího zřejmého průseru by ho mohly strhnout s sebou.

"Nevím," zamrkala Sloane a hrála nevinnou kartu, ačkoli jí srdce chaoticky mlátilo do žeber. Dlaně měla kluzké od nervózního potu. Čím víc se snažila před tím mužem ukrýt, tím rychleji si ji dokázal najít.

"Poslouchej mě," zasyčel Gavin. Naklonil se k ní přímo do jejího osobního prostoru a chytil ji do pasti u kovových dveří výtahu. Kyselý, zvětralý pach jeho dechu páchnoucího kávou jí udeřil do tváře. "Ať už jsi to posrala jakkoliv giganticky, jde to všechno za tebou. Nestrhneš mě pod vodu se svou potápějící se lodí, jasný?"

Gavin byl Eleanorin korporátní psík. Ty dva mizerné roky, co pod ním Sloane pracovala, dělal všechno pro to, aby z jejího života udělal hotové peklo, čímž plnil výslovné příkazy její nevlastní matky. Chtěl prémie. Chtěl, aby se dopustila prohřešku na vyhazov. A teď, hned první den, kdy miliardářský šéf vkročil do budovy, byl veškerý management přeskočen a Sloane odvlekli přímo do ředitelství v nejvyšším patře. Z pohledu úlisného středního manažera jako byl Gavin to znamenalo, že Sloane to kolosálně podělala a nového vedoucího naštvala. Radostí skoro pěnil u pusy nad tím, že si očividně právě vykopala vlastní hrob, ale jeho zbabělost si vyžadovala chránit především vlastní zadek.

"Rozumím, pane Thorne," zamumlala Sloane a neodtrhla oči od koberce.

Otočila se, že zmáčkne tlačítko na přivolání výtahu, ale Gavinova těžká ruka chňapla po její holé paži. Jeho stisk byl silný a dlaně měl lepkavé.

"Pamatuj si," vyhrožoval Gavin a hlas mu klesl do zlomyslného šepotu. "Jestli se opovážíš otevřít pusu a žvanit generálnímu řediteli kraviny o mně nebo o tomhle oddělení, zničím tě. Postarám se, abys skončila na černé listině. V tomhle městě už si neškrtneš."

Sloane po něm hodila pohledem čistého znechucení. Ta naprostá troufalost tohohle chlapa. Její život pod jeho palcem byl každodenní noční můrou ukradených zásluh, nekonečného papírování a pasivně-agresivní šikany. Panicky se bál, že jede nahoru, aby tam napráskala jeho toxický styl řízení. Moc si fandil. Ubohý střední manažer byl zrovna tím nejmenším problémem, co ji teď trápil. Měla mnohem intimnější a děsivěji naléhavější záležitosti k vyjasnění s tím mužem, který na ni čekal v posledním patře.

Sloane protočila oči, silou vytrhla ruku z jeho zpoceného sevření a vešla do rychlovýtahu, jakmile se před ní otevřely dveře.

Těžké kovové dveře se zavřely a odřízly Gavinův zarudlý, panický obličej. Výtah vystřelil nahoru a to náhlé zrychlení způsobilo, že se jí zhoupl žaludek. Za dva roky práce u téhle firmy neměla Sloane povolení jít výš než do dvanáctého patra. Penthouse představoval exkluzivní doménu samotného miliardáře.

Digitální čísla naskakovala nahoru. Její dýchání se zrychlilo. Nevyžádaně jí mozek zaplavil příval těch sprostých vzpomínek, takže se jí stáhl podbřišek. Vzpomínala si na včerejší odpoledne v té sterilní vyšetřovně kliniky. Na to, jak se cítily jeho velké, hrubé ruce, když ji popadly za stehna a odtáhly je od sebe. Na sálající horko jeho holých prstů roztahujících její kluzké záhyby a vnikajících hluboko do její kundy. Na ty hanebné, mokré zvuky, které její tělo pod jeho klinickým, dominantním dotykem vydávalo.

Výtah zacinkal. Dveře se odsunuly do posledního patra.

Asistentka ředitele ji doprovodila dolů tichou, kobercem potaženou chodbou k sadě impozantních dvoukřídlých dveří. Asistentka na ně úsečně zaklepala.

"Dále."

Slova zarezonovala skrz těžké dřevo. Ten hlas byl hluboký a sršel nezpochybnitelnou autoritou.

Sloane vydechla přerývaný dech a odfoukla si spadlou ofinu z čela. Ztěžka polkla, narovnala záda a odtlačila těžké dveře.

Rohová kancelář se vyznačovala ostrou, odstrašující směsí matné černé a mrazivé bílé. Tvrdé linie nábytku řvaly dominancí a bezcitnou kontrolou. Okna sahající od podlahy až ke stropu odhalovala rozlehlý výhled na panorama města, ale Sloane se na něj ani koutkem oka nepodívala. Její oči okamžitě padly na toho mohutného, ramenatého muže sedícího za ohromným mahagonovým stolem.

Díval se dolů a listoval osobní složkou. Neviděla mu do tváře, ale ta syrová, maskulinní energie, která se z jeho těla valila, jí zježila chloupky na pažích. Bylo to nebezpečně povědomé.

Ignoroval ji. Ani se neobtěžoval vzhlédnout od svých dokumentů, zatímco se ona třásla uprostřed drahého koberce. Ticho se natahovalo, těžké a udusivé. V zajetí náhlého omámení ze vzrušení jí před očima probleskl fantomový pocit jeho prstů klouzajících do jejího mokrého klína a zase ven. Ve spáncích jí bušil puls.

Pak to ucítila. Tu těžkou, spalující tíhu predátorského pohledu, který po ní klouzal.

Sloane popadla dech a probrala se do reality.

Vaughn Kincaid zvedl hlavu. Jeho dravé, temné oči sledovaly každý její pohyb a systematicky ji přímo tam uprostřed místnosti svlékaly donaha. Oči se jim setkaly. Těžká vlna čiré sexuální dominance jí vrazila do hrudi, až se nemohla pořádně nadechnout.

"Překvapená, že mě vidíte?" ušklíbl se Vaughn. Opřel se zpět do své vysoké kožené ředitelské židle a položil si své velké ruce na područky. Byl to ten vědoucí, kryptický výraz s chladnýma očima, které však prohlédly rovnou skrz její oblečení.

Na Sloanině spánku teď pulzovala křečovitá nervozita. V krku jí vyschlo. Snažila se najít svůj profesionální hlas.

"Omlouvám se, pane," vykoktala Sloane a z jejího tónu čišela slepá panika. "Zastihl jste mě trochu nepřipravenou. Tahle náhlá změna vedení... nečekala jsem to. Nechtěla jsem civět."

Vaughn nadzvedl jediné tmavé obočí. Jeho pohled se zachmuřil s nebezpečným zájmem. "Znamená to, že pro mě máte slabost, slečno Prescottová?"

"Ne! V žádném případě," vyhrkla Sloane a v obraně zvedla ruce. "Jsem jen řadový zaměstnanec. Nikdy by mě nenapadlo přemýšlet o vás tímhle způsobem. Jde striktně o profesionální respekt."

Vaughn ji zkoumal v děsivém tichu. Vyzařovala z něj syrová, agresivní energie, která dominovala každému centimetru čtverečnímu té ohromné kanceláře. Jeho pronikavé oči se do ní zabodly a sledovaly, jak dýchá. Vypadal přesně jako vrcholový predátor klidně si měřící svou do kouta zahnanou kořist a nechávající ji vyčerpat se před finálním útokem.

Po tom, co se zdálo jako celá věčnost mučivého ticha, konečně promluvil. Jeho hlas plynul pomalu a odměřeně.

"Už je vám lépe?"

Sloane ztuhla. Vzduch jí opustil plíce. Setkat se s jeho přímým pohledem donutilo její srdce vynechat další zuřivý úder. Myslí jí to letělo závratnou rychlostí, jak si konečně spojila všechny chybějící kousky skládačky. On to právě přiznal. Nezbýval už žádný prostor pro popírání. Jeho hluboký hlas potvrdil, že šlo skutečně o toho samého muže, který včera na klinickém stole násilím zkoumal její odhalené, mokré tělo.

"O trochu," vypískla. Sytý, ponižující ruměnec jí zalil tváře a krk. Nedokázala se mu už podívat do tváře. Zírala jen na uzel na jeho drahé hedvábné kravatě.

Vaughnův hlas klesl o oktávu níž, přešel do silně sugestivního, nebezpečného varování.

"Váš stav se nedá vyřešit mávnutím proutku. Kdykoli budete mít potřeby, přijďte za mnou."

Ty sprosté implikace schované za jeho slovy Sloane zasáhly jako rána pěstí. Její nestabilní hypersexualita se okamžitě překlopila na plné, nekontrolovatelné obrátky. Ta představa, jak se k němu vrátí, roztáhne nohy a prosí ho, aby jí sáhl na kundu kdykoliv, když ucítí touhu, jí vyzkratovala mozek.

Její klín se tvrdě stáhl. Náhlá, těžká vlna kluzké vlhkosti jí zaplavila mezeru mezi stehny, ztekla dolů a vsákla se přímo do bavlny krajkových kalhotek. Bolest dorazila ihned a ostrá. Od první vteřiny, kdy ho v téhle kanceláři uviděla, její tělo reagovalo z čirého živočišného instinktu. Být s ním zavřená v jedné tiché místnosti a vědět, že zná všechna její hanebná tajemství, zapříčinilo, že pulzovala ještě silněji.

Dostavila se panika. Pevně stiskla stehna pod svou úzkou pouzdrovou sukní. Tření mokré látky o naběhlý klitoris ji nutilo skousnout si tvář zevnitř, aby ze sebe nevydala zasténání. Pokud zůstane v téhle místnosti byť o minutu déle, zblázní se. Zoufale se potřebovala najít nějakou zamčenou kabinku na záchodech, strčit si své vlastní prsty do své kapající kundy a vyřídit si tuhle neúnosnou bolest dřív, než provede něco šíleného.

"Děkuji za optání, pane," vyhrkla Sloane a její hlas byl stažený a napjatý. "Pokud je to všechno, já se vážně potřebuji vrátit zpátky na své oddělení."

Aniž by počkala na jeho propuštění, otočila se na podpatku a téměř utíkala k těm těžkým dveřím do kanceláře. Její podpatky zběsile zaklapaly na dřevěné podlaze obklopující koberec.

"Řekl jsem, že můžete odejít?"

Vaughnovo autoritativní, vibrující zaburácení ji zastavilo přímo uprostřed pohybu.

Sloane celá ztuhla a její ruka zůstala viset jen pár centimetrů od mosazné kliky u dveří. Znovu se otočila a úzkost v jejím hrdle jí drásala hrdlo. "Ještě něco, pane Kincaide?"

Vaughn pomalu vstal ze své kožené ředitelské židle. Jeho urostlé, svalnaté tělo se tyčilo nad pracovním stolem. Obešel ten mahagonový masiv a začal kráčet směrem k ní. Jeho pohyby byly plynulé, odměřené a neuspěchané. Byl směšně ramenatý a tělo se mu zužovalo do úzkého pasu. Na míru šité kalhoty černého obleku obepínaly silná stehna. Doslova kapal arogantním, neodolatelným sex-appealem.

Sloanina mysl vířila těmi špinavými představami, zatímco on k ní zkracoval vzdálenost. Jaké by to doopravdy bylo nechat se od toho jeho obrovského ptáka v posteli ojet? Z té představy jí úplně vyschlo v ústech. Čím silněji její hypersexualita hořela, tím vlhčí a zoufalejší byla. Ta touha po něm znamenala čiré utrpení. Chtěla, aby ji přitlačil proti těmhle dveřím, roztrhl jí kalhotky a vyšukal z ní duši.

Vaughn přešel přes ten drahý koberec, až mezi jejich těly nezbýval ani jediný milimetr prostoru. Přimáčkl ji k masivnímu dřevu dveří. Vzhledem ke svým rozměrům zastínil i přirozené světlo proudící z okna.

Těžká, opojná vůně jeho drahé, mužné kolínské, ve které se mísily surové mužské feromony, ji pevně obtočila. Zamotala se jí z toho hlava. Vdechování jeho dominantní vůně způsobilo jen to, že spodní polovina jejího těla tepala ještě o něco brutálnějším, nesmlouvavějším rytmem. Slepá touha odplavila ty poslední zbytky racionálního myšlení. Byla na dně.

Vaughn se naklonil. Obličejem se vznášel hned vedle toho jejího.

"Na co myslíte?" zamumlal Vaughn. Horkým dechem zlehka přejel po jejím citlivém ušním boltci. Vibrace jeho hlubokého hlasu poslala mráz po její páteři rovnou dolů přímo do jejího klitorisu.

"Chci šukat..."

Sloane málem vyplivla svoje nejhanebnější a nejzoufalejší touhy nahlas. Měla ta slova přímo na jazyku. Její vlastní tělo ji zrazovalo a bylo připravené se podvolit samotnému muži, kterému se potřebovala za každou cenu vyhnout.

Zarazila se opravdu až v tom posledním zlomku vteřiny a zběsile se kousla do jazyka. Ta ostrá bolest ji trochu uzemnila. Couvla ze samotné hrůzy, stiskla svou páteř proti dveřím naplocho, aby tak mezi ně vytvořila alespoň jeden mikrometr prostoru.

"Soustředit se na práci!" vykřikla na něj Sloane téměř hystericky, hlas jí přeskočil do panické intonace. "Chci se soustředit na svoji práci a učit se od vás! To je přesně to, na co myslím!"

Svěsila hlavu a její panický pohled se znovu upřel k jeho vyleštěným koženým botám. Srdce jí bilo až někde v krku, pumpovalo krev tak rychle, že cítila závrať. Polila ji vlna odporu k sobě a strachu. Málem před miliardářským šéfem vyhrkla něco takového jako dokonalá běhna. Málem ho poprosila, ať si ji vezme rovnou tady na koberci.

Čekala, až spadne gilotina. Byla naprosto přesvědčená o tom, že teď všechno zazdila, a plně se smiřovala s tím, že on za okamžik zavolá na ochranku, vytočí se a vyhodí ji přímo na fleku. Gavin dostane, co celou dobu chtěl. Eleanor zvítězí. Vykopnou ji z budovy.

Místo toho však Vaughn udělal jen jeden krok vzad, aby jí nechal prostor na to se nadechnout. Úmorný žár z jeho těla ustoupil jen tak moc, aby se jí mohly plíce rozšířit. Ledabyle si popravil stříbrné manžetové knoflíčky, v obličeji nezanechal absolutně žádné emoce a oči si udržoval chladné a klidné.

Sklonil zrak k jejímu zrudlému a rozechvělému obličeji a vyslovil přímý příkaz bez prostoru pro jakoukoliv diskuzi.

"Potřebuji asistentku. Od zítřka je ta pozice výkonné asistentky vaše."