Sloane ležela na matraci strnulá a zírala do stropu. Prostředníček a ukazováček zůstávaly zabořené hluboko v její mokré, kapající kundě, kluzké její vlastní hustou vlhkostí. Chraplavý, velitelský hlas, který vibroval reproduktorem telefonu, vyslal rázovou vlnu hrůzy přímo do její hrudi. Její chtíčem zatemněný mozek se snažil dohonit realitu. Těžce polkla, hrdlo stažené. Její vnitřní hlas křičel v čiré panice. *Proč ten chlap na telefonu zní úplně stejně jako náš nový generální ředitel?*

Panika ji na zlomek vteřiny vystřízlivěla a prořízla opar syrové touhy. Pak neúprosná, pulzující bolest mezi stehny pohltila celý její zdravý rozum. Na druhém konci linky seděl Vaughn Kincaid za svým obrovským mahagonovým stolem v kanceláři v podkroví. Jeho nápadná, ostře řezaná tvář ztemněla náhlým žárem. Jeho bystré uši zachytily každý rozedraný nádech, každé mokré plácnutí jejích prstů a každé zoufalé zasténání rezonující přes otevřenou linku.

"Vykašlala jste se na práci jen proto, abyste zůstala doma a hrála si se sebou?" dožadoval se odpovědi. Jeho tón vibroval nebezpečnou autoritou, nabitý obviňováním.

Sloanina tvář hořela jako oheň. Chtěla, aby se podlaha z tvrdého dřeva otevřela a celou ji spolkla. Přelila se přes ni dusivá přílivová vlna ponížení. *Nemůžu uvěřit, že jsem omylem zvedla Vaughnův pracovní hovor zrovna když jsem se uspokojovala. A on mě vlastně slyšel sténat!*

Ale ona si upřímně nemohla pomoct. Kdykoli její hypersexualita propukla, byla vydána na milost a nemilost svému vlastnímu, promáčenému tělu. Vytáhla třesoucí se prsty ze svých kluzkých záhybů a otřela bezbarvé šťávy do prostěradla. Její dýchání zůstávalo mělké a zběsilé.

"Já... už jsem dala výpověď," dokázala Sloane vydechnout mezi těžkými nádechy. Ve snaze zachránit jakýkoli zbytek důstojnosti se zoufale pokusila rezignovat na místě po telefonu. Odvolávala se na formální e-mail, který včera večer poslala na lidské zdroje.

Vaughn se zamračil. Jeho stisk telefonu zesílil. "Výpověď? O tom mi nikdo neřekl. Standardní firemní zásady vyžadují třicetidenní výpovědní lhůtu a plné předání agendy HR a právnímu oddělení."

Sloane pevně zavřela oči. Modlila se, aby ji prostě nechal jít, nechal ji schovat se ve svém bytě a v klidu se vypořádat se svým bolavým tělem.

Vaughn tuto naději chladně a metodicky rozdrtil. "Pokud teď odejdete bez řádného upozornění, je to závažné porušení smlouvy. Zákonně budete dlužit společnosti celé dva roky vašeho platu v podobě okamžitých sankčních poplatků."

Sloane se málem zadusila vlastními slinami. Panika nastoupila, jakmile si spočítala tu obrovskou částku. Nad hlavou se jí rýsovala drtivá hora dluhů. *Pokud to pravidlo uplatní, pracovala jsem ty poslední dva roky zadarmo! Do posledního pětníku by to šlo rovnou na splacení té pokuty.*

Sevřela telefon pevněji, až jí zbělely klouby. "Pane Kincaide, prosím, buďte ke mně shovívavý," zaprosila Sloane tiše. Hrozba finančního zruinování ji zbavila vší hrdosti. "Mám zdravotní potíže. Opravdu nemohu takhle dál pracovat."

Vaughnovy oči ztemněly. Živá představa, jak se svíjí na posteli, mu naplnila mysl. "Jaké potíže?"

Sloane se zatajil dech. Z frustrace se kousla do spodního rtu. *Copak už neví, jak moc jsem nadržená? Byl to přece on, kdo mi minule dělal tu tělesnou prohlídku!*

"Hypersexualita," vyhrkla. Odhodila stud oknem v zoufalé snaze o pochopení a všechno mu přiznala. "Když to propukne, jsem tak šíleně nadržená a zoufalá, že nedokážu ani jasně myslet, natož se soustředit na práci. Je to čiré mučení. Moje tělo si jen neustále žádá tření a uvolnění. Ta bolest nikdy nezmizí."

Po jejím přiznání následovalo těžké, napjaté ticho. Sloane si kousala nehty, vyděšená, že překročila hranici. Přemýšlela, jestli nebyla až moc sprostá. Nenaštvala miliardářského generálního ředitele svou explicitní upřímností?

Z reproduktoru slyšela zřetelný zvuk jeho trhaného, hlubokého dechu. Linka byla ztěžklá nevyřčeným napětím. Ztěžka polkla. Srdce jí bušilo do žeber jako uvězněný pták, ale neměla odvahu hovor sama ukončit.

Pak Vaughn vyřkl tiché, velitelské ultimátum, které jí přineslo další mrazení v zádech. "Máte přesně třicet minut na to, abyste dotáhla svůj zadek do kanceláře. Váš stav budu léčit osobně."

Sloane spadla brada v naprostém šoku. Modlila se, aby ji uši klamaly. Mysl jí závodila se sprostými možnostmi. *On mě chce léčit osobně? Jak to asi udělá? Opravdu mě ošuká?*

Explicitní slib poslal mohutnou vlnu surové, nezvladatelné žádostivosti přímo do jejího mokrého středu. Její kunda souhlasně, zoufale a těžce pulzovala. Jen ta představa jí rozpálila tváře ještě víc. Rudá záře se rozšířila dolů na krk a přes hrudník. Její bzučící vibrátor pohozený na matraci jí teď připadal zbytečný.

Její střed se pevně sevřel. *Kdyby se mi podařilo vyspat se s Vaughnem... tahle sexuální frustrace by byla vyléčena.* Konec konců, tahle šílená hypersexualita se u ní vyvinula jen proto, že ji její manžel neojel ani jedinkrát od svatebního dne. Byla příliš prázdná, osamělá a vyhladovělá po opravdovém ptákovi.

Očima se jí mihl pomíjivý pohled syrového chtíče. *Kdybych tak mohla dostat opravdového muže, který si mě vezme... obzvlášť tak vysokého, zničujícím způsobem pohledného alfa samce, jako je Vaughn, který by mě roztáhl a uspokojil...*

Studený tón zavěšeného sluchátka ji probral z jejího vlhkého snu. Vaughn zavěsil.

Sloane by si nejradši nafackovala. Nevěřícně zavrtěla hlavou. *Sakra, co to se mnou je? Já teď fantazíruju o tom, že mě můj impozantní šéf spraví svým tělem?* Vynadala si za to, že je tak slabá.

Přesto jí Vaughn vydal přímý rozkaz. Nemohla se na něj vykašlat, zvlášť když by alternativa znamenala zaplatit obrovskou pokutu. Bude muset prostě hrát podle firemních pravidel, zatnout zuby a vyhnout se finančnímu krachu. Vyhrabala se z postele a třesoucíma se rukama na sebe hodila profesionální oblečení.

Sloane se prohnala otočnými prosklenými dveřmi tyčící se firemní budovy. Pípla si kartou a její rozumné podpatky rychle klapaly o leštěné mramorové podlahy. Žaludek se jí svíral do mučivých uzlů. Už teď měla zpoždění. Plně očekávala, že jí její manažer Gavin veřejně seřve za to, že se pokusila dát výpověď a že se včera v noci vykašlala na jeho nesmyslné požadavky na přesčasy.

Dveře výtahu se s cinknutím otevřely v jejím patře. Sloane vystoupila, svírajíc svou koženou kabelku. Připravila se na nevyhnutelnou hádku plnou křiku. Vešla do společné kanceláře a její oči přelétly známé řady šedých kójí.

Místo okamžité exploze ji přivítalo zlověstné ticho. Obvyklý klapot klávesnic ustal. Její spolupracovníci na ni vrhali ty nejpodivnější pohledy. Někteří si šeptali za rukou. Jiní na ni zírali doširoka rozevřenýma, zvědavýma očima.

"Co se děje?" zašeptala Sloane směrem ke Gemmě, když dorazila ke svému stolu. Cítila se ztracená v té náhlé záři reflektorů.

Gemma otevřela ústa, aby odpověděla, ale těžké kroky ji přerušily. Gavin se přiřítil jako bouře. Obličej měl zbarvený jasně červeně. Kravatu měl mírně nakřivo. Vypadal jako člověk na pokraji nervového zhroucení.

"No, gratuluji, Sloane. Neměl jsem tušení, že jsi tak talentovaná," ušklíbl se Gavin. Jeho hlas kapal čistou, toxickou žárlivostí. Naklonil se nad její stůl a opřel své zpocené dlaně naplocho o dřevo.

Sloane se zamračila. Položila si tašku. "O čem to mluvíte, pane Thorne? Vyklopte to."

"Hraješ hloupou?" Gavin ze sebe vydal drsný, hořký smích. "HR právě rozeslalo e-mail celému patru. Byla jsi převelena do kanceláře vedení v nejvyšším patře. Okamžitě a bez diskuze. Jsi nová osobní asistentka pana Kincaida."

Sloane zamrkala. Oči se jí v naprostém šoku rozšířily. *Svatá dobroto, Vaughn to myslel naprosto vážně.* Včera jí ten malý sprostý slib o povýšení jen zašeptal a teď už je tu oficiální oznámení z HR. Celá firma věděla, že přeskočila standardní postup povyšování.

"Zaměstnanci, kteří tady skutečně dřou jako koně, mají štěstí, když dostanou mrňavé přidání," procedil Gavin skrz zuby. Jeho tón zahořkl a byl plný zášti. Pot mu na čele vyvstal z čisté závisti. "Ale ty? Ty ses připoutala na raketu a vyvezla se na ní přímo do nejvyššího patra."

Gavin se naklonil blíž. Jeho dech páchl po zatuchlé kávě a zlomyslnosti. Ztišil hlas do zlomyslného zasyčení. "Bůh ví, před kým sis musela kleknout a vykouřit ho, abys to dokázala."

Jeho nechutná poznámka přivedla Sloaninu krev do varu. Ta naprostá neúcta udeřila na citlivé místo. Miloval ji vykreslovat jako línou couru, ignorujíc fakt, že byla nejtvrději pracujícím člověkem v oddělení. To byl přesně ten muž, který běžně shazoval svou vlastní těžkou agendu na její stůl. Nutil ji do nekonečných neplacených přesčasů. Zkazil jí víkendy, aby mohl on jít hrát golf.

Sloane odmítla nechat se od tohohle ubohého manažera vykreslovat jako děvka a oplatila úder. Narovnala se. Uhladila si úzkou sukni a upřela na něj oči. Nasadila si děsivý, falešný úsměv.

"Za to všechno vděčím vašemu hvězdnému mentorství, pane Thorne," řekla Sloane. Z jejího hlasu odkapávala hustá, falešná sladkost. "Kdyby nebylo veškeré vaší zvláštní pozornosti, pan Kincaid by si mě možná nikdy nevšiml."

Gavin přimhouřil oči, zmatený jejím klidným vystupováním.

Sloane se předklonila a napodobila jeho agresivní postoj. Falešný úsměv jí zůstal, ale její oči zchladly a ztvrdly. "Teď, když mířím přímo na vrchol potravního řetězce, rozhodně nezapomenu, jak hrozně jste se ke mně poslední dva roky choval. Určitě se o vašem jedinečném stylu řízení zmíním panu Kincaidovi během našich soukromých schůzek."

Gavinova tvář pobledla. Barva se z jeho tváří vytratila v jediné vteřině. Čelisti se mu pevně sevřely. Kdyby se opovážila odmlouvat mu včera, křičel by jí do tváře a vyhrožoval by jí vyhazovem.

Ale teď tam jen stál. Zíral na ni, fyzicky neschopen vyřknout skutečnou urážku. Sloane teď byla osobní asistentka Vaughna Kincaida. Zahrávat si s ní znamenalo zahrávat si s miliardářským generálním ředitelem, který je všechny vlastnil. Vyděšený její novou hodností a její blízkostí k nemilosrdnému šéfovi, spolkl Gavin svůj vztek.

Udělal krok zpět. Ruce se mu mírně třásly. "Jelikož je vámi pan Kincaid tak posedlý, radši tam nahoře podávejte dobré výkony. Když šplháš takhle rychle, o to tvrději pak dopadneš," varoval chladně. Byla to chabá, ubohá snaha zachovat si tvář. Zbledl a okamžitě ustoupil do své kóje jako zbitý pes.

Gemma k ní přistoupila. Podpůrně Sloane pohladila po paži. "Ignoruj ho. Uchcává strachy do kalhot, že ho necháš vyrazit. Sbal si věci a běž nahoru."

Sloane se donutila k napjatému úsměvu. Uvnitř křičela. Radši by zůstala dole a byla Gavinovou korporátní otrokyní, než by se nechala dotáhnout nahoru do kanceláře vedení.

O hodinu později stála Sloane přede dveřmi z těžkého dubu Vaughnovy masivní podkrovní kanceláře. Žaludek se jí svíral do mučivých uzlů děsu. Pracovat v tak těsné blízkosti chodícího vlhkého snu ji jistojistě zlomí. *Ježíši, pokud na něj budu muset každičký den zírat, dívat se na všechny ty tvrdé svaly pod jeho obleky na míru a vědět, že na něm nemůžu rajtovat, tak se zblázním.*

Pomyšlení na jeho široká ramena, ostře řezanou čelist a nepopiratelnou bouli v kalhotách způsobilo, že její kunda začala znovu bolet. Její hypersexualita byla prokletím. Když stála přímo před jeho dveřmi, její střed se stáhl. Vzpomněla si na jeho slib v telefonu. *Váš stav budu léčit osobně.*

Zhluboka se nadechla, aby uklidnila své bušící srdce, a zaklepala na tlusté dřevo.

"Dále." Hluboké, velitelské dunění jeho hlasu se neslo skrz bariéru a vibrovalo jí přímo do prstů u nohou.

"Pane." Sloane zatlačila do dveří. Vkročila na plyšový koberec a pomalu kráčela k jeho masivnímu mahagonovému stolu. Místnost voněla drahou kolínskou a kůží.

Vaughn se intenzivně soustředil na stoh finančních složek rozházených po stole. Měl na sobě zářivě bílou košili, rukávy vyhrnuté tak, aby odhalily jeho silná, žilnatá předloktí. Ani se neobtěžoval vzhlédnout, když se přiblížila. Škrábání jeho drahého plnicího pera o papír byl jediný zvuk v obrovské kanceláři.

Sloane tam stála a svírala tašku. Čekala, až vezme na vědomí její přítomnost. Ticho se protahovalo, těžké a zastrašující.

Konečně přestal psát. Položil pero. "Slečno Prescottová, jdete pozdě," zamumlal. Jeho chraplavý hlas vibroval přísnou, trestající autoritou. Naprostá dominance v jeho tónu ji donutila instinktivně sevřít stehna k sobě.

"Já..." zakoktala Sloane. Horečně hledala pádnou obranu. "Doprava do centra byla příšerná, a pak jsem musela jednat s lidskými zdroji, abychom dokončili papírování k přesunu..."

Vaughn ji bez špetky slitování přerušil. Zvedl hlavu. Jeho temné, pronikavé oči se zabodly do jejích a přikovaly ji na místo. "Neptal jsem se na seznam výmluv. Očekávám dochvilnost. Vaše neschopnost zorganizovat si čas není můj problém."

Sloane s cvaknutím zavřela pusu. Chlad v jeho očích ji šokoval. Tohle nebyl ten muž, který slíbil, že po telefonu vyléčí její mokré, bolavé tělo. Tohle byl nemilosrdný miliardářský generální ředitel vynucující si železnou disciplínu.

"Za vaše selhání dorazit včas," pokračoval Vaughn, jehož hlas postrádal jakékoli emoce, "vám oficiálně strhávám celý výkonnostní bonus za tento měsíc."

Sloane zůstala stát jako přimrazená. Ústa se jí mírně pootevřela. *Přijdu pozdě přesně jednou a můj celý bonus je v tahu? Je to větší debil než Gavin!* Ten naprostý finanční trest zabolel. Pro ten bonus odpracovala nekonečné hodiny. Nyní, jedinou ležérní větou, jí ho vyrval. Zírala na něj v šoku nad jeho čuráckým, tyranským chováním.

Chtěla se hádat. Chtěla křičet, že to on přerušil její ranní rutinu. Ale nad hlavou jí visela hrozba pokuty ve výši dvouletého platu. Spolkla svůj vztek a stroze přikývla. "Rozumím, pane Kincaide."

Hluboké rozpaky z ranního telefonátu se sice dole proměnily v pocit moci a touhu po pomstě, ale teď, když čelila jeho chladné autoritě, se rychle stáhla zpět do zastrašené podřízenosti. Pod jeho těžkým pohledem si připadala maličká.

Vaughn se ležérně opřel ve svém vysokém koženém křesle. Bohatá kůže pod jeho vahou zavrzala. Spojil si prsty do stříšky a hodnotil její napjatý postoj. Její zrudlé tváře a mírný třes v kolenou jeho pozornosti neunikly.

Vyřkl svůj úplně první oficiální příkaz pro ni coby svou asistentku. "Vaším jediným dnešním úkolem je můj soukromý pokoj připojený ke kanceláři." Ukázal směrem ke dvoukřídlým dveřím z matného skla na druhé straně místnosti.

Sloane otočila hlavu a sledovala jeho pohled. Věděla, že vedení v nejvyšším patře má soukromé salonky, ale nikdy žádný neviděla.

"Chci, abyste tam šla a dokonale mi to tam uklidila," nařídil Vaughn. Jeho tón neponechával žádný prostor pro diskuzi nebo otázky. Vzal do ruky plnicí pero a dal tak najevo, že rozhovor skončil.