Zírám na svůj odraz v zrcadle na záchodcích a sténám. Maddie mi přispěchala na pomoc s náhradním oblečením ze své skříňky, ale je mi to aspoň o dvě čísla menší. Neobratně se soukám do toho směšně upnutého, hluboce vykrojeného outfitu a s levnou látkou bojuju na každém kroku. Výstřih padá tak hluboko, že z něj moje černá podprsenka prakticky vypadává. Zatáhnu za lem drobné černé sukně dolů, ale i tak mi nebezpečně vysoko odhaluje stehna.

Tiše se modlím, aby tenká látka dostatečně skryla fakt, že nemám žádné spodní prádlo. Moje kalhotky padly za oběť předchozí katastrofě s kávou, jsou úplně promočené a zahozené v koši. Chladný vzduch z klimatizace mi mezi holýma nohama vyvolává výrazný pocit průvanu.

Smířená se svým hrozným osudem si smývám z obličeje zničený, rozmazaný make-up. Moje zářivě zrzavé vlasy už stačily uniknout z pevného copu a v chaotických vlnách mi padají kolem ramen. Nedá se dělat nic jiného. Je čas čelit tomu, co přijde.

Vycházím z dámských toalet a mířím rovnou do kanceláře pana Hayese. Nespouštím oči z koberce a modlím se, aby si mě v téhle děvkovské výmluvě na oblečení nikdo nevšímal. Netuším, k čemu bude dobré s mým šéfem teď mluvit. Můj notebook je zničený, čtvrtletní zprávy jsou pryč a moje kariéra v podstatě skončila. Přesto to musím zkusit. Přicházím k jeho těžkým dřevěným dveřím a ani nedostávám šanci zaklepat. Dveře se otevírají.

Stojí ve dveřích. V očích se mu rozhoří odporný, chlípně lačný lesk, když si hladově přeměřuje mé odhalené tělo. Sleduje hluboké véčko mého trička, jeho pohled bezostyšně spočine na mém výstřihu, než se přesune dolů na odhalenou plochu mých holých stehen. Po páteři mi přejede mráz čirého znechucení.

„Pojďte dál a posaďte se, Tesso.“

Ustupuje stranou jen natolik, aby mě nechal projít, a záměrně narušuje můj osobní prostor. Obezřetně kolem něj proklouznu a naskočí mi husí kůže, když se moje holá paže otře o sako z jeho levného obleku. Spěchám ke křeslu pro hosty naproti jeho stolu a sedám si, kolena pevně tisknu k sobě. Letmo se podívám na jeho stůl. Je bezchybně čistý, v příkrém kontrastu s obvyklým chaotickým nepořádkem plným složek a hrnků od kávy.

Nejde ke svému ředitelskému křeslu. Místo toho popadne druhé křeslo pro hosty a přitáhne ho nepříjemně blízko k mému. Sedá si a uvězní mě v rohu kanceláře. Naklání se tak blízko, že cítím jeho zatuchlý, nakyslý dech. Odtahuju se dozadu tak daleko, jak mi jen křeslo dovoluje, a pevně si skládám ruce do klína. V tomhle laciném oblečení se cítím neuvěřitelně zranitelná.

„Tesso, nejsem si jistý, jestli dokážu Vance přesvědčit, abyste si mohla nechat práci.“

Žaludek se mi stahuje do bolestivého uzlu. Těžce polknu, hrdlo mám suché jako brusný papír.

„Tomu rozumím.“

Přenese váhu a zkrátí ten zbytek vzdálenosti, co mezi námi zůstal. Pak mi pomalu položí svou odporně zpocenou ruku na holé koleno. Jeho lepkavá, horká dlaň mě pálí do kůže.

„Nicméně, kdybych měl nějakou motivaci, možná bych se nechal přesvědčit, abych trval na tom, že jste pro nás nepostradatelná.“

Horká žluč mi škrábe v krku. Spadne mi čelist. Zadívám se na jeho nechutně lascivní obličej a pak sklopím zrak k jeho vlhké, těžké ruce spočívající na mé holé kůži.

„Prosím?“

„Tesso, Tesso. Vy nejste hloupá žena. Víte přesně, co chci. Jste zatraceně chytřejší než Amber a ta neváhala po mé nabídce skočit.“

Z toho jeho odporného předení se mi zvedá žaludek. Jeho vlhká ruka se sune výš po mém odhaleném stehně. Tlusté prsty mi svírají kůži, tlačí lem kraťoučké sukně ještě výš a nebezpečně se blíží k mému holému rozkroku.

Poslední zbytky mého sebeovládání se rozpadnou. Měla jsem strašný den, ale tohle nedovolím. Je mi úplně jedno, jestli přijdu o práci nebo mě přímo tady v kanceláři zatknou za napadení.

Probodnu jeho zpocenou ruku pohledem.

„Chcete vědět, co si myslím?“

„Copak, drahá?“

Ušklíbne se a tváří se, jako by už moji odpověď předem znal. Agresivně odstrčím jeho zpocenou ruku ze své kůže. S každým slovem je můj hlas podstatně silnější.

„Myslím si, že neexistuje absolutně žádná šance, že bych se někdy vyspala, natož pracovala, pro vyzáblého, idiotského zkurvysyna s tupé, jako jste vy.“

Strkám mu oběma rukama do hrudi. Udeřím do něj vším, co mám, a uvolňuji veškerou nahromaděnou frustraci z dnešního katastrofálního dne. Svalí se na svém křesle na kolečkách dozadu a divoce máchá rukama, jak se snaží chytit rovnováhu. Kolečka od křesla se zaseknou a on se s hlasitým, ubohým třeskotem překlopí dozadu. Nohy mu vyletí do vzduchu.

Vyskakuji na nohy a tyčím se nad jeho rozvalenou postavou.

„Máte pravdu. Jsem chytřejší než Amber. Radši bych dělala v uhelném dole, než abych snášela vaše osahávání byť jen o vteřinu dýl!“

Otáčím se na podpatku a pochoduju k těžkým dřevěným dveřím. Zaplaví mě náhlá, opojná vlna čiré hrdosti a zastavím se s rukou na studené mosazné klice. Otevírám dveře a ohlížím se přes rameno. Sladce se usmívám na jeho šokovaný obličej. Pořád ještě ztuhle leží na zemi a s otevřenou pusou překvapeně mlčí.

„Jo, a ten firemní notebook je zničenej. Pošlete mi účet.“

Otočím se k okázalému, dramatickému odchodu. Vyřítím se na chodbu a připadám si jako triumfující filmová hvězda.

*PRÁSK.*

Vrazím přímo do pevné, svalnaté zdi. Náraz mi vyráží dech z plic. Okamžitě se mi kolem pasu ovinou silné, svalnaté paže a zachytí mě dřív, než se stihnu odrazit od jeho na kost tvrdé hrudi a dopadnout na podlahu. Mé smysly zaplaví povědomá, opojná vůně výrazného cedru a mužského pižma a ovine mě jako těžká deka.

Dívám se nahoru. Je to on. Vance.

Rychle se z jeho pevného objetí vymaňuji, srdce mi buší ve zběsilém rytmu o žebra. Dělám překotný krok zpátky a zběsile se snažím uhladit své nevhodné, odhalující oblečení. Tahám za kraťoučký lem sukně a snažím se vytáhnout hluboký výstřih výš přes prsa, ale levná látka odmítá spolupracovat.

Dívá se dolů. Jeho intenzivní, temný pohled propaluje můj úsporný outfit a vnímá každou jednotlivou křivku. Jeho oči sledují hluboký propad mého topu a zdrží se na těžkém dmutí mých prsou. Pak jeho upřený pohled klesne níž a přejede po těsné, krátké sukni a dlouhé, ničím nepřerušené linii mých odhalených stehen.

Teplota mého těla okamžitě vystřelí. Po krku se mi plazí prudká vlna horka a barví mi tváře. Způsob, jakým se na mě dívá, působí tělesně, jako by mi po odhalené kůži přejíždělo skutečné pohlazení.

Jeho planoucí oči prudce vzhlédnou a agresivně se střetnou s mými. Čistá, dominantní síla jeho pohledu je drtivá. Kolena se mi doslova podlamují. Bože, tenhle muž je neuvěřitelně působivý. Syrová, velitelská energie, která z jeho širokých ramen sálá, mě dusí.

Těžce polknu, rty se mi pootevřou, jak se mé dýchání mění v mělké a zrychlené. Přistihnu se, že si živě představuji, jak by se stejnou intenzitou soustředil i v ložnici. Hlavou mi probleskne živá, sprostá představa. Představuji si jeho velké, silné ruce, jak mi tisknou zápěstí k matraci. Vidím ho, jak mi roztahuje stehna dokořán, jeho temné oči jsou pevně uzamčené do mých, zatímco mi vtlačuje svého tlustého, tvrdého ptáka hluboko do mojí mokré kundy a nárokuje si mě se stejnou nemilosrdnou intenzitou.

Mezi nohama se mi náhle objeví kluzká vlhkost. Moje kunda pulzuje a roní horký sekret do chladného vzduchu na chodbě. Vlhkost pokrývá mé naběhlé stydké pysky, těžká a nezaměnitelná tělesná reakce na jeho dominantní přítomnost. To čiré tření těsné sukně proti mým mokrým, citlivým záhybům je trýznivě rozptylující.

Jako blesk mě zasahuje děsivé zjištění, ze kterého mi nabíhá panika.

Do háje. ŽÁDNÉ KALHOTKY!