Zastaví se u kuchyňské linky a zvedne svou těžkou koženou bundu. Z tmavého materiálu smete smítko prachu a široká ramena se mu pohnou s přirozenou dravou grácií. Zůstávám stát uprostřed obýváku jako přimrazená. Hruď se mi zvedá a klesá trhanými, nepravidelnými nádechy. Držím pusu zavřenou, když kráčí ke dveřím. Rty mi pořád brní z brutální naléhavosti jeho polibku. Mezi stehny mi pulzuje zrádná bolest. Vím, že kdyby mi přes rty teď uniklo byť jen nepatrné písknutí, skončila bych tak, že bych ho prosila, aby zůstal. Vyhodila bych svou hrdost oknem a poprosila ho, ať dokončí to, co začal na koberci.

Zastaví se na prahu a položí ruku na mosaznou kliku. Přes rameno po mně hodí pohled. Temný, spalující žár v jeho modrých očích je pryč, nahrazen zmateným pohledem.

„Mimochodem, nevíš, kdo vypustil tu fámu, že jsem gay? Je třeba to uvést na pravou míru. Oliver z pošty se mnou neustále flirtuje a jsem si jistý, že mi jeho přítel touží vrazit nůž do zad.“

S hlubokým zmatkem zavrtí hlavou a obočí se mu svraští ve skutečných rozpacích. Představa, jak veselý pošťák trapně zahání do kouta vysokého a děsivého Vance, je naprosto absurdní. Přikáže mi, abych zavolala Maddie, a připomene mi, že má o mě velké obavy, než vyjde do noci a těžké dveře za sebou zavře.

Cvaknutí zámku se rozlehne tichým bytem. Na vteřinu jen zírám na to masivní dřevo. Pak mi z hrdla vybublá jasné zachichotání. Vydere se mi přes rty a zvrhne se v naprostý, sípavý smích nad jeho absurdní situací. Popadám se za břicho a opírám se o opěradlo křesla, zatímco se mi ten obraz přehrává v hlavě. Oliver na každého koketně pomrkával, ale zkoušet to na Vance bylo jako házet kamínky na nákladní vlak.

Z odkládacího stolku popadnu telefon a vytočím Maddie.

„Och, Maddie, máš pořádný průšvih za ten zmatek, co jsi způsobila!“ varuju ji vteřinu poté, co to zvedne, a nedokážu v hlase potlačit bezdeché pobavení.

„Už jsem skoro u tebe! Vem si kabát!“ odpálí mi to zpátky, zní odlehčeně, připravená na rozptýlení.

Protože Vance přerušil můj předchozí pokus o večeři, můj žaludek vydá duté, náročné zakručení. Moji kuchyň úplně vynecháme. S Maddie se sejdeme v Orchid Garden na čínu a levné víno. Je to jediné místo ve městě, kde servírují obrovské porce lo mein a podávají k nim slušné pití. Temně červeně nasvícená jídelna nabízí dokonalé útočiště před dnešním chaosem.

Zaplujeme do popraskaného koženkového boxu v zadním rohu. Číšník nám přinese obří talíř sladkokyselého kuřete a nalije nám dvě štědré sklenky bílého vína.

„Tak, co jsi říkala, když ti nabídl tvoji pozici zpátky?“ ptá se Maddie a hůlkami si loví kousek kuřete.

„Maddie, on mi nedal na výběr ohledně toho, jestli chci svou práci zpátky. Prostě mi přikázal, ať tam ráno jsem.“ Napiju se vychlazeného vína a přes okraj sklenice pozoruji její tvář.

Usměje se takovým tím tajnůstkářským, vědoucím úsměvem a jemně si kousne do jídla. „Jo, to zní jako Vance.“

S tichým cinknutím položím sklenici na dřevěný stůl. Pronikavě ji propíchnu podezřívavým pohledem. Tohle je vůbec poprvé, co přede mnou Maddie něco tají. Ta zvláštní dynamika mění atmosféru mezi námi.

„Maddie, vím, že přede mnou něco tajíš. Proč jsem nevěděla, že se ty a ten krasavec Declan znáte?“

Ukazováčkem přejíždí po okraji sklenice. Ze rtů jí unikne dlouhý, zasněný povzdech a oči na krátkou chvíli ztratí zaostření. Ztiší hlas na šepot. „Potkali jsme se v tom klubu. Víš přece, v tom exkluzivním klubu, co jsme navštívily před třemi lety. V tom konkrétním, do kterého ses bez pozvání nedostala ani přes práh. Kolem celého bloku tam vždycky stojí obrovská fronta lidí, kteří doufají, že jim některý člen kývne na přijetí.“

Spadne mi čelist. Hlavou mi probleskne vzpomínka na tu bizarní, děsivou noc.

„Jak se jmenuje? Jak jsi na něj proboha přišla? Jak jsi vůbec sehnala pozvánku? Co je to vlastně za klub, že ho musíš držet v takové tajnosti?“ Vyhrknu na ni rychlou salvu zvídavých otázek, naprosto ohromená tímhle odhalením.

Maddie si těžce povzdechne a vyhýbá se mému pohledu. Soustředí se na přebírání krevet na svém talíři.

„Upřímně, o těchhle věcech nemám s nikým mluvit, pokud si nejsem jistá, že o ně mají zájem. Většina lidí takovým věcem prostě nerozumí.“

V šoku málem položím ústa na stůl. V hrudi se mi rozhoří palčivý pocit odmítnutí.

„Proč sakra ne? Maddie, jsem tvoje nejlepší kamarádka! Co na tobě nevím nebo bych nepochopila?“

„Je to složité,“ zamumlá, skloní bradu a tváří se poslušně provinile.

„MADDIE!“ vykřiknu a prásknu rukou do stolu.

Hlasité plácnutí se rozlehne tichou restaurací. Ten náhlý zvuk přitáhne odsuzující pohledy z celé místnosti. Konverzace se zastaví. Číšník se v polovině nalévání pití zarazí. Zkrčím se v sedadle, krk mi polije horko rozpaků. Málokdy na ni zvyšuji hlas, natož pak na veřejnosti.

Uvědomím si, že si do ní promítám vlastní hlubokou frustraci, a donutím se vydechnout. Sama v sobě ukrývám jedno ponižující tajemství týkající se mých BDSM fantazií. Toužím po té temné, těžké dominanci, kterou ze sebe Vance vyzařuje. Chci být přitlačena k zemi, poslouchat rozkazy a patřit mu. Kdyby tohle tajemství někdy vyšlo najevo, byla bych ponížená. Nemám právo soudit Maddie za to, že drží v tajnosti své vlastní touhy.

Zhluboka se nadechnu, natáhnu se přes stůl a vezmu ji za ruku. Její prsty jsou ledově chladné a třesou se.

„Podívej, je mi jedno, co děláš, dokud ti zas někdo neubližuje. Prosím, pomoz mi v tomhle.“

Vzhlédne ke mně, oči se jí lesknou neprolitými slzami.

„Měla jsem hrůzu, že na mě vyletíš. Bála jsem se, že to uvidíš jako nějaké strašné postižení a kvůli mým rozhodnutím se mě pokusíš nechat zavřít do blázince,“ přiznává, hlas se jí láme.

Usměju se a povzbudivě jí stisknu prsty.

„Maddie. Zlatíčko, když jsem tě nenechala zavřít za tvoji strašnou vysokoškolskou fázi černých vlasů a černé rtěnky, jsi u mě v bezpečí.“

Ze rtů jí unikne smích se slzami v očích. Setře si zbloudilou slzu, která jí stéká po tváři.

„To je fakt. Dodnes vlastně nechápu, proč jsi mě za ten tragickej vzhled nikdy nezkritizovala.“

„Procházela sis nějakou fází a věděla jsem, že to nakonec přejde. Jsem jen ráda, že ti to vydrželo jen přes prvák na vejšce,“ dobírám si ji a znovu sahám po hůlkách.

„No tak, nebylo to o nic horší než tvoje džínový lacláče! To trvalo až do chvíle, než všechny tvoje lacláče skončily na hromadě s oblečením na charitu,“ oplatí mi útok a skrz její nervózní výraz pronikne upřímný úsměv.

„Jo, zajímalo by mě, jak se to stalo,“ odpovím a zvednu na ni obočí.

„Nikdy jsi mi vlastně nepoděkovala za to, že jsem ti zachránila společenskej život,“ odsekne a sebere mi kousek kuřete přímo z talíře.

Poklidné, důvěrné přátelské špičkování po zbytek večeře uvolní těžké napětí. Jíme, pijeme a stěžujeme si na všední věci uplynulého týdne a vracíme se ke svému přirozenému rytmu. Temná tajemství vznášející se na okraji naší konverzace jdou kvůli normalitě stranou.

Než zaplatíme účet a ujdeme těch pár bloků zpátky do mého bytu, chladný noční vzduch mi vyčistí hlavu. Když dojdeme k mým vchodovým dveřím, má roztočená mysl se zase vrací k práci. Vanceova hrozivě se vznášející přítomnost vrhá stín na mé myšlenky.

„Pořád nechápu, jak se znáš s Vancem.“ Otočím se k ní čelem na verandě a opřu se zády o masivní dřevo mých dveří.

„On je majitelem toho klubu a Declanův kamarád,“ řekne s dlouhým povzdechem odevzdání.

Krev mi ztuhne v žilách. Zdá se, že pouliční lampy zablikaly a vrhly na beton dlouhé, zlověstné stíny.

„Ten klub, kam jsme šly? Ten s těmi přísnými pravidly?“ ptám se a hlas mi klesne do šepotu.

Přikývne.

„Co to je vlastně za klub, Maddie?“ zeptám se narovinu a dožaduju se přímé odpovědi.

Zaváhá, nervózně přešlapuje z nohy na nohu. Je vidět, že mi nehodlá dát přímou odpověď, pohled jí uhýbá od mého.

„Zeptej se Vance,“ odpoví.

Dá mi rychlé, pevné objetí a odtáhne se dřív, než ji stihnu chytit za ruku. Rozběhne se po chodníku, podpatky jí klapou o dlažbu, a zmizí dřív, než z ní stihnu vypáčit jedinou skutečnou informaci.

„Co to sakra mělo znamenat?“ ptám se sama sebe nahlas, jak sleduji, jak mizí do noci.

Mrazivý vítr se mi zakusuje do tenké košile. Stojím sama ve tmě, paže pevně obtočené kolem břicha. Po páteři mi přejede mráz, který nemá se zimou nic společného. Zajímalo by mě, jaký tajemný klub Vance vlastní, jaké temné věci se dějí za těmi dveřmi, kam se dostanou jen pozvaní, a do čeho se to sakra zítra ráno vlastně pouštím.