„Došlo v posledních dnech k nějakému pohybu u Kaelena Vance?“

„Vůbec k ničemu. Už několik dní se online nepřihlásil.“

„Mohl skočit přímo do nového okrsku, jak říkaly ty zvěsti?“

Tlumené drby se nesly jasně osvětleným, sterilním prostředím studia Starlight Building. Profesionální e-sportoví hráči se hrbili ve svých prémiových herních křeslech, jejich víkendová únava byla pod ostrým zářivkovým světlem jasně patrná.

Těžké skleněné dveře se s tichým zasyčením odsunuly.

Šepot okamžitě ustal. Všichni členové týmu se jako jeden muž postavili a vrzání kožených křesel se rozlehlo náhlým tichem.

„Kapitáne!“

Do místnosti vešel Dorian Thorne. Jeho přítomnost opanovala celý prostor. Usmál se a mávnutím ruky jejich strojený postoj uvolnil.

„Děkuji vám všem za vaši tvrdou práci. Vím, že o víkendech nemůžeme odpočívat. Jen na mě chvíli počkejte. Brzy oznámím naše další kroky.“

Zamířil přímo k soukromé kanceláři zástupce kapitána, Quentina Lockea. Právě když se jeho prsty dotkly chladné kovové kliky, Dorian se zastavil. Otočil se a pohlédl přímo na zástupce kapitána.

„Starý Quentine, kam šel Kaelen Vance?“

„Sbalil si věci a odešel. Ten kluk si tu drsnou kritiku od vedení vzal k srdci a teď dělá nějakou podřadnou práci v knihovně.“

Dorianovou tváří kmitl záblesk upřímné viny. Pustil kliku a tiše si povzdechl.

„To je možná dobře. Změna práce pro toho kluka nemusí být nutně špatná věc.“

Dorian zavrtěl hlavou, zapudil přetrvávající myšlenku a ustoupil zpět, aby čelil středu místnosti. Hlasitě zatleskal, aby shromáždil družstvo. Ostrý zvuk přiměl hráče k pozornosti.

„Poslouchejte! Oficiálně oznamuji naši novou strategii. Počínaje dneškem všichni oficiální členové týmu opustí své hlavní postavy. Všichni přejdete na nové účty první úrovně. Budeme se intenzivně připravovat a zúčastníme se nadcházející soutěže v novém okrsku.“

Na míle daleko od nedotčeného korporátního světa e-sportu prskal a kašlal otlučený motor zchátralého džípu, který uháněl prázdnou ulicí.

Kaelen seděl nervózně na sedadle spolujezdce. Křečovitě svíral okraj svého batohu, zatímco vozidlo drncalo po nerovném povrchu.

„Bratře Monroe, kam přesně dnes jedeme?“

Monroe nespustil oči ze silnice. Řídil mlčky a jeho velké ruce svíraly opotřebovaný volant s rutinní lehkostí.

Kaelen svou otázku zopakoval, ale na jeho přetrvávající zvědavost odpověděl pouze řev vadného výfuku. Po dlouhé jízdě džíp nakonec se skřípěním brzd zastavil v zanedbané části města.

Zaparkovali před špinavou internetovou kavárnou. Neonový nápis nad vchodem nevyzpytatelně blikal. Přední okna pokrývala vrstva špíny.

Kaelen hleděl na ten zašlý zevnějšek s hlubokým zmatkem.

„Bratře Monroe, je tato internetová kavárna naším cílem? Hned na konci ulice kousek od obchodu je přece jedna naprosto v pořádku.“

„Přestaň se tolik ptát a prostě mě následuj.“

Kaelen spolkl své pochybnosti a následoval Monroea dovnitř.

Prostředí bylo otřesné. Ve vzduchu visel hustý oblak zatuchlého cigaretového kouře, ze kterého Kaelen okamžitě začal kašlat. Monroe se na přeplněném hlavním patře nezastavil. Obešel standardní herní zónu a zamířil přímo k zadní stěně.

Zastavil se před nenápadnými malými dveřmi. Když je rozrazil, odhalil strmé, skryté betonové schodiště vedoucí hluboko do podzemí.

Mlčky sešli po vlhkých schodech dolů. Na samotném dně jim cestu zatarasily další těžké ocelové dveře. Před nimi stál urostlý, hrozivě vyhlížející hlídač a měl na hrudi překřížené silné paže.

Monroe klidně sáhl do kapsy, vytáhl speciální VIP kartu a zvedl ji. Hlídač si lesklý plast prohlédl, krátce přikývl, ustoupil stranou a vzal za těžké ocelové dveře, aby je otevřel.

Kaelen prošel dveřmi a zamrzl na místě.

Nad rozlehlou podzemní svatyní mu spadla brada. Na rozdíl od špinavé kavárny nahoře byla tato masivní aréna špičkově vybavená a štědře financovaná. Po jejím obvodu se táhly elegantní herní moduly, ale to hlavní lákadlo se nacházelo uprostřed místnosti.

Kolem obrovského centrálního promítacího plátna se shromáždil početný a hlučný dav hráčů. Displej vysílal brutální zápas v Omni God na vysoké úrovni.

„Bratře Monroe, kde to jsme?“

„Tohle je stínová aréna.“

Kaelen se na něj otočil, ohromen naprostým rozsahem té skryté operace.

„Co je to stínová aréna?“

„Je to hráčská aréna, která není přístupná široké veřejnosti. Je to organizované, právně šedé bojiště, které bylo založeno speciálně pro špičkové amatérské hráče, aby zde bojovali o peníze.“

Kaelen pocítil nával neklidu. Přejel pohledem hlučný dav.

„To oficiálním herním vývojářům nezáleží na tom, že tohle místo existuje?“

„Pohybuje se to v šedé zóně. Bossové to tu zřídili také jako lukrativní obchodní trh. Pokud hráč uvidí v aréně vybavení, které se mu líbí, mohou obchodovat přímo. Používají oficiální obchodní platformu, ale stínová aréna si bere symbolický zprostředkovatelský poplatek za usnadnění zápasu. Nepoužívají se tu skutečná jména, pouze ta herní.“

Když Monroe domluvil, udeřila Kaelena do nosu těžká, ohromující vůně květinového parfému.

Agresivním krokem se k nim blížila nádherně oblečená žena. Měla na sobě přiléhavé červené šaty, které obepínaly její křivky, a její vystupování bylo důvěrné a koketní.

„Bratře Monroe, už je to dlouho, co jsem tě viděla naposledy.“ Přistoupila blíž a hravě Monroeovi přejela pěstěnou rukou po paži. „Malá vílo, podívej se na sebe. Od našeho posledního setkání ses pěkně zakulatil.“

Monroe se hlasitě zasmál. Natáhl ruku a nenuceně ji štípl do boku. „Tohle je můj úředník. Udělej, co děláš obvykle, a najdi mi soukromou herní místnost.“

Žena mrkla, lehce Monroea poplácala po hrudi a odešla ten prostor zařídit.

Kaelen stál strnule opodál. Jeho zjevný diskomfort se mu zračil v celé tváři. Kvůli tomu agresivnímu flirtování se cítil naprosto nepatřičně.

Monroe si všiml jeho upjatého postoje a poplácal ho po rameni. „Nejsi zvyklý na takovéhle prostředí?“

„Jo, trochu.“

„Zvykneš si. Lidé jsou zde agresivní a troufalí. Nedívej se na tu ženu spatra. Navzdory svému koketnímu chování má hluboké konexe a je to klíčový zdroj. Pomohla mi získat na tomto stínovém trhu spoustu špičkového herního vybavení.“

Kaelen se podíval na řady špičkových počítačů a jásající dav.

„Bratře Monroe, přišli jsme sem dnes prostě jenom nakoupit vybavení?“

Monroe zavrtěl hlavou a namířil tlustým prstem na masivní bojové obrazovky nad nimi. „Ne. Přivedl jsem tě sem speciálně proto, abys bojoval.“

Kaelen zíral na brutální hru promítanou na plátně.

„Zahrát si tu hru?“

„Pokud chceš opravdu rychle zlepšit svou soutěžní úroveň a otestovat ty nové teorie, co ses naučil, tahle nelítostná aréna je tím nejlepším místem k tréninku.“

Kaelen zaváhal. Ta intenzivní atmosféra a surové dovednosti zobrazené na obrazovce způsobily, že jeho sebevědomí zakolísalo.

„Ale co když...“

Monroe vyštěkl a ostře ho přerušil. „Parchante, okamžitě změň tenhle svůj váhavý přístup! Buď se do toho opřeš, nebo to vzdej. Nepřemýšlej o tom moc. Buď to půjde, nebo ne!“

Ta drsná pravda Kaelena z jeho úzkosti vytrhla. Narovnal záda a opětoval Monroeův pohled.

„Dobře. Přijímám tu výzvu.“

„To zní mnohem líp. Půjdu na registraci, abych tě zapsal.“

Monroe odešel do davu a nechal Kaelena samotného u nástěnky.

Kaelen přistoupil blíž, aby si přečetl brutální pravidla soutěže stínové arény, která tam visela. Text nastiňoval vyčerpávající strukturu. Hráči museli vydržet měsíc trvajícího vyřazovacího pavouka. Vítěz na konci měsíce se pak utkal s předchozím šampionem. Tříměsíční vítězství v řadě přinášelo skryté odměny.

Oči se mu rozšířily, když si přečetl závěrečnou klauzuli. Kdokoli, kdo úspěšně obhájil svůj titul šampiona po celý jeden po sobě jdoucí rok, obdržel na míru vyrobenou sadu špičkového oranžového vybavení. Navíc získal trvalé umístění na zlaté listině omni bohů arény, která visela přímo nad hlavním promítacím plátnem.

Zvědavý Kaelen vzhlédl k masivnímu plátnu, kde visela neposkvrněná zlatá plaketa. Kupodivu tuto tabuli zdobilo jen jedno jediné jméno. Stínová aréna hostila tisíce bojovníků, a přesto pouze jeden člověk kdy přežil celý rok neporažen.

Monroe Jace.

Kaelen nasál vzduch. Předpokládal, že Monroe je jen zručný amatér. To, že viděl to legendární jméno viset nad doupětem podzemních bojovníků, zcela změnilo jeho perspektivu. Vysvětlovalo to, proč se k němu hlídač a ta koketní žena chovali s takovou úctou.

O pár okamžiků později se Monroe vrátil. Ledabyle hodil Kaelenovi plastovou členskou kartu.

„Zaregistroval jsem tě. Za chvíli můžeš jít rovnou soutěžit.“

Kaelen kartu chytil. Popadl ze stolu barevný leták s podrobnostmi o síni slávy a zvedl ho, oči mu zářily nově nabytým respektem. „Bratře Monroe, jsi neuvěřitelný. V tomhle místě máš za celý rok neporažený rekord!“

Monroe se jen ušklíbl a odmítavě mávl rukou, aniž by se na zlatou plaketu podíval. „Je to jen falešné jméno. Prostě tu tehdy nebyli žádní vynikající hráči, kteří by mě mohli vyzvat.“

Když to Kaelen uslyšel, v nitru se mu rozlil náhlý příval arogantní nadřazenosti. Byl formálně trénovaný, profesionální e-sportový hráč. Pokud dokázal Monroe ovládnout tento podzemní ring jednoduše proto, že konkurence byla slabá, Kaelen předpokládal, že tyhle amatéry snadno rozdrtí. Váhavost, kterou cítil předtím, zmizela a nahradil ji sebevědomý, drzý úšklebek. Pevně sevřel plastovou kartu a už si představoval svou bezchybnou sérii vítězství.

Monroe sledoval změnu v chlapcově výrazu. Překřížil paže, jeho obrovitá postava vrhala na Kaelena stín a varovně si odfrkl.

„Říkám ti, chlapče, neber to na lehkou váhu. Jsou tu nějací mocní lidé. Vyhrát ten měsíční šampionát pro tebe nebude snadné!“