Nevím, kolik je hodin. Pravděpodobně pozdě. Pouť už konečně utichá, vzduch je chladnější, plný vůně smaženého těsta, cukrové vaty a něčeho, co by mohl být spálený plast. Zkusili jsme všechno – každou hru, každou atrakci, dokonce i neuvěřitelně hloupý dům hrůzy s animatronickými kostlivci, kvůli kterému Evie nahlas křičela a držela mě za paži, jako bychom byli pod útokem. Pak byla jen uzlíček nervů