Když se probudím, je to pomalé a těžké, jako bych celou dobu snila pod vodou. Tělo mám jako teplé těsto, měkké a vláčné po vší té chůzi, smíchu a adrenalinu ze včerejšího večera. Rozespale mrkám na strop, mozek mám zamlžený a pomalý jako sirup – a pak si uvědomím, že něco... nesedí.

Je tu příliš ticho.

Příliš světlo.

Příliš pozdě.

Vystřelím do sedu, srdce se mi na okamžik zastaví a mikina, kterou