Běžím za ním, boty mi křupou o namrzlý štěrk.

„Jaxone,“ zavolám. „Zpomal, prosím tě. Každý tvůj krok vydá za pět mých.“

Neodpoví, ale jeho tempo zvolní přesně natolik, abych ho dohonila. Okraj jeho kabátu se mi otře o paži. Dívá se neústupně před sebe, čelist ostře sevřenou napětím.

Za mnou se ozve šoupání zrychlených kroků.

„Evie, počkej.“

Otočím se. Connor mě dožene, dech se mu v mrazu sráží a v