Cesta zpátky na chatu je tichá. Evie si vedle mě tiše brouká, oči upřené na ubíhající stromy, a já vím, že se snaží obrousit hrany toho, co se právě stalo.

Ale já jsem pořád naštvaný.

Ne proto, že se ti chlapi pokusili vyvolat rvačku — sakra, to už je teď prakticky rutina. Vždycky se někdo najde. V baru. V posilovně. Nějaký kluk, co mu ego přerostlo přes hlavu. Nebo ještě hůř — skuteční nepřátelé,