Je tu klid. Ten druh ticha, který si člověk musí zasloužit.

Stojím u kuchyňského dřezu, na ruce mi teče horká voda a drhnu nádobí, ze kterého jsme dnes večer jedli. Mýdlo voní po citrusech a rozmarýnu. Evie je pár kroků ode mě a pomalými krouživými pohyby otírá linku. Vlasy má vyčesané nahoru, pár pramínků jí volně spadá kolem obličeje. Moje mikina na ní pořád visí, je jí příliš velká a sklouzává