Sedí naproti mně, nohy složené pod sebou, jako by jí to tu patřilo. Jako by patřila do téhle místnosti, kterou jsem zboural a znovu postavil jen pro dnešní večer.

Bože, to teda patří.

Patří *všude* tam, kde jsem já.

A já se sotva držím.

Protože tahle holka — tahle divná, krásná, neuvěřitelně zářivá holka — jí penne v mojí zatracený garáži, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě, a já tu se