Nemyslím, že bych si v celém svém životě kdy takhle intenzivně uvědomoval přítomnost jediného člověka.

Sedí naproti mně u mého malého jídelního stolu, nohy složené pod sebou, a pije už druhý šálek čaje, jako by to byla jediná věc, která ji ještě drží na tomhle světě. Vlasy má ze sprchy pořád ještě trochu vlhké, za uchem se jí kroutí jemná kadeř. Znovu a znovu si přetahuje rukávy mikiny přes dlaně