Čtyřicet osm hodin.

Čtyřicet osm hodin od chvíle, kdy jsem sledoval, jak se Slammerem mizí ve vstupních dveřích. Čtyřicet osm hodin od chvíle, kdy jsem ji políbil na čelo a neřekl jí nic. Kdy jsem ji od sebe nechal odejít – potlučenou, zlomenou, vyděšenou – kvůli svému mlčení. Svému selhání.

Nespal jsem. Nemůžu. Pokaždé, když zavřu oči, vidím ji. Na podlaze. Na břiše. Chlapa dvakrát většího než on