Ze svého místa ve spoře osvětleném, exkluzivním boxu ve druhém patře upřel Bennett svůj temný pohled na Margot v okamžiku, kdy vešla do baru v úchvatných, elegantních černých šatech s květinovým vzorem. Tmavá látka obepínala její siluetu a v chaotické místnosti díky ní nenuceně vynikala. Jeho blízký přítel Justin Newton, který stál vedle něj, si všiml, že ho ta krásná žena dole náhle upoutala.

Justin se zasmál, opřel se o skleněné zábradlí a začal ho škádlit. „Páni, velký pan Bennett si konečně všiml nějaké ženy. Zakoukal ses do ní? Chceš, abych ti sehnal její číslo?“ Justin přimhouřil oči v blikajících záblescích stroboskopů a úsměv mu povadl. „Počkat... Nesedí náhodou se Silasem Vanem?“

Bennett hluboce a podezíravě svraštil obočí. „Se Silasem Vanem?“

„Jo,“ přikývl Justin. „Ten proslulý playboy a viceprezident společnosti Azure-Luxe. Víš, jak moc záhadná a vlivná ta společnost je. Silas je v podstatě jejich veřejná tvář.“ Justin ho poplácal po rameni. „Ale Bene, ten hraje úplně jinou ligu než ty. Klidně bys mu ji mohl přebrat.“

„Mluvíš moc,“ odvětil Bennett ledově. Napil se svého drinku a jeho temný pohled dál pronikal davem. Margot byla v Oakview teprve dva dny. Jak se mohla údajná venkovská dívka tak rychle spřátelit s někým tak vlivným a nedostižným, jako je Silas?

Dole Silas odstrčil židli a omluvil se, že si musí odskočit na toaletu. Téměř okamžitě k Margotinu stolu přistoupil silně opilý, slizký muž a agresivně se k ní naklonil.

„Ahoj, krásko,“ zableptal muž a máchl poloprázdnou sklenicí. „Nechceš se skamarádit a dát si spolu drink?“

Margot ho chladně odmítla, aniž by vůbec vzhlédla. „Přátele už mám.“

Ztuhly mu rysy. Vyloudil na tváři slizký úsměv. „No tak. Pojď se kamarádit. Zaplatím ti pití. Co říkáš?“

„Ne.“

Mužova tvář ztemněla náhlým hněvem. Hlasitě se ušklíbl a dožadoval se pozornosti okolních stolů. „Přestaň si hrát na nedobytnou! Proč by sis do baru brala tak přitažlivé šaty, kdyby ses nesnažila vyspat s nějakým boháčem? Já jsem bohatej. Řekni mi, kolik peněz chceš?“

Justin s úzkostí sledoval napjatou scénu z horního patra a dloubl do přítele. „Sakra! Bene, dělej, běž dolů a zahraj si na hrdinu!“

Bennett, který se musel bezpodmínečně řídit otcovým příkazem chránit Margot, se neochotně zvedl, aby zasáhl. Avšak dřív, než stihl udělat jediný krok ke schodům, ztuhl v čirém úžasu, když se dole odehrála dramatická scéna.

Jakmile opilec natáhl ruku, aby Margot chytil za paži, pohla se bleskovou rychlostí. Popadla ze stolu těžkou skleněnou láhev od vína a nemilosrdně mu ji rozbila přímo o hlavu.

Láhev se roztříštila na kusy. Hlasitá rána pronikla i dunivými basy. Muž padl na kolena a v hrůze si svíral čelo, z něhož prudce tekla krev.

Ačkoli byl Bennett příliš daleko na to, aby přes hlasitou hudbu slyšel její hlas, zřetelně jí odezíral ze rtů, když se naklonila nad mužem klečícím před ní a s děsivým chladem zašeptala.

*Nepotřebuji tvé peníze. Můžu si místo nich vzít tvůj život?*

Silas se v tu samou chvíli vrátil z toalety. Jeho náhlá přítomnost okamžitě přiměla vyděšeného opilce vyškrábat se na nohy a s horečnými, ubohými omluvami z baru uprchnout.

Incident jí úplně zkazil náladu, a tak Margot popadla kabelku, rozloučila se se Silasem a vyšla z baru do chladného nočního vzduchu počkat na taxi. Vytáhla cigaretu, zapálila si ji a vyfoukla k temnému nebi tenký proužek kouře. Zaplavila ji vzácná vlna zranitelnosti a v duchu se tiše zeptala svého zesnulého otce, jak se tam nahoře má.

Pneumatiky zasyčely na asfaltu. Elegantní černý luxusní sedan náhle zastavil u obrubníku přímo před ní. Margot v domnění, že je to taxi, které si objednala, típla cigaretu, otevřela zadní dveře a chystala se nastoupit.

Když spatřila Bennetta sedět na zadním sedadle v dokonale padnoucím černém obleku, překvapením úplně ztuhla.

„Omlouvám se. Asi jsem nastoupila do špatného auta,“ vykoktala a pevně svírala kliku dveří. Odmlčela se a očima přejela jeho impozantní postavu. „Počkat... co tady děláte?“

Bennett se na ni lhostejně podíval. „Nastup.“

Margot potlačila podivný, náhlý záchvěv viny v hrudi a posadila se vedle něj. Pokusila se prolomit těžké ticho tím, že se ležérně zmínila o svém večeru. „To je ale náhoda. Šla jsem do baru s kamarádem. Byl jste tam ze stejného důvodu?“

Bennett jen přikývl, aniž by se na ni podíval.

Když se Margot odvrátila k tónovanému oknu, hlavou se jí honily otázky: byl Bennett celou dobu v baru a viděl všechno, co udělala?