Margot ten panovačný tón okamžitě poznala a bez váhání jeho příkaz odmítla. „To je v pořádku,“ odpověděla klidně a vyrovnaně. „Zrovna mám vynikající oběd s panem Quentinem.“ Zavěsila a utnula tak jeho další požadavky.

Quentin se na ni přes malý restaurační box vřele usmál a usrkl čaje. Nebyl z těch, kteří by vyzvídali, jelikož už zjistil, proč dnes ráno do společnosti přijela.

„Mar, za ta léta jsem poznal všechny bratry Ashcroftovy,“ řekl starší muž a kolem očí se mu vytvořily vrásky. „Upřímně, ten nejschopnější a nejvýraznější z nich je Bennett. Ujal se vedení společnosti, získal významné projekty a udržuje všechno v chodu. Měla byste o něm jako o manželovi opravdu vážně uvažovat.“

Margot se zastavila se sklenicí vody napůl cesty k ústům. Její tvář se okamžitě zkřivila do výrazu čirého odporu. „V žádném případě,“ ohradila se důrazně a s hlasitým cinknutím položila sklenici zpět. „Proč bych vůbec uvažovala o sňatku s tak neuvěřitelně chladným, bezduchým mužem?“

Při pouhém pomyšlení na to si odfrkla. Její dřívější flirtování v autě byla ve skutečnosti jen vypočítavá hra, jejímž cílem bylo popíchnout Bennetta a naštvat ho. Chtěla jen sledovat, jak se jeho arogantní, ledová fasáda pod tlakem hroutí.

Quentin se při pohledu na její barvitý výraz zasmál na celé kolo, zavrtěl hlavou a stočil konverzaci k zábavným historkám o ostatních bratrech Ashcroftových. Když Margot doobědvala, vrátila se do firemní budovy.

Bez jediného ohlédnutí minula výtahy pro vedení. Zbytek odpoledne se rozhodla lenošit u vrátnice v přízemí a spokojeně si krátit čas povídáním se starším strážným.

Nahoře ve své honosné kanceláři Bennett podrážděně nakrčil obočí, když mu asistent oznámil, že je Margot stále dole u ochranky. Zmatený a otrávený jejím nepředvídatelným chováním zíral na leštěné mahagonové dřevo svého stolu.

„Důkladně mi Quentina prověřte,“ nařídil Bennett asistentovi napjatým hlasem. „Zjistěte, jaký je přesně jeho vztah s Margot. A zařiďte, aby ji okamžitě přivedli do mé kanceláře.“

Když Margot o několik minut později konečně vešla do kanceláří vedení, rozvalila se na měkké pohovce, zabořila se hluboko do kožených polštářů a líně se zeptala, co po ní chce.

Bennett nespustil oči ze svých papírů. Prohlásil, že jejich otec by byl hluboce nespokojený, kdyby zjistil, že celou svou návštěvu strávila schováváním se na stanovišti ochranky.

Margot nad tou očividnou výmluvou protočila panenky, ale souhlasila, že zůstane. „Fajn. Ale pamatuj, že ty jsi mě sem zavolal,“ varovala ho s uchechtnutím. „Nenesu žádnou zodpovědnost, jestli tě budu rušit při práci.“

Svému slovu dostála, vytáhla telefon a začala hrát mobilní hru. Hlasitost záměrně zesílila na maximum. Tichou kanceláří se rozléhaly digitální exploze. Během několika minut už nahlas křičela a vášnivě urážela své online spoluhráče za to, že jsou k ničemu.

„Proč jste všichni tak neschopní?“ křičela, zatímco její palce létaly po zářícím displeji. „Hrajte rukama, přestaňte hrát nohama! Jste jenom do počtu!“

Bennett seděl za stolem a v ohromeném tichu poslouchal její chaotický řev. Zavřel oči a hluboce litoval svého rozhodnutí přivést si ji nahoru. Dospěl k závěru, že do jeho kanceláře přišla jen proto, aby ho připravila o zdravý rozum.

Když se mu čirou silou vůle konečně podařilo dokončit papírování, popadl ze stojanu svůj kabát šitý na míru. Stroze Margot propustil a řekl jí, ať se s ním sejde v podzemních garážích.

Margot nedbale přikývla, strčila si zařízení do kapsy a vyšla na chodbu.

Jakmile odešla, vešel do místnosti asistent se šokující bezpečnostní zprávou.

„Pane, Quentin je ve skutečnosti multimilionář, který své bohatství tají,“ prozradil asistent a podal mu složku. „Vlastní v centru Oakview obrovské množství prvotřídních nemovitostí a jako bezpečnostní strážný pracuje jen z čiré nudy.“

Bennett se zamračil a očima prolétl stránky. „A jeho vazby na Margot?“

„Zpráva neodhalila vůbec žádnou spojitost, pane.“

Bennett se opřel v křesle a přemýšlel o jejích nenápadných, nevysvětlených vazbách jak na Silase Vanea, tak na Quentina. Víc než kdy jindy si uvědomoval, že Margot má do prosté venkovské husičky daleko. Její minulost skrývala vrstvy, které nedokázal snadno rozluštit. Rychle však zavrtěl hlavou a usoudil, že mu do toho nic není, dokud pro ni Quentin nepředstavuje žádnou hrozbu.