Caspianova tvář stále hořela podrážděním, když popadl Bennetta za rukáv. „Slyšels to? Poslechni si, jak se tváří svatě, a přitom vysává naše účty. A úplně všechno, co si koupila, bylo jen pro ni. Neobtěžovala se vybrat pro Julese jediný dárek k narozeninám!“

Margot se opřela a obrátila oči v sloup. Vytěsnila Caspianovo dětinské kňourání a nechala jeho stížnosti proplouvat kolem sebe jako šum.

Toho večera si Margot uhladila jednoduché, elegantní šaty, které si předtím koupila, a připojila se k rodině na obrovském stadionu. Dole ve druhé řadě Bianca rychle manévrovala a zabrala si sedadlo přímo vedle Bennetta. Margot se nenechala rozhodit a v klidu se posadila na prázdné místo vedle Gideona.

Během několika minut se světla na stadionu ponořila do tmy. Julian vystoupil na pódium v elegantním černém obleku. Tisícovkami fanoušků projela ohlušující vlna fanatického jekotu. Margot sebou trhla a bolestně se zašklebila, když jí do ušních bubínků udeřil ohlušující jásot.

Více než hodinu Julian ovládal pódium a chrlil jeden hit za druhým. Pak pod zářící reflektory nakráčel usměvavý moderátor.

„Dnešní večer je významným milníkem!“ oznámil moderátor. „Na oslavu desátého výročí Julianova debutu náš digitální systém vstupenek provede náhodné slosování. Jeden šťastný fanoušek vystoupí sem na pódium a zazpívá si s Julianem duet!“

Publikum propuklo v šílenství. Na obřích obrazovkách nad hlavami se tisíce čísel sedadel roztočily v divokém víru, než se náhle zastavily. Číslo dvacet šest.

Gideon zalapal po dechu. Třesoucím se prstem ukázal na lístek Margot. „Páni! Margot, ty máš dvacet šestku!“

Kamery na stadionu přiblížily záběr. Moderátor se široce usmál. „Přivítejte fanouška s číslem dvacet šest!“

Margot přimhouřila oči. Podívala se podél řady a zachytila samolibý, škodolibý výraz v Biančině tváři. Všechno jí to docvaklo. Tohle nebyla žádná náhoda. Bianca zmanipulovala systém prodeje vstupenek, aby ji vtáhla do světla reflektorů a zoufale doufala, že se Margot ztrapní.

Když si Margot uvědomila, že nemá na vybranou, vstala a zamířila uličkou dolů. Její kroky byly odměřené a klidné, když stoupala na obrovské pódium.

Julian zíral v naprostém šoku, když se po jeho boku zastavila tajemná hostka jeho rodiny.

„Páni,“ rozzářil se moderátor a prohlížel si Margot. „Jste úchvatná, slečno. Řekněte nám, jak se jmenujete?“

„Margot Sterling,“ odpověděla klidným tónem.

Tribunami se prohnala obrovská vlna šokovaného šepotu. Julianovi skalní, posedlí fanoušci její jméno okamžitě poznali z nedávných zpráv o manželské smlouvě Ashcroftových. Šepot okamžitě nasákl zlomyslnou závistí.

„Skvěle!“ jásal moderátor. „Zazpíváme si Goodnight od Noelle. Jsem si jistý, že ji znáte, slečno Margot. Potřebujeme jen, abyste po boku Juliana zvládla ten záludný refrén.“

Noelle znal každý – tajemnou, celosvětově legendární zpěvačku proslulou neuvěřitelně složitými vokálními party.

Margot stiskla rty a zvedla mikrofon, aby zdvořile odmítla. „Tu píseň znám dobře, ale zpívám příšerně. Budu muset odmítnout.“

Nepřátelský dav vybuchl. Z tribun se snesly zlomyslné posměšky a hrubé urážky.

„Zlez z pódia!“

„Na co Ashcroftovi vůbec chtějí takovou neschopnou vesnickou holku, co neumí ani zpívat?“

„Přestaň se ztrapňovat a jdi od něj dál!“

V hrudi Margot se naplno rozhořela soutěživost. Věděla, že strůjkyně tohohle triku právě teď slaví její veřejné ponížení. Odmítla Biance dopřát to zadostiučinění.

Otočila se a pohlédla Julianovi přímo do očí. Zvedla mikrofon a promluvila s neústupným klidem. „Zpívat neumím, ale místo toho mohu zahrát ten složitý klavírní doprovod.“

Julian se na ni podíval s výrazem hlubokých pochybností. Klavírní aranžmá pro skladbu od Noelle bylo pověstně obtížné. Zkoumal její tvář a přemýšlel, jestli si z něj ta venkovanka prostě neutahuje.

Margot ignorovala nepřetržité posměšky tisíců nepřátelských fanoušků, otočila se k davu zády a klidně zamířila k elegantnímu křídlu stojícímu ve stínu pódia, aby usedla a buď umlčela své pochybovače, nebo zažila drtivé veřejné ponížení.