Dante

Dokonce i ve dne se rozlehlé sídlo hemžilo smetánkou, politiky a společenskými celebritami, kteří žadonili o významné postavení. Vždycky tam byli diváci. Neustále nás někdo sledoval, posuzoval nebo spřádal nějaké plány. Bylo to vyčerpávající divadlo falešných úsměvů a skrytých dýk. Přesně to byl ten důvod, proč jsme s mým dvojčetem dávali přednost vlastnímu teritoriu.

Dnes večer naši pořádali další obrovské gala. Byli jsme nuceni se zúčastnit. Podle očekávání to v hlavním sále hučelo hlasitým štěbetáním a cinkáním křišťálových sklenic se šampaňským. Stál jsem v rohu, usrkával sklenku tmavého alkoholu a snášel ty stejné unavené tváře, které jsem vídal na každé jedné akci. Byla to nesnesitelná nuda. Ukázal jsem se tu jen proto, abych vyhověl požadavkům matky.

Přelétl jsem pohledem přes rameno a skenoval obrovskou místnost. Předstíral jsem, že poslouchám staršího bratrance, jak se vychloubá svými nejnovějšími realitními úlovky, ale ve skutečnosti jsem aktivně pátral po svém bratrovi.

Kde byl, kurva, Enzo?

Enzo byl moje dvojče, druhá polovina dokonalého stroje. Vybudovali jsme impérium na krvi a číslech. Já byl mozek. Řešil jsem logistiku, finance a strategii. Enzo byl svalová síla. Spoléhal se na hrubou sílu a logiku nahrazoval zlámanými kostmi a rozbitými lebkami. On si špinil ruce a já propočítával následky. Potřebujete vyprat špinavé peníze přes naše luxusní noční kluby? Zavoláte mně. Potřebujete vybrat dluh od dlužníka, který odmítá zaplatit? Zavoláte Enzovi a on si přinese ocelovou trubku.

Společně jsme vedli podzemní klub. Svému specifickému okruhu mafie jsme vládli s absolutní autoritou. Taková byla uznávaná fakta našeho světa. Lidé se nás báli, respektovali nás a klidili se nám z cesty.

Ten další všeobecně známý fakt o dvojčatech Valentiových se točil kolem našeho velmi specifického vkusu na ženy. Enzo a já jsme nechodili na rande. Nedvořili jsme se. My jsme sdíleli.

Rádi jsme se střídali u téže ženy. Užívali jsme si, když jsme sledovali, jak ji ten druhý jeden po druhém přivádí k šílenství, a brali jsme si ji oba, dokud nezapomněla vlastní jméno. Šukali jsme je natvrdo a bez zábran, využívali jejich těla pro naše vlastní primitivní uspokojení a vykopli je předtím, než vyšlo slunce. Sdíleli jsme ženu na jedinou noc. Pak to vzrušení umřelo. Odhodili jsme je stranou a lovili další kořist.

Vlastnili jsme obrovské soukromé panství, kde jsme trávili většinu času, což nás drželo dostatečně daleko od posuzujících očí naší rodiny. Kromě toho jsme si drželi luxusní penthouse ve městě. Žili jsme pod jednou střechou, což bylo neuvěřitelně praktické, kdykoli jsme si přitáhli domů ochotnou ženu.

Naše matka si na náš životní styl neustále stěžovala. Chtěla, abychom se oženili. Chtěla vnoučata, se kterými by se mohla předvádět před svými přítelkyněmi v country klubu. My jsme neměli o lásku nebo budování rodiny absolutně žádný zájem. Přiváděli jsme si ženy domů, hrubě jsme je prcali a pak jsme je poslali pryč. Ženy se nám prakticky házely k nohám, jen aby měly šanci vlézt nám do postele. Ten nekonečný přísun ochotných těl byl zpočátku zábavný, ale rychle se to změnilo v nudnou povinnost. Každá žena v našem okruhu byla stejná. Zoufalá, předvídatelná a falešná.

Vrátil jsem se zpátky do reality. Bratranec na mě zíral a čekal na odpověď.

„Takže co si o tom myslíš?“ zeptal se a usrkl ze svého drinku.

Neměl jsem sebemenší tušení, co právě řekl. Obvykle jsem uměl hladce zamluvit i to, co mi uniklo, ale než jsem stačil otevřít pusu a vymyslet si nějakou zdvořilou lež, koutkem oka jsem zachytil záblesk pohybu.

Nějaká žena couvala přímo ke mně. Nedívala se.

Posunul jsem křišťálovou sklenici stranou, abych jí nevylil alkohol na záda jejích drahých šatů. Narazila mi přímo do hrudi. Náraz mi drcl do paže, až se mi ten tmavý alkohol přelil přes okraj sklenice. Lepkavý alkohol vyšplíchl přímo na mé kožené italské boty ušité na míru.

„Co to k čertu...“ zamumlal jsem a zaskřípal zuby.

Krev ve mně okamžitě vzkypěla. Zamračil jsem se na tu nešikovnou ženskou, která mi právě zničila moje oblíbené boty. Byl jsem připravený ji slovně roztrhat na kusy, ale vztek se vypařil v okamžiku, kdy jsem pohlédl do její tváře.

Měla obrovské, široké oči jako laň. Byly tmavé, výrazné a plné skutečného šoku. Její obličejové rysy byly až neuvěřitelně jemné a nevinné. Vypadala jako anděl, který špatně zabočil a zabloudil do vlčího doupěte. Vypadala, jako by ji vytesali z mramoru speciálně pro mě. Speciálně pro nás.

Dlouhé havraní vlasy jí spadaly na ramena v hustých, chaotických kadeřích. Měla na sobě těsné, vypasované šaty, které obepínaly každou jedinou křivku jejího nádherného těla. Boky se jí dokonale rozšiřovaly, pas měla útloučký a prsa se jí tiskla na látku živůtku. Byla naprostá dokonalost.

„Strašně se omlouvám,“ vyhrkla a hlas se jí třásl.

Než jsem vůbec stačil mrknout, padla přímo přede mnou na kolena. Vytáhla plátěný ubrousek z kolemjdoucího podnosu a zběsile se snažila utřít rozlitý alkohol z mých kožených bot.

Zatajil se mi dech. Pohled na ni, jak padá na kolena, ve mně spustil násilnou, majetnickou dávku adrenalinu přímo do hrudi.

Chtěl jsem, aby tahle nádherná žena přede mnou klečela, ale ne takhle. Chtěl jsem, aby mi klečela mezi nohama a dívala se na mě těma svýma velkýma laňčíma očima, zatímco by mi hluboko do úst brala můj ztopořený penis. Chtěl jsem, aby ho uctívala, polykala mé semeno a žadonila o víc. Vidět ji, jak se kvůli rozlitému drinku pokořuje na podlaze, mi připadalo špatně. Bohyně jako ona si zasloužila mnohem temnější, mnohem víc uspokojující formu uctívání.

Sehnul jsem se a ovinul svou velkou ruku kolem její jemné paže. Její kůže byla pod mou hrubou dlaní neuvěřitelně hebká. V tu vteřinu, co se naše kůže dotkly, mi paží projel elektrický výboj.

„Postav se. Jsi příliš krásná na to, abys mi čistila boty,“ řekl jsem pevně, ale udržel jsem si hladký a kontrolovaný tón.

Vytáhl jsem ji zpátky na nohy. Věnoval jsem jí okouzlující, uvolněný úsměv. Zdálo se, že ji to gesto vyděsilo. Ztuhla na místě. Hrudník se jí zvedal rychlými, úzkostnými nádechy a ty zářivé oči těkaly po celé mé tváři.

„Myslím, že jsme se ještě nesetkali. Jsem Dante Valenti.“ Natáhl jsem k ní pravou ruku.

Když uslyšela moje jméno, zdálo se, že se situace ještě zhoršila. Oči se jí rozšířily ještě víc. Její plné, sladké rty se pootevřely k tichému zalapání po dechu, než tu pusu zase s klapnutím zavřela. Rozhodně věděla, kdo jsem. Pověst dvojčat Valentiových nás předcházela. Já jsem ale neměl nejmenší tušení, kdo je ona.

„Dobrý den,“ dokázala zašeptat a zírala na mou nataženou ruku, jako by to byla nabitá zbraň.

Koutek úst mi cukl do úšklebku. Byla nervózní. Byla ze mě vyděšená. Kurva jsem to miloval.

„A ty jsi?“ zeptal jsem se a nechal ruku klesnout podél těla.

„Iris. Iris Mercerová,“ vykoktala ze sebe a hlas měla roztřesený a bez dechu.

Iris. Nádherné jméno pro nádhernou kořist.

Sledoval jsem, jak její tmavé oči těkají po přeplněné místnosti. Hledala únikovou cestu. Hledala záchranné lano. Pozoroval jsem její zpanikařený pohled napříč mořem hostů, dokud se jí oči nakonec nezamkly na Gemmě, která stála na druhé straně haly.

„Ještě jednou se moc omlouvám. Nedívala jsem se, kam jdu,“ řekla a mírně sklonila hlavu.

Ten jemný, omluvný tón jejího hlasu udělal s mými primitivními pudy něco neskutečného.

„Ano, to se dělá dost těžko, když couváš.“ Blýskl jsem po ní lišáckým, predátorským úsměvem.

Tváře se jí zalily silným karmínovým ruměncem. Červenala se. Opravdově a nefalšovaně se červenala. V místnosti plné otrlých mafiánských manželek a cynických zlatokopek to byla vzácnost.

„S dovolením.“ Otočila se a prakticky ode mě utekla.

Zůstal jsem stát jako přibitý a sledoval, jak se jí v těch těsných šatech vlní boky, když prchala do davu. To bylo úplně nové. Ženy ode mě nikdy neutíkaly. Většinou se zdržovaly poblíž, mrkaly řasami a nabízely mi klíče od svých hotelových pokojů. Iris byla jiná. Nepatřila do tohohle zkorumpovaného, násilného světa. Byla čistá, nedotčená, a mě to k ní táhlo jako zkurvený magnet.

Sledoval jsem ji, dokud mi nezmizela za shlukem hostů. Zrovna když se mi ztratila z dohledu, všiml jsem si, jak z levé strany do místnosti vstupuje Enzova masivní, impozantní postava. Ignoroval smetánku a zamířil rovnou k soukromému baru v rohu. Natáhl se přes vyleštěný dřevěný pult, popadl lahev drahého vína a nalil si plnou sklenici.

Nechal jsem své zničené boty být a proplouval davem. Několik mužů se mi snažilo vstoupit do cesty a probrat byznys, ale všechny jsem je ignoroval. Měl jsem misi. Musel jsem říct svému bratrovi o tom andělovi s havraními vlasy, kterého jsem právě potkal.

Prořízl jsem se tím davem a přistoupil k Enzovi z boku. Přešel jsem za barový pult, abych se k němu připojil, připravený vyklopit mu detaily ze svého setkání.

„V životě neuvěříš, do koho jsem právě–“

„Teď ne,“ odsekl Enzo a okamžitě mě přerušil.

Ani se na mě nepodíval. Jeho masivní ramena byla napjatá. Svaly na zádech se mu rýsovaly pod látkou obleku ušitého na míru.

Udělal jsem krok do strany, abych mu viděl do tváře. Čelisti měl pevně sevřené. Jeho tmavé oči fixovaly jedno konkrétní místo na druhé straně místnosti. Jeho pohled byl intenzivní, těžký a čistě dravý.

Sledoval jsem směr jeho pohledu. Zíral přímo na Iris.

„Přesně o tomhle jsem s tebou chtěl mluvit.“ Opřel jsem si předloktí o barový pult a taky na ni upřel pohled.

Stála na druhé straně místnosti, vypadala ztraceně a nepatřičně. Nedokázal jsem od jejích křivek odtrhnout oči. Už teď jsem jí byl posedlý a bylo jasné, že moje dvojče cítí naprosto stejný násilný tah.

„Znáš ji?“ zeptal se Enzo. Hruď se mu zvedala a klesala těžkými, rychlými nádechy.

„Potkal jsem ji sotva před pár minutami. Jmenuje se Iris.“ Nespouštěl jsem z ní oči a sledoval, jak jí světlo lustru dopadá na ty tmavé lokny lemující její tvář.

„Kdo to kurva je?“ Enzo se chytil hrany barového pultu. Klouby mu z toho tlaku zbělely na kost. Vypadal, že je připravený ten pult přeskočit a vyvléct ji ze sídla za vlasy.

„To nevím, ale asi ji sem přivedla Gemma. Mluvili jsme spolu jen pár vteřin. Je opravdu dokonalá.“

Enzo pomalu přikývl. Zíral na ni jako vyhladovělá bestie zavřená v kleci s čerstvým kusem masa. Chtěl ji sežrat. Chtěl z ní strhnout ty šaty a přivlastnit si ji přímo tam na té mramorové podlaze.

„Jak ses s ní seznámil?“ zeptal se a hlas mu klesl o oktávu níž.

„Vrazila do mě a vylila mi drink.“ Temně jsem se zasmál. „Ale padla na kolena a snažila se mi vyčistit boty.“

Enzo ze sebe vydal drsný, trhaný výdech. V hrdle mu zavibrovalo hluboké, hrdelní zavrčení. Představa Iris na kolenou ho dostala za hranu. Sevřel barový pult ještě pevněji, zatnul své masivní bicepsy a bojoval s nutkáním přejít tu místnost.

„Chci ji,“ zavrčel Enzo. Syrový, nefiltrovaný chtíč v jeho hlase byl hutný a panovačný. Nechtěl si s ní jen zapíchat. Chtěl ji na tu noc vlastnit.

„To je na ní,“ zamumlal jsem a sledoval, jak nervózně přešlapuje z nohy na nohu.

„Tak ji běž přesvědčit,“ přikázal Enzo netrpělivě.

Zůstali jsme za barem a sledovali každý její nádech. Dva vrcholní predátoři zaměření na jediný cíl. Napětí mezi námi by se dalo krájet.

A pak jsem si všiml ještě něčeho.

Iris byla otočená na opačnou stranu, ale hlavu měla mírně nakloněnou. Nedívala se do davu. Zírala na masivní kovový architektonický sloup, který stál hned za její skupinou. Reflexní povrch fungoval jako dokonalé, vyleštěné zrcadlo.

Sledovala nás.

Tajně sledovala naše pohyby přes ten odraz. Věděla, že na ni zíráme, a místo aby utekla, dívala se na nás zpátky.

„Vypadá to, že někdo je trochu zvědavý.“ Dloubl jsem do bratra.

Enzo přenesl pohled z jejích zad na ten kovový sloup. Když mu došlo, že nás špehuje, na rtech se mu objevil temný, nebezpečný úšklebek.

„Předveď, co umíš,“ přikázal Enzo. Majetnický oheň v jeho očích plál ještě víc než předtím.

„Jasně. Už to mám v plánu.“

V kovovém odrazu jsem se Iris zadíval do očí. Věděl jsem, že jí buší srdce. Věděl jsem, že cítí tu ohromnou tíhu našich pohledů, jak ji připoutávají na místo. Nechal jsem, aby se mi po tváři rozlil pomalý, ďábelský úsměv. V zrcadle jsem podržel ten její zpanikařený pohled a věnoval jí úmyslné, arogantní mrknutí.

Viděl jsem, jak její tělo v šoku ztuhlo.

Udělal jsem krok vzad, vyklouzl z dosahu osvětleného barového pultu a vmísil se přímo do stínů procházejícího davu. Byl čas odhalit tajemství té ženy, která nám právě převrátila celý večer vzhůru nohama.