Pohled Freyi

Hustá ranní mlha se drží velkolepé architektury Ústřední haly smečky, když kráčím skrze shromážděný dav. Vlhké dlažební kostky mi chladí boty, ale zima nic neznamená proti ohni, který mi proudí v žilách. Dav se kolem mě rozestupuje. Ignoruji jejich jedovatý šepot i kradmé pohledy, které mým směrem vysílají.

"To je ta nepoužitelná podvraťačka?" uchechtne se jedna žena.

"Co tady vůbec dělá? To nedostala zprávu?"

Držím páteř rovnou. Naevia se mi pod kůží ježí a pumpuje mou krev do varu. Má vlčice přechází v temných koutech mé mysli a dožaduje se boje. Propouštím z její moci pouhý zlomek. Mé oči se v ranní mlze rozzáří nebezpečnou stříbrnou barvou. Ozbrojení strážní rozmístění u vchodu nakročí, aby mi zatarasili cestu, a ruce jim klesají ke zbraním. Ale zaváhají. Samotné zastrašení mým dravčím pohledem je zmrazí. Couvnou ke kamenným zdem.

Zvednu botu a rozkopnu těžké dubové dveře dokořán.

Masivní dveře s bouchnutím narazí na vnitřní stěny. Uvnitř honosné haly všudypřítomné teplo a veselý smích okamžitě zesměšňují bouři, která se mi vaří v hrudi. Zlaté světlo se rozlévá po leštěných podlahách a osvětluje elitu smečky. Rosa, která stojí přímo v popředí, je ochranitelsky obklopena hlavním radním Dariem a betou Caelanem. Koupají se v lavishní chvále za velkolepý projev, ze kterého nenapsala jediné slovo.

"Váš zítřejší přednes bude bezchybný, lady Roso," chvástá se Darius a nadýmá hruď.

Rosa věnuje zdrženlivý úsměv a zamrká řasami. "Děkuji vám. Ale jste si jisti, že je v pořádku, že použiji tento text? Působí až příliš dokonale."

Caelanův hladký hlas se nese přes dav. "Je už dostatečnou ctí, že ten projev jednoduše přednesete. Neměla byste svou křehkou bytost vyčerpávat psaním projevu od nuly."

Můj hlas protne jejich vřelý smích jako zmrzlá čepel a v mžiku celou místnost zmrazí.

"To teď touhle nestoudnou krádeží maskujete svou naprostou neschopnost?"

Do haly narazí ticho. Smích jim odumírá v hrdlech. Ta trojice se v šoku otočí a já vstoupím úplně do místnosti. Vzduch kolem mé aury zhoustne, ztěžklý Naeviiným burácejícím hněvem. Držím hlavu vysoko a zírám přímo na papír, který svírají Rosiny jemné prsty.

"Text toho projevu je můj," prohlásím a můj hlas dolétne do každého koutu místnosti. "Během bezesných nocí jsem napsala každičké slovo. Vlila jsem do těch stránek svou duši. A odmítám nechat kohokoli, aby to použil bez mého výslovného souhlasu."

Darius se postaví před Rosu. Použije své široké tělo jako štít, zablokuje ji před mým zrakem, zatímco se do mě jeho pohled zařízne smrtelným varováním. "Dej si pozor na tón, Freyo."

Caelan se ušklíbne v otevřeném odmítnutí. Ustoupí stranou a přejede si mě pohledem od hlavy k patě. "Tvé svolení nepotřebujeme. Alfa Caius už dal k tomuto převodu své povolení."

To jméno mě zasáhne a vyrazí mi dech z plic. Ale Caelan ještě neskončil. Přistoupí blíž a dbá na to, aby se jeho slova nesla tichou halou. Otočí nožem s naprostou přesností.

"Skutečnost, že Caius tak snadno souhlasil, by měla jasně ukazovat, jak malou cenu pro něj tvá tvrdá práce má."

Rosa začne rychle mrkat a předvádí svou křehkou nevinnost pro přihlížející dav. Stáhne se zpátky a tiskne si můj zmačkaný papír pevně k hrudi. Její medové oči těkají s vykonstruovaným strachem a nervózně přeskakují mezi mnou a radními, ale postrádají jakoukoli stopu skutečné viny.

"Cože?" zeptá se roztřeseným šepotem. "Ten projev opravdu patří Freye?"

Už mi ukradla místo na Lunar Crest. Zmanipulovala Caiuse do své postele, naprosto si vědoma toho, jak zlomené srdce tím zosnuje. A přesto tu stojí, hraje si na zmatenou oběť před publikem, které jí zobe přímo z ruky.

Zaslepí mě zuřivost.

Vrhu se vpřed a zoufale se snažím vytrhnout z jejích pěstěných rukou své ukradené duševní vlastnictví. Překonám tu vzdálenost v záblesku rychlosti a mé prsty se natáhnou po okraji mého papíru.

Než na ni stačím dosáhnout, Dariova obrovská ruka se sevře kolem mého zápěstí jako železný svěrák. Čistá síla jeho stisku drtí mé kosti o sebe.

Zavrčí a vycení zuby ve zvířecím projevu. "Jak se opovažuješ vztáhnout ruku na křehkou lady Rosu?"

Zasyčím nazpátek, přičemž z mých slov odkapává jed, zatímco mu zírám do tváře. "Ona je mi úplně u prdele. Chci jen zpátky svůj papír."

Caelan se rychle pohne a odtáhne Rosu z dosahu. Rosa, bezpečně ukrytá po jeho boku, ze sebe vymáčkne dokonale načasované, tragické slzy.

"M-moc se omlouvám," zakoktá a na rtech se jí třese ubohá omluva. "Neměla jsem tušení, že je to tvé dílo. Nikdy bych si to nevzala."

Shromáždění starší smečky a administrátoři z univerzity začnou reptat jako proudící jed. Přistupují blíž, zasypávají Rosu lítostí, zatímco se ušklíbají nad mou vyšinutou žárlivostí.

"Podívejte se na ni, chová se jako divoké zvíře."

"Chudák lady Rosa. Neměla by se s touhle podvraťačkou vůbec potýkat."

Dariův hlas klesne do temné hrozby, když se na mě zamračeně zadívá. "Jsi teď spokojená? Okamžitě odejdi, nebo se osobně postarám o to, aby o tvém hanebném představení slyšel alfa Caius."

Divaze se mu postavím. Zkroutím zápěstí ve snaze se osvobodit, boty pevně zapřené do podlahy, a svádím zoufalou vnitřní bitvu, abych udržela Naevii na vodítku. Neproměním se a nedám jim tu stvůru, za kterou mě prohlašují.

"Ať to Caius slyší!" zakřičím. "Ať to slyší celá smečka!" Ukážu volnou rukou na starší. "Odhalím tuhle akademickou krádež daleko za hranice Bloodbane. Roznesu to do všech smeček a nechám vaši prestižní pověst shnít až na samé dno."

Dariovy rty se zkroutí do nemilosrdného úsměvu. Varování v jeho očích se změní v čirou zlomyslnost.

"Takže ty to chceš po zlém," uzná.

Pustí mé zápěstí a chytí mě za límec na zátylku. S brutální silou alfy mě trhnutím vytáhne vpřed jako chycené zvíře. Divaze kopu a vzpouzím se. Mé boty dřou o leštěnou podlahu a v mé zoufalé snaze získat trakci na ní zanechávají černé šmouhy.

"Pusť mě!" zaječím a kroutím tělem.

Ale on nepřestává. Táhne mě děsivou rychlostí směrem k vyvýšenému pódiu. Bráním se vším, co mám, ale mé nohy na kluzkém mramoru povolí.

Pevný kámen narazí do mé nohy. Mým tělem vystřelí oslepující výbuch bolesti a trhá mi maso. Tvrdě narazím o chladnou hranu řečnického pultu Nejvyšší rady a lapám po dechu, když mi zničující náraz vyrazí vzduch z plic.