Lorenzo rozrazil těžké dubové dveře ložnice, jeho boty dopadaly na podlahová prkna s hlasitými údery. Vešel do spoře osvětleného útočiště a očekával prázdný pokoj, kde ze sebe bude moci strhnout oblek a počkat, až se k němu Silvia připojí. Místo toho jeho temný pohled střelil doprostřed místnosti. Husté obočí se mu stáhlo do ostré rýhy.

Silvia ležela úplně nahá přímo uprostřed jeho nedotčené matrace. Jediné, co zakrývalo její bledé křivky, byla obyčejná šedá fleecová deka, přesně ta, kterou ráno nedbale pohodil přes povlečení.

Lorenzo zatnul čelist a zíral na to nehorázné narušení. V tomto penthousu dodržoval přísné pravidlo. Nešukal ženy na své posteli. Jeho matrace zůstávala zapovězena pro nekonečnou přehlídku děvek, které si vodil domů. Měl své důvody, proč považoval svou postel za posvátné místo, a všichni znali následky překročení této hranice. Přesto už se tu rozvalovala a dělala si na jeho polštářích dokonalé pohodlí. Tiše vydechl. Její vyhnání z postele by jen zkazilo adrenalin kolující mu v žilách.

Musel přiznat, že vina padá na jeho hlavu. Poslal ji nahoru samotnou. Kdyby ty schody vyšel po jejím boku, dotáhl by ji do pokoje pro hosty nebo by si ji ohnul přes konzolový stolek na chodbě. Ale teď tu byli, zamčeni v tichém souboji.

Silvia sledovala cukající sval na jeho čelisti. Chápala jeho nesnáz, ale v hrudi jí rozkvetl samolibý pocit vítězství. Věděla, že Lorenzo jí nikdy neřekne, aby odešla. Měla postavení dalece převyšující jeho obyčejné, postradatelné děvky. Byla jeho nejlepší kamarádkou, jeho nejbližší důvěrnicí a oblíbeným sexuálním ventilem. Během jejich dlouhé historie slýchávala pochmurné historky o ženách, které vyhodil na ulici jen za to, že sáhly na kliku u jeho ložnice. Neznala sice temný důvod skrývající se za jeho pravidlem, ale vyžívala se v tom, že je jeho jedinou výjimkou.

Už ji unavovalo nechat se ohýbat přes studené stoly. Byla vyčerpaná tím, že ji šukal jako lacinou šlapku, která musí před svítáním odejít. Chtěla mu dokázat, že se od těch ostatních liší. Byla jedinou ženou v jeho světě ovládaném mafií, která se mu dokázala vzepřít, a ještě jí to prošlo. Dnešní noc měla být nezapomenutelná. Na tento konkrétní okamžik čekala celý den. Nemohlo se stát, že by jí tu noc zkazil tím, že by ji vyhodil ze své postele.

Přerušila ticho, její hlas zněl jemně, ale s podtónem předstíraného překvapení. „Jsi tady.“

Lorenzo neodpověděl. Stál nedaleko dveří, zvědavě si ji prohlížel a čekal na její další tah.

Když Silvia vzala jeho mlčení jako pozvání, pomalu vstala. Nechala fleecovou deku vyklouznout z prstů, přičemž se ujistila, že se jí úmyslným pohybem sesune až ke kotníkům. Vystavila každý centimetr své odhalené kůže jeho predátorskému pohledu. Bavilo ji udržovat ho v napětí. Vědomí, že má moc ohnout si neúprosného mafiánského bosse podle své vůle, jí přinášelo opojný nával uspokojení. Lorenzo neměl srdce, ale pro dnešní noc ovládala jeho touhy ona.

Když k němu Silvia přešla blíž, ujistila se, že nikdy nepřeruší oční kontakt. Její bosé nohy se bořily do plyšového koberce, jak zmenšovala vzdálenost mezi nimi.

Zašeptala hlubokým, smyslným hlasem. „Jsem ráda, že jsi teď se mnou, Lorenzo.“

Přistoupila přímo k jeho hrudi a naklonila hlavu. Přitiskla rozevřené rty k jeho krku a kousala do silné kůže těsně pod jeho výraznou čelistí. Vystrčila jazyk a olizovala mokrou cestičku až k jeho ušnímu lalůčku.

Lorenzo vydal trhaný nádech, jeho široká hruď se pod jejím dotykem zachvěla. Silvia měla vzácný talent na to, jak bez jakékoli námahy přiživit jeho syrový chtíč.

Její pěstěné ruce sjely k jeho nažehlené košili. S nacvičenou lehkostí rozepínala knoflíčky a stahovala drahou látku z jeho širokých ramen. Nechala ji spadnout na zem, její prsty okamžitě zapracovaly na stříbrné sponě jeho opasku. Během několika vteřin ho zbavila kalhot a nechala ho před sebou stát s erekcí, zcela nahého.

Přejela konečky prstů po jeho tuhých břišních svalech a kopírovala hlubokou linii do V mířící k jeho těžkému čurákovi. „Když jsem byla pryč na té služební cestě, nemyslela jsem na nic jiného než na tebe.“

Lorenzo se zeptal hlasem plným sebeovládání. „A na co přesně jsi myslela?“

Na rtech se jí usadil zvrácený úsměv. „Myslela jsem na to, jak bys chutnal. Myslela jsem na to, jaké by to bylo cítit tě znovu v sobě.“

V jeho temných očích cosi zdivočele prasklo. Jedním rychlým, nemilosrdným pohybem se Lorenzo vrhl vpřed. Sevřel jí zátylek velkou rukou a roztočil ji v závratné šmouze. Přirazil ji zády rovnou na svou tvrdou, nahou hruď a pevně ji držel na místě. Jeho těžké sevření na jejím zátylku nebylo dost pevné na to, aby z ní vymáčkl život, ale mělo v sobě dostatek smrtící síly, aby jí zabránil v útěku. V tuhle konkrétní chvíli byla jeho vězněm. Jeho bezmocnou, dobrovolnou sexuální zajatkyní.

Dýchl jí horký vzduch přímo do ucha. „Víš co, Silvie?“

Zvedl volnou ruku, obtočil ji kolem jejího těla a sevřel zduřelou bradavku jejího pevného prsu. Agresivně mačkal bledou kůži, hnětl a masíroval ten těžký kopeček. Přejížděl hrubou dlaní zleva doprava a tahal jí z hrdla hrubé steny.

Jeho chraplavý hlas prořízl její chtíčový opar. „Pro dnešní noc jsem tvůj džin, ale bohužel máš jen jedno jediné přání. Využij ho moudře.“

Tvrdě se zakousl do boltce jejího ucha, což jí páteří prohnalo hluboké zachvění.

Zachvěla se pod jeho velitelským dotykem, kolena se jí podlomila. „Lorenzo.“

Přejel svými dlouhými prsty po jejím plochém břiše, sjel pod pupek a sklouzl přímo na její mokrou, kapající kundu. „Co to bude, Silvie?“

Přejel prsty přes její kluzké záhyby, pokryl si kůži jejím vzrušením. Přiložil si prsty k nosu a zhluboka si přičichl.

Zavrčel. „Sakra, Silvie. Jsi úplně promáčená, a to jsem se tě ještě ani nedotkl.“

Natáhla se dolů a popadla jeho silné zápěstí. Vynutila si jeho ruku zpět mezi svá stehna a přitiskla jeho prsty přímo k vlhkému otvoru svého teplého, smyslného klína. „Přeju si.“

Pobízel ji. „Pokračuj.“

Vsunul jeden tlustý prst hluboko do její sevřené pochvy a bez varování jí roztáhl poševní stěny.

Vydechla, hlavu zvrátila dozadu, aby si ji opřela o jeho široké rameno. „Kurva.“

Zakroutil prstem uvnitř, mučil její nervová zakončení. Ten tupý tlak jí popletl mozek natolik, že nedokázala dát dohromady souvislou myšlenku.

S temným, posměšným úsměvem napodobil její zlomený sten. „Přeješ si, abych tě ošukal?“

Přidal druhý prst do její kundy a brutální silou ji rozevřel.

Zaječela, boky jí cukly pryč od jeho ruky. „Ach můj bože, Lorenzo.“

Ta intenzivní stimulace ji dohnala na samou hranici. Bylo to příliš mnoho syrových vjemů najednou a část z ní chtěla uniknout, ale jeho sevření na jejím krku ji drželo přitisknutou k jeho pronikajícím prstům.

Lorenzo nepřestával, jeho palec našel její poštěváček a třel ho v rychlých, drsných kruzích. „Řekni mi, co chci slyšet, Silvie.“

Silvia nedokázala zastavit to prudké zvedání a klesání své hrudi. Potřebovala jeho čuráka.

Vychrlila ze sebe ta ostudná slova, než se stačila kousnout do jazyka. „Přeju si, abys mě šukal, dokud nebudu moct chodit.“

Na jeho pohledné tváři se roztáhl triumfální úsměv.

Zašeptal. „Přání splněno. Ošukám tě, ať už si to přeješ, nebo ne, Silvie. Naplním tě svým čurákem, ať už o to žádáš, nebo ne, a to ti slibuju.“

Tato tichá hrozba byla tím jediným varováním, kterého se jí dostalo, než vrazil tři tlusté prsty hluboko do její sevřené pochvy.

Silvia ze sebe vydala ohlušující nářek. Její tělo se v křeči stáhlo kolem jeho ruky a ona vystříkla, husté vlny kluzké tekutiny šplíchly na koberec. Kolena se jí podlomila. Skoro by se zhroutila na dřevěnou podlahu, ale Lorenzo jí kolem pasu ovinul silnou paži a bez námahy její váhu zachytil.

Nemilosrdně ji šukal prsty a sledoval, jak se její tělo otřásá, když se mu udělala na ruku.

Žadonila, z očí jí unikaly slzy rozkoše. „Prosím, Lorenzo.“

Lorenzo její prosby nevyslyšel. Otočil si ji zpátky k sobě. Sklonil hlavu a přisál se ústy na její zduřelou růžovou bradavku. Tvrdě jí sál prs, vtahoval její napjatou kůži do úst jako hladovějící muž. Silvia se mu snažila odtlačit ramena, ohromená tím smyslovým přetížením, ale nedokázala s ním pohnout ani o centimetr. Cítila se, jako by ji trhal na kusy, nitro jí pulzovalo, ale její chabé protesty nedokázaly jeho neúprosný útok zastavit. Hodlal uskutečnit každý zvrácený plán, který na dnešní noc měl.

Sál jí prsa tvrdými, bolestivými tahy. Prsty nikdy neopustily její kluzkou kundu, cvrnkal do poštěváčku v drsném rytmu, který do jejího těla vysílal mučivě slastné pocity.

Silvia křičela, hlas se jí lámal v čiré, nespoutané extázi.

Než stačila zpracovat jeho další tah, Lorenzo své kapající prsty vytáhl. Jedním rychlým, brutálním pohybem nahradil svou ruku svým obrovským, na kámen tvrdým ptákem. Popadl ji za boky a přirazil hluboko do jejích kapajících stěn, zabořil se do ní až po kořen.

Hlasitě zasténala. „Je to tak dobré.“

Nehty se zaryla do jeho těžkých bicepsů a zanaříkala. „Do prdele.“

Z hrdla se mu vydralo hrdelní zavrčení. Stáhl boky zpět a narazil hlouběji do jejího těsného nitra. Její pevná prsa poskakovala ve frenetickém rytmu jeho bušících boků.

To syrové tření mu rozproudilo krev. Lorenzo prudce vytáhl svého kluzkého čuráka z její kundy a nechal ji lapat po dechu nad tou náhlou ztrátou. Popadl ji za paže a hrubě ji svalil dozadu na leštěný mahagonový stůl v rohu ložnice.

Než se stačila odsunout nebo vyslovit jediné protestní slovo, sehnul se. Zahákl paže pod její kolena a zvedl její holé nohy vysoko a pevně si je položil na široká ramena. Přistoupil těsně k okraji stolu a pohledem se vpíjel do jejích odhalených, lesknoucích se záhybů.

Ponořil hlavu mezi její stehna. Jeho horký jazyk zabral přesně to místo, které jeho pták právě uvolnil, a širokou, mokrou dráhou přejel přímo přes její citlivý poštěváček.

Silvia sebou házela dozadu na tvrdý stůl. Prohnula páteř dopředu a tiskla se k jeho hladovým ústům.

Vydechla, její hlas se tenčil touhou a čistým vzrušením. „Ach můj bože.“

Lorenzo ji nenechal vydechnout. Postavil se rovně a popadl ji za pas. Zvedl ji ze stolu, jako by nic nevážila. Zatímco ji držel zavěšenou ve vzduchu, vrazil svého tlustého čuráka zpět do jejího vlhkého klína. Pronikal do každého kouta její sevřené pochvy a roztahoval ji až na samou hranici.

Silvia ovinula paže kolem jeho silného krku a vzlykala, zatímco ho žadonila o víc. Lorenzo vycenil zuby a bušil do ní s neúprosnou, zvířecí zuřivostí. Temná noc ještě zdaleka neskončila a její zoufalé přání mělo k naplnění ještě hodně daleko.