Lorenzo se zastavil těsně za prahem koupelny a hustá pára se za ním valila do chladnějšího vzduchu v ložnici. Z konečků jeho tmavých vlasů vytrvale odkapávala horká voda. Kapičky stékaly po hlubokých, výrazných rýhách jeho nahé, svalnaté hrudi a vsakovaly se přímo do silné bílé látky ručníku uvázaného nízko kolem pasu. Už teď měl neuvěřitelné zpoždění na ranní schůzky. Očekával, že prolétne rychlou sprchou a v klidu se oblékne, v domnění, že Silvia už sídlo opustila. Místo toho našel drobnou blond pokojskou, jak nehybně stojí uprostřed jeho zpustošeného soukromí.

Vesmír měl zjevně zvrácený, nemocný smysl pro humor. Od včerejší noci v něm kvůli ní zuřil chaotický vnitřní boj, a teď mu ji osud znovu hodil přímo do cesty. Sledoval, jak se jí hruď zvedá mělkými, trhavými nádechy, zatímco se odmítala otočit. Záměrně udržovala pohled upřený na podlahu a snažila se předstírat, že on neexistuje. I ze své pozice viděl sytě karmínový ruměnec, který se jí rychle šířil po tvářích a dolů po zadní straně bledého krku. Zaplavilo ho samolibé pobavení.

Popadl malý ručník, aby si osušil obličej. „Co přesně děláš v mojí ložnici?“

Gemma sebou při náhlém zaburácení jeho hlasu trhla. Pomalu se k němu otočila čelem, ačkoliv oči upírala striktně na plyšový koberec pod svýma nohama.

„Agata mi nařídila, abych dnes ráno uklidila váš pokoj, pane. Přišla jsem to udělat.“ Její tichý, křehký hlas se v tichém prostoru zachvěl.

Lorenzo odhodil ručník na nedaleké kožené křeslo a překřížil si silné paže na mokré hrudi. Koutky rtů mu pozvedl zlomyslný, spiklenecký úsměv. Tenhle přesný scénář viděl odehrát se už desítkykrát. Za ta léta, co řídil zločinecké impérium, nespočet pokojských a členek personálu použilo jednoduché domácí práce jako slabou, pohodlnou záminku k tomu, aby se proplížily do jeho soukromých komnat. Pohodlně zapomínaly zaklepat nebo si náhodou nechávaly rozepnuté knoflíky na uniformách. Ženy se mu neustále vrhaly k nohám, zoufale toužící ochutnat jeho peníze, vliv a moc. Nepochyboval o tom, že tahle nevinná, plachá rutina je jen dalším vypočítavým, manipulativním pokusem, jak se dostat do jeho postele.

„Vážně?“ Udělal pomalý, rozvážný krok vpřed. „Budeš tam stát a tvrdit mi, že jsi skutečně nevěděla, že jsem tady?“

Gemma se stáhla. V jejích širokých očích plaché laně divoce vzplál syrový strach. „Nevěděla jsem, že jste tady, pane. Přísahám, že jsem to nevěděla.“

Lorenzo ze sebe vydal temné, tiché zasmání. Kráčel blíž a pohyboval se těžkou, vypočítavou elegancí predátora zahánějícího svou kořist do kouta. S každým jeho krokem udělala Gemma zoufalý krok vzad.

„Nemusíš mi lhát, ptáčku.“

Couvala, dokud zadní stranou kolen prudce nenarazila na okraj matrace. Ztratila rovnováhu a svalila se dozadu, její tělo se zabořilo do měkkého, neustlaného povlečení. Lorenzo se nezastavil. Zbývající vzdálenost překonal za vteřinu a jeho obrovská postava se tyčila nad jejím uvězněným tělem. Naklonil se a položil své velké ruce naplocho na matraci po obou stranách jejích boků, čímž ji efektivně uvěznil. Obklopila ji vůně jeho drahého mýdla smíchaná se syrovým, maskulinním potem z jeho ranního běhu.

Jeho chraplavý, hluboký hlas ji pevně přikoval k posteli. „Přišla jsi sem, protože chceš kousek ze mě.“

Gemma k němu vzhlédla v čiré hrůze a tiskla páteř hluboko do matrace. „Co tím myslíte, pane?“

Lorenzo si odfrkl. Obrátil oči v sloup, přesvědčený, že ten její čistý, naivní zmatek je jen dobře nazkoušené divadlo. Chtěla hrát na pannu, aby ho přiměla se za ní honit.

„Jsem si docela jistý, že jsi sem přišla, protože chceš, abych se tě dotýkal. Slyšela jsi ty divoké historky o mně a o věcech, které dokážu, a chceš si to zažít na vlastní kůži.“ Sklonil tvář ještě blíž a jeho arogantní, temný pohled klesl dolů, aby se intenzivně zaměřil na její chvějící se růžové rty. „Své zaměstnankyně obvykle nešukám. Raději odděluji byznys od své postele. Ale když to tak zoufale chceš, jsem ochotný pro tebe udělat výjimku. Jen protentokrát.“

Naklonil se tak blízko, až se jejich nosy otřely o sebe. Zhluboka vtáhl vzduch do plic a nasál omamnou vůni jejích jemných blond vlasů. Výrazně voněly po levanduli a heřmánku. Sladká, čistá vůně zaplavila jeho smysly a táhla ho ještě blíž.

Z blízkého kontaktu otřáslo Gemminým malým tělíčkem mrazení. Syrový žár vyzařující z jeho mokré, holé hrudi ji pálil na kůži i přes látku uniformy. Ten hříšný návrh ji děsil. V mysli jí hlasitě znělo přísné učení klášterních sester a varovalo ji před nedovolenými, špinavými tužbami těla.

V náhlém, ohnivém vzdoru zvedla bradu. Přitiskla obě své malé ruce naplocho na tvrdé, mokré svaly jeho holé hrudi a odstrčila ho tak silně, jak jen dokázala.

„Nepřibližujte se ke mně. Není to správné.“

Lorenzo se nepohnul ani o centimetr. Fyzické odmítnutí jeho aroganci jen přiživilo. „Nehraj to na mě. Vím, že to chceš stejně moc jako já.“

Než stačila zpracovat jeho slova nebo uhnout hlavou, Lorenzo prudce přitiskl svá ústa přímo na ta její. Neprosil o dovolení. Tvrdě přimáčkl rty na její měkká, plná ústa, ovládl její prostor a nárokoval si ji s brutálním sebevědomím. Polibek jím projel jako okamžitý elektrický šok. Nebyl jako žádný mělký, prázdný polibek, jaký kdy v životě zažil. Její rty byly pod těmi jeho neuvěřitelně měkké, svěží a opojně božské. Těžký, temný nával syrového chtíče do něj vrazil, až mu v uších začal hřmět tep. Hluboce ji ochutnával, tahal svá ústa po těch jejích a ve zlomku vteřiny si uvědomil, že z tohoto pocitu zoufale chce víc.

Místo aby v jeho hrubém objetí roztála, Gemma reagovala naprostou panikou. Vší silou ho odstrčila za ramena a polibek přerušila. Máchla rukou dozadu a uštědřila mu tvrdou, štípavou facku přímo na pravou tvář.

Ostře to prásklo a zvuk se rozlehl tichou ložnicí.

Lorenzem projel šok. Naprostý zmatek ho zmrazil na místě. Pomalu zvedl ruku a přitiskl dlouhé prsty na štípající kůži své tváře. Za celý jeho život se ho žádná žena neodvážila uhodit. Čirá neúcta byla v jeho světě rozsudkem smrti. Podíval se na drobnou pokojskou, se sevřenou čelistí a plně připravený rozpoutat svůj děsivý hněv za toto fyzické napadení.

Žhnoucí hněv mu okamžitě odumřel v hrdle. Její velké, nevinné oči se zalily slzami, které nešlo přehlédnout. Těžké kapičky se přelily přes její řasy a stékaly po jejích zrudlých tvářích.

Než Lorenzo vůbec stačil pochopit, proč pláče ona, když facku dostal on, Gemma se zběsile vyškrábala z matrace. Zakopla o vlastní nohy, znovu získala rovnováhu a vyletěla otevřenými dveřmi z ložnice. Hnala se chodbou zoufalou rychlostí a vypadala přesně jako vyděšená oběť prchající před gangem lupičů.

Lorenzo zůstal ve zdemolovaném apartmá sám. Ticho místnosti těžce doléhalo na jeho zvonící uši. Spustil ruku ze štípající tváře a pomalu si přejel palcem přes svůj vlastní spodní ret. Cítil na něm přetrvávající vlhkost jejích úst.

Nelitoval toho polibku. Chutnala přesně jako med sladký jako čerstvý nektar. Zíral na prázdné dveře, hruď se mu zvedala a klesala těžkými nádechy, a s naprostou jistotou věděl, že kdyby dostal příležitost, udělal by to znovu a znovu.