Pohled Valerie

Tíživý děs z rozhovoru těch dvou mužů mi stále ulpíval na kůži, když se z masivních venkovních reproduktorů náhle rozezněl velkolepý svatební pochod. Triumfální akordy strhly mou pozornost od mrazivé reality plné vrahů a mafiánských bossů a vtáhly mě zpět do okázalé reality obřadu. Odloupla jsem se od studeného kamenného sloupu a donutila své roztřesené nohy, aby mě donesly k prostoru k sezení pro hosty.

Vyšla Sadie. Vykračovala si skrz impozantní dvoukřídlé dveře a hrdě doprovázela Brendu po plyšovém červeném koberci. Sadie měla na tváři sebevědomý, arogantní úsměv a bradu zdviženou, jako by jí patřilo celé panství. Zpod splývavého bílého závoje dala Brenda své milované dceři jemné, láskyplné poplácání po ruce.

Kdyby teď na místo vešel někdo cizí, předpokládal by, že ona je nevěsta. Její honosné šaty měly vrstvy jemného růžového a bílého hedvábí, hustě posázeného třpytivými růžovými diamanty, které zachycovaly odpolední slunce. Na jejích dokonale upravených vlasech spočívala koruna z drahokamů vytvarovaná jako olivová ratolest. Doslova zářila arogantním triumfem. Sadie dovedla matku po zbývající délce koberce a pak se svalila na prázdné sedadlo vedle mě.

"Valerie, dlouho jsme se neviděly!" vystrčila Sadie bradu a dívala se na mě svrchu, přestože jsme seděly ve stejné úrovni.

Vyloudila jsem ze sebe zdvořilý úsměv. "To zas tak dlouho nebylo, ne? Ještě nedávno jsme byly spolubydlící. Ale pravda, po tom, co ses odstěhovala, ses mi tak trochu přestala ozývat."

"Máma říkala, že ses kvůli práci přestěhovala zpátky do Los Angeles?" uhladila si Sadie třpytivou látku sukně.

"Ano. Jak se vede tobě?" zachovala jsem vyrovnaný tón a odmítala nechat její povýšený přístup, aby se mi dostal pod kůži.

"Nyní jsem manažerkou Nadace rodiny Vinciů, spravuji aktiva a cenné papíry v hodnotě padesáti miliard dolarů." Sadie vypjala hruď a upravila si diamantovou korunu, koupající se ve své vlastní domnělé slávě.

Vyvalila jsem oči v upřímném šoku. "To je šílené! Vždycky válíš."

Padesát miliard dolarů. To číslo se mi ozývalo v hlavě, závratné a absurdní. Není divu, že Brenda přesvědčila Sadie, aby zahodila svůj stabilní život v New Yorku a spěchala zpátky do Los Angeles. Brenda měla pro svou drahocennou dceru připravenou obrovskou, třpytivou cenu. Carmine Vinci dokazoval, že je štědrý otčím. Financoval tuhle extravagantní svatbu a okamžitě předal monumentální korporátní pozici dítěti své nové manželky.

Zírala jsem přes řady sedících hostů. Jak se Brendě podařilo ulovit miliardáře takového formátu?

Carmine Vinci stál na velkolepém pódiu a vypadal na hony vzdálený romantickému princi. Měl řídké šedé vlasy, nahrbené držení těla a tvář zmapovanou hlubokými vráskami. Pod očima mu visely těžké, tmavé kruhy, takže vypadal mnohem starší, než ve skutečnosti byl. Brenda vždycky preferovala randění s pohlednými, mladšími muži, i když jim chyběly plné kapsy. Jednoduše jsem nemohla uvěřit, že si bere tohohle ztrhaného starce pro cokoliv jiného než pro tu jeho obrovskou horu prachů.

"Dámy a pánové!" zaťukal Carmine stříbrnou lžičkou na svou křišťálovou sklenici na šampaňské.

Ostrý, zvonivý zvuk okamžitě umlčel rozlehlou zahradu. Jeho tmavé oči skenovaly ztichlý dav a já instinktivně zadržela dech, zatímco mi v mysli rezonovaly děsivé zvěsti o jeho zločineckém impériu.

"Brenda je láska mého života." Carmine nechal svůj hluboký, pomalý hlas několik vteřin viset ve vzduchu, aby se ujistil, že každý jednotlivý host dává pozor. "Před půl stoletím, v mém mládí, první dívka, do které jsem se kdy zamiloval, byla Brenda Croftová. Tehdy jsem byl jen teenager a zamiloval jsem se do ní v okamžiku, kdy jsem ji spatřil. Croftová bylo její jméno za svobodna a od té doby se mi vrylo do duše."

Pozvedl Brendinu drobnou ruku ke svým rtům a vtiskl jí zdlouhavý polibek na klouby. "Celá desetiletí jsem snil přesně o tomto dni. Snil jsem o tom, že si vezmu první ženu, kterou jsem kdy skutečně miloval, a Bůh mi dnes konečně mé přání splnil."

Brendě vhrkly do očí slzy a krásně se třpytily v slunečním světle.

Carmine se na ni podíval z výšky, zatímco jeho ošlehaná tvář doslova tála hlubokou náklonností. "Přijel jsem do Ameriky jako teenager a pracoval jako skromný učeň v jednom italském obchodě s obuví. Jednoho dne přišla skupina dívek, aby si objednaly boty na míru na školní ples. Povídaly si a dohadovaly se se šéfem o cenách. Jen jedna krásná dívka si dřepla přede mě. Opřela si bradu o ruce a jen mě sledovala, jak dělám boty."

Odmlčel se a věnoval ztichlému publiku jemný úsměv. "Vzhlédl jsem k jejím zlatým vlasům a zářivé, usměvavé tváři. Byl jsem paf. Zamiloval jsem se do ní přímo tam a tehdy. Dodnes si pamatuji, jak se mě zeptala, jak se přišívá svršek boty, a já se začervenal tak moc, že jsem ze sebe nedostal ani slovo. Srdce mi bušilo jako divoký buben."

Bohatí hosté propukli v hřejivý, uznalý smích. Seděla jsem prkenně na své zdobené dřevěné židli a udržovala obličej prostý jakýchkoliv emocí.

Jaká byla Brenda doopravdy jako zlatovlasá teenagerka? Já tu skutečnou odpověď znala. V mých vzpomínkách měla Brenda hřejivý úsměv a vlídná slova vyhrazená jen pro ty bohaté a mocné. Moje verze téhle údajně romantické pohádky vypadala diametrálně odlišně. Kdyby dospívající Brenda vešla do zaprášeného obchodu a čelila chudému přistěhovaleckému učni, arogantně by natáhla nohu a požadovala, aby jí ji podržel a obsloužil ji. Nakrčila by nos nad jeho špinavou zástěrou. Možná by ho i ponížila před svými chichotajícími se kamarádkami a vyplivla by krutá slova o tom, jak si spodina nezaslouží dotýkat se její dokonalé pleti.

"Později se zeptala šéfa, jestli bych jí ty boty mohl ušít já." Carmine pokračoval ve svém divadelním vyprávění. "Dřepl jsem si a osobně jí změřil nohy. Ach, drazí přátelé, zamiloval jsem se přesně v tom okamžiku."

Sehnul se a políbil Brendu na tvář. "Od toho dne jsem ji vídal každý den. Bůh ví, jak jsem ty směny přežil. Byl jsem tak šťastný, že jsem v noci nemohl spát. Každé ráno jsem se modlil, abych ji uviděl. A opravdu, po vyučování prošla kolem mého obchodu."

Carmine se usmál na svou plačící nevěstu. "Později jsem zjistil, že jsi touhle trasou chodila naschvál. A pak jsme se do sebe zamilovali. Byli jsme jeden pro druhého tou první láskou."

Dav šílel, tleskal a jásal nad tím dramatickým odhalením.

"Ale brzy nás život od sebe odtrhl." Carmine ztišil hlas do smutného tónu. "Odešla na univerzitu na východním pobřeží a ztratili jsme kontakt. Vdala se za někoho jiného. Byl jsem zdrcený, ale musel jsem ji nechat jít. Přál jsem jí to nejlepší. Ale nikdy jsem nezapomněl na ty krásné chvíle. Bůh nakonec mou trpělivost odměnil! Brenda je zpátky po mém boku a já věřím, že půjdeme ruku v ruce až do konce našich dnů. Mít tě ve svém životě je mou největší radostí."

Hosté vstali ze svých židlí a spustili bouřlivé ovace ve stoje. Tucty žen středního věku v prvních řadách si otíraly oči a plakaly nad tímto tragickým, znovusjednoceným milostným příběhem.

Brenda už usedavě plakala. Otírala si oči krajkovým kapesníkem a její křehká ramena se třásla dojetím. Vstala, ovinula paže kolem Carmina a pevně ho objala. Vypadali jako osudem stíhaní milenci, kteří se znovu shledali po letech trýznivého odloučení.

Kdybych nevěděla, že Brenda po smrti svého exmanžela vystřídala tucet milenců, a kdybych před chvílí nezaslechla, že Carmine zplodil malou armádu dětí, možná bych se usmívala a tleskala spolu s ostatními. Znala jsem pravdu. Brendiny slzy nepatřily staré lásce. Byla opojená vlastním šarmem a manipulativní zdatností. Pravděpodobně byla v šoku, že její odhozená první láska se proměnila v mafiánského miliardáře, a ronila slzy štěstí nad tím luxusním životem, který si právě zajistila.

Brenda se vymanila z objetí, její uplakaná tvář zářila. Vřele zavěsila svou ruku do Sadieiny a vtáhla tak dceru do záře reflektorů. Sadie bezchybně zahrála roli dokonalého, oddaného dítěte a přistoupila kupředu, aby objala svého nového nevlastního otce. Carmine se zářivě usmál a políbil Sadie na tvář. Všichni tři stáli na velkolepém pódiu a malovali obrázek bezchybné, šťastné rodiny.

Tiše jsem udělala pár kroků dozadu, dychtivá vyklouznout z toho dusivého svatebního dějiště. Věděla jsem, že Brenda můj obličej stejně nechce vidět. Moje přítomnost byla jen temnou skvrnou na jejím dokonalém novém životě.

Tvrdě jsem do někoho za sebou narazila.

"Proč nejdeš tamhle, nevlastní sestřičko?" zamumlal Dante a jeho hluboký hlas mi vibroval o rameno.

Prudce jsem se otočila a změřila si ho pohledem. Stál tam vysoký a uvolněný, na rtech mu pohrával pobavený úšklebek. Žaludek se mi stáhl, když jsem si vzpomněla na ten šeptaný rozhovor za kamenným sloupem. Tenhle muž byl nemilosrdný vrah.

"Proč tam nejdeš ty?" odsekla jsem a zachovala tichý a vyrovnaný hlas.

Naklonil se mi těsně k uchu, ovanula mě slabá vůně drahé kolínské a nebezpečí. "Protože jsem na tom úplně stejně jako ty."

Nad jeho tajemnými slovy jsem zdvihla obočí a donutila se neustoupit. "Ty nejsi Carminův biologický syn?"

"Ne, to jsem." Dante ze sebe vydal temný, hluboký smích. "Ale na tom moc nesejde. Jsem jen jedno z mnoha biologických dětí."

Čelist mi trochu poklesla. Tohle byl naprosto jedinečný, děsivý problém mafiánské smetánky. Ohlédla jsem se na pódium, vzpomínajíc na vášnivou řeč starého Vinciho o jeho jediné pravé lásce. Absolutní vtip. S Brendou k sobě dokonale manipulativně ladili.

Přelétla jsem pohledem rozlehlou zahradu a pátrala v moři neznámých tváří. "Kromě tebe, jsou na svatbě ještě nějací další členové rodiny?"

Dante diskrétně ukázal prstem na mladého muže stojícího poblíž okraje. "Ano, tamhleten bodyguard."

Zírala jsem na toho mladíka v elegantním černém obleku a tmavých slunečních brýlích. Stál jako přimrazený a s profesionálním odstupem si měřil dav.

Přesunul prst k extravagantní věži ze šampaňského. "A tamta dívka v modrých šatech."

Zahlédla jsem mladou ženu s křišťálovou sklenicí vína, jejíž tvář byla maskou chladného, nepřístupného ledu.

"Jsou i další, ale jejich identity jsou příliš komplikované na to, aby se tu ukázali." Dante svěsil ruku a nacpal si ji do kapsy.

Po zádech mi přejel mráz a vsákl se hluboko do mých kostí. Vztahy v téhle zločinecké rodině byly až příliš zamotané a nebezpečné. Měla Brenda vůbec tušení, do jak jedovatého hadího hnízda vstupuje? Nyní byla nevlastní matkou neznámého počtu vrahů, bodyguardů a ledových prominentek. Znala jsem ale Brendu, Carminovo nekonečné bohatství jí stačilo k tomu, aby ji zaslepilo vůči jakémukoliv nebezpečí.

"Slyšela jsem, že Carmine byl už jednou ženatý, ale jeho manželka před víc jak deseti lety zemřela." Pozorně jsem sledovala Danteho tvář. "Nezanechala po sobě žádné děti?"

"Zanechala. Mého staršího bratra, Lorenza Vinciho." Dante pohlédl k prázdnému kamennému oblouku u vchodu. "Jeho let měl zpoždění, takže ještě nedorazil."

Lorenzo. Nejstarší syn. Ten, který byl připravován k tomu, aby převedl nelítostné rodinné impérium do legálního byznysu.

"Takže ty..." zaváhala jsem a moje oči těkaly po jeho ostře řezané čelisti. "Ty nejsi její dítě?"

Pokrčil širokými rameny, zjevně netečný k mému otupělému vyzvídání. "Takové štěstí jsem neměl. Narodil jsem se v nevěstinci. Moje matka zemřela už dávno."

Oči se mi rozšířily v upřímném šoku. Ten ležérní způsob, jakým mi sdělil tak brutální pravdu, mě vyvedl z míry. Strach, který jsem z něj měla, popraskal, nahrazený náhlou, drtivou vlnou soucitu.

"To je mi líto. Neměla jsem se takhle ptát." Sklopila jsem zrak, zničehonic jsem se cítila hrozně, že jsem rýpala do jeho jizev.

Dante mi věnoval upřímný, přirozený úsměv, který proměnil jeho ztvrdlé rysy. "O nic jde. Navíc, v porovnání se mnou na tom nejsi o moc lépe, viď?"

Z hrdla mi vybublal opravdový smích. Ten cynický hnus, který mě celé odpoledne dusil, se konečně rozplynul a vystřídal ho nečekaný pocit sounáležitosti. Oba jsme byli odložení outsideři lapení v tomhle zvráceném, opulentním cirkusu.

Narovnala jsem ramena a natáhla pravou ruku k téhle nebezpečné, nečekaně spřízněné duši. "Máš pravdu. Valerie Vanceová. Brendina ne zrovna milovaná adoptivní dcera. Tvoje nevlastní sestra."

Pevně mi stiskl ruku. "Dante Vinci, nemanželský syn Carmina Vinciho! Tvůj nevlastní bratr."