Úhel pohledu: Kaia

Dřevěné dveře ložnice se s vrzáním otevřou a odhalí živoucí noční můru. Dech se mi vytratí z plic. Můj osudový druh, Caleb, je zamotaný do rozházených, potem nasáklých prostěradel své postele. Boky má vysunuté vpřed a jeho tlustý pták je hluboko zabořený v mokré, promočené kundě mého jednovaječného dvojčete Nyly. Obscénní, vlhké pleskavé zvuky jejich srážejících se těl naráz utichnou.

Jak se těžké dveře dokořán otevřou, Caleb se v čiré, ubohé panice stáhne dozadu. Oči se mu v naprosté hrůze rozšíří, vytrhne z ní svého ptáka a začne se odstrkovat od dřevěného čela postele jako zvíře zahnané do kouta. Nyla ani neucukne. Jen protočí oči, naprosto nevyvedená z míry tím, že mi právě aktivně ničí celý život. Přenese váhu na matraci a ležérně si přitáhne zmačkaná bílá prostěradla, aby zakryla svá nahá prsa. Dívá se na mě znuděným výrazem, jako bych nebyla nic víc než drobná nepříjemnost, která narušuje její večer.

Svírám rám dveří, aby se mi třesoucí nohy nepodlomily. „Jak dlouho už tahle odporná aférka trvá?“

Caleb okamžitě začne koktat a v zoufalém gestu zvedne ruce. „Kaio, prosím. Není to tak, jak to vypadá. Všechno ti to vysvětlím. Udělali jsme jen chybu.“

Nyla se z postele hlasitě, výsměšně ušklíbne. „Proč se teď tak rozčiluješ? Byla jsi tak posedlá tím, že budeš dokonalou budoucí alfou této smečky, že jsi svého vlastního druha zanedbávala. Co jsi upřímně čekala, že udělá?“

Naprostá opovážlivost jejích slov mi roztříští srdce na milion ostrých kousků. Jed v jejím hlase je jako fyzická rána do hrudi. Zírám na ty dva, těžký pach jejich sexu mě dusí a poslední zbytek mého zdravého rozumu povolí.

Namířím třesoucí se prst k chodbě a křičím na ně z plných plic. „Vypadněte! Oba dva, zmizte mi okamžitě z očí!“

Caleb se svalí z postele a chvatně popadne ze země odhozené kalhoty. Ve spěchu, aby unikl mému hněvu, prakticky klopýtá o vlastní nohy. Nyla se jen ušklíbne, dává si načas, zatímco si kolem nahého těla omotává deku, a propluje kolem mě do chodby. Ve chvíli, kdy jejich kroky odezní dole na schodech, se mi adrenalin z žil vytratí. Zhroutím se na studenou podlahu z tvrdého dřeva. Kolena s těžkým zaduněním dopadnou na dřevěná prkna. Schoulím se do těsného klubíčka a vzlykám, jak mou hruď pohlcuje beznadějná, trýznivá prázdnota. Pláču, až mi krvácí hrdlo, a oplakávám naprosté zničení své budoucnosti.

Ve snaze domoci se spravedlnosti a trestu za tuto nejvyšší zradu se zvednu z podlahy. Vyrazím z Calebova domu a zamířím rovnou k rodičům. Vtrhnu do jejich soukromé pracovny bez klepání. Sedí za svými velkými dubovými stoly a prohlížejí dokumenty smečky. Očekávám, že všeho nechají. Očekávám, že se konečně postaví na mou stranu, utěší mě, vyženou Nylu za to, že porušila nejposvátnější zákon našeho druhu. Místo toho mi uštědří další zničující ránu.

Otec si jen povzdechne, odloží pero a zkříží paže na hrudi. „Kaio, dvojčata mohou sdílet stejného druha. Není to v naší historii nic neobvyklého. To, že Caleb spal s Nylou, by pro tebe nemělo nic znamenat. Přehnaně reaguješ na přirozený vlčí instinkt.“

Zírám na něj v naprostém šoku. Z chladného odmítnutí v jeho hlase se mi zvedá žaludek. Matka vstane ze svého koženého křesla a okamžitě se pohne, aby mou sestru bránila.

„Tvá sestra je křehká, Kaio. Má své potřeby a její imunitní systém byl vždycky slabý. Musíš mít pro její křehký stav mnohem víc pochopení, místo aby ses chovala tak sobecky.“ Matka mluví až nechutně sladkým tónem a vykresluje Nylu jako věčnou oběť.

Frustrace překypí v čistý, nefalšovaný vztek. Zatnu pěsti podél těla a nehty se mi bolestivě zaryjí do dlaní. „Nyla potají našla svého vlastního osudového druha a odmítla ho jen proto, že nebyl bohatý! Celou dobu vám oběma lhala, hraje si na oběť, zatímco z čiré chamtivosti ničí můj život!“

Otec vyjde zpoza svého stolu a jeho tvář zrudne hněvem. Namíří mi přísný prst do obličeje a na obranu svého oblíbeného dítěte zařve. „Jak se opovažuješ o své sestře mluvit s tak zákeřnými lžemi? Nejsi nic než žárlivý, zlomyslný zlosyn, který se snaží zničit její pověst!“

Slzy čisté zuřivosti mi rozmažou vidění. Když si uvědomím, že v jejich zaslepených očích budu vždycky to zlé dvojče, otočím se na podpatku a utíkám. Vyrazím ze sídla smečky a vrhnu se na sedadlo řidiče svého auta. Šlápnu na plynový pedál a ujíždím daleko za hranice území smečky Evermore. Jedu slepě do noci, zoufale se snažím uniknout dusivé zradě, která se mi svírá kolem krku.

O několik hodin později skončím v tlumeně osvětleném hotelovém baru na hony vzdáleném od všeho známého. Vzduch uvnitř páchne zatuchlým kouřem a levným alkoholem. Vklouznu do boxu v nejtemnějším koutě místnosti a objednávám si skleničku tvrdé whisky jednu za druhou. Snažím se utopit mučivou bolest z přetrženého pouta se svým druhem v pálícím alkoholu. Alkohol mi spaluje podrážděné hrdlo, ale vůbec nic nedělá s tím, aby zaplnil prázdný kráter v mé hrudi.

Můj krátký klid je násilně roztříštěn, když mě do nosu udeří povědomá, nechtěná vůně. Caleb se blíží k mému stolu. Nevypadá omluvně. Vypadá arogantně, samolibě a zcela bez výčitek. Stojí nade mnou a vrhá sebevědomý úsměv, jako by neudělal absolutně nic špatného.

„Nevidím tě s žádným jiným mužem, Kaio. Nech už toho dětinského nesmyslu, abychom mohli jít společně domů,“ mluví na mě svrchu a natahuje ruce, aby mě objal kolem pasu.

Místo toho, abych nastavila druhou tvář a podřídila se jeho arogantním požadavkům, otočím se a vlepím mu facku se vším, co ve mně je. Ostrý, praskavý zvuk mé dlaně narážející na jeho tvář se hlasitě rozlehne tichým barem. Caleb zavrávorá dozadu a v šoku se drží za zrudlou tvář.

Zírám mu přímo do jeho rozšiřujících se očí a stojím zpříma. „Nejsem tvůj majetek. Já, Kaia Ashdownová, tě, Calebe Vanci, odmítám jako svého druha. A teď laskavě vypadni z mého života.“

To neuvěřitelně slabé pouto druha mi v hrudi praskne. Není to zdrcující exploze bolesti, jak tvrdí příběhy. Je to ubohé, tupé prasknutí, které dokazuje, jak prázdné naše spojení vždycky bylo. Caleb svěsí ruku ze své pálící tváře. Zírá na mě s čistým jedem, jeho ego je nenapravitelně pošramoceno.

„Stejně by žádný muž takovou špínu jako ty nikdy nechtěl. Zemřeš sama,“ odplivne si ta slova k mým nohám a tvář se mu zkřiví do ošklivého úšklebku.

Odhodlaná zničit jeho arogantní iluzi přímo tady a teď, přejedu očima přeplněný bar. Můj pohled padne na osamělého, úchvatně pohledného muže, který sedí u zadní stěny. Má široká, svalnatá ramena a ostře řezanou čelist zalitou slabým neonovým světlem. Bez rozmýšlení zavrávorám k jeho stolu. Odvážně se mu usadím přímo na jeho silná stehna, obkročmo mu sedím na klíně. Než ten cizinec vůbec stihne zaznamenat mou náhlou přítomnost, chytím mu tvář do dlaní a vtisknu mu přímo na rty zoufalý, naléhavý polibek.

Slyším, jak Caleb přes celou místnost vydá hlasité, zuřivé zavrčení. Nechávám své rty přitisknuté k cizinci, dokud těžké, rozzlobené kroky mého bývalého druha neoznámí, že vyrazil z baru, a nezaniknou v noci.

Jakmile je Caleb pryč, adrenalin opadne. Seskakuji z klína pohledného cizince, tváře mi hoří nesmírným zahanbením. Urovnávám si sukni a odmítám se mu podívat do očí.

„Strašně moc se omlouvám, že jsem tě takhle využila. Jen jsem potřebovala, aby mě ten chlap nechal na pokoji.“ Vytlačím tu trapnou omluvu přes rty a plně očekávám, že na mě začne křičet nebo zavolá ochranku.

Místo hněvu se mu však v nápadných, oceánově modrých očích zableskne intenzivní pobavení. Opře se v dřevěné židli a dívá se na mě zespodu, jako predátor pozorující velmi zajímavou kořist. Zaplaví mě opojná vůně čerstvé borovice a hřebíčku, těžká a hustá ve vzduchu. Plíce se mi roztáhnou a prahnou po další jeho vůni. Než stačím ustoupit, natáhne svou obrovskou ruku, pevně mě chytí za pas a bez námahy mě stáhne zpátky na svůj klín.

„Budeš muset dokončit to, cos začala.“ Jeho hlas klesne do temného, dunivého vrčení, které mi vibruje o hruď.

Má vnitřní vlčice z vrnění radostí naprosto vlhne. Málem mi drápe na hrudi a na tohoto naprostého cizince reaguje tak, jak by kdy reagovala jen na skutečného osudového druha. Podívám se dolů do jeho predátorských modrých očí a dech se mi zadrhne v hrdle. Jeho rty tvrdě narazí do mých a naprosto vymažou mou bolest a žal. Ten polibek není žádné jemné zkoumání. Je to explozivní hlad. Rozevře mé rty svým jazykem, zmocní se mých úst syrovou, dominantní silou, která mi pošle tekuté teplo rovnou mezi stehna.

Klopýtáme slepě z baru dolů kobercem pokrytou chodbou do jeho hotelového pokoje, pohlceni zoufalou, zvířecí potřebou. Těžké dveře za námi zkopne, čímž nás v temném pokoji uvězní. Během vteřiny mě svlékne do naha, jeho velké, mozolnaté ruce zkoumají každý centimetr mého třesoucího se těla. Přetáhnu mu košili přes hlavu a nehty se mu zaryji do tvrdých, žulových svalů na zádech. Strčí mě na plyšovou matraci a jeho těžké tělo mě následuje dolů.

Umístí se mezi mé roztažené nohy. Jeho tlustý, tvrdý pták se otírá o mou mokrou, bolavou kundu. Zasunuje ruce pod má kolena a chystá se do mě vrazit. Najednou ale celé jeho tělo ztuhne. Jeho oceánově modré oči se široce rozevřou náhlým poznáním, když ucítí těsnou, neporušenou bariéru mého těla.

„Panna?“ zalyká se nad tím slovem, čelist se mu svírá, když se z čistého šoku snaží odtáhnout boky.

Kroutím se pod jeho těžkým rámem, z kundy mi kape mokro a bolí touhou po tření. Představa, že by teď přestal, mi do očí vhání slzy frustrace. Sáhnu mezi naše těla a obtočím ruku kolem kořene jeho tlustého údu.

„Prosím, teď nepřestávej. Potřebuji tě,“ vydechnu zoufalou prosbu do tichého pokoje.

Bezostyšně prohnu záda a otřu svůj zduřelý klitoris přímo o špičku jeho tvrdého ptáka. To mokré, kluzké tření mu z hrudi vyrazí temné, hrdelní zasténání. Znovu vyrazím boky nahoru a prosím, aby ze mě smyl bolest dnešního dne. Intenzivní, dychtivé tření naprosto prolomí jeho železné sebeovládání. Jeho modré oči ztmavnou do půlnočního odstínu čisté touhy.

„Moje,“ zavrčí hluboce; jeho hlas je plný prvotní dominance.

Popadne mé boky do drtivého sevření a drží mě na místě. Jedním brutálním, prudkým přírazem boků zarazí svého tlustého ptáka hluboko do mé těsné kundy. V jediném plynulém pohybu protrhne mou bariéru a přivlastní si mé panenství a mé tělo naprosto ve všech ohledech. Z mých rtů unikne ostré zalapání po dechu, které rychle nahradí bezdechý sten, když mě celou roztáhne. Nedá mi čas si zvyknout. Stáhne se a prudce přirazí pánví dopředu, neúnavně do mě buší. Hlasité, vlhké pleskání našich těl naplní hotelový pokoj. Při každém přírazu do mě zajede až po kořen a zasáhne hluboko uvnitř citlivé místo, až mi před očima zbělá. Zaryji nehty do jeho širokých ramen a křičím v čisté, nefalšované extázi, zatímco ve mně narůstá rozkoš. Mrdá mě s divokým, nespoutaným zoufalstvím a nárokuje si každý centimetr mého masa, dokud se mé tělo neroztříští v prudkém, plačtivém orgasmu kolem jeho tvrdého ptáka.

Další ráno se probudím s třeštivou bolestí hlavy. Skrz hotelové závěsy proniká sluneční světlo a bodá mě do unavených očí. Do probouzející se mysli se mi vrhnou rozmazané, neskutečně explicitní vzpomínky na to, jak jezdím na jeho tlustém ptákovi, prsa se mi třesou, jak jsem křičela rozkoší. Ztěžka polknu, cítím bolest mezi stehny. Otočím hlavu na měkkém polštáři a vidím toho obrovského, nádherného cizince, jak vedle mě tvrdě spí. Prostěradla má zamotaná kolem pasu a odhalují jeho silně svalnatou hruď a slabé škrábance, které mu na kůži zanechaly mé nehty. Tvář mi zahoří do ruda intenzivním, dusivým zahanbením. Přitisknu si bílé prostěradlo k hrudi, srdce mi buší o žebra.

Právě jsem přišla o panenství s naprostým cizincem.