NYSSIN POHLED

Vklouzly jsme zpátky do vyhrazené úklidové zóny, ale místo na podlaze vedle mahagonových dveří zelo prázdnotou.

„Není tady!“ vykřikla jsem ostře, v panickém šepotu. Zajela jsem si prsty do rozcuchaných vlasů a tahala se za kořínky, zatímco jsem přecházela po úzké chodbě. „Co když ho našel Cormac? Co když ho četl? Bohyně, to je můj konec. Jestli na ten deník přijde Mildred, na místě mě vyrazí. A protože jsem neproměněná omega bez plnoprávného postavení ve smečce, prostě mě vyženou. Přinutí mě stát se tulákem. Pro někoho, jako jsem já, je to rozsudek smrti, Bessie!“

Tváří mi projela ostrá, palčivá bolest.

Hlava mi cukla do strany. V uších mi zalehla ozvěna té facky.

„Kurva, prober se!“ Bessie mě popadla za roztřesená ramena. Nehty se jí zabořily skrz tenkou látku mojí uniformy a vrátily mě do reality. „Nemůžeš se takhle utápět v katastrofických scénářích. Ještě to nevzdáváme. Podívej se na mě. Jsi si jistá, že jsi ho nechala přesně tady?“

Roztřeseně jsem se nadechla a donutila své zběsile bušící srdce trochu zpomalit. „Jsem si jistá. Zastrčila jsem ten deník do plátěné tašky a položila ji na zem, než jsem šla uklidit jeho koupelnu.“

Klika zachrastila a těžké dřevěné dveře se rozletěly dovnitř.

Dovnitř vtrhla Piper. Hruď se jí prudce zvedala, když za sebou rychle zamkla dveře. „Mildred je na lovu. Zrovna teď dělá ty svý pověstný namátkový kontroly v prostorech pro služebnictvo. Musíte vypadnout, než vás chytí, jak se tu flákáte.“ Piper se odmlčela a očima těkala mezi mou zarudlou tváří a Bessiiným napjatým postojem. „Našly jste tu tašku?“

„Ne. Je pryč,“ hlesla jsem a opřela se o zeď, aby mě vůbec udržela na nohou.

Piper se zašklebila a založila si ruce na hrudi. „Sloane se dneska přes den potloukala po hlavních chodbách. Viděla jsem, jak předává nějakou opuštěnou, nevyzvednutou tašku přímo Mildred. Nemohla to být ta tvoje?“

Žaludek se mi propadl až někam k patám. Standardní protokol smečky jasně určoval, co se děje se zabavenými věcmi služebnictva. Mildred se nikdy neobtěžovala s hledáním majitelů. Prostě to všechno vyházela do obávaného kumbálu na harampádí — rozlehlé, chaotické skladovací místnosti, kam všechny ztracené věci chodily umírat.

„Musíme se dostat do toho kumbálu,“ prohlásila Bessie a pustila moje ramena.

„Hodně štěstí. Já budu hlídat na tomhle patře,“ nabídla se Piper, odemkla dveře a vykoukla ven.

S Bessie jsme vyklouzly na hlavní chodbu. Tiskly jsme se ke stínům podél kamenných stěn a naše kroky na leštěných podlahových prknech byly naprosto neslyšné. Zabočily jsme za roh a okamžitě se přimáčkly zpátky k tapetě. Na opačném konci haly mašírovala Mildred a svým děsivým pohledem zkoumala každou prasklinu a škvíru. Strávily jsme deset trýznivých, propocených minut utajeným manévrováním spletitými zadními chodbami. Vyhnuly jsme se dvěma dalším starším služebným a schovaly se za těžký vozík s ložním prádlem, než jsme konečně vzaly útokem dveře kumbálu na harampádí.

Skladovací místnost byla obrovská a páchla starým prachem a vyčpělou levandulí. Podél betonových zdí se do výšky tyčily hory zabaveného harampádí. Vrhly jsme se do toho bordelu. Zběsile jsme se přehrabovaly v krabicích plných roztrhaného oblečení, rozbitých rádií a vyřazených uniforem pro služebnictvo. Moje nehty konečně zavadily o povědomý plátěný popruh.

Vyrvala jsem tašku zpod hromady těžkých zimních kabátů. Ruce se mi třásly, když jsem rozepnula zip. Zářivě růžový obal mého deníku bezpečně spočíval v hlavní přihrádce. Podlomila se mi kolena a s naprostou úlevou jsem se zhroutila na zaprášenou podlahu. Krize byla oficiálně zažehnána.

„Díky Bohyni.“ Zvedla jsem tu malou knížečku ke rtům a políbila desky.

„Vidíš? Plašila jsi úplně zbytečně.“ Bessie se zahihňala a podala mi ruku, aby mě vytáhla na nohy. „A teď jdeme dodělat ten náš úklid. Musíme se připravit na obří párty.“

Když ze mě spadla tíha té katastrofy s deníkem, strávily jsme zbytek dlouhého odpoledne drhnutím podlah, utíráním prachu v archivech a skládáním prádla. Nosy nám plnil štiplavý pach citronového čističe a záda nás bolela z úmorné dřiny. Ve chvíli, kdy slunce zapadlo za obzor, se atmosféra v ubikacích pro služebnictvo proměnila. Děs z našich vyčerpávajících každodenních povinností se rozplynul v elektrizujícím očekávání dnešní párty v Jeskyních Zatmění.

Postavila jsem se před malé, prasklé zrcadlo ve svém pokoji. Žaludek se mi svíral nevolností. Prohrabala jsem svůj chabý šatník a zírala na troje různé černé šaty. Jedny byly příliš dlouhé a měly roztřepené okraje. Další měly u lemu obrovskou skvrnu od bělidla. Popadla jsem ty nejkratší a nejpřiléhavější a přetáhla si je přes hlavu.

Uhladila jsem si tmavou látku na stehnech. Jestli jsem se měla vetřít na večírek smetánky plný elitních, vysoce postavených vlkodlaků, musela jsem odhalit pořádný kus nohou. Zoufale jsem doufala, že Měsíční bohyně bude mít štědrou náladu a konečně mi pošle do cesty mého osudového partnera. Nebo zařídí aspoň to, aby se mým směrem podíval syn jistého Bety.

Tenký závěs, který mi sloužil jako dveře do pokoje, se s šelestem rozhrnul.

Piper strčila hlavu dovnitř. Měla na sobě černou kolovou sukni, odřené kanady a svou typickou růžovou mikinu s kapucí. Na hrudi se jí z třpytivých kamínků skvěl nápis „Kousni si“. Opřela se o veřeje a se zlomyslným, uznalým úšklebkem si mě změřila od hlavy k patě.

„Myslím, že se zrovna chystáš Cormacovi Bloodfangovi ukázat, o co celou tu dobu přicházel,“ prohlásila Piper sebevědomě.

Zasténala jsem a schovala zrudlý obličej do dlaní. „To vážně všichni vědí, že jsem zabouchnutá do syna našeho Bety?“

Do pokoje vešla Bessie a upravovala si červené svetrové šaty, které jí ladily s lesklými botami.

„Jo!“ zasmály se Bessie a Piper jednohlasně.

Nechala jsem ruce klesnout a vrhla na ně utrápený pohled. „To není vtipný. Kromě toho, že mu nosím prádlo, sotva tuší, že existuju.“

Piper hupsla na pelest mojí úzké postele. „To se možná dneska večer změní. Slyšela jsi ty nejnovější smečkové drby? Kaelen Kincaid se vrací domů. A to už dneska.“

Spadla mi brada.

Alfův legendární a skandály opředený nejstarší syn se vracel. Posledních deset let strávil v zámoří na intenzivním vůdcovském výcviku. Starší vlčice si o něm na umývárnách neustále šeptaly. Popisovaly ho jako zádumčivého, děsivého a nebezpečného muže. Přísahaly, že je temnou silou přírody s čelistí tak ostrou, že by dokázala přeříznout železo. Dokonce jsem zaslechla šílenou historku o tom, jak jedna holka na celé čtyři minuty omdlela jen proto, že na ni mrknul. Některé ze starších holek prohlašovaly, že je ještě žhavější a odzbrojujícím způsobem pohlednější než Cormac.

Něco takového pro mě představovalo absolutní rouhání. Nikdo nemohl trumfnout Cormaca. Cormac byl ztělesněná zlatavá dokonalost. Jeho vlasy políbené sluncem a karamelové oči neměly konkurenci. Doteď jsem si pamatovala ten jediný okamžik před deseti lety, kdy jsem Kaelena viděla na vlastní oči. Právě vycházel z bran našeho teritoria a přes rameno táhl černou koženou cestovní tašku. Vypadal u toho jako nelítostný voják mířící do válečné zóny. Už tenkrát byla jeho aura podivně těžká a dusivá.

Bessie se posadila vedle Piper a přikývnutím tu novinku potvrdila. „Když jsem dneska večer uklízela apartmá Alfy, zaslechla jsem, jak se baví s Lunou Rowenou přes Měsíční mísu. Řekl jí, ať svůj výlet do Paříže zkrátí, protože jejich syn už je na cestě zpátky ke smečce.“

„Jen se zamysli nad tou strategickou výhodou, Nysso,“ mrkla na mě Piper a v očích jí šibalsky zablesklo. „Sloane je svou nevěrou vyhlášená. Jakmile bude Alfův syn zpátky na území smečky, pustí Cormaca k vodě bez mrknutí oka. Poběží rovnou zpátky do Kaelenovy náruče. A tím pádem bude Cormac zase volný a k mání.“

Vzala jsem do ruky papírový kapesník, abych si setřela rozmazanou šmouhu od očních linek. Bessie to s líčením vždycky trochu přeháněla. „Fakt myslíš, že mu dá Sloane jen tak kopačky?“

„To ti garantuju.“ Piper vyskočila z postele a dloubla mě do ramene. „Dneska večer to prostě musíš risknout. Vyznej Cormacovi na té párty svoje city. Zaber si ho pro sebe dřív, než to stihne nějaká jiná.“

„Piper, vždyť on je syn Bety. Já jsem jen podřadná omega. Ta společenská propast mezi námi je obrovská,“ namítla jsem a na hruď na mě dolehla ta důvěrně známá tíha mého postavení.

Piper hrdě zvedla zápěstí. V tlumeném světle mého pokoje se zaleskl nádherný, třpytivý zásnubní náramek. „Postavení přece neurčuje náš osud. Podívej se na mě a Garrisona. Je to vysoce postavený syn Gammy. Když jsme si spolu začali, neměli jsme tušení, že jsme osudoví partneři. Prostě jsme dali šanci lásce a vyklubalo se z toho dokonalé spojení. Tohle můžeš mít taky, Nysso.“

„Souhlasím s Piper. Někdo se za nás omegy musí konečně postavit a posun v hierarchii nahoru je docela dobrý začátek. Řekni mu, co k němu cítíš,“ povzbudila mě Bessie a založila si ruce na hrudi.

Ušklíbla jsem se, když mé pohádkové naděje spláchla hluboká vlna skepticismu. „To těžko. Jediný důvod, proč mi před těmi deseti lety vůbec věnoval pozornost, byl čirý soucit. Jemu bylo patnáct a mně teprve osm. Nejspíš byl prostě jen hodný k té divné, hladové sirotě, která na něj zírala až příliš dlouho.“

Bessie mě nenechala utápět se ve vlastní sebelítosti. Stoupla si přímo přede mě a tvářila se zarputile a neústupně. Rozhodně mě chytila za ruku a pevně mi ji stiskla.

„No, ale teď jsi divná a zatraceně sexy omega s pořádným řízem,“ prohlásila Bessie drze. „Takže jdeme těm pitomcům s elitní krví ukázat, jak se vlastně paří.“