Atmosféra uvnitř Jeskyní Zatmění byla elektrizující, agresivně pulzovala rytmickým duněním hlasitého techna, které mi rezonovalo hluboko v hrudi. V obrovských kamenných jeskyních byl dusivě těžký vzduch, prosycený ostrou, ohromující vůní rozdrceného jehličí smísenou s pižmovými feromony stovek vzrušených vlkodlaků. Ze zubatých stalaktitů visely světelné řetězy a papírové lampiony, které na tančící těla vrhaly teplou, ale chaotickou záři. Vlci všech postavení se tu odvazovali a smáli se nad vyřezávanými dřevěnými tupláky plnými chlastu. Někteří členové smečky se naoko prali u obrovského hučícího táboráku, zatímco jiní se tísnili na okraji a opékali si nad otevřeným ohněm marshmallows.

Žaludek se mi z čisté nervozity svíral do bolestivých uzlů. Byla jsem omega. Služka. Být obklopená mořem elitních členů smečky ve mně vyvolávalo úzkost, až mi z toho naskakovala husí kůže. Svírala jsem Piper a Bessii za ruce tak pevně, až mi zbělely klouby.

Polkla jsem a snažila se stáhnout zpátky k vchodu do jeskyně. „Měním názor. Pojďme hned pryč.“

Bessie vyprostila ruku z mého pevného sevření a stoupla si mi přímo do výhledu. Z podnosu, který zrovna nesli kolem, popadla velký plastový kelímek přetékající silným rumem a vrazila mi ho do třesoucí se ruky. „Nech toho. Prostě se hoď do klidu. Dneska se opijeme.“

Vteřinu jsem zírala na tmavou jantarovou tekutinu a pak jsem zaklonila hlavu. Ten drsný rum jsem do sebe kopla na jeden jediný, pálivý lok.

Bessie přes dunící basy hlasitě hvízdla a hned mi podala druhý, po okraj plný kelímek. Sama popadla další a pořádně si z něj přihnula. „Přesně tak, holka. Dneska večer se ztřískáme.“

Začaly jsme se neohrabaně pohupovat do drtivého rytmu. Piper do mě najednou tvrdě vrazila ramenem.

Piper ukázala přes přelidněnou jeskyni. „Koukni tamhle. Je přímo tam.“

Oči mi sjely po směru jejího prstu a tělo mi zalilo spalující horko. U dýdžejského pultu stál Cormac a byl středem skupiny vysoce postavených elit. Měl na sobě těsné černé tričko, které obepínalo jeho svalnatou hruď, a roztrhané džíny posazené proklatě nízko na bocích. Na tváři měl ten nejsamolibější, odzbrojujícím způsobem pohledný úšklebek. Smál se něčemu, co řekl jeden z jeho kamarádů, ale pak jeho těkavý pohled přelétl přes zakouřenou jeskyni. Jeho jantarové oči se střetly přímo s mýma.

Srdce mi v hrudi vynechalo úder. Na jedinou, prchavou a mučivou vteřinu jako by hlasitá hudba utichla. Věnoval mi velmi nepatrné, nečitelné kývnutí na pozdrav. Jeho pohled byl ostražitý, jako by se před svými elitními přáteli pečlivě snažil nedat najevo příliš velký zájem.

Plaše jsem se usmála a zvedla ruku k nesmělému zamávání.

Mírně naklonil hlavu a zkoumal mě skrz dav. O vteřinu později zvedl ruku a zamával mi taky.

Ach, Bohyně. Tváře mi hořely tak, až jsem měla pocit, že mi shoří z obličeje. Mysl mi vířila divokou nadějí a úzkostí. Možná měla Piper pravdu. Možná jsem dnes večer měla skutečně šanci zajistit si lepší budoucnost.

Zničehonic k nám přiskočil Garrison. Popadl Piper kolem pasu, zatočil s ní a pak ji s ohromným nadšením políbil. Ruce mu nebezpečně šmátraly a přímo uprostřed tanečního parketu jí plnými dlaněmi stiskl prsa.

Bessie si hlasitě odkašlala a zkřížila ruce na hrudi.

Garrison se konečně odtáhl a vřele se na naši malou skupinku zazubil. Byl fešák, měl nápadnou ebenovou pleť a zářivé čokoládové oči.

Piper se opřela o Garrisona a snažila se popadnout dech. „Garry, pamatuješ si moje kamarádky, viď?“

Garrison si uhladil košili a jeho energie byla nakažlivá. „Jasně že jo. Jak se máš, Bessie? Pořád v kuchyni pečeš o sto šest?“

Bessie se rozzářila a trochu se narovnala. „Jo. Jsem ta nejlepší pekařka v celý smečce.“

Garrison se na její sebevědomí vřele usmál. „Tomu věřím. Naši mají brzo výročí a chci jim uspořádat obrovskou brunch party. Moc rád bych si tě oficiálně najal, abys nám dodala dezerty. Co ty na to?“

Bessie tam stála naprosto oněmělá a s mírně pootevřenou pusou.

Piper rychle odpověděla za ni. „Bude to dělat hrozně ráda.“

Bessie konečně našla hlas a oči jí zářily vzrušením. „Jo! Bude mi ctí být vaše dodavatelka.“

Garrison přesunul pozornost na mě a jeho vřelý úsměv se rozšířil. „Perfektní. Všechny tvoje kontaktní údaje si později vyzvednu u Piper. Nysso, jak si to dneska užíváš? Vypadáš skvěle. Moji kámoši támhle u baru z tebe nemůžou spustit oči.“

Kousla jsem se do spodního rtu a při té nečekané chvále jsem se začervenala. „Mám se dobře, díky.“

Garrison souhlasně přikývl. „Je super, že jsi dneska večer na tu párty vyrazila. Musíš víc vylézt ze svojí ulity.“

Piper se přidala, aby tenhle milník pořádně zdůraznila. „Navíc má dneska Nyssa oficiálně svůj osmnáctý Měsíční den.“

Zvolal Garrison k celé skupince, viditelně ohromen tím datem. „Vážně? To je obrovská věc! Budoucí Alfa dneska taky slaví svůj Měsíční den.“

Bessie přelétla pohledem okolní dav. „Kde vlastně ten syn Alfy je? Neměl už tu náhodou být?“

Garrison nad jeho nepřítomností mávl rukou. „Vzkázal vůdcům smečky, že bude mít zpoždění. Ale hele, právě jsem dostal geniální nápad.“

Garrison Piper prudce políbil na tvář, okamžitě vyrazil skrz hustý dav a namířil si to rovnou ke Cormacově skupině. S mírnou panikou jsem sledovala, jak Garrison s Cormacem mluví ztlumeným hlasem. Cormacovi střelily oči ke mně a jeho výraz viditelně ztuhl.

Obrátila jsem se na Piper a žaludek se mi znovu stáhl. „Co to tvůj chlap chystá?“

Piper se potutelně zazubila. „Nemám nejmenší tušení.“

Garrison k nám přiběhl zpátky. Pevně mě chytil za paži. „Pojď, Nysso. Když tu oslavenec nikde není, budeme se muset smířit s tím, že hvězdou bude oslavenkyně.“

Zapřela jsem se nohama a snažila se mu vytrhnout. „Nevím, jestli je to dobrej nápad. Nechci tam jít.“

Bessie mi vypáčila kelímek s rumem z ruky a pevně mě postrčila dopředu. „Běž. Tohle je tvoje velká chvíle.“

Garrison ignoroval moje chabé protesty a táhl mě přímo skrz dusivě hustý dav. Zavedl mě rovnou do Cormacova exkluzivního kroužku. Jakmile jsme dorazili, srdce mi kleslo až do žaludku. Byla tam Sloane. Agresivně se lepila na Cormaca a tiskla se k němu jako druhá kůže. Zabodla do mě pohled a z očí jí odkapával toxický jed.

Garrison napětí mezi nimi úplně ignoroval. Natáhl se přes dýdžejský pult, popadl mikrofon a dal znamení, ať vypnou hudbu. Těžký techno beat okamžitě utichl a nahradilo ho mručení zmatených vlkodlaků.

Garrison zařval do mikrofonu a jeho hlas se odrážel od kamenných stěn. „Můžu poprosit o pozornost? Dneska večer slaví moje kamarádka Nyssa osmnáctý Měsíční den! Ukažme jí, jak ji tu máme rádi!“

Opilý dav hlasitě jásal a tleskal. Několik lidí ke mně pozvedlo své vyřezávané tupláky a pokřikovalo narozeninová přání. Zrudla jsem až za ušima a trochu se přikrčila pod obrovskou tíhou stovek očí. Bylo hezké dočkat se takového uznání, ale pak to Garrison zničil. Ve svém pošetilém pokusu dát je dohromady strčil mikrofon přímo Cormacovi k hrudi.

Vyhrkl Garrison dychtivě. „No tak, Cormacu. Řekni oslavenkyni něco hezkýho!“

Cormac si vzal mikrofon a vypadal krajně rozpačitě. Sloanin obličej vedle něj se zkřivil vztekem. Cormac si rozpačitě odkašlal a ten skřípavý zvuk zaburácel z obrovských reproduktorů.

Cormac zíral do davu, jeho hlas zněl z reproduktorů ploše. „Tohle je trochu trapný.“

*Proč to říká nahlas?* zakňučela mi v mysli má vnitřní vlčice Vesper.

Cormac upíral pohled na zadní stěnu a mým očím se úplně vyhýbal. „Nysso, vím, že se tak dobře neznáme, ale chci ti popřát parádní Měsíční den.“ Udělal dlouhou, nesnesitelnou odmlku a pak schválně zasadil poslední ránu. „Doufám, že se líp poznáme… ale jako přátelé. Prostě jenom přátelé.“

Ta slova mnou projela jako zubatý nůž. Veřejné odmítnutí mi zvonilo v uších a drtilo moje dlouho chované romantické fantazie. Šoupl mě do friend-zóny přímo před celou smečkou.

Než mi to zdrcující ponížení stihlo plně dojít, Sloane vytrhla mikrofon Cormacovi přímo z ruky.

Sloane zapředla do mikrofonu a její hlas byl protkaný zlomyslnou krutostí. „Ale nechtěla bys Cormaca poznat raději na… pudovější úrovni? Není náhodou tvoje zoufalé přání mít ho jako svýho osudovýho partnera, abyste se mohli líbat za úplňku?“

Dech se mi zadrhl v krku. Zalila mě vlna naprosté hrůzy, která mi zmrazila krev v žilách. Přesně tahle slova jsem si toho dne zapsala do svého růžového deníku.

Slabě jsem zakoktala a o krok couvla. „Nevím, o čem to mluvíš.“

Sloane sáhla do značkové kabelky položené na repráku a vytáhla tlustý stoh bílých, ofocených papírů. Zvedla přesné kopie mého soukromého deníku nahoru, aby je viděl celý dav. „Ani se to nesnaž popírat. Copak nám to malá Nyssa napsala do svýho deníčku, co?“

Zastavilo se mi srdce.

Sloane se ušklíbla a začala číst stránky nahlas do mikrofonu. „Milý Čmárale. Dneska jsem viděla Cormacův zadek. Zrovna jsem mu drhla záchod, když se vrátil z běhu pro oblečení. Ani si mě nevšiml. Kéž bych se uměla přeměnit, abychom mohli chodit běhat spolu a naši vlci se pak mohli mazlit v hlíně.“

Sloane se odmlčela, aby ze sebe vydala vysoké, posměšné zachichotání, ze kterého se mi zvedl žaludek.

Sloane s přehnanou lítostí dál četla moje ubohá tajemství. „Ale komu to nalhávám? Jsem jen špinavá, ubohá služtička, co mu čistí záchod a ještě ani nezvládla svoji první přeměnu. Jůů! Jak neskutečně smutný.“

Z obrovského davu vybuchl krutý, hromový smích. Ten posměšný zvuk se odrážel od kamenných stěn a dusil mě v čiré hanbě. Členové smečky na mě ukazovali prstem a obličeje se jim křivily pobavením.

V čirém zoufalství jsem se podívala přímo na Cormaca a němě ho prosila, aby zasáhl. Ale Cormac svěsil hlavu a zíral do země. Odmítal se mi podívat do očí. Tím celým divadlem vypadal poněkud zahanbeně a v mozku mi docvaklo děsivé zjištění. On to už věděl. Sloane mu ty ofocené stránky ukázala už přes den. Stál tam a nechal ji, ať to udělá.

Vrhla jsem se vpřed a v očích se mi sbíhaly horké slzy. „Ty jsi zkopírovala můj deník? Jak jsi to mohla udělat? To je soukromá věc!“

Sloane se nahlas ušklíbla do mikrofonu a uhnula před mým neohrabaným výpadem. „Ubohý. Ty si fakt myslíš, že by někdo s krví vysoce postavenýho Bety někdy chtěl tak bezcennou omegu, jako jsi ty? Je ti dneska osmnáct a pořád se neumíš ani přeměnit.“

Garrison si stoupl přímo přede mě, aby Sloane zablokoval výhled. Hlas měl plný vzteku. „Už toho bylo dost! Nysso, hrozně mě to mrzí. Neměl jsem tušení, že tohle udělá.“

Bessie přispěchala na mou stranu a popadla mě za paži. „Nysso, pojďme pryč. Tahle párty je strašná.“

Sloane ze sebe vyštěkla krutý smích. „Ale podívejme, služtička tu má za kamarádku i nějaký vyžraný prase. Jediný, co tu je strašný, seš ty, slečno Špeková.“

Piper agresivně zavrčela a zkusila po Sloane vystartovat, ale Garrison ji pevně zadržel. „Ty malá děvko.“

Sloane se Piper vysmála s odmítavým mávnutím ruky. „A co přesně chceš jako dělat? Jseš taky omega. Nemáš nade mnou žádnou moc ani postavení.“

Garrison ztišil hlas do nebezpečného varování a přímo použil svou těžkou autoritu budoucího Gammy. „Ona bude brzy manželkou budoucího Gammy. Radši si dávej bacha, jak s ní mluvíš, Sloane.“

Sloane zamrkala, zjevně zaskočená tím, že se Garrison ohání svým budoucím postavením.

Bessie mě tahala za ruku a její hlas zněl zoufale. „Pojď, Nysso. Pojďme odsud hned vypadnout.“

Setřela jsem si z tváře zatoulanou slzu a s nově nalezenou tvrdohlavostí jsem zírala na Sloane. „Neodejdu, dokud mi nevrátí to, co mi ukradla.“

Sloane mi posměšně zamávala stosem papírů přímo před obličejem. „Tohle myslíš?“

Bessie se postavila Sloane přímo tváří v tvář a úplně ignorovala rozdíl v postavení. „Dej jí ty zasraný papíry!“

Sloane zareagovala s náhlou zuřivostí. Zvedla ruce a tvrdě vrazila do Bessie přímo na střed hrudníku.

Samotná síla toho úderu odhodila Bessie dozadu. S ostrým vyjeknutím dopadla na tvrdou kamennou zem. Noha se jí pod vlastní vahou nepřirozeně zkroutila a nad hudbou se rozlehl odporný zvuk prasknutí.

Padla jsem vedle ní na kolena a v panice jsem jí máchala rukama nad nohou. „Bessie!“

Bessie sykla bolestí a prsty zlehka přejížděla po oteklém kloubu. „Jsem v pohodě. Ale myslím, že mám vyvrtnutej kotník.“

Když Cormac viděl, jak ta zuřivost před celou smečkou eskaluje, konečně ztratil nervy.

Cormac zuřivě zařval a jeho hluboký hlas zaduněl nad okolním hlukem davu. „Sloane, prostě jí vrať ty zasraný papíry!“

Sloane dotčeně zafuněla a s hlubokým opovržením protočila panenky. „Fajn. Ale jestli je tak moc chce, bude si pro ně muset skočit sama.“

Zlomyslným, širokým máchnutím paže Sloane mrštila tím tlustým svazkem ofocených stránek. Hodila je tak vysoko a daleko, jak jen dokázala. Bílé listy se rozletěly vzduchem a zmizely venku v temném, větrném lese za vchodem do jeskyně.

S hrůzou jsem vykřikla a sledovala, jak moje nejhlubší tajemství odfoukává do mrazivé noci. „Ne!“

Piper klekla vedle mě a zoufale mě chytila za paži. „Nysso, prostě to neřeš. Odejdi s důstojností. Nehoň se za nimi.“

Šeptla jsem skrz zlomený vzlyk, hruď se mi prudce zvedala. „Nemůžu je tam nechat. Zůstaňte tu a postarejte se o Bessie. Budu v pořádku.“

DJ pomalu znovu zesílil techno. Dav se od toho dramatu okamžitě odvrátil a vrátil se ke svým chlastacím hrám a falešným úsměvům, jako by se můj celý svět právě nezhroutil.

Postavila jsem se na roztřesené nohy a naposledy se přes rameno bolestně podívala. Podívala jsem se přímo na Cormaca a v duchu se modlila, aby se mě zastal. Potřebovala jsem, aby mi projevil aspoň zdání soucitu, nebo se třeba i omluvil za to, co jeho přítelkyně právě udělala.

Místo toho pocítil můj pohled a otočil se ke mně. Oči mu neuvěřitelně ztmavly. Jeho vnitřní bestie vystoupila na povrch, skutečně na mě vycenil zuby a vydal hluboké varovné zavrčení. Byla to jasná zpráva, abych dala pokoj. Aniž by mým směrem věnoval jediný další pohled, Cormac se odvrátil, silou si Sloane přitáhl na svou širokou hruď a vášnivě ji políbil přímo přede všemi.

Byla jsem úplně na dně, srdce zlomené. Po tvářích mi proudem tekly horké slzy. Otočila jsem se k té kruté smečce zády a naslepo vyběhla ven z jeskyně. Sprintovala jsem do temného, nelítostného lesa a zoufale se hnala za rozptýlenými kousky své vlastní duše, které Sloane tak zlomyslně roznesla do větru.