Pohled Tessy

Samozřejmě, že jsem ho poznala. Bože, kdo ne?

Krátce jsem se s ním setkala na každoročním firemním galavečeru Nexusu. Jeho sochaná tvář dominovala každé obálce velkého finančního časopisu. Kdykoli jste zapnuli televizi, byl tam, většinou spojován s nějakým nejnovějším ostře sledovaným skandálem s některou úchvatnou herečkou nebo modelkou. Ale neexistovala žádná šance, že by muž jako on někdy znal někoho jako já.

„J-já... Dobrý den, Alfo Killiane,“ vykoktala jsem a hlas se mi třásl.

Neodpověděl na můj pozdrav. Ani nemrkl. Prostě jen odvrátil své ledově šedé oči a promluvil k masivnímu členovi ochranky, který stál nedaleko. „Vyveďte slečnu Vanceovou z budovy.“

„Ano, Alfo.“

Ochranka okamžitě přistoupila. Natáhli své silné paže a zacházeli se mnou jako s nějakou toxickou látkou, která by mohla znečistit Killianův neposkvrněný, dokonale střižený tmavě šedý oblek.

„Počkejte chvíli,“ namítla jsem, obličej mi hořel. Svírala jsem roztrhanou látku svého velkého trička a zoufale se snažila udržet obě zničené poloviny u sebe. Trhlina vedla přímo prostředkem a plně odhalovala má ňadra ukrytá v tenké bílé krajkové podprsence. „Neřeknete nic k mému tričku? Váš manžetový knoflík ho zničil.“

Odmlčel se. Jen na kratičký zlomek vteřiny se jeho široká ramena přestala pohybovat. Sáhl do saka, vytáhl pero a něco načmáral. Bez jediného slova odhodil k mým obnošeným teniskám kus papíru.

Pohlédla jsem dolů. Nevyplněný šek.

Dolehlo na mě ponížení, horké a dusivé. Snažil se vykoupit ze základní lidské slušnosti.

„Potřebuju tričko, co mi zakryje předek,“ procedila jsem skrz zuby se zatnutou čelistí, plná vzteku. „Ne vaše peníze za mlčení.“

Neohlédl se. Jen pokračoval v chůzi, jeho těžké, dominantní kroky doznívaly v mramorové chodbě.

„Bože,“ zamumlala jsem si pod nosem, ruce se mi třásly. Zkurvení boháči. Vážně věřili, že dokážou vyřešit každý problém tím, že na něj hodí hotovost.

Svatební hosté stojící opodál zírali a hihňali se za svýma rukama. Snažila jsem se přitáhnout si roztrhanou bavlnu pevněji přes hruď, zatímco jsem se chápala rukojeti svého špinavého kufru, ale zvládnout oba úkoly jen dvěma rukama se ukázalo být téměř nemožné.

„Můj bože... Tessa Vanceová?“

Ze šeptajícího davu se vynořily tři ženy. Jediný pohled na jejich samolibé tváře mi stačil, abych v duchu zaúpěla. Sloane, Chloe a Gemma. Zrovna když jsem si myslela, že tahle noční můra jménem dnešek dosáhla vrcholu.

„Ahoj. Sloane. Chloe. Gemmo,“ řekla jsem suše.

Kdysi jsme pracovaly ve stejném marketingovém týmu zpátky v Nexus Corp. Všechny jsme podléhaly Declanovi. Tyhle tři ženy trávily celé své směny postáváním kolem firemního kávovaru a bezostyšně s ním flirtovaly, zatímco mě nechávaly topit se v jejich nedokončených reportech. Poté, co mě vedení vyhodilo a unikla zpráva o mém tajném vztahu s Declanem, korunovaly mě na veřejného nepřítele číslo jedna.

Sloane si překřížila ruce, oči jí přejely po mém ubohém stavu. Uchechtla se. „Co tady vůbec děláš, Tesso? Snažíš se získat zpátky svého ex na jeho vlastní svatbě? To je nové dno, dokonce i na tebe.“

„Nejsem tu, abych někoho získávala zpátky,“ odsekla jsem a snažila se protlačit kolem jejich značkových šatů.

Ukročily stranou a zatarasily mi cestu jako zeď z levného parfému a zášti.

„Co se ti stalo s tričkem?“ Gemma ukázala na mou hruď a hlasitě se rozesmála. „To jsi vážně nakráčela na svatbu smetánky s podprsenkou venku? Tohle je nějaký laciný, nízkorozpočtový módní výkřik?“

Všechny tři propukly v pronikavý, posměšný smích.

Chloe vypískla, až to tahalo za uši. „Mohla by ses svléknout a stát tady úplně nahá, a Declana by to stejně nezajímalo. Bere si Lady Vivian. Tu Vivian Thorneovou! Milovaného miláčka smečky Ironcrag. A ty... no, ty jsi jenom chudá, ubohá holka z maloměsta.“

Přestala jsem se snažit je obejít. Zapřela jsem se nohama a střelila po nich chladný, tvrdý pohled. „Oh, vážně? No, aspoň tahle holka z maloměsta s Declanem opravdu chodila. Vy všechny jste schytaly jen odmítnutí. Víte, kolikrát jsem musela sedět v jeho bytě a poslouchat, jak si stěžuje na ty vaše uječený hlasy? Nesnášel vaše laciné parfémy. Očividně byl radši se mnou než s jakoukoliv z vás zoufalých fanynek.“

Spadly jim čelisti.

„To by Declan nikdy neřekl!“ vykřikla Gemma a tvář jí zrudla.

„A můj parfém není laciný!“ zaječela Chloe.

„Slovo od slova,“ řekla jsem a protočila oči. „A teď uhněte. Nebo tenhle těžkej kufr přejedu přímo přes ty vaše hezký malý sukýnky.“

Trhly sebou, vypadaly jako načepýřené, naštvané slepice, ale ustoupily stranou. Rychle jsem postrčila svá zavazadla dopředu, použila je jako beranidlo a vyrazila z těch těžkých kostelních dveří do mrazivé noci.

Boháči byli kreténi. Killian, Declan a všichni jejich patolízalští nohsledi.

S námahou jsem snesla kufr dolů po kamenných schodech. Vteřinu poté, co jsem došlápla na chodník, mě do tváře udeřil brutální poryv studeného větru. Slunce zapadlo. Teplota rychle klesala. Neměla jsem kam jít.

Mohla bych přespat v nemocnici, kde se zotavovala babička, ale měla by příliš mnoho otázek. Chtěla by vědět, proč jsem nepřivedla Declana, nebo proč nespím ve svém vlastním bytě. Odmítala jsem jí říct, jak zlá moje finanční situace byla.

Uvažovala jsem, že se vyspím na lavičce v parku, ale toulat se temnými ulicemi města v roztrhaném tričku, které vystavovalo na odiv mou krajkovou podprsenku a holý dekolt, byl strašný nápad.

Roztřesená jsem vytáhla telefon a napsala své nejlepší kamarádce Faye s prosbou, jestli u ní nemůžu přespat. Byla mou oporou. Kdyby se na mě rozhodl plivnout celý svět, věděla jsem, že mi kryje záda. Odpověděla okamžitě, že má dveře otevřené.

Táhla jsem svůj hrkající kufr prázdnou ulicí směrem k opuštěné autobusové zastávce a snažila se přesvědčit sama sebe, že ta nejhorší část dne je už za mnou.

Pak jsem uslyšela ty hlasy.

„Hej, pěkný tričko!“

Kolem proskleného přístřešku se poflakovala skupina čtyř mužů. Pouliční vlci. Táhl z nich levný alkohol a nebezpečí.

Objala jsem se pevněji a stáhla ramena k sobě, když jsem si sedala na okraj kovové lavičky. Oči jsem nechala přilepené k betonu a modlila se, aby je to přestalo bavit a nechali mě na pokoji.

„Ale no tak, zlato,“ posmíval se jeden z nich a jeho těžké boty škrtaly o chodník, jak přistupoval blíž. „Dej ty ruce dolů. Ukaž nám, s čím tam pracuješ.“

Jděte pryč. Jděte pryč. Jděte pryč.

„To sis to tričko roztrhla sama? Sakra, to je divoký. To se mi na holce líbí.“ Ten největší grázl vstoupil do mého osobního prostoru a natahoval špinavou ruku k mému rameni.

„Jděte do prdele!“ vyštěkla jsem, hlas se mi třásl směsí strachu a adrenalinu.

Moje vzdorovitost jen přilila olej do ohně.

„Ooo, temperamentní,“ ušklíbl se vůdce. „Zatřes pro mě těma kozama!“

Než jsem se stihla postavit, dva z těch mužů po mně vystartovali. Hrubé, mozolnaté ruce mi sevřely zápěstí jako železné svěráky. Křičela jsem a sebou házela, ale jejich stisk byl nezdolatelný. Hrubou silou mi strhli paže dolů a přitiskli je k mým bokům.

Roztrhané klopy mého trička se doširoka rozevřely. Do mé holé kůže se zakousl mrazivý vítr. Má bílá krajková podprsenka, hluboký záhyb mého dekoltu a bledé křivky mých ňader byly vystaveny nočnímu vzduchu a jejich chamtivým, chlípným pohledům. Smáli se, temným, vítězným zvukem, ze kterého se mi obracel žaludek.

V hrudi mi vybuchla zuřivost. Moje vnitřní vlčice zavrčela, drápala mě do žeber a dožadovala se krve. Proměnit se ve vlčí podobu uprostřed města bylo vysoce nelegální, ale nezbývaly mi žádné jiné možnosti. Vycenila jsem zuby, připravená vyrvat jim hrdla, abych se ubránila.

Přesně v tu chvíli prořízly tmu oslepující stříbrné světlomety.

Pneumatiky zaskřípaly o asfalt. Elegantní stříbrné luxusní auto prudce zabrzdilo jen pár centimetrů od obrubníku.

Těžké dveře u spolujezdce se rozletěly. Ze zastíněného interiéru zazněl hluboký, hřmící povel.

„Nasedni.“

Byla jsem příliš v šoku na to, abych povel vůbec zpracovala. Fungovala jsem na čistý instinkt. Vyrvala jsem zápěstí ze sevření těch ohromených grázlů, přitiskla si roztržené tričko k hrudi a skočila na zadní sedadlo.

Auto vystřelilo od obrubníku přesně ve vteřině, kdy jsem zabouchla dveře.

„Můj kufr!“ vykřikla jsem a vyhlédla z tónovaného okénka.

„Někdo pro něj dojde,“ řekl temně muž vedle mě. „Adresu.“

Vychrlila jsem na řidiče adresu Fayina bytu, zuby mi cvakaly a celé tělo se třáslo. Řidič stiskl tlačítko na panelu. Tlustá oddělovací přepážka s tichým bzučením vyjela nahoru, utěsnila přední kabinu a uvěznila mě vzadu s Alfou Killianem.

Otočil se ke mně. Stíny přebíhaly po jeho tváři. Naklonil se, pohyboval se s děsivou, tichou grácií zvířete připraveného ke skoku.

Jeho pach mě zasáhl jako fyzický úder. Ostrá borovice smíchaná se studeným, těžkým pachem kovu. Zaplavila mi nos, obalila mi hrdlo a zatočila se mi z ní hlava.

„Procházet se po ulici v tom roztrhaném tričku byla chyba,“ prohlásil Killian a jeho hlas zněl jako hluboké, temné zadunění.

Zabodla jsem do něj pohled a vytáhla si potrhanou bavlnu výš nad krajkovou podprsenku. „Zničilo se kvůli vám,“ zamumlala jsem defenzivně.

Killian si odfrkl. Tichým autem se rozlehl zvuk těžkého šustění. Svlékl si sako a přehodil mi ho přes třesoucí se ramena. Silná látka ještě pořád pálila jeho tělesným teplem. Obklopila mě jeho intenzivní borovicová vůně. Mít na sobě jeho kabát působilo až příliš intimně, jako by kolem mého těla ovinul své vlastní masivní paže.

Žaludek se mi stáhl náhlou, ostrou úzkostí. Proč to dělal?

„Alfo Killiane... vy mě znáte?“ zašeptala jsem.

Mé instinkty křičely, že nelítostný miliardář si nehraje na spasitele náhodných holek na ulici. Pokud znal mé jméno, věděl, že jsem bývalá přítelkyně budoucího manžela jeho sestry. To činilo jeho záchranu o to více matoucí.

„Už jsme se setkali,“ odpověděl prostě.

Zírala jsem na něj a zkoumala jeho tvář. Dívala jsem se do těch ledově šedých očí a očekávala, že v nich najdu posměšnou lítost. Místo toho led tál. Jeho pohled se mi proměnil přímo před očima. Jeho oči ztmavly, staly se divokými a hladovými. Zíral na mě se syrovým, majetnickým hladem, kvůli kterému jsem se pod jeho intenzivním pohledem cítila úplně odhalená a nahá.

„Tesso,“ varoval mě. Hlas mu klesl o oktávu, zhrubl a ztěžkl.

Má kůže vzplála. Hluboko mezi mými stehny se usadila těžká, pulzující bolest. Kalhotky mi navlhly náhlou, nekontrolovatelnou vlhkostí. Dech se mi zrychlil a zploštil. Všechno, co jsem chtěla, bylo víc jeho omamné vůně. Potřebovala jsem víc jeho spalujícího tepla.

Navzdory jeho varování jsem zjistila, že se nakláním dopředu. Nemohla jsem bojovat s magnetickou silou, která mě k němu táhla.

Napětí prasklo.

Killianovy rty narazily na mé. Polibek byl tvrdý, drsný a trestající. Vydechla jsem mu do úst a on toho okamžitě využil. Jazykem mi vrazil za rty a agresivně prozkoumal horký, vlhký vnitřek mých úst. Páteří mi projel prudký záchvěv.

Ruce mi vyletěly nahoru a chytily ho za široká ramena. Pod košilí byl na dotek jako pevná skála. Tohle bylo šílené. Byl to cizinec. Byl to nejobávanější Alfa ve městě. Byl to budoucí švagr mého bývalého přítele. A já se s ním líbala na zadním sedadle jeho auta.

Ta nejšílenější část? Nechtěla jsem, aby přestal.

Killian mě popadl za pas. S děsivým projevem syrové síly mě zvedl z koženého sedadla a stáhl si mě přímo na klín, jako bych nevážila vůbec nic. Obkročmo jsem si sedla na jeho silná, svalnatá stehna. Přes jeho kalhoty jsem cítila pevnou, tvrdou délku jeho ptáka, jak se tiskne přímo na můj úplně promočený klín.

Zakňourala jsem mu do úst. Ruce mi slepě šmátraly, tahaly za jeho drahou hedvábnou kravatu a uvolňovaly ji, abych mohla cítit spalující žár jeho kůže.

Killianovy obrovské ruce vklouzly pod těžké sako přehozené přes má ramena. Odhrnul zničené okraje mého trička doširoka. Neobtěžoval se rozepínáním mé podprsenky. Jeho hrubé prsty chytily okraj bílé krajky a stáhly košíčky dolů, čímž uvolnily má odhalená ňadra na chladný vzduch.

Jeho masivní dlaně si nárokovaly mou nahou kůži. Mačkal má těžká prsa, jeho palce tvrdě kroužily a dráždily mé tuhnoucí bradavky. Z hrdla se mi vydral hlasitý stén, když mi intenzivní rozkoš vystřelila přímo do středu těla. Ztěžka jsem houpala boky proti jeho klínu a tvrdě se třela svou vlhkou kundou o jeho silnou erekci.

Killian zasténal, temným, zvířecím zvukem. Sjel svými rty po mé čelisti dolů. Jeho horký dech mě ovál na krku, než do mě zabořil zuby a tvrdě mě kousl do holé klíční kosti. Ostré štípnutí bolesti pohánělo explozivní chtíč spalující mé žíly. Prohnula jsem se v zádech a tlačila svá nahá ňadra hlouběji do jeho drsných rukou, dožadovala jsem se většího tření, většího tepla, víc jeho samotného.

Pak auto prudce zastavilo.

„Alfo, jsme na místě,“ zachrastil hlas řidiče přes interkom za tlustou oddělovací přepážkou.

Ta slova zasáhla zadní sedadlo jako kbelík ledové vody.

Killian ztuhl. Zuby mě přestaly pást po klíční kosti. Jeho velké ruce přestaly hníst má holá ňadra.

Stále jsem lapala po dechu, tělo zrudlé a pulzující neukojenou touhou. Seděla jsem obkročmo na jeho klíně, boky mi instinktivně cukaly v zoufalé snaze ještě jednou naposledy se o něj otřít.

Killianovy ruce mi klesly z hrudi do pasu. Jeho stisk zesílil. Než jsem stačila zpracovat, co se děje, odstrčil mě ze svého klína hrubou silou.

Svalila jsem se dozadu na kožené sedadlo, bez dechu a omráčená. Horečnatě jsem se snažila natáhnout si bílou krajkovou podprsenku zpátky přes bolavá ňadra a pevně jsem kolem svého třesoucího se těla svírala jeho těžké sako.

Podívala jsem se na něj, srdce mi bušilo do žeber ve zběsilém rytmu. Čekala jsem, že uvidím hladového predátora, toho muže, který mi právě teď pohltil ústa a nárokoval si mou kůži.

Ale ten muž byl pryč.

Killian si narovnal oblek. Jeho bouřlivě šedé oči ztvrdly v pevný led a obnovily jeho chladný, nečitelný zevnějšek. Ani se na mě nepodíval.

„Tohle nemůžeme dělat,“ prohlásil, jeho hlas postrádal jakoukoliv emoci.

To náhlé odmítnutí mi vrazilo do hrudi a nechalo mě ve tmě zmatenou, mrznoucí a bolavou.