Pohled Tessy

„Takže abych si to ujasnila,“ řekla Faye a její hlas klesl do drsného šepotu. Dala si ruce v bok a zírala na mě, jako by mi právě narostla druhá hlava. „Říkáš mi, že ti tenhle naprosto neznámý chlap sahal všude po tvých odhalených prsou, tys dřela svůj vlhký klín o jeho tvrdýho ptáka na zadním sedadle jedoucího auta, a on tě pak prostě... shodil ze svého klína, jako by se vůbec nic nestalo?“

Seděla jsem schoulená na její ošoupané sametové pohovce, kolena pevně přitažená k hrudi. Byla jsem bezpečně schovaná ve Fayině bytě, utopená v jedné z jejích obrovských šedých mikin. Prsty jsem svírala horký hrnek heřmánkového čaje, ale teplo prostupující keramikou neudělalo naprosto nic pro zahřátí ledu usazeného v mém žaludku. Mé tělo stále pulzovalo těžkou, neukojenou bolestí. Kůže stále cítila fantomový otisk jeho hrubých dlaní.

„Ano,“ zamumlala jsem a zírala do tmavé tekutiny ve svém hrnku. „Přesně to se stalo. V jednu chvíli mě hltal a ve druhé se na mě díval, jako bych byla kousek odpadku přilepený na podrážce jeho drahé boty. Kdo ví, co je s ním špatně.“

„To je teda psycho,“ vydechla Faye a svalila se na opačný konec gauče. Překřížila si nohy a naklonila se blíž, oči jí zkoumaly mou tvář. „Ale upřímně, Tesso, tohle ti vážně není podobné. Ani trošku. S tím absolutním kreténem Declanem jsi chodila čtyři dlouhé roky. Čtyři roky! Celou tu dobu jsi s ním zarputile odmítala spát – což, pro upřesnění, byla naprosto geniální volba, vezmeme-li v potaz, jakej manipulativní parchant se z něj vyklubal. Ale teď? Dneska tě vyhodí, život se ti sype pod rukama, a ty se najednou muchluješ s úplně cizím chlápkem na zadním sedadle jeho auta? Jen tak mu dáš?"

Otevřela jsem pusu, abych se obhájila, ale slova mi odumřela na jazyku. Měla pravdu. Měla obrovskou, bijící pravdu.

„Nevím,“ zašeptala jsem a pocit hanby se mi konečně začal krást po krku nahoru. „Možná to byl ten naprostý šok z celé té věci s Declanovou svatbou. Doslova se se mnou rozešel a jedním dechem oznámil zásnuby s někým jiným. Možná mi v mozku prostě zkratovaly dráty. Prasklo to ve mně. Myslím, že jedna moje část si to chtěla rozdat s někým nekonečně přitažlivějším, jen abych mu to vrátila. Impulzivní, emocionální reakce na to zoufalství.“ Vydala jsem ze sebe hořký, sebekritický smích. „Upřímně, bylo to tak pitomé, když o tom teď přemýšlím. Vůbec nevím, co jsem se tím snažila dokázat.“

Fayin přísný výraz najednou roztál do zlomyslného úsměvu. Zahýbala obočím a naklonila se ještě blíž. „Takže... byl fakt sexy, co? Jakože, opravdu sexy?“

Tváře se mi zalily sytě, prudce rudou barvou. Má zrádná mysl mě okamžitě odtáhla zpět na to kožené zadní sedadlo. Viděla jsem, jak se ty intenzivní, bouřkově šedé oči vplétají do mých. Cítila jsem jeho dokonale tvarované rty, jak se mi zakusují do krku, vnímala čistou, surovou sílu v jeho masivních pažích, když mě zvedl a stáhl na svůj klín s takovou razancí, jako bych nevážila víc než pírko.

„Jo. Velmi,“ přiznala jsem tiše a schovala svou hořící tvář za okraj hrnku.

Faye propukla v záchvat hlasitého, zvonivého smíchu. „Tak to už je jiná řeč! Vidíš, to je přesně to, co teď potřebuješ. Potřebuješ někoho úchvatně nádherného na převoznictví, abys toho ubožáka Declana jednou provždy vypláchla ze svýho systému. K čertu s tvým přísným pravidlem ‚žádný sex před svatbou‘. Život je krátkej, Tesso. Někdy se prostě potřebuješ svézt na hezkým cizinci, aby ses dostala z rozchodu.“

Věnovala jsem jí slabý, roztřesený úsměv. Byla to hezká myšlenka, ale přepych, který jsem si nemohla dovolit. Nepotřebovala jsem sexy převozníka. Potřebovala jsem stabilní práci. Potřebovala jsem střechu nad hlavou. Potřebovala jsem peníze. Muž v tom autě byl jako pětikilový čokoládový dort ve chvíli, kdy jsem si nemohla dovolit ani kůrku chleba k večeři.

„Takže,“ protáhla to slovo Faye, oči jí svítily zvědavostí. „Víš vůbec, kdo ten tajemný pan Božský byl?“

Zaváhala jsem. Otevřela jsem pusu, abych promluvila, ale než mohla uniknout jediná slabika, malým obývacím pokojem se rozlehl ostrý zvuk domovního zvonku.

„Zachráněna zvonkem,“ zamumlala Faye, obrátila oči v sloup a vyskočila z gauče. „Podrž si tu myšlenku. Hned jsem zpátky.“

Odběhla z místnosti. Dala jsem si pomalý doušek čaje a nechala ticho bytu, aby mě omývalo. Uplynulo několik minut. Slyšela jsem těžké zadunění kroků, následované zvukem koleček narážejících na dřevěnou podlahu.

Faye se znovu objevila ve dveřích obýváku a táhla za sebou mé dva těžké kufry. Vypadala naprosto otřeseně. Tvář měla úplně bez barvy, zamrzlou ve stavu absolutního úžasu.

„Můj bože,“ vydechla a její hlas byl jen sotva znatelné písknutí. „Nebudeš věřit tomu, co se zrovna ukázalo před mojí budovou.“

„Ehm... moje zavazadla?“ zeptala jsem se s chabým pokusem o vtip, abych prolomila to náhlé napětí.

„Dva obrovští, svalnatí chlapi!“ skoro zakřičela Faye a pustila kufry. „Dva kluci, postavení jak skříně, v bezchybných černých oblecích! Přijeli v luxusní, prodloužené limuzíně na míru, která stojí víc než celá moje pokrevní linie. Donesli ti ty kufry až ke dveřím, oslovili mě ‚madam‘ a slušně mi řekli, že doufají, že slečna Tessa prožije úžasný večer!“

Než jsem tu informaci stihla zpracovat, Faye se vrhla přes místnost. Popadla mě za ramena mé velké mikiny a začala se mnou třást sem a tam.

„Hned mi to řekneš!“ dožadovala se, s očima doširoka otevřenýma a manickými. „Okamžitě mi řekneš skutečnou identitu toho chlapa, se kterým ses muchlovala! Hned teď, Tesso!“

Vypískla jsem, a jak jsem upustila hrnek na konferenční stolek, vylila jsem si na ruce pár kapek horkého čaje. Padla jsem zpátky do polštářů gauče, Faye mě přimáčkla k nim, obě jsme lapaly po dechu.

„Dobře! Dobře, přestaň se mnou třást! Řeknu ti to,“ vydechla jsem. Těžce jsem polkla, to jméno mi na jazyku připadalo těžké a nebezpečné. Naklonila jsem se a tiše zašeptala: „Byl to Killian Thorne.“

Už jen vyslovit to nahlas znělo jako lež. Sama jsem tomu pořád nemohla uvěřit.

Faye fyzicky zamrzla. Její ruce mi na ramenou ochably. Oči se jí rozšířily na velikost dezertních talířů a zírala na mě, jako bych se právě přiznala k vraždě. Seděla tam, paralyzovaná tichem po tři úmorné vteřiny.

Pak ze sebe vydala plnohodnotný, uši rvoucí jekot, který pravděpodobně probudil i sousedy o tři patra níž.

Seskrábala se ze mě a začala zběsile přecházet před konferenčním stolkem, tvář rudou manickým vzrušením. „Killian? Ten Killian Thorne?! Jakože náš Alfa smečky?! Ten nelítostný, miliardářský generální ředitel Nexus Corp?!“

„A Declanův budoucí švagr,“ dodala jsem zoufale a propadla se hlouběji do polštářů pohovky. „Už chápeš, jak neuvěřitelně stupidní jsem dneska v noci byla?“

Faye se přestala procházet a trhla hlavou k mně. Znovu vyrazila vpřed, popadla mě za ruce a pevně je stiskla. „Panebože! Tesso, máš tušení, co to znamená? Alfa Killian je notoricky známej! On nepůjčí svoje sako ani těm svým supermodelkám, natož aby nařídil svý osobní ochrance doručit zavazadla v prodloužený limuzíně! K tobě něco doopravdy cítí. Líbíš se mu! Jsi výjimečná!“

„Ne, to nejsem,“ řekla jsem pevně a vytrhla jí ruce. „Kdybych byla výjimečná, neshodil by mě ze svýho klína ve chvíli, kdy to začalo bejt vážný. Díval se na mě s čistým znechucením.“

„Možná si prostě jen uvědomil, že musí bejt někde, kde je to důležitý,“ argumentovala Faye a odmítavě mávla rukou.

„Nedělej to, Faye. Buďme realisti,“ povzdechla jsem si a do hrudi se mi vrátil ten známý bolesť. „Chlapi jako on se nezamilují do holek jako jsem já. Jsem nula.“

Dokonce i Declan, kariérista ze středního managementu, si myslel, že jsem tak hluboko pod ním, že mě mohl zahodit ve vteřině, kdy se objevila lepší možnost. Jakou šanci bych asi tak měla u Killiana Thornea, nejmocnějšího Alfy ve městě?

„Přestaň bejt hloupá, Tesso. Jsi nádherná. Jsi chytrá, jsi úžasná a—panebože. Počkej.“ Faye zalapala po dechu, ruce jí vyletěly k ústům. Oči jí doslova zajiskřily zlomyslnou radostí. „Právě jsem dostala ten nejlepší nápad pod sluncem.“

„Jaký?“ zeptala jsem se ostražitě.

„Ten arogantní kretén Declan si myslí, že seš jen ňáká puritánka z maloměsta, co nebyla dost dobrá pro jeho velký ambice, že jo? Ale co kdybys nakonec skončila s Alfou Killianem? Mohla bys využít Alfu jako ultimátní zbraň pomsty! Bylo by to tak snadný, protože Killian už teď zjevně neví, čí je. Oh, to by Declanovi naprosto zničilo život! Ten čůrák by tě musel brát jako svoji nadřízenou. Z takovýho ponížení by se už v životě nevzpamatoval!“

Zírala jsem na ni. Lhala bych sama sobě, kdybych tvrdila, že přesně tenhle poetický scénář mi nebleskl hlavou v momentě, kdy mi došlo, kdo mě v tom autě líbá. Která holka nikdy nesnila o tom, že sbalí dokonalýho, mocnýho muže a dosáhne naprostý pomsty na svým podvádějícím ex tím nejdramatičtějším možným způsobem? Ta fantazie byla neuvěřitelně lákavá.

Ale realita mi těžce dýchala na krk a její ostré zuby se mi zařezávaly do páteře.

„Je to hezké snění,“ řekla jsem tiše, vyčerpání mě konečně dohánělo. „Ale právě teď si nemůžu dovolit hrát hry na pomstu. Zoufale potřebuju stabilní práci. Potřebuju svoje oprávněný odstupné od Nexus Corp. Jestli nedostanu ty peníze, neudržím svou nemocnou babičku na jejím nemocničním lůžku. Do konce měsíce ji vyhodí. Randění s bohatýma Alfama vážně není zrovna vysoko na mém seznamu k přežití.“

Fayina manická energie okamžitě vyprchala. Podívala se na mě, oči jí změkly upřímným soucitem. „Takže... jaký máš plán? Můžu zkusit zařídit ti směnu u nás v kavárně, ale sama víš, že ten plat je mizérie. S tvým titulem si zasloužíš mnohem víc.“

Naklonila jsem se dopředu a pevně ji objala. „Děkuju. Opravdu. Ale něco vymyslím. Nexus Corp mi podle zákona slíbil odstupné, když mě dneska vyhodili. Hned zítra ráno půjdu rovnou na personální oddělení, abych si vyzvedla šek a vyřešila to.“

Kdybych se jen dostala k těm penězům z odstupného, měla bych alespoň dost hotovosti na pokrytí dalšího kola účtů za babiččinu lékařskou péči. To bylo to jediné, na čem záleželo.

***

Dalšího rána se příběh drasticky změnil.

Přesně načas jsem prošla vysokými skleněnými dveřmi Nexus Corp, oblečená ve svém nejostřejším profesionálním saku a s odhodlaným výrazem ve tváři. Prošla jsem důvěrně známou, rozlehlou halou a vyjela výtahem nahoru na oddělení lidských zdrojů.

Ale ve chvíli, kdy jsem vkročila do sterilní, prosklené HR kanceláře, v žaludku se mi vytvořil chladný uzel.

Ledová HR manažerka, starší žena s dokonale nalakovanými blond vlasy a permanentně zamračeným výrazem, seděla u konferenčního stolu. Přímo vedle ní stála Gemma, moje mstivá bývalá kolegyně a kariéristka. Gemma si doslova namotávala pramen odbarvených vlasů na prst a měla na tváři samolibý úšklebek, který si říkal o pěst.

„Co tady dělá ona?“ zeptala jsem se chladně, aniž bych se namáhala skrývat nepřátelství v hlase, když jsem ukázala na Gemmu.

„Všechno vám vysvětlím za malou chvíli,“ odpověděla HR manažerka, nasadila zdvořilý, naprosto nacvičený korporátní úsměv a ukázala na prázdnou židli naproti ní. „Prosím, posaďte se. Takže, slečno Vanceová, chápu to tak, že jste tu dnes proto, abyste si vyzvedla svůj šek s odstupným?“

„Ano,“ odvětila jsem, posadila se a držela tělo strnule v pozoru. „Takže neztrácejme vzájemně čas. Prostě mi předejte šek a já vám zmizím navždy z očí.“

HR manažerka úhledně sepjala ruce na stole. Falešný úsměv zmizel, nahradil ho pohled čistého, byrokratického ledu. „Bohužel, slečno Vanceová, odstupné platí pouze tehdy, když korporace ukončí smlouvu se zaměstnancem bez udání důvodu. Ve vašem konkrétním případě... jste byla oficiálně propuštěna za hrubé porušení pracovní kázně.“

Hrubé porušení pracovní kázně?

Krev mi ztuhla v žilách. „Prosím? Declan včera udělal unáhlené rozhodnutí a vyrazil mě z budovy. O jakém vykonstruovaném porušení kázně to mluvíte?“

„To není příběh, který nám pan Hayes nahlásil,“ pronesla hladce HR manažerka. „Poskytl pádné důkazy o tom, že jste udělala katastrofální chybu ve významné cenové nabídce. Přesněji řečeno, vynechala jste několik klíčových nul v konečné smlouvě. Vaše hrubá nedbalost stála tuto korporaci miliony dolarů. Tady je vytištěný e-mailový záznam.“

Arogantně posunula po mahagonovém stole křupavý bílý list papíru.

Popadla jsem ho a očima prolétla text. Moje jméno sedělo přímo tam v kolonce odesílatele, připojené ke katastrofální finanční nabídce, kterou jsem v životě neviděla. Byla to nehorázná, zlomyslná padělka. Declan celou tuhle boudu zinscenoval, aby zahladil své stopy a zničil mě.

„Tohle jsem nikdy neposlala,“ zavrčela jsem, ruce se mi třásly, jak jsem svírala papír. „Declan tenhle dokument zfalšoval!“

„Kromě toho,“ pokračovala HR manažerka a mou obhajobu zcela ignorovala, „pan Hayes oficiálně nahlásil, že jste měla vůči svým spolupracovníkům velmi rušivý a toxický přístup. Citoval vás jako ‚netrpělivou, neposlušnou a arogantní‘. Gemma je zde dnes proto, aby tato tvrzení formálně potvrdila.“

Gemma si přestala namotávat vlasy. Naklonila se dopředu a samolibě mnou otočila nůž v ráně. „Jo. Tessa byla hrozná týmová hráčka. Pořád dělala u nás v oddělení nějaké drama.“

V hrudi mi explodovala vlna čisté, nefalšované zuřivosti. Postavila jsem se tak rychle, že těžká kancelářská židle hlasitě zaskřípala o leštěnou podlahu a ten zvuk se ostře rozlehl tichou místností.

Upřela jsem pohled přímo na Gemmu, můj hlas zvonil jedem. „Jediná věc, co jsem s vámi při ‚týmové hře‘ nedělala, bylo flirtování se šéfem v kuchyňce!“

Gemmin samolibý obličej se okamžitě zkroutil do ošklivého vzteku. „Ty prolhaná mrcho!“ zaječela a práskla rukama do stolu. „A pro tvou informaci, zeptala jsem se Declana na to, co jsi říkala! Řekl mi, že si nikdy nemyslel, že by byl můj hlas uječený!“

Zírala jsem na ni, upřímně ohromená její čirou hloupostí. Otevřeně se přímo před HR přiznávala k pletkám s Declanem.

„Okamžitě se posaďte, slečno Vanceová,“ odsekla přísně HR manažerka, hlas jí práskl jako bič. Poklepala na tlustou složku na svém stole. „Od této chvíle vám nejenže absolutně zamítáme jakékoli odstupné, ale korporace Nexus se také připravuje na brzké právní kroky proti vám, abychom vymohli zpět vymyšlené korporátní ztráty. Pokud chápete, v jakém vážném právním nebezpečí se nacházíte, okamžitě podepište tento formulář o seznámení se skutečností.“

Posunula ke mně pero a právní zřeknutí se práv. Snažili se mě zastrašit a donutit mě přijmout dluh v řádech milionů dolarů. Snažili se zničit mi život, jen aby Declan mohl odejít s čistým štítem.

„Ví o tomhle Alfa Killian?“ dožadovala jsem se zuřivě a pero ignorovala.

Obě zamrzly. Už jen zmínka o jménu Alfy vysála z místnosti veškerý kyslík. Po dlouhé, těžké odmlce HR manažerka nakonec našla svůj hlas, ačkoliv už postrádal dřívější autoritu.

„Co má Alfa Killian společného s čímkoliv z tohoto?“ zeptala se se zúženýma očima.

„Vlastní Nexus Corp, ne?“ vyzvala jsem ji na souboj, naklonila se přes stůl a odmítala ustoupit. „Ví ten velký Alfa, že jeho management zneužívá svou moc, padělá dokumenty a nezákonně propouští tvrdě pracující zaměstnance jen proto, aby zakryl milostný poměr manažera střední úrovně?“

HR manažerka se hluboce zamračila a očividně propočítávala hrozbu. Ale Gemma si jen hlasitě, odporně odfrkla.

Otevřeně se mi vysmála přímo do očí. „Ale prosím tě! Podívej se na sebe. Nestůj tu a nedělej, jako bys Alfu Killiana skutečně znala. Ubohá malá zaměstnankyně na nízké pozici jako ty, že by měla přímou linku na miliardářského Alfu? To je ta nejabsurdnější věc, jakou jsem kdy slyšela.“

„A co když ano?“ vystřelila jsem zpátky, adrenalin mi pumpoval žilami. „Co když půjdu přímo za ním a celý tenhle podvod odhalím? Co když tou, kterou dneska vyhodí, budeš ty, Gemmo?“

Smála se ještě víc a popadala se za břicho. „Jé, to jsem k smrti vyděšená! Jak jako, že ho znáš? Tys ho jednou viděla v televizi? Probuď se, Tesso.“

Podívala jsem se na jejich posměšné tváře. Pomyslela jsem na svou babičku ležící na nemocničním lůžku. Pomyslela jsem na Declanův samolibý úsměv. Byla jsem nažhavená a už jsem byla za bodem, kdy by mě zajímaly nějaké profesní následky.

„Pojďme to zjistit,“ odvážně jsem je vyzvala.

Odstrčila jsem židli úplně z cesty a vyrazila z té prosklené kanceláře. Pochodovala jsem přímo dlouhou chodbou a mířila rovnou na konec sálu, kde se nacházel vysoce přísně střežený osobní výtah generálního ředitele.

„Slečno Vanceová! Zastavte se!“ vykřikla v náhlé panice HR manažerka. Slyšela jsem horečnaté klapání jejích podpatků, jak se zoufale drápala za mnou.

Nezastavila jsem. Byla jsem příliš rozzuřená na to, abych se starala o bezpečnostní protokoly nebo obvinění z vniknutí. Došla jsem přímo k masivním, leštěným ocelovým dveřím soukromého výtahu. Po obou stranách stáli dva impozantní, těžce svalnatí strážní ochranky se zkříženýma rukama přes široké hrudi.

„Potřebuji mluvit s Alfou Killianem,“ nařídila jsem pevně a podívala se vyššímu strážnému přímo do očí.

Strážný se na mě podíval dolů, neohromeně. „Máte schůzku?“

„Ne,“ prohlásila jsem a stála si na svém. „Ale přísahám vám, že ví, kdo jsem. Prostě zmáčkněte interkom a řekněte mu, že je to Tessa. Řekněte mu, že to je Tessa ze včerejška. Vzpomene si.“

Druhý strážný se mé drzosti jen ušklíbl, po tváři se mu rozlil posměšný úsměv. „Nejste první pomatená holka, co se tu ukázala a říkala tohle.“

Než jsem se s ním stihla začít hádat, HR manažerka mě konečně dohnala. Popadla mě za paži, její pěstěné nehty se mi bolestivě zaryly do kůže, jak se mě fyzicky pokusila odtáhnout od dveří zpátky.

„No tak, slečno Vanceová,“ odsekla HR manažerka povýšeně a trhla mi za paži. „Tohle už začíná být absolutně šílené. Děláte ze sebe blázna. Vraťte se do mé kanceláře, podepište ten právní papír a převezměte zodpovědnost za své vlastní ubohé chyby!“

„Pusťte mě!“ křičela jsem a snažila se vymanit svou paži. „Tenhle e-mail jsem neposlala! Declan na mě šije boudu a já nahlásím každého z vás za tohle nezákonné propuštění!“

HR manažerka za mě škubla silněji, obličej zkroucený vztekem. „Poslouchejte mě, vy hloupá holko! Alfa Killian naprosto nemá čas na vaše falešné hlášení, vaše neohlášené návštěvy nebo jakékoliv z těch vašich ubohých malých dramat! On je Alfa. Vy ho nezajímáte!“

Právě když se zdálo, že je veškerá naděje zcela ztracena, a strážní nakročili vpřed, aby pomohli s mým vyhozením, rozruch přeřízl chladný, hluboce autoritativní hlas, který zazněl přímo za námi.

„Věřím, že o tom nemůže rozhodovat nikdo jiný než já.“