Jeho sevření na mých pažích hrozilo modřinami.

Zády jsem byla přitisknutá k chladné zdi a z plic mi vyrazil všechen dech, jak se na mě natlačil – jako by mi potřeboval připomenout, komu přesně patřím.

Nenáviděla jsem to. Nenáviděla jsem, jak dokáže být v jednu chvíli nesnesitelný a v druhou jako vyměněný. Neskutečně mě to vytáčelo. I když byl toxický, mé tělo po něm pořád toužilo.

A to bych nikdy