Zavolala jeho jméno.

Pěst se mi zaryla do prostěradla.

Ne moje.

Jeho.

Rafeovo jméno jí sklouzlo ze rtů, jako by tam patřilo, jako by to nebyla čepel napříč mým krkem. Pomalu jsem vstal, krev mi hučela v uších, a ustoupil jsem od postele s tím druhem ticha, které vás naučí jen bolest.

Moje boty se rozléhaly na dlaždicích, když jsem opustil pokoj.

Chodbou dolů, ven skleněnými dvoukřídlými dveřmi.

Ch