Nevrátil se.

Nemohla jsem jíst a nenáviděla jsem to.

Nenáviděla jsem, že po tom všem, po jeho chladu, po jeho obviněních, jsem se pořád přistihla, jak naslouchám jeho krokům na chodbě, jak se dívám na dveře pokaždé, když zavrzaly. Říkala jsem si, že by mi to mělo být jedno. Že mi Kaelen udělal horší věci. Že mě ovládal, zlomil, izoloval. Že mu nic nedlužím.

Tak proč to zatraceně pořád tak bolelo?