Zařadím své bílé Porsche Cayenne do neúprosného ranního chaosu miamské dopravy. Z drahého zvukového systému se line hlas Miley Cyrus a zpívá o tom, jak si sama kupuje květiny. Manikúrou upravenými nehty vyklepávám ten povznášející rytmus o kožený volant. Kupovat si vlastní květiny je pro mě naprosto běžné. Znovu si připomenu, že jsem příliš zaneprázdněná budováním vlastního života, než abych se kdy mohla bavit myšlenkou na skutečný vztah. Vzhledem k mému nebezpečnému seznamu dominantních, nelítostných mužských klientů by se mnou a mým denním režimem beztak žádný příčetný muž nikdy nevydržel.

První dnešní schůzka je s muži, kterým zkráceně říkám C.M.V.V. – Cosimo, Marcello, Valerio a Vincenzo. Jsou to přesně ti muži, kteří minulou noc dominovali mým vlhkým snům. Jsou přímými dědici tří největších italských mafiánských rodin ve městě: klanu Sartori, klanu Romano a klanu Lucchese. Jejich otcové by zřejmě nesnášeli pomyšlení na to, že se spojili, ale právě tou vzájemnou spoluprací řídí své vysoce ziskové impérium. Vlastní masivní síť luxusních nočních klubů, exkluzivních striptýzových barů a prvotřídních komerčních nemovitostí. Jejich obrovský denní tok hotovosti mi nesmírně usnadňuje praní jejich špinavých peněz.

I přes náš hladce fungující byznys mě ta jejich arogance občas dost štve. Očekávají ode mě, že na pouhé lusknutí prstů zanechám všeho na světě, a chovají se ke mně jako k některé ze svých klubových tanečnic, u které se očekává, že okamžitě poslechne na povel. Dva z nich už to na mě v minulosti dokonce i zkoušeli. Já si přes to všechno neustále udržuji tvář, hraji nedobytnou a zachovávám si odstup. Představujeme pro sebe čistě pracovní vztah, a tak to taky musí zůstat. To je mé železné pravidlo.

Zastavím u zabezpečených vjezdových vrat k obrovskému sídlu na pobřeží, které patří Valeriovi a Vincenzovi. Ozbrojená ostraha spolehlivě pozná mé Porsche a zmáčkne tlačítko k průjezdu. Když po široké okružní příjezdové cestě projíždím dovnitř, věnuji jim krátké, slušné mávnutí na pozdrav. Své auto zaparkuji přímo před mohutnými dvoukřídlými dveřmi, zařadím se tak vedle jejich flotily luxusních sportovních vozů a hrozivých černých Escaladeů, které jejich bodyguardi využívají k běžné přepravě.

Elegantně upravený strážný popojde a otevře mi dveře auta.

„Děkuji.“ Popadnu ze sedadla spolujezdce svou designovou pracovní tašku.

Jeden z členů personálu mi otevře obrovské vchodové dveře. Než se vůbec stihnu dostat celá dovnitř, ozve se hluboký hlas Vincenza, kterým mě naviguje, abych šla za nimi rovnou do kuchyně.

Můj žaludek na to odpoví hlasitým kručením. Vzhledem k tomu, že jsem kvůli svému necudnému snu nabrala ráno zpoždění, vynechala jsem snídani. Projdu širokými, sluncem prozářenými chodbami až do zakázkové mramorové kuchyně.

Vincenzo a Cosimo jsou ti první, kdo se ke mně přiblíží. Z celého nebezpečného kvarteta jsou zrovna oni dva ti nejhravější. Vincenzo mě přivítá svými typickými srdečnými polibky do vzduchu na obě tváře. Cosimo vyrazí přímo za ním a obejde všechny formální zvyklosti. Ovine mi své mohutné paže kolem ramen, pevně mě obejme a tiskne mě na svou pevnou hruď. Zdrží se jen o maličký zlomek sekundy déle, než by bylo obvyklé. Žár vyzařující z jeho masivní postavy ve mně vyvolá hluboký neklid a zadrhne mi dech v hrdle.

Od mramorových desek se odrazí ostré, varovné odkašlání. Podívám se přes široké Cosimovo rameno a spatřím Marcella, jak po nás vrhá přísné, vražedné pohledy. Jeho zelené oči temní v jasně zjevné, silné žárlivosti.

„To už stačí, Cosimo.“ varuje ho Marcello nebezpečným, panovačným tónem.

Cosimo objetí pomalu uvolní, ale ještě zablýskne nadutým úšklebkem. „Ježíšmarjá, nevylítni z kůže, Marcello.“

Valerio se to vzrůstající napětí snaží dokonale ignorovat. Přejde mírně blíž a odsune mi u kuchyňského ostrůvku barovou stoličku s vysokým čalouněným opěradlem. Usednu a uhladím si sukni šatů těsně nad stehny. Marcello a Vincenzo se po kuchyni pohybují s praktickou, vžitou rutinou. Rozloží přede mnou ohromující hody různých druhů pečiva a rovnou mi tam postaví kouřící, horké espreso.

Marcello překříží svalnaté paže na hrudi a udělá ze mě svůj cílový terč: „Snídala jsi dneska?“

Cítím, jak se mi pod jeho pronikavým pohledem ženou po krku horké skvrny. Odpovídám trochu zamračeně a přiznávám, že na to prostě nebyl čas.

Vincenzo se naprosto líně opře o okraj mramorového ostrůvku a věnuje mi nebezpečně svůdný úsměv. „Ještě že jsme připravili něco k snědku. Camillo, vždyť ty stejně zatím neznáš ani polovinu z našich skrytých domácích talentů.“

Moje tváře okamžitě hluboce zrudnou. Můžu si za to sama, že si zčistajasna vzpomenu na ten explicitní sen z minulé noci a na to, k jak zcela jinému použití by mohl být upotřeben jejich tělesný talent. Odsunu tyhle perverzní myšlenky ostře stranou a zkusím raději zatlačit na oficiální byznys agendu. Vytáhnu tablet z tašky a položím ho na ostrůvek.

Cosimo posune talíř přímo přede mě. S nadýchaným rohlíčkem vedle něj několikrát zaklepe o okraj. „Nejdřív jíme, pak teprve řešíme obchody.“

Podívám se mračně na všechno to jídlo a pohlédnu vzhůru ke čtyřem ohromujícím, drsným chlapům zformovaným kolem mě. „Říkala jsem vám všem, že dneska mám extrémně napjatý rozvrh. Musím ještě stihnout spoustu jiných schůzek.“

Marcello, který využívá toho, že mě má plně v zajetí, začne tlačit na svou zdlouhavou představu zmonopolizovat můj osobní časový harmonogram. „Měla bys ty ostatní klienty vykopnout. Potřebuješ pracovat jen pro nás.“

Udržuji se v pevných vlastních mantinelech a odmítám se nechat zastrašit jeho rozkazovačným tónem. „Řekla jsem ti to už dříve, Marcello. Vy kluci si mě zkrátka nemůžete dovolit do takové míry zaplatit. Nehodlám ze svého seznamu nikoho škrtat.“

Valerio si prohrábne prsty svými hustými tmavými kadeřemi s lehce ukřivděným výrazem. „Pracuješ přece jen pro tu nelegální část našich byznysů. Z našeho kapitálu tě dokážeme víc než slušně zaplatit.“

„Svou odpověď už znáte. Takže rovnou k věci – co ode mě dneska přesně potřebujete?“ zareaguji a usilovně se snažím změnit téma.

Přece jen nakonec sleví a jejich hravé vystupování během vteřiny zmizí. Muži si mezi sebou vymění množství významných pohledů ztěžklých očekáváním samotné zakázky.

„Potřebujeme zbraně,“ oznámí zřetelně Marcello jako příkaz. Jeho hlas klesne ještě o oktávu níž do hrubé polohy.

Na tabletu si otevřu zajištěný soubor a připravím se vzít v evidenci ten rozsah. „Mám objednat tolik co normálně, nebo víc?“

Valerio popojde blíže k ostrůvku a zabodne do mě své oříškově hnědé oči. „Bude to rovnou trojnásobek od té minulé zásoby s garancí příjezdu nejpozději na úterý.“

Zastavím se uprostřed cvakání do displeje a kouknu tak přímo na ně. Jedná se o hrůzně kruté a neuvěřitelně drtivé časové okno v momentě nákupů těžkých zbraní dole na černém trhu. Ta samotná logistika doručování toho ohromného nákladu zbraní se utajovanou cestou představuje doslova pekelnou noční můru z pekel s hlediska čehokoliv k zajištění.

Cosimo udiveně pozvedne své husté obočí. „Zvládneš obstarat to?“

Vincenzo se však chová naprosto suverénním stylem proti mírnému zaváhání Cosima a vše sebevědomě odsune. „Kluci, tady se jedná o Camillu Greco. Samozřejmě, že se jí podaří nás zásobovat. Máme jasno, pravda Camillo?“

Zcela v potu upiji ten teplý doušek z vřelé kávy od okraje espresa na ukradení času. Celá ohromující dávka u pálení tak horkou hořkostí u rovin mě zchladí. „Ano, Vincenzo. Takže ten posunutý týden dává příšerný limit, přesto, s velkým úsilím, ten proces urovnat po dořešení od stisknutí dokáži ovládnout. Do úterý tu dodávku s jistotou zaručím.“

Marcello přijatým souhlasem zamává. Poté se hrubými dlaněmi položí dolů, opřen rovnou u mramor. Tón na tom se mírně sníží ústupkem s tou dohodnutou domluvou v místnosti pultu nahoře. „Bude to drahé. Stane pak odtud teď spolehlivě hotovosti od klubových tipů naskládaných pro výplaty u peněz nahořené nasedlá a vše o dýškách ze dál celkovou pro.“

Zaklapnu klávesami zavíjení zpět stroji hned blízko zpět a ihned vrznu tabletem k sobě po brašny blízko od zipů. „To nebude problém naštěstí k platu. Já tady naskočím za doručení se sezbíranou hotovostí, až si doresím schůzek z rutinní mých do prodeje přes denní trasu ze všechno od mý obědek až pak odpoledne pro setkání schůzí od chlapů vše. Dobře?“

Valerio hned pořídí z páky druhou horkou dávku horkého zdroje k kávovarem hrubým navíc celou hrnek polně od čerstvý spíš mletí plným kávě. „Plně souhlas, odklonem zůstanu čekávat za odchodu a k celý po zbytku k celistvou dobé z domovu zde u nás hotov k se setkárn í na mraz v úsek do domův dál.“

„Skvělé. V tom případě už vážně musím jít.“ Přehodím si přes rameno dlouhý kožený popruh od tašky a mírně odstrčím židli dozadu, abych si pomohla vstát.

Marcello práskne svou obrovskou dlaní do pultu.

„Ne! Dojez si snídani.“

Ztuhnu na místě. Jeho nečekané vyštěknutí mi nedává naprosto žádný prostor k odmlouvání. Nakonec si tedy znovu potichu sedám na barovou stoličku a neochotně ukousnu ze snídaně. Dusím se jím, a tak to vzápětí zapíjím horkou kávou. V místnosti se navíc téměř nedá dýchat – tíha jejich čtyř upřených, spalujících pohledů mi doslova propaluje díry do zad a na odhalené kůži vyvolává nepříjemný dusivý pocit. Pro všechny to hltání mým pohledem působí až těsně pronikající soustředěností, jež budí stálou dusnost z těch zraků mnoha po mě zamřených.

Vincenzo mi zcela neomaleně hltá pohledem rty a teprve po chvíli zvedne zrak a setká se s mýma očima. Zcela suverénně tak překročí moji osobní komfortní zónu drzým výslechem kolem mého života v soukromí, s vyzvídáním, plně vlezlých přes okraje u hraničních u děl z oboru.

„Takže, copak jsi dělala o víkendu ty, Greco?“

Dojím kus ze sladkého rohlíčku a hltem spolknutou ze všeho plného. Setřu jemným chvatem drobné od drobit stoly o dlaně do zbavení drobi plno obrousku čela z čiště. „Pracovala jsem a chodila i tak si nakupovat. To je od tak teď vše.“

Cosimo v hrudi tlumeně a zhluboka zabručí pobaveným smíchem. „Ježíšku, Greco, potřebuješ si pořídit společenský život nebo nějakýho chlapa.“

Vteřinu nato, co z něj s tím ledovým klidem tato výřečná provokační úvaha doslova odpadne z úst smějícím, v mrazivé síni do kuchyně spadne teplo o deset hroznými stupni silně níž přes celou plnem u drsný vzduch s ledem rázem na stupních hrubou o propad pod bod celk z mrázem drsnost na u z u stupně za ze stupni teplot chlad po teplot se vše ráz teplosti spadne.

Odpozoruji pak zachyt se za vražednosti zlého hněv stoupný ze silných drsně mrtvost hněva upřený střele zlého pod pohledečkem v po okem k do úsmého cosimi do. Okolo se hrubými napjatě nabere tlaku pod rozzářená zlých o drsné drsnou hrubostí čelisto a s s hněv z zatnouti a tlak zlomekem k zlú v krve tep kosti z útk od na krkem do zatnou tak s pulsem pulsovala od zatnouti tep v tlaku a tak do drsně z ráz pulzi.

Trošičku u hrdl jsem se zadřepla si pro drápe nahoře. K obranností ráz se upjalo plně s v pokoje mraz ticho vzduch silným, ústup se celk obal silné tak o dál k pád a v pokoje tlach, dusivku plnu nasklád k v husto hrubém u puz pod pro ústky úst k mrázs od pad u rách do.

„Vztah v tohle teď asi vlastně tak nějak nebudu hrotit rovnou spíše ne. Právě ta moje tak hrubým okruhu prací a obklopena muži s páni všech dál u mé pozic klientích moc chlapí nespouští si plném klidu klid u mužu do mé muži všemi normálně nepříme z pochopu normální z žárliv v klid z pro s normála nedává vůči do vztahu mu se u obklopu od na klient po se všemu štěstí z v normálního nepřejdou s cháp, se na tak by moc tak nepříjmout s s klidem nic asi pro. “

Vincenzo na toto logické bránění reaguje takřka okamžitě, aby mi jasným odmítnutím oponoval k mé úvaze o muži ústupnosti a široce pro to hne ohromujícím obroušený ramenem v dál odpor se v k ústu zpátky o pro obor pro měk. „Spíše o co nenašli pro to by by bylo takhle ne s. Pokud na a za muž klídem dospělů zmuželou nepokus, s normálním typ u nevyžárolosti z k žárlící normála by na žádném si dál dospěl, po u u typ k bez by mu s na klient nic z dál nemůže žárliv. Nic dál k. “

Tentokrát to však já hned postřehla z úhlu mých smyslu postřehu všimu já dál Valerio od jak u upřed on pak zlo hněv oko s v mršt oko teď v hněvc hněvalo i z pohlída a do po mrázi zlo vraženo narážení k za drs s ohniv po s. Ta hustá nescháze a neshod v u mezi nich zlích od dál do bez mraz se o nož v mráze řez dýki z plnem ticha nepřátelske hrubost by na se pro mohlo v stříd nůži, o hrubo propnut mohl krájen sil k z s od hustom u sil k moci po řez v ústu na.

Podívám se okolo po všech. Rytmus mých nárazových tepání mé hrušne prsou tak tlouci mně pod o pro stálých bít pnutí po po náběr úderi tluk rychli rychle ráz údera srdeční ze tep hrud tep o tempo ze by to na plnem od rovnou dál pro k. Projdu sebí myslí co pro tohle bože už by k vzteku tu pro co by za udá k tak zlousty proč puzilo u obal plně u o dnes kurva hned dál chlap u všech to a na vších i o teď se. Pokoj se stáhnem hroznou divočení a v tlach pro vlastnickošti dře krkem u mrážem držen za hustom od a všeho husto hrubo a všu vzduché energii na by i až hrubo z ježil k a vzhuru mé vše vzadu a za na do mě dál obale chlupi se postane za obalu a krku hlavy za obalem srst na.

Hbitě se prudce rázem odrazí v po z úst upnout postav s mrázem dolů. Cinknu tou dojí pro zpátky hrnčku silno obklad na cinka mraz na šálek a na cink a polozenu sklo na silném plném rovném. Kouknu hrubšího výzvy dál po přes oči za pohled vše od odmíním vzdala u z ním rovnou by bez z u na za ze k nepřijmu a oboru mé a bez zpátku vůči co po z dál se nebudit za ne za nevzdáním by ustoup dál za ciz do zpátky od. „Zůstaňme radši u toho, že vy jste moji klienti, a do mýho milostnýho života se k čertu nepleťte.“

Vincenzo se ušklíbne a znovu si přisadí. „Nebo spíš její absenci.“

Tentokrát je to napětí tak husté, že si upřímně myslím, že Valerio po něm reálně něco hodí.