Marcella.

Klesnu na podlahu zničeného obchodu. Pláču tak hluboko z plic, až síla těch vzlyků hrozí, že mi poláme žebra. Majitel obchodního centra vystoupí ze svého úkrytu za rozbitým vystavovacím pultem. Pošeptá mi, že ten nepořádek, který Torin udělal, musím uklidit já. Jen na něj přes rozmazané vidění zírám. Jak může být mezi Torinem a mnou konec? Nosím ve svém lůně nový život, maličkou, tajnou část jeho samotného, o které ani neví, že existuje. Obemknu si paže kolem břicha a pláču, dokud ve mně nic nezbude.

Do sídla smečky se vrátím krátce po půlnoci. Celé tělo mě bolí. Kosti mám jako pohmožděné a duté, zatížené vyčerpáním, které drtí duši. V mém stísněném pokoji se ani neobtěžuji rozsvítit. Jen se rovnou doplazím do neustlané postele a nechám hořké vzlyky, aby mě znovu celou pohltily. Je to takový pláč, který rozedře hrdlo a ve tmě mě nechá lapat po dechu.

Udeří mě to jako skutečná rána do břicha. Ten starší muž, do kterého jsem dřív v obchodě narazila, byl Ryker. Tedy ne Ryker, ale alfa Vance. Rykerův otec. Je alfou smečky Gilded Vander. Torin nenávidí jejich krevní linii víc než kteréhokoli jiného nepřítele na světě. Smečka Gilded Vander a naše smečka Grim Draken mají společnou hranici, spojují je stejné vody, ale rozděluje rivalita. Jsou bohatí a mocní. Torin by raději padl mrtvý k zemi, než aby dýchal stejný vzduch jako oni, a přesto jsem toho muže v obchodě ani nepoznala. On si jen myslel, že jsem někdo jiný. A Torin viděl vizitku v mé ruce. Jen to ještě víc zkroutí nůž v mé hrudi.

Obrazovka mého telefonu září v temném tichu a osvětluje polštář potřísněný mými slzami. Ukazuje 2:17 ráno.

Pošetilá, zrádná část mého já pořád touží utéct do Torinova penthousu. Chci mu říct, že tohle všechno je obrovský omyl. Možná kdyby mě ještě jednou vyslechl, pochopil by pravdu. Logicky vím, že je to monstrum. Vím, že si nezaslouží mou lásku, mou oddanost ani dítě, které roste v mém břiše. Ale můj vlk i já po něm toužíme. Chybí nám jeho pach a teplo. Milovat ho ze mě dělá nejubožejšího idiota na světě. Nakonec upadnu do těžkého, vyčerpaného spánku a neslyším budíky, které jsem si nastavila.

Probudím se v naprosté panice, když ucítím, jak mi někdo třese paží.

„Marcello, vstávej! Proboha, dítě, na chvíli jsem si myslela, že jsi mrtvá. Víš vůbec, že jsi zaspala začátek směny o dvě hodiny? Torinovo apartmá potřebuje uklidit!“ Nad mou postelí stojí Gretchen, hlavní kuchařka.

Když spatřím jasné ranní slunce proudící oknem, v hrudi mi vybuchne panika. Vyskočím z postele a rozběhnu se rovnou do koupelny. Jsem mrtvá. Mám uklidit Torinův luxusní penthouse, než se vrátí z ranního tréninku v posilovně. Pokud bude byť jen jediná z jeho drahých věcí trochu mimo své místo, vybuchne. Pak přijde pozdě na snídani a celá smečka se dozví, že jsem nesplnila své povinnosti.

Ve spěchu se osprchuji, navléknu si uniformu uklízečky a vyrazím k výtahu. Vyvezu se až do patra s penthousem a cestou ven si v duchu připravuji omluvu.

Vběhnu do obývacího pokoje, ale ztuhnu na místě.

Na měkkých pohovkách čekají luna Morrigan a Valeria. Z upravených prstů luny visí kousek jemné modré krajky.

Moje podprsenka.

Přesně ta samá, kterou mi Torin včera vzal. Ta, o jejíž vrácení jsem ho znovu a znovu prosila.

Vzduch mi zmizí z plic. Zapomenu dýchat, ale přinutím se promluvit.

„Luno.“

Fialové oči luny Morrigan jsou temné jako noc bez hvězd a planou syrovým vztekem. „Komu to patří?“

Otřu si zpocené dlaně o zástěru a modlím se, aby mě díky tomu považovala za méně vinnou. „Nevím.“

Je to zbytečná lež. Těžké dvoukřídlé dveře za mnou se rozletí a ve vstupu se objeví gama Goran jako temná hora svalů. Je osobním vykonavatelem luny, vlkem, před kterým všichni v chodbách smečky ztichnou. Byl to on, kdo zachránil Torina poté, co ho jako dítě unesli a dva roky drželi v kleci. Goran mi zatarasí jedinou únikovou cestu. Nemluví. Jen vrčí a pohne se, když mu luna poručí. To, že je tady, znamená, že nejde o obyčejné pokárání. Tohle je poprava.

Nenávist luny Morrigan vybuchne. „Ty špinavá děvko! Snažíš se svést mého syna. Schválně jsi mu dala podprsenku do skříně.“

Valeria znechuceně zavrtí hlavou. „Kolik ti je, že se chováš tak nestydatě? Jsi nejméně o sedm let mladší než Torin. Nemáš žádnou sebeúctu?“

„Luno, ten kus oblečení není můj. Přísahám.“ Prosím ji a hlas se mi třese.

„Smrdí po tobě. Špíno. Můj syn bude alfou a ty si myslíš, že pro něj můžeš roztáhnout nohy? Jsi úplně stejná jako ta larva, která tě porodila! Ta děvka roztahovala nohy před každým samcem ve smečce, jen aby se vyšplhala po společenském žebříčku, a ty jsi po ní zdědila to nejhorší z jejích ubohých vlastností.“

Než stačím vůbec zareagovat, luna Morrigan se vrhne vpřed. Její ruka sevře obrovský chomáč mých dlouhých bílých vlasů.

Trhne mnou na kolena takovou silou, až v ústech ucítím kov. Za očima mi vybuchne oslepující bílý záblesk. Bolest je nesnesitelná. Přes slzy vzhlédnu a v její pěsti spatřím zakrvácený chomáč vlasů. Vytrhla mi ho přímo z pokožky hlavy. Po straně hlavy mi stéká teplá krev.

Luna Morrigan zavrčí a odhodí zakrvácené vlasy stranou. „Není tvoje? Dobře. Otestujeme to. Gorane, odveď ji dolů, aby se na ni mohli dívat všichni zaměstnanci smečky. Z téhle děvky udělám ponaučení pro zbytek personálu.“

„Luno, prosím! Prosím, slitujte se!“

Mé zoufalé prosby narážejí na hluché uši. Goranova obrovská, zrohovatělá ruka pevně sevře můj kotník. Neobtěžuje se zvednout mě ze země. Táhne mě po tvrdé podlaze jako rozbitou hadrovou panenku. Uniforma se mi vyhrne a holá kůže se mi odírá o naleštěné dřevo a mramor, zatímco sebou škubu a kopu, ale proti jeho obrovské síle je to k ničemu.

Vleče mě po celém schodišti až do hlavní haly.

Jsou tam shromážděni úplně všichni zaměstnanci a služebnictvo smečky. Kuchaři, uklízeči, strážní. Všichni stojí v širokém kruhu a s očima rozšířenýma hrůzou sledují, jak Goran pustí můj kotník. Zůstanu klečet přímo uprostřed místnosti na holých kolenou a třesu se. Luny Morrigan jsem se vždycky bála, ale nikdy ne takhle. Nikdy, když Torin nebyl nablízku, aby jí zabránil mě zničit.

Valeria vykročí vpřed a zvýší hlas, aby se její slova odrážela od vysokých stropů. „Doufám, že se všichni díváte pozorně. Tohle se stane každému, kdo si myslí, že může svést budoucího alfu. Vaše malá kolegyně schovala své spodní prádlo do jeho skříně a teď předstírá, že jí nepatří.“

Luna Morrigan se ušklíbne a hodí mi modrou krajkovou podprsenku přímo do obličeje. Sklouzne na podlahu vedle mých rukou. „Jestli tvrdíš, že není tvoje, musíš to dokázat. Oblékni si ji.“

Nedokážu zabránit tomu, aby se mi třáslo celé tělo. Ponížení mě dusí.

„Ale luno, přede všemi?“ ozve se z davu Gretchen a v hlase má soucit.

Luna Morrigan prudce otočí hlavu k hlavní kuchařce. „Zpochybňuješ mou autoritu?“

„Omlouvám se, luno! Hluboce se omlouvám!“ Gretchen rychle sklopí hlavu a ustoupí zpět do davu.

Po rukou a kolenou se plazím vpřed, po tvářích mi stékají slzy. Natáhnu ruku a sevřu lem drahých značkových šatů luny Morrigan. „Prosím. Prosím vás. Odpusťte mi. Už nikdy nic takového neudělám. Prosím, slitujte se.“

Luna Morrigan se na mě dívá s krutostí v očích. „Na to jsi měla myslet dřív, než ses pokusila zostudit mou rodinu.“

Ostře mávne rukou na Gorana. Slyším jeho těžké boty, jak se přibližují přímo za mnou.

Goranovy obrovské ruce sevřou límec mé uniformy uklízečky. Jediným brutálním trhnutím roztrhne látku podél celých mých zad. Zvuk praskající látky se rozlehne tichou halou. Vykřiknu a překřížím si paže přes hruď, ale on ještě neskončil. Natáhne ruku a utrhne ramínka mé vlastní podprsenky. Prádlo odpadne a já zůstanu od pasu nahoru nahá.

Těžce dopadnu na holá kolena, úplně zlomená. Svými dlouhými bílými vlasy si vytvořím chatrný, ubohý štít, kterým se snažím zakrýt svá nahá ňadra, zatímco mě celý personál sleduje v naprostém tichu. Někteří zaměstnanci muži se rychle otočí zády, protože se na tu potupu nedokážou dívat, zatímco ženy jen ochromeně zírají. Svlékli mě, zbili a vystavili na odiv celému světu.

Vtom se těžké hlavní dveře rozletí.

Do haly rázně vejde Torin, po obou stranách doprovázený svými bratry Jaxonem a Cyrusem. Nekontrolovatelně se třesu na podlaze a přes závoj vlastních vlasů vzhlédnu k alfovi, který vlastní mé srdce.

„Co to sakra je?“ zařve Torin a zlatýma očima se zaměří na mou klečící nahou postavu.

Valeria a luna Morrigan se překvapeně otočí.

„Mami, co to sakra děláš?“ zamumlá Jaxon a odvrátí ode mě pohled.

Cyrus se jen temně uchechtne. „Není to Torinova hezká malá uklízečka?“

Luna Morrigan na mě obviňujícím prstem ukáže a hystericky vykřikne: „Ne, je to dcera své matky! A je mi úplně jedno, co dnes kdokoli z vás řekne. Potrestám ji bez milosti! Oblékni si tu podprsenku, hned!“

Modlím se k Měsíční bohyni za záchranu. Pevně zavřu oči a přeji si, aby mě smrt odnesla přímo tady na té studené podlaze, místo abych musela snášet další vteřinu tohohle mučení.

Zničehonic si vedle mě klekne Gideon. Rychle si svlékne svůj těžký bílý kuchařský kabát a pevně mi ho omotá kolem rozechvělých ramen. Přitáhne k sobě klopy přes má ňadra a zakryje tak mou důstojnost před celou místností.

„Gideone,“ vzlykám a vrtím hlavou.

Gideon mě ignoruje a postaví se čelem k ostatním, pěsti sevřené, jako by byl připravený bojovat se všemi kvůli mně. „Potřebuje víc zakrýt!“

„Gideone, ustup!“ zavolá na něj z davu Gretchen varovně, ale on zůstane stát na místě.

Z Goranovy hrudi se ozve hluboké, dunivé zavrčení. Obrovský gama vykročí vpřed, aby z kuchaře udělal odstrašující příklad, ale Torin je rychlejší.

Torin se Gorana nepostaví. Nekárá svou krutou matku za to, že veřejně svlékla jeho družku. Když spatří, jak mě jiný muž obléká, žene ho temná, doutnající, slepá žárlivost a Torin se vrhne přímo na Gideona.

Chytí Gideona pod krkem a jednou rukou ho zvedne ze země.

„Luna vydá rozkaz a ty se do toho začneš míchat!“ zařve mu Torin do tváře.

Gideon se dusí a škrábe Torinovi po železném sevření. „Marcella by se tě nikdy nepokusila svést! Musí jít o omyl! Všichni Marcelle známe! Je laskavá, spokojená a celý život pro tuhle smečku pracuje!“

Torinovy oči zablesknou zlým, zvířecím ohněm. Sevře čelist. „Co jsi zač? Její malý milenec?“

„Přestaň!“ vykřiknu a přitisknu si kuchařský kabát k hrudi.

Gideon lapá po vzduchu a tvář mu nabývá děsivě fialového odstínu. „A kdybych byl její milenec, tak co? Jsme pro vás alfy tak bezvýznamní, že si ani nezasloužíme lásku? Kdybych byl její milenec, proč by ti na tom vůbec mělo záležet?“

Torinův vztek vybuchne. Mrští Gideonovým tělem přes celou místnost. Kuchař proletí vzduchem a narazí přímo do baru ve vinném sklepě. Ozve se ohlušující exploze tříštícího se skla a praskajícího dřeva. Dav vykřikne. Lidé se v hrůze rozutečou, zatímco několik odvážlivců se rozběhne vpřed, aby zjistili, jestli Gideon ještě dýchá.

Nejistě se zvednu na nohy. Nohy se mi podlamují a já zoufale toužím zjistit, jestli můj jediný přítel v téhle smečce ještě žije.

Torin mi však vstoupí do cesty. Pomalu ke mně obrátí svou chladnou, mrtvou zuřivost. Jeho mohutná hruď se zvedá a zlaté světlo v očích vystřídá děsivá prázdnota. Když promluví, jeho hlas zaduní zdrcující vahou alfova rozkazu.

„Okamžitě vypadni z mé smečky!“

Ten otřásající řev zažene celého mého vlka v hrůze zpátky. Pouto uvnitř mě se přelomí vedví.