VESPER.

Ranní světlo prosakovalo přes závěsy, mírné, ale neodbytné, a tahalo mě ze spánku. Poprvé po několika dnech jsem si nepřipadala, jako by bylo moje tělo z olova. Žádné bušení v lebce, žádná hořká pachuť ulpívající na jazyku. Jen tichá tíha, kterou jsem dokázala setřást.

Posadila jsem se, odhrnula si vlasy z obličeje a odtáhla se do koupelny. Dlaždice mě na nohou studily, ale sprcha byla tep