VESPER.

Zvuky se utlumily, svět oněměl přesně ve chvíli, kdy Ronan vstoupil do třídy. Dech se mi zadrhl v hrdle, někde na pomezí šoku a hrůzy.

Ramena mu visela, jako by gravitace zesílila jen pro něj. Každý krok, který udělal, byl pomalý, těžký, pohled měl přibitý k podlaze, jako by ho oční kontakt s kýmkoliv mohl upálit zaživa. Nevzhlédl – ani jednou – když se protáhl kolem mě a zapadl do prázdné