VESPER.

Kurzor na obrazovce blikal.

Zírala jsem na něj déle, než bylo nutné, prsty se mi vznášely nad klávesnicí, jako by patřily někomu jinému. V kanceláři vládlo ticho takovým tím způsobem, jaký umí jen pozdní odpoledne — klimatizované ticho, hučení přístrojů, které předstírají, že žijí. Napsala jsem poslední větu e-mailu, dvakrát si ji po sobě přečetla a pak klikla na odeslat.

Hotovo.

Opřela js