Prudký záchvat hladu ji zasáhl přesně v jednu ráno.

Fallon ležela rovně na zádech a zírala na zastíněný strop pokoje pro hosty. Třetí den její zoufalé vyhýbací strategie sice fungoval a dařilo se jí zamezit setkání s Gideonem Thornem, ale fyzická daň za její sebeuloženou izolaci ji už začínala dohánět. Žaludek se jí stahoval do ostrých křečí. Stará proteinová tyčinka, kterou do sebe před hodinami s obtížemi nasoukala, už byla dávno strávená a zanechala po sobě jen dutou bolest z prázdného žaludku, kterou už nedokázala ignorovat.

Odkopla těžkou peřinu. Vzduch v domě byl teplý, ovládaný nějakým neviditelným, luxusním termostatem, a tak se ani neobtěžovala vzít si obrovskou mikinu, jež visela přes křeslo na čtení. Oděná jen v krátkých šortkách na spaní a nebezpečně tenkém hedvábném tílku vyklouzla ze dveří. Bylo už dost pozdě, takže očekávala, že obrovské sídlo bude vylidněné. Gideon se zpravidla před půlnocí zamykal ve své pracovně nebo ve vlastních komnatách.

Tiše sestupovala po velkolepém schodišti a bosými chodidly našlapovala na chladný, leštěný mramor. Temnými chodbami ji vedly pruhy měsíčního svitu, které pronikaly obrovskými okny. Zahnula za roh ke kuchyni s úmyslem vyplenit lednici a rychle zmizet.

Zarazila se uprostřed kroku.

Kuchyně nebyla prázdná.

Gideon seděl přímo u masivního mramorového kuchyňského ostrůvku. A byl znovu do půli těla nahý. Měkké, ledově modré světlo z jeho otevřeného notebooku osvětlovalo ostré, neústupné úhly jeho čelisti a tvrdé plochy jeho hrudi. Tmavé vlasy mu v rozcuchaných vlnách spadaly do čela, což ostře kontrastovalo s image toho nelítostného, upraveného manažera, kterého běžně potkávala. Vedle jeho pravé ruky stála těžká křišťálová sklenice plná štědré dávky drahé jantarové skotské. Jeho dlouhé prsty rytmicky psaly na klávesnici a to ostré klapání se rozléhalo tichou místností.

Při tichém zvuku jejích kroků psaní ustalo.

Gideon zvedl svůj temný pohled od obrazovky. Neřekl ani slovo. Ticho se natáhlo k prasknutí, když po ní úmyslně přejel očima. Všiml si odhalené plochy jejích holých nohou a sledoval je vzhůru přes křivky jejích boků. Pohled se mu zadrhl o jemná, tenká ramínka jejího tílka a bledou kůži na hrudi. Na čelisti mu zacukal sval. Podržel na ní pohled jen o zlomek sekundy, než svou pozornost prudce odvrátil zpět k zářící obrazovce.

Veškerý instinkt ve Fallonině mozku křičel, ať uteče. Měla by se otočit. Měla by vyběhnout po schodech nahoru a zamknout dveře.

Ale hlad ji trápil tak moc, že už byla unavená ze skrývání. Přinutila se zůstat. Donutila své nohy, aby vkročily do světla.

Gideon ji nevykázal. Neřekl jí, aby šla zpátky do pokoje.

„V lednici je pekáč se zbytkem lasagní,“ nařídil jí suše a jeho hlas zněl hrubě a hluboce. Oči nespouštěl z monitoru. „Druhá police.“

Fallon polkla knedlík v krku. „Děkuju.“

Držela se na samém okraji místnosti a udržovala si od něj pořádný odstup. Otevřela obří nerezovou lednici a vytáhla skleněnou dózu. Nabrala si na talíř jednu porci a strčila ji do mikrovlnky. Stála k němu zády, ruce si obmotala kolem pasu. Napjatý vzduch prořízlo tiché hučení spotřebiče. V bezpečí pokoje jí tílko připadalo jako normální oblečení na spaní. Tady, kde stála necelé dva metry od Gideona Thorna, si připadala děsivě odhalená.

Mikrovlnka pípla. Vytáhla talíř a bohatá vůně česneku a rozpuštěného sýra jí spustila sliny. Vzala stříbrnou vidličku. Otočila se k východu.

„Můžeš si sednout,“ ozval se Gideon.

Fallon se zastavila. Podívala se na jeho profil. „Nechci tě rušit.“

„Už mě rušíš,“ odsekl sarkasticky a pomalu si lokl ze své křišťálové sklenice. „Takže v tom klidně pokračuj.“

Zněl otráveně, ale ten jed, který mezi nimi panoval při prvním setkání, už tam nebyl. Fallon zvážila své možnosti. Pomalu přešla k obřímu ostrůvku. Vybrala si stoličku přesně na opačné straně, takže tu širokou plochu mramoru držela jako bezpečnostní zónu mezi nimi.

Ukousla si sousto lasagní. Ta chuť byla neuvěřitelná, dokonalá kombinace hutné omáčky a čerstvých bylinek.

„To je úžasné,“ zamumlala tiše.

„Mám osobního šéfkuchaře, chodí sem třikrát týdně,“ konstatoval Gideon, aniž by se podíval nahoru.

Fallon přestala žvýkat. Rozhlédla se po dokonale čisté, moderně vybavené kuchyni. Podívala se na drahou skotskou, na kuchyňskou linku dělanou na míru a na muže, kterému to všechno patřilo. Drtivá tíha její vlastní reality jí dolehla na hruď.

„Musí to být fajn,“ zabrblala.

Gideonovy prsty na klávesnici ztuhly. „Prosím?“

„Musí to být fajn,“ zopakovala a hranu talíře obkružovala hroty vidličky. „Mít ten luxus osobního kuchaře. Nikdy se nemuset bát drtivé reality, že ti na vchodových dveřích přistane výzva k vystěhování.“

Ta poznámka okamžitě ztmavila jeho výraz.

Gideon prudce zaklapl notebook s ostrým cvaknutím. Čelisti mu ztuhly do pevné linie. Naklonil se dopředu, opřel svá silná předloktí o mramorový pult a probodl ji pohledem, ze kterého se jí z plic vypařil veškerý vzduch.

„Myslíš, že jsem k tomu všemu přišel jako slepý k houslím?“ opáčil s obrovskou intenzitou a hlas se mu propadl do vražedné roviny. „Myslíš, že jsem jen luskl prsty a tenhle dům se tady zjevil?“

Fallon se na své stoličce přikrčila. „To jsem neřekla…“

„Tohle impérium jsem vybudoval od naprosté nuly,“ přerušil ji Gideon a intenzita jeho hlasu ji přimrazila k židli. „Strávil jsem roky kruté dřiny ve vyčerpávajících osmdesátihodinových týdnech. Proplul jsem hrozbami bankrotu, které by většinu mužů zlomily. Dny jsem nespal, krvácel jsem pro každičký kontrakt. Vydřel jsem si každičký cent.“

Z jeho očí vyzařovalo takové neochvějné přesvědčení, až se jí sevřel žaludek. Promluvila z hořké nejistoty a urazila ho.

„Omlouvám se,“ vypravila ze sebe Fallon rychle. Sklopila zrak k mramorové desce. „Upřímně se omlouvám. Neměla jsem to předpokládat. Bylo to ode mě netaktní a ubohé.“

Husté napětí v místnosti se při její bleskové omluvě o drobný kousek uvolnilo. Gideon jí dlouhou vteřinu zíral do tváře. Pomalu vydechl a tvrdé linie kolem jeho úst jen nepatrně polevily. Opřel se a vzal si svou sklenici se skotskou.

„Piper se zmiňovala, že máš titul z grafického designu,“ prohodil a změnil téma.

Fallon zamrkala, vyvedená z míry tím náhlým obratem. „To mám.“

„Proč zrovna tenhle obor?“

„Ráda věci vytvářím.“ Pokrčila jedním nahým ramenem. „Ráda něco stavím na nepopsaném papíru. Byla jsem v tom dobrá.“

„Byla?“

„Startup, který mě vyhodil, rozhodl, že jsem nadbytečná,“ přiznala a známé štípnutí odmítnutí jí v puse zkazilo chuť k jídlu. „Chtěli ušetřit.“

Gideon se pomalu napil. Polkl; ohryzek mu poskočil.

„Jejich škoda.“

Jeho ležérní, sebejisté podání jí vyslalo podivný záchvěv přímo do hrudi. Pronesl to jako naprostou samozřejmost. V jeho hlase nebylo ani zrnko lítosti.

Fallon ho sledovala, jak znovu otevírá notebook a pokračuje ve psaní. S úžasem zjišťovala, že je fascinovaná právě touhle jeho verzí. Byl soustředěný. Zuřivě držel kontrolu ve svých rukou. O půlnoci, za pomoci drahého alkoholu, dokázal vyjednávat riskantní, důležité kontrakty, a pozdní hodina mu vůbec nevadila. Tenhle muž měl obrovský magnetismus; jakmile si stáhl masku chladného pana domácího, ukázal pod ní nelítostného byznysmena.

Ta změna chování ji odzbrojila a Fallon se rozhodla zkusit štěstí.

Položila vidličku. Podívala se mu přímo do očí.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Zrovna jsi to udělala.“

„Pamatuješ si mě?“ zeptala se a hlas se jí roztřásl tak nepatrně, až ji to usvědčovalo z nervozity. Tahle otázka v ní hořela od chvíle, kdy prošla jeho předními dveřmi. „Z dřívějška. Když jsem sem jezdila s Piper.“

Gideonovy ruce na klávesnici zmrzly.

Přestal se hýbat. Rytmické klapání ustalo. Ticho, které se na okamžik vlilo do kuchyně, působilo tak těžce, až ji to mohlo udusit.

Pomalu, úmyslně Gideon zvedl hlavu. Poprvé od chvíle, kdy dorazila, se na ni skutečně doopravdy podíval. Štít ledové lhostejnosti zmizel a nahradilo ho něco temného, naprosto nečitelného.

„Ano,“ přiznal tiše.

Ochromující údiv zasáhl Fallon s plnou parádou. Chytila se hrany mramorového pultu. „Tak proč jsi předstíral, že ne? Proč jsi to tak krutě zastíral při našem prvním setkání? Choval ses ke mně, jako bychom se viděli poprvé v životě.“

Gideon neodpověděl hned. Zvedl křišťálovou sklenici a pomalu v ní zatočil skotskou, přičemž sledoval, jak jantarová tekutina pokrývá stěny sklenice.

Jeho hlas se svezl do hlubokého, drsného tónu.

„Protože to bylo snazší než si přiznat, že Piperčina malá kamarádka už vyrostla.“

Ta slova ji zasáhla jako fyzická rána.

Obličej jí zaplavila divoká vlna horka a sežehla jí tváře, až jí červeň zalila krk. Srdce jí splašeně bušilo o žebra. Ten tíživý podtext jeho slov visel ve vzduchu. On si jí všiml. Viděl tu proměnu jejího těla, tu změnu z kamarádky z dětství v dospělou ženu a štvalo ho to natolik, že předstíral ignoranci.

Gideon tu červeň postupující přes její hrudník sledoval. Sklenici tvrdě položil na desku.

„Běž spát, Fallon,“ přikázal ostře. Tím příkazem chtěl přerušit dusivé napětí, které svíralo celou místnost.

Odtlačil svou stoličku a postavil se. Fallon se ho spěšně chystala poslechnout. Popadla talíř, aby ho odnesla, právě ve chvíli, kdy se Gideon otočil pro svou sklenici.

Jejich těla do sebe v tom těsném prostoru narazila.

Fallon zalapala po dechu, když ramenem vrazila do jeho tvrdé, odhalené hrudi. Náraz jí otřásl rukou. Talíř jí vyklouzl z bezhlavého sevření a s hlasitým rachotem dopadl na mramor. Gideonova paže sebou trhla. Těžká křišťálová sklenice mu vyletěla z prstů a roztříštila se na mramorové dlažbě.

Rozbila se na stovky třpytivých kousků. Masivní exploze drahé, jantarové skotské zalila bílé dlaždice.

Fallon okamžitě zachvátila panika.

„Panebože,“ vykřikla.

Spadla rovnou na bosá kolena do středu toho nepořádku. Ostrý zápach alkoholu jí vypálil nos. Držela ruce nad rozbitými střepy a hlavou se jí honily splašené myšlenky.

„Je mi to tak strašně líto,“ blábolila zoufale a ze rtů se jí hrnuly překotné omluvy. „Jsem nemožná, chodící katastrofa. Všechno ničím. Ty škody zaplatím. Vím, že si to teď nemůžu dovolit, ale slibuju, že na to přijdu…“

„Přestaň.“ Gideonova reakce byla rychlá a autoritativní.

Stál nad ní a jeho hlas zněl jako přísný štěkot. „Okamžitě odstup.“

„Můžu to uklidit,“ prosila a sáhla po obřím střepu.

„Fallon, nesahej na to.“ Ukázal na ni panovačným prstem. „Odstup, ať si těmi ostrými střepy nepořežeš bosé nohy.“

Posunula se zpátky, páteř si přitiskla ke spodní skříňce ostrůvku. Kolena si objala k hrudi, dech byl mělký a rychlý. Gideon se otočil a vylovil z blízké komory smeták a lopatku. Vrátil se a začal tu spoušť efektivně smetat sám. S každým jeho přesným, kontrolovaným pohybem se na jeho širokých zádech zatínaly svaly.

„Tak moc mě to mrzí,“ dál propadala hyperventilaci. „Máš takový dokonale čistý a nádherný dům, a já tu jen ničím majetek. Jsem vážně naprosto neschopná.“

Gideon vysypal roztříštěný křišťál do odpadkového koše. Pustil smeták. Ten s ostrým prasknutím dopadl na podlahu.

Otočil se a vstoupil rovnou do jejího osobního prostoru.

Fallon vyskočila na nohy, ale neměla kam couvnout. Zády se přimáčkla k lince. Gideon udělal krok blíž a uvěznil ji. Opřel své velké dlaně naplocho o mramor po obou stranách jejích boků. Sklonil hlavu a svým upřeným pohledem ji zafixoval na místě.

„Přestaň se omlouvat za to, že existuješ,“ nařídil jí.

Ten příkaz zavibroval nízko v jeho hrudi a rozechvěl ji až pod kůží.

„Já jsem jen rozbila…“

„Jsi Piperčina nejlepší kamarádka,“ přerušil ji nekompromisně a odmítal jí dovolit uhnout pohledem. „To znamená, že sem patříš. Další dva týdny nepůjdeš vůbec nikam, bez ohledu na to, jestli se mi to líbí, nebo ne. Rozumíš?“

Fallon na něj zírala nahoru; hruď se jí prudce a rychle zdvihala.

„Takže už přestaň našlapovat po špičkách,“ dodal.

Ta blízkost byla neúnosná. Byla uvězněná mezi studeným mramorem a výhní jeho těla. Omamná vůně rozlité skotské z jeho dechu se mísila s tou drsnou, přirozenou horkostí sálající z jeho holé kůže.

Bez dechu vzhlédla do jeho očí. Slova jí vyklouzla dřív, než je stačila zastavit.

„A ty?“ vyhrkla tiše. „Líbí se ti to?“

Gideon naprosto znehybněl.

Udělal další krok blíž. Ta mizivá mezera mezi nimi se smrskla. Jeho holá hruď se otřela o tenkou látku jejího tílka. Teď si už dokázala jasně rozeznat i ty zlaté skvrnky utopené hluboko v jeho temných, bouřkových očích.

„To ještě nevím,“ zašeptal potichu.

To doznání viselo ve vzduchu a rezonovalo nevyřčeným nebezpečím. Podržel s ní oční kontakt po jednu bolestnou, nekonečnou vteřinu. Poté se od pultu odrazil. Otočil se na patě a odkráčel přímo pryč z kuchyně; zmizel do tmavé chodby.

Nechal ji tam, jak se ještě chvěla po tom, co se mezi nimi odehrálo.

Fallon stála zmrazená u linky ještě hodně dlouhou dobu. U jejích bosých nohou zasychala lepkavá vrstva skotské. Přitiskla si k ústům třesoucí se prsty. Stále cítila přízračné teplo jeho těla, které se tisklo k jejímu.

Donutila se k pohybu. Nechala talíř ve dřezu a vyběhla zpět po schodech, pátrajíc po bezpečí svého přiděleného pokoje.

Jakmile se vrátila zpátky do hranic své ložnice, vlezla do obří postele a přitáhla si ty těžké přikrývky až po bradu. Na představu o spánku mohla okamžitě zapomenout.

Fallon ležela po tmě a měla stísněnou hruď. Její rty se bezděčně třásly, jak jí splašená mysl obsedantně přehrávala, jak jeho temné oči přesně zkoumaly každý centimetr jejích křivek. Přehrávala si to dusivé, těžké napětí z jejich těsné srážky uprostřed roztříštěného skla. Pořád ještě cítila tu skotskou. Stále vnímala vibraci jeho hlubokého hlasu, jímž jí nařizoval, ať se přestane omlouvat.

Přetočila se na bok a tiskla k sobě polštář. Mučila se úvahami, co by se stalo, kdyby sklenici nebyla upustila. Co by se stalo, kdyby zůstali jen pár centimetrů od sebe, věznění u té kuchyňské linky, jen o několik vteřin déle?

Nic dobrého, napověděla jí racionální část mysli.

Varování se jí v hlavě rozzářilo naplno. Gideon Thorne byl pro ni tabu z tisíce rozumných důvodů. Byl to starší bratr její nejlepší kamarádky. Byl to její pan domácí. Představoval nebezpečí pro její duševní zdraví.

Nutně si tuto skutečnost musela pamatovat, než definitivně zničí úplně všechno.