Tu noc, kdy jsem souhlasila, že si vezmu Trenta, jsem nemohla usnout.

Nezáleželo na tom, kolikrát jsem zavřela oči a nařídila svýmu mozku, ať už zmlkne, prostě jsem tam jen ležela a poslouchala ticho v pokoji a bušení svých vlastních myšlenek.

Lia se ve mně neklidně převalovala.

„To je špatný rozhodnutí,“ řekla mi přísně. „Trent se mi nelíbí.“

„A ten chladnej, arogantní kretén Kaelen se ti líbí?“