Pohled Anyi

Z mých roztřesených rtů unikl tichý, ubohý výkřik, když jeho obrovské, silné ruce sevřely mou odhalenou kůži. Povalil mě na masivní matraci. Zády jsem s tichým žuchnutím dopadla na těžkou prošívanou deku. Seděla jsem tam napůl nahá, hruď se mi prudce zvedala v panice a popadla jsem hedvábné prostěradlo. Tiskla jsem si tu drahou látku pevně k odhaleným prsům a potlačovala horké slzy, které mi mlžily zrak.

Koutkem oka jsem zahlédla pootevřené dveře ložnice, jež nabízely prchavou, lákavou šanci na svobodu. Temná chodba za nimi jako by volala mé jméno a naléhala, abych od tohohle monstra utekla. Zdravý rozum však křičel, že útěk by přivolal jen naprostou katastrofu. Kdybych utekla, můj otec by byl do rána mrtvý. Muži, kteří vlastnili náš dluh, byli nemilosrdní zločinci a muž, který stál přede mnou, byl jejich pánem. Sdílela bych chmurný osud svého otce, byla bych bez mrknutí oka ulovena a zmasakrována. Když jsem se podívala na děsivou realitu otcových rozkradených účtů, věděla jsem, že jsem udělala jediné možné rozhodnutí. S vědomím nevyhnutelného dosahu nekonečného bohatství a mafiánských konexí tohoto nebezpečného muže jsem neměla jinou možnost, než zůstat a přetrpět tuto noční můru. Byla jsem uvězněná v kleci upletené z krvavých peněz. Polkla jsem těžký knedlík, který se mi tvořil ve staženém hrdle, zírala dolů na podlahová prkna a snažila se obrnit proti nevyhnutelnému.

Došel k těžkým dřevěným dveřím, zavřel je a s ostrým, definitivním cvaknutím zasunul kovovou západku. Ten jediný zvuk zpečetil můj osud. Srdce mi bušilo do žeber a v uších mi znělo jako válečný buben. Vzduch v místnosti zhoustl. Přešel k posteli a těžce se vedle mě posadil na matraci. Pružiny se pod jeho obrovskou váhou prohnuly a naklonily mé tělo blíž k němu. Bez jediné vteřiny zaváhání mi prudkým trhnutím vytrhl mé ochranné prostěradlo. Odhodil hedvábí stranou a nechal mou bledou, třesoucí se kůži zcela odhalenou jeho predátorskému, bloudivému pohledu.

Držela jsem hlavu skloněnou a schovávala se za oponou rozcuchaných vlasů. V hluboké hanbě jsem pevně zavřela oči, neschopná čelit syrovému chtíči, který mu plál v pohledu. Jeho velké, chladné ruce se natáhly a dotkly se mých holých prsou. Tiskl tu měkkou tkáň v dlaních a tvaroval si mě podle svých představ. Žilami mi projela neznámá vlna horka a zmátla můj zpanikařený mozek. Z knih jsem věděla dost na to, abych pochopila, že se mě snaží vzrušit, ale realita, že se mého těla dotýká nebezpečný mafiánský boss, nepřinášela nic než čirou hrůzu. Když se naklonil blíž, celá jsem ztuhla. Přejel svým ostrým nosem po mé citlivé klíční kosti a zhluboka nasál moji vůni, než se jeho jednání změnilo v agresivní.

Začal mě štípat do kůže. Sál mi kůži na krku, až se mi udělaly tmavé modřiny, značkoval si mě jako svůj majetek a ignoroval mé tlumené, potlačované výkřiky bolesti. Svírala jsem v pěst měkké polštáře pod sebou a kousala se do spodního rtu, až krvácel, jen abych nezačala nahlas vzlykat. Jeho silné ruce sjely dolů a sevřely tenkou látku mého spodního prádla. Rychlým, nemilosrdným pohybem ze mě strhl moje černá tanga. Látka mi pleskla o bok, on ji odhodil na podlahu a vystavil mé genitálie chladnému vzduchu i svým hladovým očím.

Pevně přitiskl prsty na můj vlhký střed. Ten intenzivní, invazivní pocit zcela ochromil mé smysly a vyslal mým nervovým systémem otřesnou rázovou vlnu. Lapala jsem po dechu a prsty u nohou se mi zabořily hluboko do matrace. Ale v okamžiku, kdy jeho dlouhé prsty zatlačily nahoru a vnikly do mé těsné vaginy, vydrala jsem ze sebe hlasitý, trýznivý výkřik čisté bolesti. To palčivé tření bylo nesnesitelné. Zastavil se. Stáhl ruku zpět a v jeho šedých očích se mihl temný záblesk poznání, když pochopil, že má co do činění s pannou.

Slzy mě štípaly v očích a v rychlém sledu mi stékaly po zrudlých tvářích. Vstal z postele, jeho impozantní postava se tyčila nad mým drobným tělem. Rozepnul si a sundal tlustý kožený pásek. Kovová přezka zlověstně cinkla o kožený řemen. Než jsem stihla zpracovat jeho temné úmysly, vrhl se vpřed a chytil má jemná zápěstí do železného sevření.

„C-co t-to...“ Má zpanikařená slova zemřela ve vyschlém, staženém hrdle.

Setkala jsem se s jeho vražedným, černočerným varovným pohledem. Hluboký, paralyzující strach mě umlčel. Jeho oči slibovaly smrtelné následky, pokud bych se opovážila s ním bojovat. Bez dalšího slova mi trhl rukama nad hlavu. Přivázal mi zápěstí k robustnímu dřevěnému sloupku postele svým koženým páskem a pevně ho utáhl. Tvrdý řemen se mi zařízl hluboko do jemné kůže a nechal mě znehybněnou a roztřesenou. Ronila jsem tiché, hořké slzy nad hlubokým zlomením srdce z toho, že dávám svou drahocennou nevinnost bezcitnému, násilnickému cizinci, který ke mně nechoval ani špetku lásky.

Hrozivě se skláněl nad mým spoutaným tělem. Koleny mi odtáhl třesoucí se nohy od sebe, roztáhl mi stehna dokořán a vystavil mě svému intenzivnímu pohledu. Z plných plic jsem zaječela, když si mě srovnal a jediným, brutálním, trhavým rázem vrazil svůj tlustý, tvrdý penis hluboko do mé těsné vaginy.

„PŘESTAŇTE! Já nemůžu... Prosím, zpomalte... Bolí to.“ Vzlykala jsem hystericky, zmítala se a bojovala proti kousavé kůži, která mi svazovala zápěstí.

Bolest byla oslepující, jako by mě někdo roztrhl napůl. Poskytl mi jen pouhé trýznivé vteřiny, abych si zvykla na tu krutou bolest z roztažení, než se stáhl a přirazil znovu. Jeho neúnavná, bušící hrubost mě rvala na kusy fyzicky i emocionálně. Jeho horký dech mě ovíval na uslzené tváři, nehty se mi drsně zarývaly do stehen. Neukázal žádné slitování, pohyboval se divokým rytmem, který otřásal těžkým rámem postele. Mé zpocené tělo bylo uvězněno pod jeho kontrolou. Hýbal se hrubě, jako by mě chtěl roztrhat zevnitř. Moje srdce se s každým jediným přírazem svíralo v čisté agónii. Vzal si velmi vzácnou část mě samotné, ukradl mi něco, co už nikdy nemohu dostat zpět.

A přesto, uprostřed té oslepující fyzické agónie a mé ubohé, utěšující vnitřní myšlenky, že jsem mu vyměnila své tělo ke zničení za krvavé peníze, došlo k posunu. Nic mi nevytrhl; já sama jsem se mu odevzdala ke zničení. To byla tvrdá realita mé oběti. V mém středu vytryskla nečekaná, ostudná jiskra intenzivní rozkoše. Tření se s každým hlubokým, trestajícím přírazem rychle stupňovalo. Bolest se pomalu měnila v těžké, hromadící se teplo v podbřišku. Prohnula jsem záda nad matraci, prsty na nohou se mi zkroutily, když ten pocit dosáhl vrcholu. Hlasitě jsem vykřikla, když mnou projel můj vůbec první, zemi otřásající orgasmus. Za zavřenými víčky mi explodovaly jiskry těsně předtím, než se mých smyslů zmocnilo čiré, drtivé vyčerpání.

Hlasitě zafuněl a udělal se hluboko v mém lůně. Teprve poté, co stáhl svou těžkou váhu, byla má pohmožděná zápěstí uvolněna ze sloupku postele. Stočila jsem se na bok a přitáhla si kolena pevně k hrudi. Tiše jsem plakala do polštářů, než všechno zčernalo. Nebyla jsem schopná dodržet přísné Navarrovo pravidlo a okamžitě poté opustit hlavní ložnici.

Trhla jsem sebou v koženém křesle a zadrhla dech, když jsem se probrala ze svých děsivých vzpomínek. Přechod od násilné vzpomínky na jeho postel do chladné profesionality jeho mafiánské kanceláře mi způsobil závrať. Těžké dveře kanceláře se otevřely a do místnosti vešel Navarro.

„Omlouvám se, že vás ruším, Šéfe, ale je tu něco, čemu byste měl věnovat pozornost.“ Klidný hlas Navarra mě ostře a bolestivě vtáhl zpět do současné reality.

Žaludek se mi stáhl hrůzou. Uvědomila jsem si, že jsem celou tu dobu prázdně zírala na Šéfa, ztracená ve svém flashbacku. Jak dlouho jsem to dělala? Seděl přímo tam za svým masivním dřevěným stolem a díval se na mě nečitelnýma, pronikavýma šedýma očima. Neohrabaně jsem sklopila zrak do klína a tváře mi hořely intenzivním žárem. Zoufale jsem mu nechtěla dát žádné špatné signály nebo znovu přivolat jeho hněv. Držela jsem hlavu skloněnou a soustředila se na látku své sukně.

Do konce mé smlouvy zbývá pouhých patnáct dní a pak tahle pekelná noční můra skončí.

Skončí to, že ano?...