***POV DIANA***

Sedím v tichém doznívání rozbitého skla v kuchyni a sleduju, jak Desmond dokončuje obvazování malé ranky na mém prstu. Jeho těsná blízkost je čiré mučení. Hluboké, živé myšlenky mi nemilosrdně mlží mysl, jak mě mozek nutí neustále přehrávat každý explicitní detail ze včerejšího setkání. Těžké, dusivé teplo přebírá kontrolu nad mým tělem, způsobuje viditelné zarudnutí, které se mi plíží po krku a rozlévá přes hruď. Šiju sebou na dřevěné židli a přesouvám váhu ze strany na stranu v zoufalém pokusu ulevit si od náhlé pulzující bolesti, která mi rozkvetla přímo mezi stehny.

„Je nějaký problém?“ ptá se Desmond. Zamračí se a vrhne na mě zvláštní, analytický pohled, když jeho ostré oči zachytí mé nevyrovnané fyzické chování.

„Úplně všechny,“ vyhrknu instinktivně. Zjišťuju, že nedokážu filtrovat zdrcující pravdu o své situaci, když se jeho pohled střetne s mým.

„Tak mi to řekni, možná ti pomůžu,“ odpoví plynule.

Hluboká, sytá barva jeho hlasu jen umocní mé rostoucí sexuální vzrušení. Vyšle to do mého klína další vlnu tekutého žáru. Obličej mi hoří zuřivým nachem. Vrhnu zběsilý, paranoidní pohled na rodiče. Stojí jen pár kroků od nás, nemají o hustém napětí visícím nad stolem ani tušení a nezávazně se baví u kuchyňského ostrůvku.

Zoufale potřebuju utéct před dusivým žárem Desmondova pohledu a touto nebezpečnou fyzickou blízkostí. Prudce odsunu židli dozadu.

„Potřebuju další sprchu, abych ze sebe smyla ten kocovinový pot,“ oznámím místnosti.

Aniž bych čekala na odpověď, otočím se a vyběhnu z kuchyně. Beru dřevěné schody po dvou, ignoruji hlas mé matky, která volá v naprostém zmatku nad mým rychlým odchodem.

Jakmile jsem bezpečně uzavřená uvnitř známých zdí své ložnice, zabouchnu dveře a zamknu na západku. Srdce mi zběsile buší do žeber, imituje zběsilé třepetání lapeného ptáka. Vím s jistotou, že pouhá sprcha tenhle žhnoucí oheň uvnitř mě neuhasí. Desmondův vliv na mé tělo je silný, omamný jed. Vědomí toho, jaké to přesně je, když se na mě tiskne těžká váha jeho nahého těla a jak cítím jeho horkou kůži pod svýma dychtivýma rukama, činí fyzicky nemožným být v jeho blízkosti, aniž bych znovu prahla po pocitu jeho tlustého penisu hluboko ve své vagíně.

Podvolím se zvířecímu puzení kolujícímu v mých žilách a rychle ze sebe strhám každý kus oblečení. Odhodím tričko a kraťasy na dřevěnou podlahu. Spadnu pozpátku na matraci a okamžitě sáhnu dolů, abych se uspokojila. Začnu si agresivně masírovat klitoris, konečky prstů mi pokrývá má vlastní kluzká vlhkost. Prohýbám záda a třu si prsty přímo o vagínu. Zavřu oči a živě si představuju, že prsty, které mě zkoumají, jsou ve skutečnosti jeho velké, mozolnaté prsty, které mě roztahují. Představuju si, jak mě tiskne k obkladům v koupelně a jeho tvrdý penis do mě hluboko klouže.

„Kurva,“ vzdechnu do prázdného pokoje. Zuby se mi tvrdě zakousnou do spodního rtu, abych potlačila hlasitý, prozrazující stén, který se dere z mého hrdla.

„Diano.“

Z druhé strany dveří od ložnice najednou zavolá hluboký, mužský hlas. Ten zvuk udeří přesně ve chvíli, kdy se mé roztřesené tělo vznáší na mučivé hraně uvolnění. Šok z jeho blízkosti a tiché dunění jeho hlasu fungují jako ultimátní katalyzátor. Prudce zvýším zběsilé tempo svých prstů. Boky mi vystřelí z matrace, když vyvrcholím s intenzivní silou přesně ve chvíli, kdy podruhé zavolá mé jméno.

Nohy se mi třesou, ze silného orgasmu se cítím slabá. Vyškrábu se z matrace, hruď se mi zvedá, jak lapám po dechu. Zoufale na sebe natáhnu oblečení přes potem zalité tělo. Přejdu ke dveřím a pootevřu je.

Desmond stojí přímo tam na chodbě. Jeho ostré oči okamžitě zhodnotí mou zrudlou tvář, rozcuchané vlasy a zpocenou kůži.

„Slyšel jsem nějaké... ehm... zvuky?!“ řekne. Obočí se mu podezřívavě stáhne, když jeho tmavé oči střelí přes mé rameno a snaží se nahlédnout do stinných koutů mého pokoje.

Než stihnu zformulovat lež, která by ho zastavila, zatlačí do dveří a vpadne do mé soukromé svatyně. Hlava mu těká sem a tam, agresivně prohledává každý temný roh a kontroluje prostor za každým kusem nábytku.

Založím si ruce na hrudi, podrážděná jeho neomaleným vniknutím do mého prostoru. „Zbláznil ses?“

Zastaví své zběsilé hledání a povzdechne si. Jeho široká ramena klesnou a on vypadá kajícně. „Omlouvám se, Diano. Přísahám bohu, že jsem slyšel divné zvuky. Byl jsem plně připravený utrhnout hlavu tomu, kdo tu s tebou byl.“

Nechávám si ruce pevně založené a jsem zcela zmatená z jeho přehnané reakce. Přistoupí blíž, zkrátí vzdálenost mezi námi a s divokou, neochvějnou pevností dodá.

„Jsi dcera mého nejlepšího přítele. Dítě. Opravdu si myslíš, že bych nechal nějakého náhodného chlapa, aby se k tobě přiblížil? Ani náhodou!“

Udělám krok dopředu a fyzicky ho vytlačím z pokoje, tlačím rukama do jeho pevné hrudi, abych ho zahnala zpátky na chodbu. „Už nejsem dítě!“ odseknu rozzuřeně.

Cítím se hluboce uražená jeho neustálým infantilizováním, zvlášť po těch explicitních věcech, které jsme spolu v noci potmě dělali.

Když stojí bezpečně před mými dveřmi, znovu se omluví, než konečně odhalí svůj skutečný důvod, proč přišel nahoru. Vysvětlí mi, že táta vesele navrhl, že bych mohla použít své technologické dovednosti a pomoct mu digitálně vypátrat tu záhadnou ženu, kterou je teď posedlý.

Těžce polknu. V krku se mi vytvoří knedlík čiré hrůzy. Pokusím se maskovat svou rostoucí paniku předstíranou lhostejností.

„Co přesně z toho budu mít?“ zeptám se. Vím, že jeho žádost nemůžu jen tak odmítnout, aniž by to jemu i mému otci přišlo podezřelé.

V ohromeném tichu poslouchám, jak mi nabízí úplatek. Slíbí, že mě osobně naučí řídit svá drahá luxusní auta výměnou za to, že mu pomůžu profiltrovat ten obrovský, patnáctisetčlenný seznam hostů z maškarního plesu.

Křečovitě se zasměju, hlas mi trochu přeskočí, jak se snažím ho od téhle katastrofální mise odradit. „Zbláznil ses! To je skoro nemožné. Desmonde, tobě se tu k nohám vrhá doslova jakákoliv krásná ženská ve městě. Prostě na ni zapomeň!“

Pomalu zavrtí hlavou ze strany na stranu. Vrátí se zpátky do mého osobního prostoru a ztiší hlas do tlumeného šepotu, mluví tak, jako by sdílel tajnou informaci určenou jen pro nás dva.

„Jednu věc o mně nikdo neví, Diano... já se toho, co chci, jen tak nevzdám.“

Po jeho intenzivních, dravých slovech mi po celé délce páteře přeběhne náhlý mráz. Má o mě opravdu takový zájem? Okamžitě následuje ochromující, děsivá pochybnost. Zůstane mu tenhle palčivý zájem, až konečně zjistí, koho ta maska ve skutečnosti skrývala? Původně jsem přesvědčila sama sebe, že naše setkání bude jen jednorázová, bezvýznamná, anonymní noc. Ani v těch nejdivočejších snech mě nenapadlo, že tenhle starší, zkušený muž bude tak vytrvale a s tak děsivým odhodláním nahánět tu tajemnou ženu z plesu.