Beckett, neschopen odolat podmanivému kouzlu vyzařujícímu ze záhadné ženy před ním, zřejmě zapomněl na nebezpečné napětí dusící nemocniční chodbu. Rychle si uvědomil, že je strašný nápad zmiňovat jméno ‚Thalia‘, když Dominic stojí jen pár centimetrů od nich a prakticky vyzařuje vražednou auru, kvůli které byl vzduch až k zalknutí těžký. Bez dalšího rozmyslu doktor plynule předal malého chlapce ze své náruče zuřícímu Dominicovi.

Beckett udělal krok vpřed, oči mu jiskřily dychtivým zájmem. „Hrozně se omlouvám, že jsem si tě spletl se svou dobrou kamarádkou,“ začal, prohrábl si rukou vlasy a uhladil svůj neposkvrněně bílý plášť. „Jsi jí velmi, velmi podobná. Prosím, nechápej mě špatně. Jmenuji se Beckett Wright. Jsem stále svobodný a můj měsíční příjem je téměř milion dolarů. Můžeme být přátelé?“

Jaxon, nyní uvězněn v Dominicově pevném, neústupném sevření, překvapeně zamrkal. Změřil si toho bohatého, jemného doktora a v duchu souhlasně přikývl. *Mámu vždycky milují všichni,* pomyslel si chlapec s potutelným úšklebkem. Věnoval matce skryté, chápavé mrknutí. Ačkoli se tenhle doktor Wright zdál trochu přímočarý a možná tak trochu hloupý, že vyzývá Dominica, vypadal docela ohleduplně. Pokud se bude jeho matce líbit, rozhodl se Jaxon, že tenhle svazek z celého srdce podpoří.

Jelikož Dominica v této bizarní, koketní konverzaci zcela ignorovali, jeho výraz začal nahánět hrůzu. Vzduch kolem něj ochladl o deset stupňů a nesl s sebou chladný, vražedný mráz, který přišpendlil opovážlivého doktora k nemocniční podlaze. Klouby mu zbělely, jak držel Jaxona, a jeho trpělivost definitivně přetekla.

„Beckette, jak se opovažuješ?!“ vyštěkl Dominic a jeho hlas zněl jako hluboké, smrtící zavrčení, které se odráželo chodbou.

Jaxon se mírně stáhl a cítil temnou, dusivou auru, která se valila z muže, jenž ho držel. Na zlomek vteřiny se jinak nebojácný chlapec ani neodvážil nadechnout.

Dominicův pronikavý pohled se zabodl do Becketta, tak ostrý, že by mohl prolévat krev. „Pojď se mnou do deseti vteřin, nebo pro Vanguardy už nikdy nebudeš pracovat!“

Beckett ztěžka polkl a koketní jiskra v jeho očích okamžitě vyhasla. Ve hře byl měsíční plat ve výši téměř milionu dolarů a obrovská prestiž vyplývající z ošetřování rodiny Vanguardů. Znal Dominica natolik dobře, aby pochopil, že to nebyla planá hrozba. Jedno nespokojené slovo od hlavy rodiny a z Becketta by se stal žebrák, vykázaný z elitních lékařských kruhů. Vyděšený, že by ztratil svou lukrativní práci, se doktor okamžitě podřídil a svěsil hlavu, když následoval zuřícího muže chodbou. Navzdory potupnému ústupu mu však na rtech pohrával slabý úšklebek. Byl totiž nadmíru spokojený; jen okamžik před přerušením se mu podařilo úspěšně si tuto záhadnou krásku přidat na Skypu.

Jakmile z chodby zmizeli oba impozantní muži i malý chlapec, Thalia pomalu, zhluboka vydechla. Otočila se a otevřela těžké dveře do tichého pokoje. Místnost byla šerá a slabě voněla po ostré dezinfekci a sterilním prádle. Znala Dominica, a tak jí bylo jasné, že jeho náhlé rozhodnutí přivést Jaxona do nemocnice na vyšetření bylo pravděpodobně jen malicherná výmluva, aby jí dělal problémy a ukázal svou dominanci. Přesto potřebovala konkrétní fakta.

Thalia vytáhla telefon a rychle vytočila Tobiase.

„Zjistěte přesně, proč Dominic přivedl Jaxona do nemocnice na vyšetření,“ poručila tlumeným, naléhavým tónem a přitom nespouštěla oči ze dveří. Znala Jaxonovo zdraví skrz naskrz. Chlapec před pár dny absolvoval komplexní prohlídku a nemohl být zdravější.

Netrvalo dlouho a Tobias zavolal zpět s ponurým hlášením.

„Pan Vanguard má podezření, že Jaxon trpí těžkou hyperaktivitou,“ vysvětloval Tobias a z jeho profesionálního tónu prorážel náznak potlačovaného pobavení. „Nechal chlapci provést celkové vyšetření. Ukázalo se, že Jaxon dnes ráno panu Vanguardovi namaloval ve spánku na obličej velkou želvu.“

Thalia si mnula spánky a ze rtů jí unikl těžký povzdech. Jen Jaxon měl tu naprostou drzost použít tvář obávaného Dominica Vanguarda jako plátno.

„Je tu však něco mnohem znepokojivějšího, slečno Mercerová,“ pokračoval Tobias a jeho tón se vrátil k čisté vážnosti. „Dominic oficiálně nařídil test DNA.“

Thaliina krásná tvář okamžitě ztemněla. Stiskla telefon tak silně, až ji rozbolely klouby. Dominic byl ostrý jako břitva a oklamat ho se ukazovalo jako monumentální úkol. Napjaté ticho se mezi nimi protahovalo, zatímco její mysl probírala všechny důsledky. Pak ji ale zaplavila vlna nesmírné úlevy. Byl tu nepopiratelný fakt, že Jaxon je skutečně Dominicův biologický syn. Až přijdou výsledky z laboratoře, ukážou bezchybnou otcovskou shodu. Ta nepopiratelná pravda dokonale ponechá hádanku prozatím nevyřešenou, získá jí drahocenný čas a svede Dominica z její stopy.

„Dohlédněte na tu laboratoř,“ nařídila Thalia, než ukončila hovor.

Otevřela svou aplikaci na zprávy s úmyslem poslat Jaxonovi pár přísných instrukcí ohledně udržování nenápadnosti na nepřátelském území. Ale lehký šustot ze směru od nemocniční postele upoutal její pozornost. Zvedla zrak od zářící obrazovky a všimla si, že silně obvázaný chlapec se konečně probudil.

Kieran ležel prkenně na zářivě bílých prostěradlech. Skrz silné vrstvy gázy mu byly vidět jen oči, rozšířené a překypující hlubokým strachem. V jeho tmavých zornicích vířila spousta tichých, trýznivých emocí, jak na ni zíral a hodnotil cizinku v místnosti. Své bledé rty držel pevně sevřené, odmítal vydat hlásku a připravoval se na to nejhorší.

Thalii z toho zničujícího pohledu zabolelo srdce. Zasunula telefon do kapsy, pomalými, rozvážnými kroky přistoupila k posteli a dávala si velký pozor, aby ho nevylekala.

„Kiere, ty jsi vzhůru?“ zeptala se tiše. „Neboj se. Nejsem zlá.“

Chlapec sebou trhl a jeho bdělý pohled sledoval každý její pohyb jako zahnané zvíře.

Posadila se jemně na okraj matrace, naklonila se jen tolik, aby mohl pohlédnout do neochvějného tepla ve jejích očích. „Už nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil. Věř mi, ano...“ ujišťovala ho jemně a její hlas byl prodchnutý čistou mateřskou láskou.

Když Kieran uslyšel ten hřejivý, uklidňující tón, oči mu okamžitě zrudly. Kousl se do vnitřní strany tváře a bojoval s ochromující vlnou horkých slz. Melodický hlas zapadl v jeho křehké paměti na správné místo. Byla to ta samá odvážná žena, která ho držela, ta, která ho zázračně zachránila před Roweniným smrtícím stiskem na kraji útesu těsně předtím, než omdlel.

Při pohledu na jeho srdcervoucí ostražitost pocítila Thalia v hrudi ostrou ránu hluboké bolesti. Pomalu natáhla ruku a nechala své prsty zlehka spočinout na jeho malé, třesoucí se ručičce.

„Je v pořádku, když si dáš načas,“ zamumlala. „Jakmile se ujistíme, že jsou tvá zranění stabilizovaná, vezmu tě domů.“

Kieranovy prsty pod jejími sebou cukly. Zběsilý, zoufalý stisk jí sevřel ruku a jeho oči se rozšířily v čisté panice při tom děsivém slově ‚domů‘.

„Ne do studeného sídla Vanguardů,“ dodala rychle Thalia a oplatila mu stisk, aby ho uklidnila. „Do mého vlastního úkrytu. Zůstaneš se mnou, pryč od nich všech.“

Když to chlapec uslyšel, jeho napjaté svaly se konečně uvolnily. Ztěžka vydechl a držel se její ruky, jako by to bylo jediné záchranné lano v temném světě.

Vědoma si toho, že Dominicovo podezření rychle roste a že by se mohl kdykoli vrátit, aby pacienta zkontroloval, neztrácela Thalia čas. Povolala svého důvěryhodného doktora Nolana, aby provedl podrobné a rychlé vyšetření. K její hluboké úlevě Nolan potvrdil, že se Kieran zotavuje překvapivě dobře a je dostatečně stabilní na okamžitý převoz.

Thalia poslala Tobiasovi rychlou zprávu. *Zařiďte nepozorovaný odjezd. Hned.* Museli dostat Kierana z nemocnice dřív, než Dominic stihne odhalit hrůznou pravdu o chlapcově identitě a stavu.

Mezitím se kilometry daleko v luxusní rezidenci Mercerů proháněla opulentní pracovnou bouře zuřivosti.

Rowena se třásla nezvladatelným vztekem, její bezchybná tvář se zkroutila do ošklivého úšklebku. S hrdelním jekotem smetla ze svého drahého stolu stoh designových složek, nedocenitelnou křišťálovou vázu a těžkou mosaznou lampu. Předměty dopadly na dřevěnou podlahu a roztříštily se na stovky zubatých střípků, které odrážely její zlomenou vyrovnanost.

„Jak se opovažují?“ zaječela, hruď se jí prudce zvedala, jak zírala na svého asistenta. „Prostě jenom zneužívají situace!“

Alden stál poblíž dveří, nervózně přešlapoval a vyhýbal se letícímu střípku křišťálu. „Slečno, prosím, nezlobte se,“ naléhal třesoucím se hlasem. „Jakmile jedno trendující téma padne, okamžitě na jeho místo nastoupí další. Nějaký nepolapitelný, výjimečně zdatný nepřítel přímo manipuluje vyhledávacími algoritmy proti vám. Potlačuje veškeré naše PR snahy před nadcházející klíčovou charitativní večeří.“

Rowena zabořila své upravené nehty do dlaní a ryla si do kůže půlměsíce. „Dej to do pořádku! Je mi jedno, co to bude stát!“

„Náklady na potlačení téhle konkrétní negativní vlny před večeří budou činit ohromujících 7,5 milionu dolarů,“ hlásil Alden nervózně a zvedl tablet ukazující astronomické cifry.

Rowena ztuhla, samotná výše té částky ji zasáhla jako fyzická rána. Sedm a půl milionu. Vymazalo by to téměř všechny její těžce vydřené úspory, tu záchrannou síť, jejímž budováním strávila celé roky. Při pomyšlení na ztrátu tolika peněz zatnula zuby tak silně, až ji rozbolela čelist. Ale věděla, že nemá na vybranou. Na charitativní večeři musela dorazit, aby očistila své jméno. Pokud se tam neukáže, jedovaté fámy na Twitteru by se v očích veřejnosti potvrdily a to by ji nakonec stálo sňatek s Dominicem.

„Zaplať to,“ zasyčela, v očích se jí zablesklo zoufalé zlo. „Prostě to zařiď. Nenechám si zničit budoucnost od pár internetových trollů.“

Zhluboka se nadechla, aby zklidnila své bušící srdce, a zúžila oči. „A co Kieran? Odhalil ten malej bastard můj zločin?“

Alden zavrtěl hlavou a vypadal, že se mu ulevilo, když přináší alespoň nějakou dobrou zprávu. „Neřekl o tom jediné slovo. Nicméně Dominic drasticky zpřísnil zabezpečení kolem svého syna. Umístil elitní stráže do každého patra sídla. Druhý pokus je teď naprosto nemožný.“

Rowena si odfrkla, nezajímalo ji, jakým zázrakem mohl chlapec ten smrtící pád přežít. Neměla energii zabývat se detaily toho, jak se zachránil. „Pokud se k němu nedostaneme, vymažeme své stopy. Chci, abys smazal veškeré digitální i fyzické stopy na hřbitově. Nenechávej tam nic.“

„Rozumím,“ přikývl Alden a vyťukal příkazy do svého telefonu.

Po Roweniných rtech se rozlil chladný, vypočítavý úsměv. Dokud na místě nezůstanou žádné konkrétní důkazy, mohla snadno překroutit jakékoliv směšné tvrzení, které by ten malý bastard případně pronesl. Kdo by uvěřil traumatizovanému, němému dítěti raději než budoucí paní Vanguardové?

Pevně odhodlaná zachránit svůj bezvadný veřejný obraz a úspěšně se za každou cenu provdat do rodiny Vanguardů si Rowena narovnala poničenou hedvábnou blůzu. Její pohled ztvrdl obnovenými ambicemi.

„Okamžitě kontaktuj Výbor pro charitu,“ nařídila prudce a překročila rozbité sklo na podlaze, aniž by mu věnovala jediný pohled. „Chci tam zítra zajít osobně. Zajistím si titul velvyslankyně a nikdo mi v tom nebude stát v cestě.“