POV: Genevieve.

Donovanův dech byl na druhém konci telefonní linky najednou trhaný a nepravidelný. Těžké, zpanikařené ticho táhnoucí se přes mobilní spojení mluvilo za vše a rezonovalo hlasitěji než jakákoli prázdná omluva, kterou by kdy mohl nabídnout. Svírala jsem telefon, jeho elegantní kryt se mi zařezával do dlaně, zatímco jsem stála uprostřed tlumeně osvětleného hotelového apartmá. S mučivou jistotou jsem věděla, že by si nevybral mě místo té oslepující slávy. Právě ta sláva proměnila sladkého, pozorného gentlemana, kterého jsem kdysi milovala, ve vyděšeného herce posedlého svou image, který se klaněl rozmarům své agentury. Pět let jsem utvářela svůj život tak, aby zapadl do stínů jeho vycházející hvězdy, a tohle byla má odměna.

„Genno, prosím…“ žadonil a do jeho roztřeseného hlasu se vplétalo syrové zoufalství. „Cokoli, jen tohle ne. Víš, že to teď nemůžu udělat. Jen mi dej víc času.“

Prázdně jsem zírala na béžovou tapetu a poslouchala, jak se muž, kterému jsem dala půl dekády svého života, hroutí kvůli prostému požadavku na pravdu.

„Reportéři a blogeři ze sociálních sítí dnes večer sledují každý můj krok,“ pokračoval a slova se z něj sypala v uspěchané, zběsilé prosbě. „Televizní síť investovala miliony dolarů a spoléhala na romantickou chemii mezi mnou a Chloe. Pokud oznámím, že mám přítelkyni, natož takovou, která hraje jen v komparzu, zničí to celý PR narativ. Zničilo by to všechno, co jsem vybudoval. Nemůžu to jen tak zahodit.“

Hruď se mi bolestivě stáhla při tom konečném slovním potvrzení, jak bezcenná pro něj jsem. Dal přednost svému PR vztahu a penězům od televize před mým ultimátem. Tuhle zbabělou odpověď jsem očekávala, přesto bolest ze zrady stále pálila vzadu v hrdle. Těžce jsem polkla a potlačila stoupající žluč nekonečného zklamání. Chtěl mě držet pod zámkem jako špinavé tajemství, zatímco by svou falešnou romanci vystavoval světu na odiv.

„Tak přestaň marnit můj čas – a Harperin taky,“ odpověděla jsem a můj tón klesl na bod mrazu. Vřelost, kterou jsem si pro něj dříve schovávala, se vypařila a nezbylo nic než ostrý led. „Žádám o ukončení smlouvy.“

„Genno, počkej! Nedělej to! Nemůžeš—“

Ignorovala jsem jeho neutuchající, zděšené a zběsilé prosby linoucí se z reproduktoru, stiskla červené tlačítko a hovor ukončila. Ticho se do hotelového apartmá vřítilo zpět, těžké a husté. Po pěti dlouhých, ponižujících letech skrývání se v jeho obrovském stínu, po zmenšování sebe sama, aby on mohl zářit ve světle reflektorů, jsem ho konečně nechávala jít. Bolest v hrudi byla nepopiratelná, jako fantomová končetina vztahu, který odumřel už dávno, ale ohromující pocit proudící mými žilami byl hořkou úlevou.

Harper stála o pár stop dál poblíž sametového křesla a telefon si tiskla k hrudi. Oči měla rozšířené obavami. Znala tu drtivou finanční tíhu dvousetmilionové smluvní pokuty, která na mě čekala.

„Najdu způsob, jak tu likvidační smluvní pokutu pokrýt sama,“ ujistila jsem svou ustaranou agentku a přinutila svůj hlas zůstat pevný navzdory chvění rukou. „Nedovolím, aby tě to stáhlo s sebou, Harper. Slibuju.“

Přinutila jsem své třesoucí se tělo, aby se zpevnilo. Zhluboka jsem se nadechla zatuchlého hotelového vzduchu a uhladila si elegantní látku černých šatů. Připadalo mi to, jako bych si oblékala brnění do bitvy, kterou jsem už prohrála. Otočila jsem se na podpatku a zamířila přímo do chaotického dějiště ostře sledované propagační akce k našemu seriálu.

Dějiště propagační akce útočilo na smysly oslepujícími reflektory a ohlušujícím klábosením. Strnule jsem seděla na jasně osvětleném panelu ve svých přiléhavých šatech, jejichž látka mi omezovala pohyby jen natolik, aby mi připomínala, že musím udržovat dokonalé držení těla. Na druhé straně pódia seděl Donovan vedle Chloe. Záměrně jsem ignorovala jeho pronikavý, zoufalý pohled. Pokaždé, když jsem cítila, jak se mi jeho pohled zabodává do profilu a prosí o tiché ujištění, které už jsem mu nemínila dát, přesunula jsem pozornost na moře blikajících fotoaparátů.

Agresivní houf reportérů se tísnil v předních řadách, jejich objektivy mířily jako zbraně. Začali standardními, nudnými otázkami o zápletce seriálu, ale skrytý hlad v místnosti byl hmatatelný. Chtěli skandál. Když přišel čas, nevyhnutelně začali dorážet a křičet otázky o jeho údajném vztahu ve skutečném životě s krásnou hereckou kolegyní.

„Donovane! Chloe!“ Reportér v šedém obleku strčil mikrofon dopředu a prakticky se nakláněl přes bariéru. „Fanoušci zoufale touží znát pravdu. Chodíte spolu?“

Chloe hrála roli plaché, červenající se hvězdičky k naprosté dokonalosti. Usmála se a naklonila hlavu s tak předstíranou nevinností, že se blesky fotoaparátů rozblikaly ještě rychleji.

Donovan se potil pod ostrými světly na pódiu a nervózně sáhl po mikrofonu. Jeho velká ruka se viditelně třásla, když se mu prsty ovinuly kolem základny. Těžce polkl a na vteřinu těkl očima mým směrem, uvězněný mezi ženou, o které tvrdil, že ji miluje, a kariérou, kterou uctíval.

„Ehm, jsem ve vztahu…“ začal, ale hlas mu zakolísal a neohrabaně se rozlehl z masivních reproduktorů.

Než to stihl dopovědět, než stihl omylem přiznat pravdu a roztříštit jejich pečlivě vybudovanou iluzi, Chloe se k němu hbitě naklonila. Rázně mu zakryla mikrofon pěstěnou rukou a přitiskla se celým tělem k jeho paži. Naklonila se výš a intimně mu zašeptala do ucha. Vypadala přesně jako milující, tajnůstkářská přítelkyně, která sdílí soukromý vtip, aby zachránila svého přítele před přeřeknutím.

Donovan zamrzl a celý ztuhl, když se Chloe odtáhla. Popadla vlastní mikrofon a blýskla na dav bezchybným, jiskřivým úsměvem.

„Omlouvám se, lidi, ale my mlčíme jako hrob,“ škádlila dav a z jejího tónu odkapávala vyumělkovaná sladkost.

Dav novinářů vybuchl nadšením. Místnost propukla v jásot, palbu rychlých otázek a zběsilé cvakání spouští fotoaparátů. Okamžitě došli ke svému kýženému, vykonstruovanému závěru: Donovan a Chloe prožívají naprosto skutečný, velmi vášnivý románek. Seděla jsem tam jako tichý duch v pozadí a sledovala, jak mou vlastní realitu pohřbívají pod svou mistrovskou mediální manipulací.

Později ten večer přešla propagační akce v opulentní, tlumeně osvětlenou afterparty u bazénu. Vzduch byl těžký, prodchnutý vůní drahých parfémů, rozlitého alkoholu a štiplavým chemickým pachem chloru. Číšníci se proplétali davem s podnosy šampaňského, zatímco ze skrytých reproduktorů hrála tichá hudba. Uchýlila jsem se k izolovanému koktejlovému stolku u okraje vody a pomalu usrkávala drink, který jsem neměla v úmyslu dopít. Potřebovala jsem jen přežít dalších třicet minut téhle frašky, než budu moct zmizet do noci.

Můj tichý únik byl přerušen, když ke mně ladně připlula Chloe. Pohybovala se s predátorskou elegancí a její podpatky jemně klapaly o mokrou dřevěnou podlahu. Pod dokonalou rouškou přátelského, neškodného popovídání určenou komukoli, kdo nás sledoval z druhé strany bazénu, se na mě zlomyslně ušklíbla.

Beze slova klepla na displej svého telefonu. O vteřinu později mi vlastní telefon zavibroval na skleněné desce stolu. Poslala mi přímo do zařízení dvouminutovou hlasovou nahrávku.

„Doporučuju ti, aby sis to pak poslechla ve sluchátkách přes Bluetooth,“ posmívala se mi. Oči jí jiskřily hlubokou, sadistickou zlomyslností a odrážely strašidelná modrá bazénová světla osvětlující vodu za ní.

Zírala jsem na ni a cítila směs hlubokého vyčerpání a chladné mrzutosti. Předstírala jsem naprostou lhostejnost a odsunula židli. Kovové nohy hrubě zaskřípaly o podlahu. Postavila jsem se, abych se od ní vzdálila, protože jsem odmítala dál hrát její zvrácené hry.

„Nechápu, co má tohle dětinské chování znamenat,“ řekla jsem jí znuděným, plochým hlasem. „Už jsem se s ním rozešla. Ať už si myslíš, že jsi vyhrála cokoli, můžeš si to nechat.“

Když jsem procházela kolem ní, zastavila jsem se. Naklonila jsem se blíž, vstoupila jí do osobního prostoru a zašeptala jí přímo do ucha poslední ostrou urážku.

„Mimochodem,“ zamumlala jsem tónem odkapávajícím opovržením, „drž se Donovanova krku pěkně pevně. Obě víme, že on je jediným důvodem tvé náhlé slávy. Pokud ho pustíš, zmizíš.“

Zatnula čelist v čirém pobouření. Samolibá maska se roztříštila a vystřídal ji záblesk nespoutané zuřivosti. Než jsem se stihla odtáhnout a pokračovat k východu, silou mě chytila za holou paži. Její pěstěné nehty se mi bolestivě zaryly do kůže.

S děsivou, vypočítavou ladností mnou trhla vpřed, směrem k okraji hlubokého bazénu. Oči se mi šokem rozšířily, když naaranžovala svůj vlastní dramatický pád dozadu s máchajícíma rukama. Vydala pronikavý jekot a zároveň mě stáhla s sebou do ledové chlorované vody.

Dopadly jsme na hladinu s masivním žuchnutím.

Šokovaným davem se prohnala vlna překvapení, když se šplouchnutí rozlehlo po terase. Ledová voda mé tělo šokovala a okamžitě mi vyrazila dech z plic. Zachvátila mě panika, když se mi mrazivá voda nahrnula do nosu a úst. Má těžká, elegantní černá róba se proměnila ve vodou nasáklou kotvu, pevně se mi ovinula kolem nohou a táhla mě dolů do hloubky.

Zmítala jsem se pod dusivou vahou a kopala nohama, abych se dostala zpět na hladinu. Chlor mě pálil v očích a měnil podvodní svět v rozmazaný, chaotický zmatek modrého světla a vznášejících se bublin.

Skrz štípající mlhu jsem se vynořila a zoufale lapala po vzduchu. Viděla jsem Donovana stát na okraji terasy. Nezaváhal ani na jedinou vteřinu. Shodil ze sebe drahé sako a skočil do bazénu.

Na zlomek vteřiny ve mně vzplála naděje, ale vyhasla stejně rychle.

Instinktivně proplaval těsně kolem mě, zatímco jsem bojovala o život. Ani se na mě nepodíval. Voda vířila, když se hnal směrem k Chloe a rozhodl se zachránit tu falešnou dámu v nesnázích. Obtočil jí paže kolem pasu a zvedl ji k okraji, zatímco mě nechal zmítat se a dusit v omezujících šatech. Fyzická realita jeho volby mě zasáhla silněji než mrazivá voda. Opustil mě a nechal mě utopit se, zatímco hrál hrdinu pro kamery.

Vykašlávala jsem vodu, plíce mi pálily s každým trhaným nádechem a zběsile jsem pádlovala k betonové stěně. K okraji nakonec přispěchali kolegové z komparzu. Několik rukou mě popadlo za zápěstí a vytáhlo nahoru. Pomohli mi dostat mé promrzlé, roztřesené tělo na tvrdou dřevěnou podlahu.

Zhroutila jsem se na všechny čtyři. Z vlasů mi proudila voda a mísila se se zničeným make-upem, který mi stékal po tváři. Lapala jsem po dechu, hruď se mi zvedala a v hrdle mě surově pálilo.

Na druhé straně terasy se Chloe, zabalená v ručníku, zoufale tiskla k Donovanovi. Divadelně vzlykala a bořila mokrou tvář do jeho promočené hrudi.

„Genevieve mě strčila do bazénu!“ vykřikla a hlas se jí chvěl v roli ublížené oběti, kterou použila jako zbraň. „Prostě mě zničehonic napadla!“

Pohledy celého davu se přesunuly přímo na mě. V jejich očích bylo okamžité, zdrcující odsouzení. Vzhlédla jsem, stále jsem kašlala a ocitla se uprostřed kruhu znechucených tváří. Neviděli nic jiného než ubohou, žárlivou hereckou kolegyni sžíranou hořkou závistí. Věřili každé falešné slze padající z Chloeiných očí. Dokonce i ten milý herec, který mi právě pomohl z vody, ucouvl a díval se na mě s čirým odporem, jako bych byla nakažlivá nemoc.

Palčivost jejich tichých, odsuzujících obvinění bolela mnohem víc než chlor v mých očích. Sevřela jsem rty, tělo se mi nekontrolovatelně třáslo chladem a čirým ponížením z toho všeho. Během jediné noci jsem přišla o vztah, o důstojnost a teď i o pověst.

Pak se stíny za mnou pohnuly.

Někdo mi přes třesoucí se ramena bezpečně přehodil velký, těžký, teplý kabát. Drahá vlna zablokovala kousavý noční vánek a obalila mě nečekanou, šokující vlnou bezpečí. Zalila mě vůně bohatého cedru a svěžího zimního vzduchu, ostrý kontrast k ohromujícímu puchu chlorované vody v bazénu.

Ohromená nečekanou ochranou ve chvíli, kdy se na mě zbytek světa díval s nenávistí, jsem pomalu zvedla mokrou tvář. Zdálo se, že reptání davu utichlo do tichého hučení.

Zůstala jsem jako paralyzovaná a hleděla přímo do povědomé, výrazné tváře ze svých dávných středoškolských let.

Alistair Kensington.