Pohled Romana

Stál jsem uprostřed obrovského obývacího pokoje a upravoval si stříbrné manžetové knoflíčky. Tichým sídlem se rozléhalo pravidelné tikání starožitných pendlovek. Zprudka jsem se nadechl a připravil svou mysl na náročný večer, který mě čekal. Dnes večer představím Lyru kriminálnímu podsvětí jako svou manželku. Tato dohoda měla být jednoduchou transakcí. Podepsaná smlouva. Nic víc. Ale když jsem se otočil k velkému schodišti, ta chladná logika se roztříštila na tisíc zbytečných kousků.

Na okraji schodiště se objevila Lyra.

Dech opustil mé plíce. Měla na sobě červené šaty až na zem, které těsně obepínaly každou křivku a pak spadaly dolů jako tekutý oheň. Byla ztělesněním syrové elegance a držela si přitažlivou jiskru, která mě zasáhla přímo do hrudi. Pevně jsem sevřel čelisti. Trápilo mě mnohem víc, než jsem si chtěl připustit, jak moc ve mně dokázala vyvolat pocity. Krev mi začala vřít a proudila s prvotním hladem, který jsem se tak moc snažil potlačit. Ještě před hodinou jsem stál v její ložnici. Byl jsem pouhé centimetry od jejích úst, topil se ve vůni její kůže a násilím jsem se odtrhl od toho, abych ji políbil. Připomínal jsem svému selhávajícímu ovládání, abych zůstal soustředěný a zachoval si od tohoto obchodního případu emocionální odstup. Byl jsem muž, který vládl prostřednictvím disciplíny. Ona byla anomálie, kterou jsem nedokázal předvídat.

Přešel jsem mramorovou podlahu a beze slova ji vzal za ruku. Její kůže byla na té mé tak měkká a vyslala mi po paži ránu horka. Vyšli jsme do chladného nočního vzduchu. Štěrk mi křupal pod koženými botami, když jsem ji vedl k čekajícímu autu. Řidič otevřel dveře a já jí pomohl vklouznout na zadní sedadlo, než jsem si sedl vedle ní.

Dveře se zavřely a uvrhly nás do spoře osvětleného interiéru. Ta slabá vůně vanilky a jemného jasmínu, která z ní vyzařovala, byla opojná. Zíral jsem přímo před sebe na temnou přepážku, s rukama těžce položenýma na kolenou. Bojoval jsem s nutkáním podívat se na ni, ale slova se mi přesto vydrala z hrdla.

"Vypadáš krásně."

Zaťal jsem zuby ve chvíli, kdy ten kompliment visel ve vzduchu. Neměl jsem žádné právo to říkat, když jsem nebyl schopen potlačit náhlé nutkání říct jí, na co myslím.

Po jejím krku se rozlil růžový ruměnec a zbarvil její bezchybnou tvář. Odvrátila pohled a zírala skrz tónované sklo na míjející světla města.

"Dě... děkuji."

Její hlas byl jen tiché zakoktání. Neodpověděl jsem. Nevěřil jsem si, že bych mohl znovu promluvit. Ten úzký prostor mezi námi na zadním sedadle pohltilo napjaté ticho. Vzduch ztěžkl a po zbytek té trýznivé cesty byl hustý tou magnetickou přitažlivostí její blízkosti.

Auto plynule zastavilo před luxusním hotelem. Obsluha k nám přispěchala a otevřela dveře. Vystoupil jsem, upravil si sako od obleku a teprve pak jsem Lyře nabídl ruku. Když se její prsty ovinuly kolem mých, vedl jsem ji k masivním dveřím tanečního sálu. V okamžiku, kdy jsme překročili práh, nás zasáhlo tiché hučení přeplněné místnosti. Tohle byla matčina extravagantní narozeninová večeře, ale zároveň to bylo shromáždění vrcholových predátorů. Místnost byla nacpaná capy, podšéfy a bezcitnými společníky v oblecích šitých na míru, které skrývaly jejich zbraně.

Mé pohřbené instinkty se vzedmuly, staly se majetnickými a ochranářskými. Přistoupil jsem k Lyře mnohem blíž, než ta šaráda vyžadovala. Obmotal jsem jí paži kolem pasu a přitáhl si ji těsně k boku. Teplo jejího těla prosakovalo skrz mé oblečení. Chtěl jsem ji ochránit před otáčejícími se hlavami, vypočítavým šepotem a dravčím zkoumáním těch nestvůr v místnosti. Vyslal jsem smrtící pohled na muže, který se příliš dlouho zdržel očima na její klíční kosti, a donutil ho, aby sklopil zrak ke svému drinku.

Přesto mě objevování její skryté síly překvapilo. Podíval jsem se dolů a viděl, že má ramena stažená dozadu. Bradu držela vysoko. Navzdory hodnotícím pohledům, které si ji rozebíraly na kousky, se nesla s klidným sebevědomím, které vzdorovalo vlkům kroužícím kolem nás. Nekrčila se. V hrudi se mi rozhořela tichá jiskra hrdosti. Dokazovala, že patří na samotný vrchol potravního řetězce.

Kličkovali jsme bludištěm opulentních stolů směrem k mým rodičům, kteří stáli u hlavního stolu. Cítil jsem, jak Lyřina malá ruka svírá mou paži. Její prsty se zarývaly do látky mého obleku, stisk se utáhl ryzí obavou. Naklonil jsem se dolů a přejel rty jen zlomek palce od jejího ucha.

"To zvládneš."

Prudce se nadechla, tělo se jí napjalo a pak ze sebe vytlačila pomalý výdech. Její tvář se zbavila hrůzy a nahradila ji dokonalou, nečitelnou maskou.

"Děkuji."

Odsunul jsem stranou ten zvláštní účinek, který měla její obyčejná vděčnost na moje srdce. Nasadil jsem si na tvář zářivý, upřímný úsměv, když se k nám rodiče otočili.

"Mami, tati. Rád bych vám představil Lyru. To je ta, o které jsem vám říkal."

Zářili potěšením. Ostré oči mého otce spočítaly její hodnotu ve zlomku vteřiny, načež se mu z hrudi vydral hřmotný smích. Natáhl ruku a věnoval jí vřelý, pevný stisk. Moje matka se s formálnostmi vůbec neobtěžovala. Vydala ze sebe radostné zaječení, předstoupila a vtáhla šokovanou, ztuhlou Lyru do drtivého objetí. Napětí z Lyry vyprchalo, když jí objetí oplatila. Vidět je, jak ji tak snadno vítají, mi sevřelo hruď neznámou emocí.

Ale tento okamžik byl pomíjivý. Otec mi těžce položil ruku na rameno a odtáhl mě pryč k obchodnímu představování. Zaťal jsem čelist a pustil ruku z Lyřina pasu. Odejít od ní se zdálo špatné, jako jít do bitvy bez kusu vlastního brnění, ale povinnost to vyžadovala. Nechal jsem ji, aby proplouvala tou nebezpečnou místností sama.

Hodina se vlekla jako rozmazaná šmouha falešných úsměvů a skrytých hrozeb. Stál jsem poblíž baru, když tiché hučení místnosti prořízl ostrý zvonivý zvuk. Moje matka stála blízko hlavního stolu. Stříbrným nožem cinkla o křišťálovou sklenku šampaňského. Ten zvuk se dožadoval poslušnosti a přitáhl pozornost celé místnosti.

"Můj syn Roman by se s námi rád podělil o dobrou zprávu."

V duchu jsem zasténal. Čelist se mi sevřela. Měla to velké oznámení učinit sama. Ale nikdy jsem před výzvou necouvl. Shromáždil jsem svou děsivou auru sebevědomí a vstoupil do středu jasně osvětlené místnosti. Dav se přede mnou v tiché úctě rozestoupil.

Stál jsem vzpřímeně a přejížděl pohledem po moři zločinců a elit. Promluvil jsem tak, aby se můj hlas rozléhal s chladem, který mrazil až do morku kostí, a který se dožadoval podřízenosti.

"Dobrý večer všem. Rád bych vám všem poděkoval, že jste přišli na narozeninovou večeři mé matky. Také bych rád využil této příležitosti a představil vám svou novou manželku."

Elitním davem se prohnalo hromadné zalapání po dechu. Šepot vzplanul jako požár. Ignoroval jsem to a otočil hlavu, hledajíc ženu v červeném. Pokynul jsem Lyře, aby šla ke mně.

Na zlomek vteřiny zaváhala, než ke mně vykročila pod oslepujícím světlem reflektorů. Když dorazila k mému boku, všiml jsem si, jak se jí jemně třesou ruce. Vzal jsem její ruku do své a stiskl její třesoucí se prsty, abych ji uklidnil, zatímco statečně stála po mém boku.

Přejel jsem chladným pohledem po jejich vypočítavých pohledech a vyzýval kohokoli, aby zpochybnil můj nárok. Můj tón byl přísný a smrtící.

"Tohle je Lyra. Je to má manželka a také mafiánská královna. Budete jí prokazovat naprosto stejný respekt jako mně."

Ticho, které následovalo, bylo dusivé. Stiskl jsem Lyřinu ruku pevněji.

"Rozumíte mi všichni?"

Místnost se naplnila sborem poslušných souhlasů a všichni přikývli. Nikdo se neodvážil podívat se mi do očí.

"Dobře."

Otočil jsem se a táhl Lyru s sebou. Odešli jsme ze středu místnosti a ignorovali jejich zběsilý šepot. Změna atmosféry byla hmatatelná. Hierarchie se právě posunula, a všichni to věděli.

Jak jsme procházeli, jeden z hostů nás nervózně pozdravil.

"Gratuluji."

Věnoval jsem mu krátké kývnutí a soustředil se jen na to, co bylo přede mnou. Na druhé straně místnosti mi matka nadšeně mávala. Lyra ze sebe vydala tichý povzdech úlevy. Vyvlékla svou ruku z mé a spěchala k ní. Zůstal jsem stát na okraji davu a sledoval, jak její červené šaty mizí. Zůstal jsem sám se svými chaotickými myšlenkami. Terč na jejích zádech byl nyní jasný a ona bude muset jako oficiální královna proplouvat touto místností plnou nebezpečných zločinců.