Dvakrát jsem otočila těžkou mosaznou závorou a trhla sebou, když se kovové cvaknutí rozlehlo úzkou, spoře osvětlenou chodbou domu. Zahýbala jsem studenou klikou u dveří, jen abych se ujistila, že zámek zapadl. Ztěžka jsem vydechla, zavřela oči a pronesla tichou modlitbu, aby Lorettini bezcitní lichváři nevykopli to laciné, loupající se dřevo z pantů, zatímco budu pryč. Dlužila jsem jim až příliš mnoho peněz. Čas se krátil a jejich trpělivost byla pověstná tím, že neexistovala.

Pohlédla jsem zpět na temnou škvíru pod prahem dveří. Romeovi jsem v keramické misce nechala extra porci prémiové konzervy. Můj sladký pes bude těch pár hodin o samotě v pořádku. Vždy ten malý byt hlídal s věrným srdcem. Přehodila jsem si přes rameno svou obnošenou koženou kabelku, upravila si roztřepený popruh a odkráčela ke klaustrofobickému přízemnímu východu z mé budovy.

Můj ostražitý klid se roztříštil přesně ve chvíli, kdy jsem rozrazila zrezivělé dveře haly a vyšla do vlhkého ranního vzduchu.

Mým směrem se zablýskla zářivá sada oslnivých porcelánových fazet.

Na popraskaném, nerovném chodníku před mými betonovými schody stál Bryce. Své hladké ruce měl zastrčené hluboko v kapsách svých drahých, na míru šitých značkových kalhot. Jeho blond vlasy zachytily jasné ranní slunce a věnoval mi ten samý nacvičený, chlapecký úsměv, kterým mě před měsíci okouzlil a dostal do své postele.

Byl to můj zábavný, nezávazný románek. Byl to můj pohledný doprovod na červený koberec, a to až do té hrůzné noci, kdy mě Clive Harrington zahnal do kouta a pokusil se mě znásilnit. Hned druhý den ráno se snesla krutá mediální bouře jako hejno hladových supů. Zděšen, že by můj hrozící právní skandál mohl poskvrnit jeho drahocenný hollywoodský debut, mě Bryce ze dne na den ignoroval. Zablokoval si moje číslo, ignoroval mé zoufalé prosby o svědectví ohledně mého charakteru a bez sebemenší špetky výčitek mě předhodil vlkům.

Nyní byl Clive usvědčen a zavřen za vězeňskými mřížemi. Veřejný narativ se změnil a hladová média mě najednou začala vykreslovat jako statečnou, nezlomnou přeživší. A ten nestydatý zbabělec se přesně podle scénáře vrátil k mým dveřím, aby uplatnil svůj povrchní nárok.

Přistoupil ke mně se široce rozevřenou náručí a choval se tak, jako by těch posledních pár katastrofálních měsíců bylo jen drobným nedorozuměním mezi starými přáteli.

"Natty, všude jsem tě hledal! Hrozně mě mrzí všechno, co se stalo, zlato. Musíš pochopit, jak kruté to načasování pro mé publicisty bylo. Vedení studia mi nařídilo, abych si udržel čistý štít. Můj filmový debut je příliš důležitý na to, abych ho riskoval."

Když se s láskyplným zabručením natáhl, aby mi sevřel prsty, cukla jsem rukou zpět, jako bych se spálila. Čirá troufalost jeho doteku mi naháněla odpor, až mi po kůži naskočila husí kůže. Pevně jsem se postavila na chodník a zpražila ho pohledem čistého, nemilosrdného ledu.

"Nikdy jsem na tebe nebyla naštvaná, Brycei. Hněv vyžaduje očekávání. Od bezpáteřního zbabělce tvého formátu jsem nikdy nic hodnotného nečekala. A teď mi jdi z cesty."

Bryce zamrkal v ublíženém nepochopení. Jeho nacvičený, na kamery připravený úsměv ochabl a nahradilo ho zběsilé škrábání se o citovou páku. Přistoupil blíž a snížil hlas do ztišeného, intimního tónu.

"Natty, prosím tě, vyslechni mě. Bylo nám spolu tak dobře. Zkus si vzpomenout na ty noci u mě, jak jsme mluvili o naší budoucnosti v branži. Než se stalo všechno to zmatení u soudu, měli jsme skutečné, nepopiratelné pouto. Víš, že mi na tobě záleží. Nech mě to napravit."

Žilami mi projel příval ohnivého adrenalinu. Ruce se mi podél těla stáhly v pevné pěsti. Vstoupila jsem přímo do jeho osobního prostoru, zvedla bradu a zadívala se mu přímo do jeho lživých modrých očí.

"Zavři pusu, než ti ji zavřou moje klouby, Brycei. Vypadni mi z cesty, ať kvůli mně nepřijdeš pozdě do vlastního života."

Bryce ucouvl o rychlý krok dozadu a v panice ustoupil před mou syrovou, nefiltrovanou nepřátelskostí. Zvedl dlaně do vzduchu a změnil svůj projev z romantického bývalého milence na naléhavého obchodního partnera.

"Počkej! Jen si mě vyslechni! Příští týden pořádám obrovskou premiérovou party pro svůj debutový film. Bude tam každý významný režisér a zástupce agentury ve městě. Pojď se mnou na červený koberec. Bude to transakční vystoupení pro nás oba. Může to napravit tu pověst, kterou Cliveova očerňovací kampaň rozbila. Média tvůj triumfální návrat do vysoké společnosti sežerou i s navijákem."

Zůstala jsem strnule stát na chodníku. Hlasité troubení projíždějícího taxíku se vytratilo do pozadí. Když jsem se dívala na jeho zoufalou, zpocenou tvář, uvědomila jsem si, že má pádný argument. Clive vláčel mé jméno bahnem, zničil mou pověst v modelingu a vysál můj bankovní účet do dna. Topila jsem se v dluzích za právníky. Pokud spolknu svou těžkou pýchu, mohl by mi velký hollywoodský červený koberec poskytnout exkluzivní kyslík, který jsem tak zoufale potřebovala, abych mohla znovu dýchat. Pokud bych se před blikajícími fotoaparáty postavila za vlastních podmínek, mohlo by to průmyslovou černou listinu donutit k trvalému rozpuštění.

"Zúčastním se výhradně jako nezávislý host. Nepůjdu jako tvůj doprovod a ty se mé oběžné dráze vyhneš obloukem."

Než jsem stihla ustoupit, abych si vynutila své hranice, Bryce se vrhl kupředu a vtiskl mi na tvář nevyžádaný, lpící polibek.

"Děkuji, Natty! Slibuji, že to bude úžasné!"

Silně jsem si tvář otřela hřbetem ruky a z té ulpívající vlhkosti se mi dělalo zle. Rázovala jsem rovnou ke svému zaparkovanému sedanu, aniž bych mu věnovala další pohled.

Vklouzla jsem na popraskané kožené sedadlo řidiče svého vozu, zabouchla jsem těžké kovové dveře a zamkla je. Sevřela jsem volant a zhluboka se nadechla, abych zklidnila své splašené srdce. Když jsem zkontrolovala zpětná zrcátka, mé oči přelétly přes protější chodník.

Vedle zchátralého, opuštěného domu přes úzkou ulici stály zaparkované dva bezvadné, smolně černé Range Rovery.

Čelist se mi sevřela. Tato těžká luxusní SUV stála přesně na stejném místě čtyřiadvacet hodin denně, celé týdny v kuse. Jejich tónovaná skla skrývala posádku před vnějším světem a splývala se stíny hnijící dřevěné verandy vedle nich. Nedávalo vůbec žádný racionální smysl, aby se pár špičkových, těžce pancéřovaných vozidel líně povaloval v zanedbané rezidenční čtvrti. Dům, který hlídali, měl propadlou střechu a zabedněná okna. Nikdo tam nežil.

Po páteři se mi začal plížit chladný, vytrvalý mráz paranoie. Motory neběžely, ale ten elegantní černý lak byl bez poskvrnky. Nebyl na nich žádný městský prach, žádná špína na čelních sklech. Pneumatiky byly nahuštěné a čisté. To znamenalo, že se o ně někdo stará. Někdo je používá. Někdo tuto ulici sleduje.

Někdo mě sleduje.

Byli to Lorettini vymahači? Ne, lichváři jezdili v otlučených dodávkách, ne v elitních korporátních SUV. Šlo o doznívající hrozbu z Cliveových mocných konexí v podsvětí? Moje mysl se točila temnými, děsivými možnostmi.

Zkontrolovala jsem hodiny na palubní desce. Čas blikal jasně červenými, posměšnými číslicemi. Měla jsem se sejít s Kellanem přesně v sedm hodin. Záhada hrozivých černých aut musela počkat. Pokud promeškám tuto zázračnou pracovní příležitost, na sledovacích dodávkách by stejně nezáleželo. Setřásla jsem svíravou paranoiu, šlápla na plyn a vyrazila do chaotického odpoledního provozu.

Dopravní zácpa ve špičce uvěznila můj sedan do nekonečného chumlu troubících klaksonů, výfukových plynů a zářících červených brzdových světel. Minuty na palubní desce neúprosně plynuly a krmily divokou paniku, která se mi hromadila v hrudi. Prokličkovávala jsem mezi agresivními městskými řidiči a modlila se, aby mě ten přísný šéf, před kterým mě Kellan varoval, na místě nevyhodil.

Dorazila jsem do třpytivého pětihvězdičkového hotelu v centru, který mi Kellan určil, o třicet minut později. Hodila jsem klíče zmatenému hlídači parkoviště a vřítila se dovnitř obrovskými otáčecími skleněnými dveřmi.

Okázalá hala na mé smysly zapůsobila vlnou klimatizovaného vzduchu a drahých parfémů. Masivní křišťálové lustry vrhaly hřejivou zlatavou záři na bezvadně vyleštěné mramorové podlahy. V rohu hrálo křídlo jemnou melodii, kterou ignorovali bohatí hosté popíjející šampaňské.

Zoufale jsem prohlížela ten luxusní dav. Našla jsem Kellana, jak rychle přechází poblíž zlatem zdobených výtahů. Jeho čerstvě obarvené neonově modré vlasy vynikaly jako zářivý maják uprostřed moře konzervativních obleků a značkových zavazadel. Kontroloval své luxusní hodinky a nohou rytmicky poklepával o mramorové dlaždice.

Přispěchala jsem k němu a připravila si ramena na obrovské kárání. Kellan mě výslovně varoval, že ten nepolapitelný šéf vyžaduje profesionální dokonalost a vojenskou přesnost.

Namísto toho, aby na mě křičel za můj pozdní příchod, Kellan vyrazil vpřed a ve vzrušeném opojení mě chytil za ruku.

"Zvládlas to! Přestaň se omlouvat, Natty. Prostě mě poslouchej. Naše životy se právě provždy změní."

Bez dechu jsem na něj zírala a snažila se po tom sprintu přes halu popadnout dech.

"O čem to mluvíš? Kdo je ten klient?"

Můj nejlepší přítel energií doslova vibroval. Přitáhl si mě blíž a ztišil hlas do konspiračního, extatického šepotu.

"Zajistil jsem si pozici hlavního fotografa kampaně pro Velluto. Ten soukromý italský luxusní módní dům. S neomezeným kapitálem právě nechávají mezinárodní trh vybouchnout. A co je ještě lepší, pod stejnou smlouvou se mi podařilo vyjednat exkluzivní a vysoce placené místo v modelingu právě pro tebe."

Opřela jsem se zády o chladnou mosaznou stěnu u výtahů. Samotný rozsah jeho slov mi vyrazil z plic všechen kyslík.

Velluto bylo nedotknutelným titánem v elitním světě módy. Získat u nich hlavní kampaň znamenalo okamžitou globální pozornost. Byl to ultimátní, nezpochybnitelný návrat. Ten druh zázraku, který mrtvé kariéry křísí přes noc.

"Kellane, ty jsi génius."

Široce se usmál a vtáhl mě do čekajícího výtahu. Vyjeli jsme do rušného sedmnáctého patra. Ocelové dveře cinkly a s tichým šuměním se otevřely a vyložily nás rovnou na velkolepý plac vysoké módy v plném proudu.

Ta proměna hotelového patra byla dechberoucí. Krásné modelky s vytesanými lícními kostmi se kolem nás plavně pohybovaly ve splývavých, smaragdových hedvábných županech. Vzduch voněl horkými kulmami, exotickými květinovými parfémy a drahým espressem. Kolem masivních osvětlovacích konstrukcí se hemžili produkční asistenti, kteří vykřikovali technické pokyny a upravovali stříbrné odrazky. Nekonečné chodby lemovaly řady vysokých stojanů s oblečením, hlídané stresovanými stylisty, kteří špendlili luxusní látky.

Elektrická kreativní energie produkčního setu mě zasáhla jako silná droga. Ten chaotický šum překrývajících se hlasů, oslnivé praskání blesků fotoaparátů doléhající z hlavní místnosti, ten dravý kreativní shon. Žár blesků mi chyběl každičkým vláknem mé bytosti. Krev mi proudila v žilách rychlým, vzrušujícím tempem a odplavovala doznívající strach z lichvářů a mého ubohého expřítele.

Kellan nás bezpečně navigoval tím zrádným labyrintem dřevěných převlékacích zástěn a tlustých černých osvětlovacích kabelů. Pohyboval se se sebevědomou, hrdou pýchou. Minuli jsme hlučný hlavní plac a zamířili do odlehlé chodby v levém křídle. Kráčeli jsme tak dlouho, až jsme dorazili do tichého výkonného konferenčního apartmá umístěného na samém konci dlouhé haly.

Hrdě se zastavil před těžkými mahagonovými dveřmi. Zhluboka se, posilujícím nadechnutím připravil, zvedl pěst a dvakrát na leštěné dřevo zaklepal.

"Vstupte!"

Z uzavřené místnosti se ozval ostrý, melodický povel.

Obočí se mi v okamžitém, paralyzujícím zmatku stáhla k sobě. Srdce se mi na zlomek sekundy zastavilo. Ten hlas nebylo možné splést si. Zněl s mrazivou intimitou, která v mé hlavě rozezněla všechny poplašné zvonky.