Vrátila jsem se z chladného večerního vzduchu na balkoně, prošla zadními dveřmi a vstoupila do chaotické energie hlavního sálu. Muži už vytáhli chlast. Cinkot skla a dunivé hlasy se odrážely od stěn. Věděla jsem, že se sem dnes večer žádný z místních neodváží zabloudit, ale chtěla jsem eliminovat riziko. Popadla jsem tlustý černý fix, načmárala na kus kartonu tučný nápis 'Zavřeno – soukromá akce' a napochodovala k hlavnímu vchodu, abych ho přilepila na sklo.

Zatoužila jsem po chvilce klidu, stáhla se krátkou chodbou a vklouzla do svatyně zadní kanceláře. Přibouchla jsem těžké dveře a otočila zámkem. Náhlé ticho mi zvonilo v uších. Ruce se mi třásly, když jsem lovila v hlubinách své kožené tašky a prsty se otřela o složený kus papíru. Vytáhla jsem ho a vyhladila záhyby na dubovém stole.

Moje oči se upřely na ta sterilní, strojem psaná slova.

*TĚHOTENSKÝ TEST – POZITIVNÍ. TEST OTCOVSTVÍ – POZITIVNÍ.*

Přímo do žaludku mi spadl těžký kámen. Vážnost Jaxonovy a Kelseyininy zrady se mi v mysli zhmotnila a vyrazila mi dech z plic. Tohle bylo skutečné. Ten fyzický důkaz mi zíral přímo do tváře.

Prudké, těžké zaklepání otřáslo dveřmi kanceláře a vytrhlo mě z mých vířících myšlenek.

Žilami mi projel adrenalin. Zmačkala jsem ten usvědčující papír, nacpala ho na dno tašky a otočila západkou. Otevřela jsem dveře.

Ve dveřích stál Riot, viceprezident klubu. Na tváři mu pohrával úšklebek, zatímco mi podával orosenou láhev piva.

„Díky.“ Vzala jsem si láhev a nechala kondenzaci zchladit mou dlaň.

„Půjdeš ven a přidáš se k večírku?“ zeptal se.

„Jo. Jen jsem si tu nejdřív musela něco zařídit.“ Nabídla jsem plynulou lež a zachovala si kamennou tvář.

„Ale no tak. Tyhle blbosti počkají. Chceme vědět, co je u tebe nového.“ Trhl bradou směrem k ohlušující hluku v hlavní místnosti.

„Jasně.“ Sevřela jsem popruh své tašky, abych se ujistila, že je mé tajemství v bezpečí, a následovala ho ven z kanceláře.

Samotná hlasitost restaurace mě zasáhla jako fyzická rána. Prokličkovala jsem tlačenicí kožených vest a těžkých bot a vybrala si strategické místo poblíž zdi. Odtud jsem mohla pozorovat místnost. Během několika vteřin jsem zachytila jedovatý, neskrývaný pohled ženy, kterou jsem neznala. Seděla o pár stolů dál, její tmavé oči byly plné nenávisti, když se střetly s mými. Zírala jsem jí přímo do očí a odmítala mrknout, ale svůj nepřátelský pohled nesklopila, dokud do ní nenarazil nějaký motorkář ramenem. Nakonec se postavila a zatoulala se do přeplněného davu.

Naklonila jsem se blízko k Shivovi a zvýšila hlas přes řvoucí rockovou hudbu. „Kdo to sakra je?“

„To je Viper. Je teď se Strykerem.“ Shiv si dlouze lokl ze svého pití.

„Sakra. Nemyslela jsem si, že si Stryker někdy najde starou.“ Zvedla jsem obočí.

„Čekáme, až to vyšumí do ztracena. Už dlouho jeho starou nebude.“ Shiv znechuceně obrátil oči v sloup.

„Proč to říkáš?“ naléhala jsem.

„Překračuje své meze až moc často. Nemá ponětí, jaké je její místo v gangu,“ odfrkl si a podíval se směrem, kam zmizela.

„No, tak to je prostě kurva hloupý,“ zamumlala jsem, odklopila víčko ze svého piva a hořce si usrkla.

Odvrátila jsem pozornost od klubové politiky a přelétla pohledem přeplněnou místnost. Můj zrak uvízl na muži, který se opíral o okraj mahagonového baru. Poznala jsem toho Goliáše ze svého dětství. Ronan. Na rozdíl od zbytku gangu odmítal používat nějakou stupidní macho přezdívku. Sledovala jsem, jak do jeho osobního prostoru vstoupila blondýnka a sjížděla mu pěstěným prstem po paži. Ignoroval ji, ani se neobtěžoval pohlédnout jejím směrem. Místo toho se jeho tmavé oči dál upíraly na mě, jeho pohled byl intenzivní a neochvějný. Sledoval mé pohyby celou noc.

Agresivní, těžké bušení na hlavní vchod přehlušilo hudbu.

Odložila jsem pivo, napochodovala k zvukovému systému a ztlumila hlasitost. To ticho bylo až nepříjemné. Došla jsem ke vchodu, odemkla západku a otevřela skleněné dveře.

Na prahu stál místní policejní náčelník. Očima těkal kolem mě, zlostně zíral na nekonečnou řadu motorek lemujících ulici, než svůj pohled vrhl zpět na moji tvář.

„Můžu vám pomoci?“ Zablokovala jsem dveře svým tělem a překřížila ruce na hrudi.

„Jo. Vidím, že uvnitř máte takovou menší párty.“ Opřel si ruce o služební opasek.

„Byli nás navštívit nějací staří přátelé.“ Udržela jsem si plochý, nezúčastněný tón.

„Musím jít dovnitř a ujistit se, že je všechno v naprostém pořádku. Potřebuju zkontrolovat občanky.“ Udělal půlkrok vpřed ve snaze využít své velikosti k tomu, aby mě zastrašil.

„Občanky už jsme kontrolovali. Všechno je v pořádku.“ Stála jsem na svém a nedala mu ani centimetr prostoru.

„Poslouchej, Sloane, já vím, že si myslíš, že tam uvnitř je všechno v pořádku. Ale zrovna jsme dostali hlášení, že tenhle motorkářský gang je v Los Angeles hledaný pro několik vážných trestných činů.“ Náčelník přimhouřil oči a tvář mu zrudla frustrací.

„O zatykačích z L.A. nic nevím. Dokud nepředložíte fyzický zatykač dokazující opak, nepůjdete dovnitř a nebudete obtěžovat naše přátele.“ Pronesla jsem ta slova s ledovým sebevědomím a propalovala ho pohledem.

„Nedělej to těžší, než to musí být.“ Přistoupil blíž, jeho hlas klesl do hlubokého, hrdelního varování.

Naklonila jsem hlavu na stranu a nechala pomalý, posměšný úsměv dotknout se mých rtů. „Baví vás, když vás někdo žaluje?“

Výhrůžka zasáhla svůj cíl. Zarudnutí z jeho tváře zmizelo a nahradila ho uťatá grimasa porážky. Trhl hlavou směrem ke svému zástupci.

„Jen se mírněte s tím zatraceným hlukem.“ Zamumlal na mě příkaz, než se otočil na podpatku a odrazil pryč do noci.

Přibouchla jsem dveře a s hlasitým cvaknutím zasunula západku.

Když jsem se otočila zpátky, místnost zamrzla. Každý jeden motorkář na mě v ohromeném tichu zíral. Napětí ve vzduchu bylo tak husté, že by se dalo krájet.

Stryker udělal krok vpřed, ve tváři výraz čirého nepochopení. „Ty jsi vážně zažalovala policejního náčelníka?“

„Jo. Ten týden jsem neměla co na práci, tak jsem si řekla, proč ne?“ Pokrčila jsem rameny a zvedla své pivo z nedalekého stolu.

Ticho trvalo zlomek vteřiny, než místnost vybuchla. Řvavý smích se odrážel od stěn, motorkáři se plácali po zádech a napětí se vypařilo v explozivním respektu.