POHLED SLOANE

Sedím ve tmě svého bytu a krev ve mně vře. Nechala jsem za sebou praskající oheň, zoufale toužící po tichu. Vím, že to od Jaxona mělo být milé, že mi takhle pozdě zavolal, aby zjistil, jak se mám. Jen jsem nečekala, že se tak nasere, když v pozadí uslyší hlasité hlasy motorkářů. Jeho majetnický vztek nad tím, že je v mém domě tolik mužů, mi okamžitě zkazil náladu. Ve snaze uniknout stupňujícímu se napětí z hovoru jsem do sebe kopla pár rychlých drinků s našimi hlučnými hosty. Pak jsem se tiše stáhla do útočiště svého odděleného přízemního bytu.

Zamykám za sebou vchodové dveře. Svlékám se a dávám si dlouhou, horkou sprchu, abych ze sebe smyla stres celého dne. Když vylezu, natahuji si na sebe volné tričko a kraťasy. Sedám si na okraj matrace, beru si tašku a snažím se prokousat nějakými domácími úkoly pro poslední ročník. Vyčerpaná tím, jak se mi slova slévají dohromady, knihy uklízím. Zhasínám noční lampičku a zalézám pod těžké přikrývky.

Nejsem si jistá, kolik času uplynulo, zatímco odpočívám v černočerné tmě. Basy hudby venku na vteřinu zesílí. Najednou mě probudí zřetelné kovové cvaknutí zavírajících se vchodových dveří. Srdce mi buší do žeber. Zvlášť si pamatuji, že jsem ty dveře zamykala. Přesto je u mě doma nepopiratelně někdo cizí. Nutím své tělo, aby zůstalo nehybné. Napínám uši, abych sledovala zlomyslný šepot plížící se krátkou chodbou. Kradmé kroky míjejí koupelnu. Zastaví se u mé šatní skříně, než se přesunou přímo do středu mé ložnice. Matrace se prohne dolů, jak si na ni někdo klekne. Cítím, jak nějaká přítomnost sklání svou tvář nebezpečně blízko k té mé.

Jednám na základě čirého reflexu a bleskurychlým pohybem zasouvám ruku pod polštář. Prsty pevně svírají chladnou rukojeť mého skrytého nože. Brutální silou otáčím své tělo a vrhám se na vetřelce. Přitisknu Viper k matraci. Přitlačím ostrou čepel pevně k jejímu pulzujícímu hrdlu. Moje druhá ruka jí svírá zadní část krku jako ve svěráku, aby se nemohla vykroutit.

Dožaduji se odpovědi, můj hlas je ve tmě smrtícím zasyčením. "Nechceš mi kurva vysvětlit, co si myslíš, že děláš?"

Stíny z rohu místnosti protne vyděšený Angelin hlas. "Sloane. Nech ji jít!"

"Drž kurva hubu. K tobě se dostanu za chvíli." Necuknu ani nepřeruším oční kontakt se svou zajatkyní.

Vyděšená Angel se okamžitě otáčí a prchá z mého bytu. Vybíhá na dvůr a z plných plic křičí o pomoc.

O pouhé okamžiky později otřese podlahovými prkny těžké dunění kanad. Moji bratři, Stryker a Ronan vtrhnou do dveří mé ložnice s tasenými zbraněmi. Zmrznou v šoku při pohledu na mě, jak sedím na posteli. Držím smrtící čepel pevně u hrdla Viper.

Stryker zařve, očima těká mezi námi. "Co to má kurva znamenat?"

"Proč se nezeptáš svý starý? To ona se sem vloupala," odpovídám chladně a nepolevuji v tlaku na ocel.

Místo aby nabídla alespoň špetku vysvětlení, Viper se pode mnou ušklíbne. "Zabijete už tu děvku? Vyhrožuje starý prezidenta."

Zatlačím čepel o milimetr hlouběji do jejího hrdla. "Já se těmhle motorkářům nezpovídám a kurva určitě se nezpovídám tobě."

Maddox opatrně přistoupí blíž a zvedne ruce, aby mě v klidu ujistil, že je situace pod kontrolou. "Sloane. Polož ten nůž. Máme ji."

Důvěřujíc svému bratrovi plynule stahuji nůž pryč. Skopnu Viper z okraje postele. Přistane v ubohé hromadě přímo u Strykerových nohou. Zuřivý a ponížený Stryker ji popadne za paži a vleče ji ven do chladné noci.

Nůž zasunu zpět do skrytého pouzdra pod polštářem. Zhoupnu nohy z postele a následuji je na dvůr. Tiše stojím a sleduji, jak se ti dva pouštějí do zlomyslné hádky. Ona zuřivě křičí, protože proti mně slepě nebránil její čest. On je bez sebe vzteky, že měla tu drzost zaútočit na mě v mém vlastním domě, zatímco jsme jejich klubu poskytovali bezpečné útočiště.

Gage přistoupí po mém boku a prohlíží si mé tělo, aby se ujistil, že jsem nezraněná. "Ublížila ti?"

"Ne. Nedostala šanci," konstatuji suše.

Vedle něj si mě Ronan měří pohledem čiré nedůvěry. "Vždycky spíš s nožem pod polštářem?"

Bez váhání opětuji jeho pronikavý pohled. "Už roky."

Výbušná hádka na dvoře dosahuje bodu varu. Vrcholí tím, že se Viper zažene a s hlasitým mlasknutím vlepí Strykerovi facku. Ten zvuk okamžitě upoutá zděšenou pozornost každého motorkáře na pozemku.

Strykerova mohutná postava sebou ani necukne. Jeho pohled získá mrtvý a prázdný výraz. Pomalu otočí hlavu.

Stryker nařizuje se smrtícím klidem. "Shive. Odvez Viper do města. Zůstaň s ní na autobusovém nádraží, dokud nenastoupí do dalšího autobusu z města."

Viper se ve tváři rozlije panika. Zoufale k němu natáhne ruku. "Zlato, víš, že jsem to tak nemyslela."

Stryker s odporem ustoupí. "Už tě nechci nikdy vidět. Nevolej mi ani mě nenavštěvuj. Prostě zmiz."

Shiv předstoupí a fyzicky ji donutí nasednout na zadek jeho čekající motorky. Když je zajištěná, Viper se otočí a vrhne na mě jedovatý pohled plný čiré nenávisti. Nedotčená tím se široce, výsměšně usměji a hravě jí zamávám, jakmile motor zaburácí k životu. Je odvezena pryč do tmy.

Ronan přistoupí blíž. Jeho mohutná přítomnost se nade mnou tyčí ve stínech, jeho tón překypuje upřímnou starostí. "Jsi si jistá, že jsi v pořádku?"

Vzhlédnu k němu a můj výraz ztvrdne v kámen. "Na to, aby mě někdo vyděsil, je zapotřebí mnohem víc než jenom tahle děvka."

Aniž bych čekala na odpověď, otáčím se k celému davu zády. Kráčím rovnou zpět do stínů svého bytu a s prásknutím za sebou zavírám těžké dveře, čímž se znovu uzavírám ve tmě.