Kaelen rozrazil těžké dubové dveře svého bytu a zámky za ním s ostrým cvaknutím zapadly. Vypínače nechal bez povšimnutí a nechal večerní stíny rozlít se po prázdné předsíni. Zamířil rovnou ke kuchyňskému ostrůvku a vytáhl z kapsy chytrý telefon. Otevřel seznam kontaktů a sjel ke jménu, jemuž se v posledním desetiletí svého minulého života marně snažil zavděčit. Stiskl tlačítko vytáčení.

Telefon dvakrát zazvonil.

„Ale, copak to tu máme, sám pan velký romantik. Copak se děje? Vzpomněl sis konečně, že existuju?“ ozval se ze sluchátka Vanceův hlas, odkapávající blahosklonnou samolibostí.

„Nech si ty kecy, Vancei. Vždycky jsi chtěl mé akcie ve Voss Group. Přenechám ti celý svůj podíl za dvě miliardy dolarů. Chci slyšet ano, nebo ne, hned teď.“ Kaelen zíral na svůj temný odraz v okenní tabuli a ultimátum pronesl ledovým, naprosto klidným tónem.

Na lince se rozhostilo ohromené ticho, následované Vanceovým prudkým nádechem.

„Ty prodáváš své akcie? Samozřejmě, že je beru! Ale mají cenu nanejvýš jedné miliardy. Chtít za ten balík dvě miliardy je sprostá loupež za bílého dne, Kaelene! Nemůžeš si jen tak zčistajasna říct o dvojnásobek!“ protestoval Vance zpanikařeně.

„Dvě miliardy dolarů, ani o cent míň. Máš přesně pět dní na to, abys vyřídil papíry a poslal peníze na můj účet. Zaváháš a nabídnu to někomu jinému ze správní rady.“ Kaelen nehodlal ustoupit ani o píď.

„Počkej! No tak, promluvme si o tom. Neprodávej je nikomu jinému. Dám ti za ty akcie dvě miliardy.“ Vance okamžitě couvl, vyděšený představou, že by o tuhle páku přišel.

„Výborně. Očekávám peníze bez odkladu. Vzhledem k tvému postavení v rodinné hierarchii by uvolnění kapitálu neměl být problém.“ Kaelen se opřel o mramorovou linku.

„To problém nebude, ale sehnat takový objem hotovosti znamená, že si to budu muset vyžehlit u několika klíčových lidí. Na mé straně to bude znamenat obrovské sankce za předčasné výběry a kapitálové daně.“ Vance se pokusil připravit půdu pro protinabídku.

„To je tvůj problém. Chci ty peníze do pěti dnů. Bude-li chybět jediný cent, dohoda padá.“ Kaelen bez dalšího slova hovor ukončil.

Hodil telefon na linku. Ohledně vyjednávání necítil ani stopu úzkosti. Znal vnitřní dynamiku své rozvrácené rodiny lépe než kdokoli jiný a nikdo netoužil po nadvládě nad Voss Group víc než jeho ctižádostivý bratranec.

Pro zbytek studentů na Vossově střední byl Kaelen jen dalším bohatým spratkem s nějakým tím smyšleným svěřenským fondem na pár set milionů. Ve skutečnosti však jeho kořeny sahaly mnohem hlouběji do ekonomických základů země. Před deseti lety vybudovali jeho zesnulí rodiče Voss Group z ničeho a vytvořili z ní monstrózního multimiliardového giganta. Žádný rozmazlenec z okolí se jeho původu nemohl rovnat.

Pak přišla tragédie. Náhlá nehoda připravila během několika vteřin o život oba jeho rodiče. Osmiletý chlapec nemohl řídit korporátní impérium. Pokrevní příbuzní a bezohlední obchodní partneři se slétli na zranitelnou společnost a rozkrájeli Voss Group kousek po kousku. Rodiče pro něj naštěstí uložili menšinový podíl akcií do ochranného svěřenského fondu, čímž mu zajistili majetek v hodnotě zhruba jedné miliardy dolarů.

V minulém životě ho drtivá osamělost z této tragédie pokřivila. Prázdnota po chybějící rodinné lásce v něm zanechala zoufalství. Utopil své zděděné jmění v Livii Thorneové a pošetile doufal, že by mu mohla poskytnout citovou kotvu, po níž tak toužil. Její neustálou manipulaci odměňoval dalšími a dalšími luxusními dary a zcela tím přišel o vlastní důstojnost.

Kaelen si pevně přitiskl dlaň na hruď. Tep pod ní byl klidný, znovuzrozený. Žebrák dožadující se uznání byl mrtvý. Odmítal opakovat ten ubohý koloběh své minulosti. Tentokrát vystoupá smrtícími řadami apokalypsy sám. Odhalí temnou pravdu skrývající se za smrtelnou nehodou svých rodičů. Správní rada Voss Group se právě trhala na kusy v občanské válce a kdokoli získal Kaelenovy akcie, měl strhnout veškerou moc na svou stranu. Vance milerád zaplatí dvojnásobek tržní hodnoty, jen aby se mohl korunovat králem.

Finanční ztráta jeho reálného jmění pro Kaelena nic neznamenala. Promění ty dvě miliardy dolarů ve zbraň – v nepřekonatelnou výhodu v ‚Cataclysm‘.

Pět dní zmizelo v záplavě pečlivých příprav.

Vance vstoupil do Kaelenova bytu a vlekl elegantní kožený kufřík napěchovaný právními dokumenty. Posadili se naproti sobě v obývacím pokoji. Vance s vytřeštěnýma, lačnýma očima sledoval, jak Kaelen podepisuje jednu stránku smlouvy o odkupu za druhou.

Kaelen připojil poslední podpis. Na skleněném konferenčním stolku zavibroval jeho telefon. Displej rozsvítila bankovní notifikace. Bankovní převod byl potvrzen a zůstatek na účtu vystřelil na astronomické dvě miliardy dolarů v čisté hotovosti.

Jakmile inkoust uschl, Vance popadl štos smluv ze stolu. Úslužná, vstřícná maska, kterou nosil celý týden, se roztříštila a vystřídal ji úšklebek ryzího triumfu.

„Nevím, proč jsi zničehonic změnil názor, ale je to pravděpodobně nejchytřejší rozhodnutí, jaké jsi kdy udělal. Prostě si žij svůj život ubohého boháče a přestaň se honit za nereálnými sny,“ ušklíbl se Vance a ukládal papíry do kufříku. „Voss Group možná kdysi patřila tvým rodičům, ale to už je dávná historie. Odteď s tou firmou nemáš nic společného. Teď je v mých rukou. Vlastně jsem k tobě ještě velkorysý, když ti za menšinový podíl dávám tolik peněz!“

Vance vstal a s přehnanou arogancí si urovnal klopy obleku šitého na míru. Zastavil se v chodbě a ohlédl se přes rameno.

„A ještě jedna věc. Jelikož jsme rodina, dám ti jednu radu. Přestaň ztrácet čas s Livií Thorneovou. Nestojí ani za zlámanou grešli. Jsi přece Voss, proboha. Nechovej se jako poblázněný idiot a nedělej rodině ostudu.“ Vance tím zasadil poslední urážku.

Těžké mahagonové dveře zaklaply.

Kaelen se chladně uchechtl. Ten zvuk se odrazil od ztichlých stěn, těžký trpkou ironií. Dokonce i jeho proradný rival, bratranec, který celé desetiletí kul pikle, aby mu ukradl dědictví, dokázal prohlédnout Liviinu okatou, plytkou manipulaci. Všichni viděli její pravou tvář, jen Kaelen ne.

Zahnal vzpomínku na její existenci a pohlédl zpět na telefon. Na zářícím displeji se táhla řada digitálních nul. Nechal Vance hrát si na krále v zasedačce, která se už brzy promění v doslovný popel.

Nadešla neděle.

Kaelen seděl u počítačového stolu. Na digitálních hodinách naskočilo poledne. Na monitoru se objevila dlouho očekávaná výzva ke spuštění uzavřené bety hry ‚Cataclysm‘.

Ve sluchátkách se mu rozezněl mechanický ženský hlas.

„Vítejte v uzavřené betě Cataclysm. Gratulujeme, Kaelene. Byl jste vybrán k účasti. Tato testovací fáze potrvá tři dny, poté bude zpřístupněna veřejná beta. Zvolte si prosím svou počáteční třídu, Kaelene.“

Zrak mu pohltila trojrozměrná scenérie, která jeho reálnou ložnici nahradila vesmírnou obrazovkou tvorby postavy. V digitálním světle stály čtyři základní třídy: Válečník, Rytíř, Čaroděj a Rolník.

Pohledem zavadil o stříbrnou zbroj Rytíře. V minulém životě si vybral právě tuto roli sebeobětujícího se ochránce. Považoval tu virtuální hru za pohádku a dělal své vyvolené princezně živý štít. Odfrkl si a zaplavila ho vlna odporu. Volba rytířské třídy z něj udělala jen Liviin oslavovaný lidský terč. Schytával brutální rány, krvácel pro její postup a umíral pro její ambice. Už žádné dělání štítu nebude.

„Dost bylo těch hovadin. Kdo chce promarnit život tím, že si bude hrát na rytíře, ať si poslouží. Já budu Pán šelem.“ Kaelen promluvil do digitální prázdnoty.

Zaměřil se na ikonu Pána šelem a bez sebemenšího zaváhání ji zvolil. Byla to volba založená na čisté logice. V kompetitivním ekosystému Cataclysm disponoval Pán šelem nejvyšším útočným potenciálem ze všech tříd. Kaelen si vzpomněl na legendární incident ze svého minulého života. Obrovský regionální cech urazil jednoho osamělého Pána šelem na božské úrovni v domnění, že jim početní převaha zaručí vítězství. Ten jediný hráč vypustil bestii božské úrovně zvanou Netherwyrm. Drak a jeho pán cech vyhladili a opakovaně zabíjeli jejich vůdce hned na bodu oživení, dokud se jeho základní atributy nezhroutily, což vedlo k nervové smrti v reálném světě.

Žádná jiná třída nedisponovala takovou apokalyptickou ničivou silou. Háček byl v tom, že to byla bezedná finanční propast. Chov mýtických šelem vyžadoval nekonečné množství zdrojů, což běžné hráče přivádělo na mizinu. Kaelen si však s výdaji vrásky dělat nemusel. Dvě miliardy dolarů tuto vstupní bariéru zcela vymazaly.

„Výběr byl dokončen. Zadejte prosím své uživatelské jméno,“ zazněl hlas systému.

„Shadowcrest.“ Kaelen přezdívku potvrdil.

Záblesk bílého světla pohltil prázdnotu tvorby. Kaelen se zhmotnil na dlážděné cestě rozlehlé začátečnické vesnice. Stovky nových hráčů, netušících o blížící se zkáze svého fyzického světa, zmateně mumlaly a vzrušeně pokřikovaly, jak testovaly své virtuální končetiny ve fantasy prostředí.

Kaelen spěchající davy ignoroval. Ignoroval i tyčící se středověkou architekturu rýsující se v pozadí. Zůstal nehybně stát v zóně oživení a švihl zápěstím.

Před očima mu naskočilo průhledné hráčské rozhraní. Kaelen zíral do pravého dolního rohu obrazovky statistik a tep mu v návalu adrenalinem poháněného očekávání bušil do žeber v divokém rytmu.

Na samém okraji nabídky leželo malé zlaté tlačítko. Neslo jediné slovo: ‚Reload‘.

Časová osa zůstala stejná. Skrytá anomálie byla aktivní. Ze rtů mu unikl hluboký výdech úlevy. Brána k absolutní moci ležela přímo před ním a čekala na jeho první krok.